Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(12.10 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Takže tady máte zprávu: Civilní kontrarozvědka v letech 1990 a 1993. Tehdy už zástupci Občanského fóra jednali s premiérem Ladislavem Adamcem. To nám samozřejmě Česká televize vždy, když je 17. listopad, tak stále dokola ty rozhovory, ale ta mladá generace vůbec neví, co se u nás dělo po revoluci, jak to vlastně bylo. To samozřejmě nikdo neřekne. Takže 27. listopadu 1989 v 18 hodin se sešlo vedení Federálního ministerstva vnitra na operativní poradě. Na ní byl pověřen tehdejší první náměstek ministra generálporučík Alois Lorenc zpracováním postupu vytřiďování, evakuace a ukrytí důležitých operativních dokumentů s termínem splnění do 28. února 1990. Podle formulace úkolu se vedení Ministerstva vnitra zejména obávalo rizika útoků davu na budovy StB a drancování uložených písemností. Špičky Ministerstva vnitra chtěly uklidit dokumenty, což nebylo možné při jejich stávajícím rozsahu. Přikročilo se tedy k redukci při zachování podstatných jednotlivých písemností tak, aby posléze mohlo dojít k obnovení zpravodajské činnosti nebo k jejich zničení, a to vše podle neustále se měnící situace.
Výsledkem zadání byl pokyn vydaný podpisovou značkou - první náměstek Ministerstva vnitra 1. prosince 1989, který údajně schválil náměstek ministra vnitra Ota Sedlák. O čem to je, milé děti? O tom, že po revoluci skartovali písemnost ohledně těch skutečných estébáků, kteří nás terorizovali v podniku zahraničního obchodu, jestli nekrademe, kteří nám vyhrožovali, a nechali tam jenom ty, na které ani nebyl důkaz. Ani nebyl důkaz. A pan Žáček nám tady něco přednáší? Tak já vám můžu tady dlouho přednášet. Kolik lidí bylo evidováno nespravedlivě, kolik lidí vyhrálo ty soudy? A já jsem je vyhrál třikrát a znovu je vyhraju. Znovu! Tady máte rozhovory, jak se skartovalo, jak se plnily plány. Rudá záře. Článek 13. května. Při poslední tajné akci StB zmizely desítky tun spisů. Ano, ty správné spisy zmizely. Ano. Takže to všechno tady bylo.
Takže tady jen kolegové říkali, že jsme si mysleli, že to vyrovnání s minulostí nastalo prezidentskou volbou, ale evidentně ne. Ani po revoluci nevíme, kdo pracoval v StB. Svazky ničili i v 90. letech, tvrdí Schovánek. Likvidovali... Tady máte milion článků, jak StB v prosinci 1989 zametala stopy. Důkazy končily v pytlích. Můžu vám to vyčíst, když chcete: "Za skartací svazků StB můžou prý i Čalfa a Komárek. Skartace aneb Když StB dostala strach." To jsou všechno články. "Šokující odhalení. Agentem StB byl i nositel Nobelovky za mír a bývalý prezident. Bojovníci proti imperialismu" a tak dále. "Súd prepísal archív ŠtB, Šesták vyhral spor o minulosť." Jiřinka Bohdalová vyhrála. České soudy čistí dokonale. Sedmdesát procent agentů vyhrává, pane poslanče, sedmdesát procent. A vy máte tu drzost označit Milana Kunderu, že byl co? Že byl spolupracovník? Nějakej podělanej článek tohle? To je neuvěřitelné! "Agent jsem nebyl, jdu k soudu." To jsou všechno články. "Německý magnát uspěl u soudu. Jeho spolupráci si StB vymyslela. Jiří Navrátil, hrdina vedený neoprávněně jako agent." Tak jste to měli zařídit po revoluci. Výtah z publikací 12. správy SNB, jak to fungovalo, jak plnili plán, jak si vymýšleli. Známe případy sporu ohledně StB, mám tady toho na šedesát stran. Pokud máte zájem, klidně vám to budu číst. Je úplně neuvěřitelné - neuvěřitelné, že vy si tady dovolujete vystoupit s nějakým článkem, který samozřejmě je nesmyslný. To je nějaký článek. Je tady x jiných článků, které jasně říkají, že Milan Kundera byl obětí perzekuce StB, ano, a vy tady obhajujete něco neobhajitelného, něco neuvěřitelného. Něco neuvěřitelného! Takže klidně můžete vystupovat, já tady mám plno toho, můžeme si tady povídat celé odpoledne. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní tu máme faktické poznámky. Paní poslankyně Válková. Vaše dvě minuty.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji a poprosím o vymazání, protože já se připojuji k paní předsedkyni Poslanecké sněmovny paní Adamové Pekarové s tím, že také si myslím, že hlasování nám ukáže, na čí straně kdo stojí a jakou váhu dává těm či o něm argumentům. Takže prosím, jenom ty dvě minuty, když tak mě, pane místopředsedo, přerušte.
Chtěla jsem se zeptat pana Žáčka na několik věcí v tom jeho projevu. Vy jste řekl: nezapadaly do právního rámce tohoto návrhu. Nezapadaly. Co to je právní rámec? Vysvětlit, prosím.
Pak jste uvedl takový obrat, podle mě dehonestující už sám o sobě, takže asi těžko, pane poslanče Hellere, bude někdy tady teď konsenzuální řešení. Označil jste Miloše Zemana jako zvláštní kategorii. Potřebovala bych také vysvětlit, co to je. Jako zvláštní kategorie Miloš Zeman. Opakovalo se to. To by mě zajímalo, co tím myslíte, jestli je to dehonestující, nebo naopak může to být i pozitivní.
A do třetice všeho nejlepšího. Vy jste tady četl článek, teď o tom pan předseda hovořil, jeden článek. Já velmi pochybuji o tom, že ho můžeme brát jako hodnověrný zdroj, ale to je můj postoj k celé věci. Nemám tu vaši kvalifikaci a vůbec mi to tedy nevadí. A vy tady říkáte jednorázové udání, dostal ho do vězení. To je velmi silné vyjádření. Dostal ho do vězení na základě několika řekněme informací, které byly potom zpracovány do článku, a já jsem si článků užila hodně v minulosti, jak dobře víte, které se poměrně snadno vyvrátí. Bohužel Milan Kundera už se nemůže bránit sám. To je velká chyba! (Potlesk poslanců ANO 2011.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Jenom poprosím, abychom se oslovovali prostřednictvím předsedajícího. A nyní faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Vomáčka. Připraví se pan poslanec Nacher.
Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, já bych se také chtěl vrátit k proslovu kolegy Žáčka, co on tady řekl. Jedna paní předsedkyně poslaneckého klubu tady vždycky říká, čeho jsme byli svědky? Byli jsme svědky toho, že tady pan Žáček přišel za tento pultík a řekl, že byl požádán panem předsedou podvýboru, aby tady řekl něco o fungování tohoto podvýboru. A druhá část jeho proslovu byla ta, že on řekl svůj osobní pohled na udělení, přidělení vyznamenání Milanovi Kunderovi. Myslím si, že to bylo všechno naprosto v pořádku. Do toho se přihlásil kolega Foldyna, kterého mám za takového krakena SPD, a ten tady z toho pultíku pana Žáčka nařkl, co si to dovoluje! No, dovoluje si pouze to pan Žáček, že tady za tím pultíkem vykonával svoji práci poslance. To bylo všechno.
A druhá věc, nazývat tady někoho kádrovákem a podobně, myslím si, že to je naprosté nepochopení zastupitelské demokracie, ale celkem tomu u řečníka rozumím. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Rais. Pane poslanče, faktická poznámka.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, tam nastala taková situace, ke které bych se chtěl tady vyjádřit. Navážu na slova předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové, která tady vybídla ke klidu, ale to není možné, aby potom poslanec Lochman k nám tam přišel a řekl, že se chováme jako hovada. Takhle přesně to zaznělo. Já jsem za ním vyběhl a on to pak zopakoval ještě na chodbě. To ať si tam říká, tam si klidně můžeme říct cokoliv. Já bych ho chtěl tímto vyzvat k omluvě. Tímto bych ho chtěl vyzvat k omluvě, protože to sem vůbec nepatří. Můžeme spolu nesouhlasit, ale ani jednou jste nás neviděli jako opoziční poslance tady běhat mezi vámi a nadávat vám tímhle způsobem. Ani jednou. Ani jednou! ***
