Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(19.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vám na chvilku vypnu mikrofon, v klidu se napijte a budete pokračovat.
Poslankyně Helena Válková: Pane místopředsedo, děkuju, bylo to velmi laskavé. Já asi umožním, aby odpověděla zpravodajka a pan ministr na některé mé výhrady a potom budu pokračovat, protože někdy se to prostě stane. (Stále chraplavým hlasem.) Ale pane místopředsedo, moc se mi to líbilo a děkuji vám za toto gesto, já už se vzpamatovávám, nicméně radši dám teď možnost reagovat na tu kritiku, kterou jsem pronesla, pana ministra a paní zpravodajku Decroix. (Potlesk napříč sálem.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrá. Budeme pokračovat faktickými poznámkami. Jako první se přihlásil pan poslanec Janulík k faktické poznámce. Prosím.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, uvidíme. Uvidíme.
Co se týče tělesných trestů dětí, my jsme tady asi všichni více či méně byli tělesně trestáni a já vždycky na to odpovídám, že to nedopadlo tak špatně. Etologové říkají, že asi Homo sapiens sapiens trvá asi 600 až 700 generací, když si spočítáte generaci 30 let, tak asi ten náš druh tady funguje těch 700 generací a je tedy doloženo historicky, že všechny ty generace dětí tím či oním způsobem vychovávali a i lehce fyzicky trestali. Já nejsem zastáncem nějakých fyzických bití a tak dál, ale prostě těm dětem - já to jenom předkládám - se asi musí vytyčovat nějaké hranice. Fungovalo to 700 generací a máme atomové bomby a lítáme na Měsíc a na Mars, takže se to asi osvědčilo, je to empirie, která se osvědčila. A poslední generace asi jedna nebo dvě - přestávají trestat děti fyzicky a podívejte, čeho se dožíváme - střelby masové tu či onde, vidíme to, že mnozí provozovatelé nechtějí vůbec ve svých provozovnách děti, protože ty děti nemají vytyčené hranice. A teď je otázka - já nevím, já to jenom předkládám k úvaze, já netvrdím, nejsem jako žádný děťobijce ani zastánce toho nebo onoho, už jsem sám praotec, takže vidím na vnučce tady ten pokrok, ale nevím, myslím si, že měnit něco, co funguje tak dlouhou dobu, když to funguje opravdu víc než 20 tisíc let a teď najednou do toho vstupujeme radikálně s něčím, a ještě to petrifikovat v zákoně tak, že by člověk mohl být za to postižený, tak to tedy... Já nevím, já s tím vnitřně ztotožněný nejsem. Já si myslím, že stačí úzus, ale není potřeba to petrifikovat vyloženě v zákoně, protože se to nedá odlišit. (Potlesk z řad ANO.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Bělica. Prosím zase sál, aby se zklidnil.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já moc děkuji, pane předsedající, pane místopředsedo. My jsme v tomto zákoně - a pro mě to je velké překvapení - spojili věci, které tam dle mého názoru jsou nespojitelné, a to jsou ty děti a ty fyzické tresty a samozřejmě to, co se týká těch rozvodů. U nich já mám velkou obavu o to, že pokud my zrušíme kolizního opatrovníka u nezletilého dítěte, u toho páru, který se domluví, tak mám vždycky pocit, že ne každý právník je mediátor, že ne každý soudce dokáže vnést do té rodiny nějaký vjem toho, že třeba jeden z těch rodičů táhne za ten kratší konec provazu, protože je třeba vydíraný tím druhým partnerem, i z hlediska dětí, a domnívám se, že ten kolizní opatrovník, jako svébytný ochránce toho dítěte, může být tím, který vlastně v té rodině může nějakou třeba i sociální práci nastavit, včetně cochemské praxe nebo nějaké mediace v rámci center pro rodinu a sociální péči.
Proč tedy jste spojili to zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí v souladu s těmi mezinárodními závazky České republiky právě do toho občanského zákoníku? Proč jste to dali dohromady? Protože my teď v tuto chvíli s tím máme opravdu velký problém, protože bychom se mohli bavit o těch nesporných rozvodech, ale v tuto chvíli tady ještě do toho vnášíme nějaký nový prvek, který je podle mě úplně cizorodý v rámci toho, co tady chceme řešit. A já se potom přihlásím asi pravděpodobně ještě jednou. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bělica. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Bělica: Hezký večer, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych s dovolením navázal na vystoupení mojí ctěné kolegyně paní profesorky Válkové. Já určitě nevyčerpám dvě minuty faktické poznámky. Měl bych jeden konkrétní dotaz. Co bylo tak špatného na tom původním návrhu, který opozice odpracovala a který byl i legislativci označen za velmi kvalitní, že muselo dojít k tomu jeho kompletnímu přepracování do této podoby, která je nám předkládána? Děkuji. (Potlesk z řad ANO.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času a hlásí se paní poslankyně. Paní poslankyně s faktickou, nebo...? (Poslankyně Decroix: Normálně k vystoupení.) K vystoupení s přednostním právem.
Poslankyně Eva Decroix: Já jsem byla vyzvána paní kolegyní Válkovou, tak považuji za správné odpovědět. Já musím přiznat, že je to poprvé, co zaznívá v tomto volebním období kritika, že něco jde vládním návrhem, a ne poslaneckým návrhem. To je v zásadě vysvětlení toho, proč my nyní předkládáme vládní návrh, který předkládá zcela standardně Ministerstvo spravedlnosti. Já jsem slyšela ten konfliktní nebo možná kontroverzní tón ze strany paní kolegyně. Já jí naopak poděkuju za její práci, protože ona opravdu tak, jak uváděla mnohé body z toho, co bylo připraveno v minulém volebním období, dovolím si dokonce říct - všechny byly převzaty, pouze ten aktuální vládní návrh je mnohem širší než ten váš, který jste předkládali v minulém volebním období. A liší se v jednom bodě zásadním, ale v jednom bodě, a to je otázka toho, jestli opatrovnické dohody mají být přezkoumávány soudem, nebo nemají být přezkoumávány soudem. Minulý poslanecký návrh nejdříve vládní, následně z důvodu rychlosti byl vámi převeden do poslaneckého návrhu, vychází z toho, že opatrovnické dohody nemají být schvalovány. Já mám za to - a z těch diskusí, které byly vedeny dva roky s advokáty, soudci všech stupňů i s notáři, kteří na to v mnoha ohledech mají jiný názor, ale i s mnoha neziskovými organizacemi, tak mám za to, že takovýto postup je v rozporu s tím nejdůležitějším, co máme v rodinném právu, a to je veřejný zájem. Protože jestli je něco v rozvodovém právu, na co my bychom měli dávat opravdu tu pozornost, tak je to dítě. Ti manželé, ti rozvádějící se manželé jsou svéprávní, jsou schopni upravit své záležitosti. Tou zranitelnou osobou je tam to dítě. A jestli my bychom měli alespoň na někoho dávat pozor, tak je to to dítě. V okamžiku, kdy my zrušíme jakoukoliv ingerenci státu, tak zcela rušíme jakoukoliv ochranu toho dítěte.
Vy jste zde citovala část vaší původní důvodové zprávy a já s ní v mnohém ohledu souhlasím, to jest v tom, že je v zájmu dnešní společnosti i v zájmu toho, jak dnes funguje nastavení manželství, jak zde funguje nastavení individuálních vztahů, aby byla ingerence státu snižována. Pouze mám za to, že pokud dnes vstupují v rámci rozvodu do celého procesu tři instituce jménem státu - dnes vstupuje do procesu soud, OSPOD a ještě jeden soud, máme zde tři kroky - tak v okamžiku, kdy vy to zrušíte na to, že v rámci opatrovnického řízení tam není vůbec nic, není tam žádná ochrana, tak je to možná přílišný krok. Proto tento návrh vychází z toho, že dle našeho návrhu pojďme snižovat ingerenci státu, ale pojďme - a to se domnívám, že tak, jak tady koukám na mnohé členy sociálního výboru, tak se většinou shodneme na tom, že dítě je zranitelnou stranou, většinou se shodneme na tom, že dítě není schopno zajistit své zájmy, tak v tom okamžiku je správné tam alespoň tu jednu instituci ponechat a ponecháváme zde ten soud. Proč? To předpokládám, členové ústavně-právního výboru vnímají, no, protože justiční soustava je samozřejmě ten nejdůležitější pilíř a tou nejlepší institucí, která je schopná zajistit spravedlnost. ***
