Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(11.40 hodin)
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju za slovo. Já bych se vaším prostřednictvím, pane předsedo, obrátil k panu Jurečkovi. Víte, pane ministře, když odvaha ještě nebyla laciná, v té době, v srpnu 1989 Miloš Zeman publikoval články, ze kterých se některým zastavovala v žilách krev. Době, kdy odvaha nebyla laciná, tak to dělal i Orbán. A vaše odvaha je opravdu jenom laciná. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Válková. Tak, paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Já jenom jsem chtěla upozornit na to, co třeba možná panu ministru Jurečkovi uniklo, protože přece jenom není členem výboru ani podvýboru, a já jsem předsedkyní jednoho podvýboru pro justici konkrétně. Jednání toho podvýboru je, pokud si to členové sami neodhlasují, pane ministře, vždycky neveřejné, pokud si to neodhlasují. Takže je logické, když my třeba navrhujeme ústavně-právnímu výboru potom něco, takže jednak na tom ústavně-právním výboru obhajujeme svoje návrhy. I ty, které třeba neprošly, nebo návrhy usnesení, a musíme tedy pravdivě popsat, co se dělo na tom podvýboru. Já se omlouvám, jestli to víte, ale z té poznámky si myslím, že to spíš nevíte. A potom právě mají ti členové podvýboru možnost na plénu, když jsou i nespokojeni se závěry toho vlastního výboru, podvýboru a vlastního podat návrh a ten zdůvodnit. Čili si myslím, že to je nejenom legitimní, ale je to i předvídatelný podle našeho jednacího řádu postup. Takže ta poznámka asi byla dána jenom z pozapomenutí jednacího řádu. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní se do obecné rozpravy hlásí pan poslanec Žáček.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem byl požádán panem předsedou našeho podvýboru, abych popsal to, jak jsme rozhodovali a jak jsme se dostali k vyřazení některých navrhovaných kandidátů. Za prvé, ta skupina se skládá z osob, které nezapadaly do toho právního rámce, který je stanoven pro udělování vyznamenání a medailí. Čili vymykaly se tomu, že bychom je dávali, navrhovali panu prezidentovi za Českou republiku.
Druhá věc, druhá kategorie byla minulostní, to znamená, stejně jako naši předchůdci v tomto podvýboru, tak jsme vyřadili, vyřazovali příslušníky Státní bezpečnosti, čili příslušníky mocenského aparátu Komunistické strany Československa, dále agenty Státní bezpečnosti a zvláštní kategorií, ano, to si přiznejme, byl Miloš Zeman, kde ty důvody byly jaksi politické.
A abych se vyjádřil k tomu a reagoval na to, aby pan kolega Andrej Babiš mohl pochopit, proč ten podvýbor došel u Milana Kundery k tomu, proč došel, tak přiblížím tu naši diskusi. Protože se od podvýboru čeká, že u těch navrhovaných osob, a viz ten můj úvod, tak se dotkneme všech i kritických záležitostí, které třeba nalezneme v minulosti těch navrhovaných. To prostě tak bylo. Kdyby se to nestalo, kdyby se neupozorňovalo na některou věc z minulosti té které osoby, která je závažnější, která je nad rámec toho, co bereme konsenzuálně jako negativní minulostní záležitost, tak byste vyčítali a veřejnost by vyčítala tomu podvýboru, že nenaplnil svoji činnost.
To, jak se to potom hlasuje, to, jak k tomu přistoupíme jako plénum, to je věc jiná. Ale na podvýboru to bylo takto: Při navržení nebo přečtení jména návrhu pana Andreje Babiše Milana Kundery tam byla formulace, s kterou já jsem jako člověk, který se tím zabýval v této oblasti, se domnívám, že mohu říct, jako profesionál jsem se vyjádřil a opravil jsem ji, to znamená, tam bylo z úst jednoho kolegy řečeno spolupráce se Státní bezpečností. Já jsem na to reagoval, ne, to nebyla spolupráce se Státní bezpečností, to bylo jednorázové udání, které, jak zde bylo řečeno, z Wikipedie, ale mohu odkázat na lepší zdroje informací, tak jsem ho opravil, že to bylo jednorázové udání na příslušnou úřadovnu Sboru národní bezpečnosti nedaleko od nás na Praze 7 na Letné, které je zachováno v příslušném vyšetřovacím svazku.
A to je věc, o které se diskutovalo, to je věc, o které mimochodem existuje nejenom Wikipedie, ale i odborná literatura. Tady mohou zmínit, a neříkám to jenom kvůli tomu, že jsem spoluautorem, s kolegyní Ivanou Koutskou jsme dělali rozbor všech dokumentů, které jsou v tom příslušném svazku, a došli jsme, a jsou to, prosím, materiály z roku 1950, 1951, a došli jsme závěru, že žádný z těch materiálů nebyl cinknutý, zfalšovaný, že mají svou věrohodnost, že byly zpracovány, vznikly v roce 1950, kde je to pro někoho nešťastné udání, kde je jméno Milana Kundery. (V jednacím sále přetrvává hluk.)
A takto to probíhalo, pak bylo hlasování. A ještě tedy dodám jednu věc, stejně tak jako jsem to řekl před kolegy z podvýboru, tak to říkám před vámi. Samozřejmě dneska jsme postaveni před to se rozhodnout, jestli pro nás je více, že byť jednorázově - a nutno říct, že Milan Kundera byl dlouhodobě i státní bezpečností sledován - dostal do vězení agenta chodce, spolupracovníka zahraniční zpravodajské služby, který měl zde v Praze své úkoly, Milana Dvořáčka, nebo není. Pro toho, pro koho je to závažné, tak to přebije i to, co pan Kundera vykonal a čím se stal poté, kdy se stal známým československým spisovatelem, posléze po svém odchodu do zahraničí i světoznámým spisovatelem.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás přeruším a poprosím zejména levou část Poslanecké sněmovny o ztišení! Skutečně, kolegové, ten hluk je...
Poslanec Pavel Žáček: Čili jenom bych...
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ne, ještě poprosím kolegy, oni mě asi ani neslyší, co říkám, tak ještě jednou poprosím ctěnou Sněmovnu, aby se ztišila.
Poslanec Pavel Žáček: Čili znovu zopakuji to, co se domnívám, že je nejdůležitější. Je na každém z nás, na individuálním rozhodnutí, co převáží. Jestli převáží to, co se stalo v roce 1950 a vedlo skupinu, ale zejména Miroslava Dvořáčka skoro na patnáct let do československých stalinských vězení, anebo převáží to, že se stal světoznámým spisovatelem, který i tu vlajku československou držel velmi vysoko a viděl to celý svět. Takhle jsem to komentoval kolegům v podvýboru, takhle to komentuji i vám. Je to, myslím, naprosto fér. Tady se budeme rozhodovat. Jeden preferuje jeden pohled, druhý preferuje druhý pohled. Já vzhledem k tomu, že jsem se dlouhodobě zabýval zločiny komunistického režimu, tak za sebe já říkám, že se zdržím, nebo budu proti, protože pro mě ta oběť té osoby a ten zkažený život a zkažený život jeho okolí znamená mnohem více.
Abych dodal ještě jeden koment, který jsem neříkal na podvýboru. Pokud si to dobře pamatuji, tak pan Milan Kundera k tomu, co bylo zveřejněno na základě nálezu v archivu bezpečnostních složek toho příslušného svazku, tady odkazuji, tady je jeho charakteristika, tak se k tomu úplně jasně nevyjádřil. On neřekl: To, co tam je, není pravda. Ten den jsem na té úřadovně Sboru národní bezpečnosti nebyl. A tím se to celé zamíchalo, a proto z toho byla taková kauza, která zasahovala, řekl bych, celý svět, celou českou společnost. Rozhodování je na nás. My budeme hlasovat. Myslím, že to je korektní. Obě možnosti jsou prostě legitimní, obě možnosti jsou za každou, za každého z nás naprosto legitimní
Cítil jsem potřebu to tady říci. Cítil jsem potřebu vysvětlit, jak to probíhalo na tom výboru, když jsme se, myslím jako většina zdrželi na základě té diskuse, na základě této konkrétní informace. Je to individuální rozhodnutí každého z nás. Děkuji. (Tleskají poslanci ODS.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S přednostním právem se hlásí pan Andrej Babiš, nicméně máme tady tři faktické poznámky, které mají přednost. S první faktickou vystoupí pan poslanec Králíček, připraví se pan poslanec Vondráček.
Poslanec Robert Králíček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, no, ono by to platilo, kdybyste v tom byli konzistentní, kdybyste ke všem přistupovali stejně. Ale vy to neděláte, vy to vytáhnete, jenom, když se vám to hodí. ***
