(11.50 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Námitka: korespondenční hlasování je předkládáno formou poslaneckého návrhu zákona, který neprošel připomínkovým řízením. Ještě jednou bych chtěl zopakovat, že totožné věcné i právní řešení bylo obsahem návrhu zákona o správě voleb připraveného vaší vládou již v minulém volebním období, projednala to Legislativní rada vlády, prošel mezirezortním připomínkovým řízením, bylo k němu vysloveno stanovisko předsedkyně Legislativní rady vlády. Korespondenční hlasování nebylo v rámci tohoto procesu zpochybněno.
Námitky proti předloženým návrhům jsou určitě legitimní součástí legislativního procesu, proto na ně tady také legitimně reaguji. Předložené námitky byly dlouhodobě v rámci celé rozpravy, mnohahodinové rozpravy, ve všech třech čteních navrhovateli vyvraceny, vysvětlovány, a to opakovaně. Pokouším se o to i dnes krátce před hlasováním, aby nebyl žádný spor o tom, že navrhovatelé se nevyjadřovali k tomu, co tady v rozpravě opakovaně, znovu v mnohých podobách zaznívalo jako nejčastější a nejzásadnější výhrady proti instrumentu korespondenční volby. Případné pochybnosti o souladu návrhu s Ústavou České republiky může a musí posoudit pouze Ústavní soud. Testem ústavnosti prošly obdobné návrhy i v jiných zemích, a to úspěšně. A my jsme přesvědčeni o tom, že kvalita tohoto návrhu bude odpovídat i tomu, abychom v případě toho, že se Ústavní soud danou materií bude zabývat, také úspěšně prošli.
Na závěr mi dovolte se ještě jednou vrátit k hlavnímu motivu a principu, kterým jsme jako předkladatelé tohoto návrhu byli vedeni. Legitimita politiků se v demokratické zemi, a samozřejmě i rozhodování politiků, opírá o volby. O mandát svěřený nám lidmi, našimi spoluobčany. Volby jsou jednou z forem participace lidí na rozhodování o veřejných věcech, ne jedinou, ale jednou z nejdůležitějších, možná z principu tou vůbec nejdůležitější. Participace lidí na věcech veřejných je něco, o co máme všichni jako politici usilovat. Všichni jako politici máme mít radost z toho, když v kterémkoliv typu voleb je volební účast co nejvyšší. Všichni bychom měli usilovat o to, abychom motivovali občany k tomu, aby k volbám jakéhokoliv typu přišli. A já doufám, že na tomto principu jsme schopni se všichni tady v sále shodnout. Zákon o korespondenční volbě je krokem, který jde tímto směrem. Je to cesta k ještě většímu zapojení lidí do jednoho z nejdůležitějších rozhodování.
A když jsem tady občas slyšel diskuse a diskusní příspěvky typu: může se stát, že bude volit až 200 000 lidí... No já jsem vždycky na to říkal zaplať pánbůh za to, já doufám, že se to stane. Já doufám, že ti lidé, kteří jsou zapsáni ve volebních seznamech, ať už je to v České republice, nebo v zahraničí, a mají právo volit i za stávajícího systému, nepředkládejme a nepodsouvejme tady lidem nějakou myšlenku, že teď nově dáváme nějaké skupině v zahraničí možnost volit. To není žádná nová skupina. To jsou lidé, kteří už teď to právo volit mají, na tom se shodneme. My jim pouze umožňujeme komfortnější přístup k volbě. A ano, doufáme, že se tím výrazným způsobem zvýší volební účast při volbách ze zahraničí, protože to je žádoucí. To chceme. A já jsem vždycky doufal, že tohle napříč politickým spektrem chtějí všichni politici, aby lidé k volbám šli.
Vlastně nechápu úplně, proč a kdo se korespondenční volby bojí. Kdybychom byli nějakým průkopnickým státem, který se do tohohle instrumentu pouští... Když se podíváme na mapu Evropy a takhle uprostřed tam svítíme bíle. Slovenské volby, nemám pocit, že by byly jakýmkoli způsobem v téhle chvíli označovány za nelegitimní či zpochybňovány jejich výsledky. Podívejme se na Německo, tam je ten princip ještě úplně jiný, tam mohou korespondenčně z pohodlí doma volit i občané Německa, tedy přímo Němci žijící v Německu, korespondenčním způsobem. Dokonce v tom covidovém období tak volilo něco mezi, pokud se nepletu, 30, 40 procenty Němců v těch domácích volbách. Němců žijících přímo v jejich zemi. Nevím, proč se toho bojíme.
Nechci nikomu podsouvat žádné motivy, nechci se tady pouštět do nějakých politických šťouchanic, byť z druhé strany to slyšíme stále. Ale já si prostě myslím, že korespondenční volba není ničím jiným než rozšířením možnosti kvalitním způsobem, jednoduchým způsobem volit ze zahraničí. A občas jsem slyšel i nějaké výroky typu, které nevím, jestli jsou vůbec hodné komentářů, o tom, že nějací cizáci bez vztahu k naší zemi, jestli vůbec mají rozhodovat o tom, kam se naše země bude vyvíjet nebo nebude. No to už jsem si myslel, že úplně neuslyšíme v té době, kdy máme více jak třicet let svobodného života tady. A označovat někoho, kdo má naše občanství, kdo pracuje v cizině, z nějakého důvodu tam žije, za někoho, kdo je nějakým cizákem a neměl by mít právo rozhodovat - a znovu opakuju, ten člověk už to právo teď má. My měníme, rozšiřujeme jenom formu, ne okruh voličů. V té diskusi mám pocit asi základní manipulace, která jako by lidem říkala, že my chceme teď pozvat nějaké statisíce lidí žijících v cizině k tomu, aby přišli k volební urnám. Ano, my chceme, aby využili své volební právo, ale mají ho už teď.
Pokud jde o korespondenční volbu, tak skutečně to není žádné objevování Ameriky. Jak jsem řekl, naprostá většina zemí EU korespondenční volbu má, některé už dlouhá desetiletí. Slováci totožné znění volebních zákonů jako my, totožné znění ústavy v otázce voleb má Slovensko, stejně jako my. Volí korespondenčně už osmnáct let. Nikde to nevedlo k oslabení legitimity voleb. Nikde to nevedlo k tomu, aby došlo k neplatnosti voleb právě kvůli korespondenční volbě. A ten často uváděný rakouský příklad není přiléhající. A už jsme to tady mnohokrát v té debatě uvedli s jasným odkazem na rozhodnutí rakouského ústavního soudu, a stále znovu a znovu se ten argument v diskusi objevuje. Naopak v těch zemích, kde korespondenční volbu zavedli, to vedlo k jednoznačně větší volební účasti, tedy k větší participaci občanů na demokratických procesech. Já bych byl rád, kdybychom tou cestou vyšší participace šli i my, dokončili jsme schvalování zákona o korespondenční volbě. A přestaňme se prosím bát toho, že lidé budou více chodit k volbám. Toho by se žádný politik úplně bát neměl.
Abych ještě reagoval konkrétně na to, co tady se tázala paní poslankyně Vildumetzová, co se týká jednotlivých krajů. Aby se umožnilo hlasovat z ciziny, musí být alespoň jeden kraj určen pro zahraniční hlasy. Je to potřeba, aby volič v cizině věděl, pro koho má hlasovat včetně preferencí. Právě proto, že v korespondenční volbě čekáme vyšší účast, je potřeba mít krajů více, aby nedocházelo k disproporci pouze v jednom kraji. Vyšli jsme vstříc téhle debatě rozdělením mezi čtyři kraje. Stále jde ovšem jenom o technikálii voleb, protože Sněmovna, byť to tak často interpretujeme, není ze své podstaty ani z pohledu ústavy komorou krajů, zastupuje celou Českou republiku jako takovou. A na voličský průkaz už v téhle chvíli můžete volit v kterémkoli kraji, není to přísně krajsky vázané. Tedy argumentace typu, že některé kraje budou mít víc mandátů, je lichá.
Co se týká dotazů na Evropu, tak tady v rámci čtyř krajů se bude hlasovat. Ale ještě jedna poznámka. Evropa netvoří jenom jednu oblast. Evropské země - teď mi dovolte citovat přesně: Území Andorry, Belgie, Francie, Irska, Lucemburska, Monaka, Nizozemského království, Portugalska, Španělska, Velké Británie a Severního Irska patří do oblasti číslo jedna. Zbylé evropské země právě proto, že Evropa tvoří tak velký obvod s potenciálně velkým množstvím voličů, tak ostatní evropské země budou patřit do oblasti dvě. To znamená, že Evropa nebude tvořit jednu oblast, z které se bude vycházet. ***
