(12.30 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
A vy vidíte vlastně na té tabuli, že... no skoro nikdo, skoro nikdo z koalice ve třetím čtení, pardon, z opozice nevystoupí, protože mluvili tady i ministři, řešili jsme žháře, vystoupila nějaká přednostní práva, já jako zpravodaj, jsem za to rád, a teď jsem se teprve dostal na řadu v podstatě jako řadový poslanec. Je to neúměrné. Já jsem to říkal už někde ve sdělovacích prostředcích, prostě s jídlem roste chuť. Vám se to líbí, že můžete ten jednací řád ohýbat a že se zřejmě nemáme kam už dovolat, protože za těmito dveřmi platí právní řád relativně. Tady nejsme tedy v právním státě, protože právní stát znamená, že veškeré instituce a veškeré rozhodovací procesy v zemi jsou podrobeny zákonu. Nic není nad zákon a nikdo není nad zákon! Vy tady otevřeně deklarujete, že Poslanecká sněmovna je v tomto případě nad zákon a 108 je víc než zákon. Mohli jste to udělat úplně čistě podle jednacího řádu, kdybyste spojili s hlasováním o korespondenční volbě důvěru vládě, ale to jste neudělali. Radši to ohnete a dáte nám v podstatě 12 hodin na to, abychom probrali něco tak zásadního. A že se tady objevují nedostatky toho návrhu a že vám je říkáme, to je fakt, a že by se to mělo nějakým způsobem napravit a že jeden z vašich argumentů byl, že už je to moc složité a už se to nestihne napsat, takže už to nebudeme dál řešit. A povolili jste nám, nebo dohodli jsme se na šesti změnách, které podpoří i koalice. Nevím, jak ty QR kódy, jak to dopadne.
Jestliže nás tady pan ministr zase trošku jízlivou poznámkou chtěl nadzvednout, že jsme byli průkopníci, když jsme vlastně prosazovali korespondenční volbu jako distanční formu hlasování, že jsme to měli v programovém prohlášení, ano, my jsme to nikdy také neskrývali. Ale také když to ten příslušný odbor začal řešit, tak vám to tady kolega Strýček říkal už dvakrát, třikrát, čtyřikrát, my máme k dispozici stanovisko Ministerstva vnitra, těch úředníků, že jsou tam rizika neústavnosti, že je tam deficit v oblasti tajnosti, rovnosti a svobody volby. A na základě těchto stanovisek, tohoto stanoviska - za prvé - jsme od toho upustili. A za druhé, o jakém roku se bavíme? To stanovisko je z roku 2019. A co se stalo 2020? Volby ve Spojených státech. Volby ve Spojených státech, které s sebou přinesly útok na Kapitol, kde dodneška ta společnost je rozdělená a část je dodneška přesvědčená, že ty volby byly ukradené a že byl zneužit systém právě korespondenčních voleb, který se v několika klíčových státech vlastně měnil a novelizoval kvůli těmto volbám a před volbami. To znamená, soudní pře dopadly pozitivně pro ten demokratický systém ve Spojených státech, že se nenašlo větší množství volebních podvodů. Na druhou stranu zůstala ta pachuť, že byla zneužita metoda korespondenční volby, protože byl odevzdán snad rekordní počet korespondenčních hlasů, a u těch korespondenčních hlasů, u spousty z nich, byl právě ten deficit, že tam mohlo dojít k ovlivnění té volby. Bylo to z určitých komunit, uzavřených komunit, sbíraly se tam hlasy, zkrátka ty negativní jevy. O tom se můžete dočíst, o tom jsou už celé statě a novinové články.
Takže za této situace hnutí ANO upustilo od svého záměru prosazovat korespondenční volbu. Nikdy jsme se nebránili nějaké, řekl bych, akademické debatě, ale náš postoj se stal poměrně jasným, že jsme proti, že to není dobrý nápad a že těch negativ je víc než těch pozitiv. A nabídli jsme krásné kompromisní řešení. Pojďme v těch pár státech, ze kterých po tom volají, to jsou ty velké neevropské a možná tak Francie, a tam jsme říkali, tak jim dejte víc těch volebních místností, vyzkoušejme si pilotní projekt, jak se to dělá ve spoustě jiných zemí, anebo přinejmenším to zkuste na nějakých volbách menšího významu, na nějakých volbách druhé kategorie. Ale co vy tam máte v tom zákoně? Že to bude právě na ty volby 2025 a zrovna na ty parlamentní, které jsou prostě pro ustanovení většiny - a vládnoucí většiny - v naší zemi ty rozhodující, ty nejcitlivější, ty nejdůležitější.
Co na to říct? Masky spadly. Všichni víme, proč to děláte. Myslíte si, že v tom zahraničí najdete nějaké ty hlasy navíc, když se nedaří přesvědčit lidi doma o tom, jak skvěle tato vláda vládne. A ta má nejnižší preference a důvěryhodnost v historii. A nedávné evropské volby, které už nejsou jenom výzkum, anebo to je nejlepší výzkum, jaký můžeme mít, tak vládní strany získaly jenom 37,78 tuším procenta.
Já ještě znovu na závěr toho vystoupení chci apelovat na to, že to, co tady děláme, všechno, co tu děláme, je nějakým způsobem precedentní, a to, jakým způsobem jste neodolali té možnosti zkrátit řečnickou dobu jednotlivým poslancům, tak jste prostě už přepískli. Tentokrát už byla překročena nějaká rozumná mez. Vysvětluji vám to na číslech, na minutách, jakým způsobem jste naprosto osekali tu opozici. Kdyby to bylo na základě nějaké debaty, kdyby to bylo na základě toho, že se změní jednací řád, já to budu respektovat. Ale znovu říkám, a už jsem to říkal myslím ve druhém čtení nebo při svém prvním vystoupení, vy si naprosto svévolně - svévolně! - určujete, kde je vlastně prostor opozice, kolik jí musí stačit. To se opravdu sejdou předsedové koaličních klubů a řeknou si tak, osm minut na hlavu, to je až až. Tak takhle ten zákonodárce ten jednací řád určitě nepředpokládal. Vždycky to musí být nějaká nastavená jasná pravidla od začátku a pak je respektují obě strany. A jestliže se tohle tady zavádí, tak to bude už trvalá, setrvalá praxe. Dokonce může přijít zas ještě někdo další a říct: tak tři odpoledne je ještě zbytečně moc, příště to budou dvě odpoledne, a pak už to bude jenom jedno třetí čtení. A my se tady bez toho, že by došlo ke změně zákona, dostáváme vlastně do úplně jiného parlamentu, do úplně jiných pravidel. A jestli tedy uvažujete racionálně, tak musíte vědět, že nevládnete navždy. Dokud tedy budou svobodné volby! A jestli budou ještě tedy nějaké volby, protože někdy, když zpozoruji některé kroky koaliční, tak si říkám, že snad s tím ani nepočítáte. Ale musíte počítat, že jednou ze základních zásad demokratického zřízení je vláda na čas. A ten čas uplyne za rok, ta většina pak může být úplně jiná a tady můžou být úplně jiné strany, koneckonců jsme to viděli v těch evropských volbách, tak potom ti, co přijdou, tak zase ještě o kousek víc zneužijí to, co tady prosazujete vy.
Já si myslím, že za této situace bude opravdu nejlepší opakovat druhé čtení a ještě jednou se zamyslet nad tím systémem přerozdělení hlasů. A to je vlastně jenom to minimum. To znamená, i když hnutí ANO nesouhlasí s korespondenční volbou v principu a ruku pro to nezvedneme, tak by výsledkem té naší debaty, té parlamentní diskuse, měla být aspoň co nejlepší řešení z toho možného. My jsme vám tady několik řešení nabídli, vy jste na ně neslyšeli a teď si to prosadíte v podstatě silou.
Nebudu se už pouštět do jednotlivých pozměňovacích návrhů, nebudu se znovu vracet k ústavnosti, už jsme o tom mluvili mockrát. Já jsem se chtěl v tomhle projevu jenom soustředit na to, abyste si uvědomili, a vy to stejně neposloucháte, ale opravdu jste dali 12 hodin, 92 poslancům jste dali 12 hodin na to, aby se projednal podle vás jeden z nejdůležitějších zákonů v tomto volebním období, a přitom jste tedy, když je to pro vás tak důležité, mohli nechat hlasovat o důvěře vládě. Ale to se vám evidentně nechce, anebo se toho nějakým způsobem bojíte, to nevím, a radši budete ohýbat jednací řád. A to se nám nelíbí, budeme protestovat. Já myslím, že to pochopili už i občané, protože jsme si dali tu práci, aby to bylo slyšet. Za devět dnů jsme posbírali téměř 24 000 podpisů pro petici proti korespondenční volbě. Máme podaný návrh na referendum. Mimochodem, a zopakoval ten argument i pan ministr ve svém projevu, že vlastně jsme jediné bílé místo uprostřed Evropy. No a my jsme také bílé místo, co se týče celostátního referenda. A to vám nevadí. ***
