Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, já bych rád reagoval na vystoupení mého váženého kolegy Patrika Nachera a právě na ten zmíněný pozměňovací návrh, o kterém mluvil také pan předseda Benda, který se týká zrakově postižených, který podal spolu s kolegyněmi, váženými Janou Mračkovou Vildumetzovou a Renatou Oulehlovou.

Víte, těch zrakově postižených skutečně je opravdu mnoho u nás. Ono to osciluje mezi čísly 65 000 a 100 000. Když to zprůměrujeme, 74 000. Na celém světě je to 285 až 290 milionů. Evropská unie nevidomých odhaduje v Evropě ten počet na 30 milionů. Jsou to obrovská čísla. A v podstatě u nás to je zhruba 6 % z 1 milionu 100 000 tělesně postižených. A věřte mi, že tito lidé to nemají jednoduché. Já se tomu věnuju poměrně dlouho jako novinář, jako rotarián a také jako spolupořadatel nejrůznějších akcí, které tomu pomáhají. My jsme například před mnoha lety natáčeli edukativní seriál pro Českou televizi Chodci a cyklisté. A nevěřili byste, jak těžké je pro nevidomé a pro ty s nějakou částečnou nebo úplnou slepotou se pohybovat třeba podle zvukových majáků v dopravě, u stanice metra, tramvaje nebo někde, kde jsou ty reliéfní prvky na přechodech pro chodce, které třeba při nějakých stavebních úpravách byly odstraněny. Nebo jak těžké je pro ně v dnešní době se pohybovat po chodníku, kde na ně číhají nejrůznější nástrahy v podobě třeba nějaké propagace, nějakých plakátů nebo poutačů před jednotlivými obchody. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Děkuji. Ano, děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Strýček. Vaše dvě minuty.

Poslanec Jiří Strýček: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tady jenom chtěl trošku poopravit, nebo reagovat spíš na kolegu Nachera, trošku ho poopravit. Protože jak už tady několikrát zaznělo na náš dotaz, proč tedy se vytrhuje z kontextu toho velkého volebního zákona s účinností od 1. 1. 2026 část těch korespondenčních voleb touhletou novelou, samozřejmě nám nikdo zatím tady oficiálně neodpověděl. On to tady zmínil i kolega. Nicméně já bych ho chtěl trošku poopravit, protože jediný, kdo tu odpověděl, tak byla paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová, za což já bych ji tedy osobně chtěl pochválit, a to bylo v televizní pořadu Ptám se já, kde ona na přímý dotaz moderátorky, co bude jako předsedkyně TOP 09 dělat s neustále klesajícími preferencemi, tak zcela jasně odpověděla: Tak za prvé máme tady ještě korespondenční volbu. Takže děkujeme, paní předsedkyně!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuju za dodržení času. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Peštová. Připraví se pan poslanec Nacher.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Bendu, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, nikdo vám přece práva nebere, to v žádném případě. My víme, že sem můžete dávat novely zákonů jako iniciativu poslanců, s tím nemám absolutně žádný problém. Problém mám s tím, že se to stalo praktikem furt. Ve své podstatě když se podíváte na ty zákony, ty důležité zákony, které sem jdou, tak pod těmi zákony jako poslanci jsou podepsáni skoro všichni ministři. Ve své podstatě by to mělo jít jako novela vládní. Ne jako poslanecká, ale jako vládní. Pokud se tam pod to podepíše ministr, tak dává jako poslanec samozřejmě najevo, že to chce jako poslaneckou iniciativu, a právě proto nechce jít to kolečko, který by musel jít, řádné kolečko, kterým jsme chodili my všichni, a dá to sem ve své podstatě ve zkráceném režimu, protože toto on si ušetří.

Ale teď mi řekněte, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, kde je moje právo? Já jsem dala pozměňovací návrh, řekla jsem, odůvodnila jsem - a kde je moje právo? Kde mi vysvětlujete, s čím máte problém, co jste tam spatřili za to, že v tom návrhu je něco špatně? Já jsem ochotná, byla jsem ochotná ho i předělat, ale já nemám jak, protože vy se mnou vůbec nekomunikujete. Vy mi prostě řeknete, že s tím nesouhlasíte, a tečka. Já chci vědět, co je v tom návrhu špatně. Řekněte mi jednoho jediného poslance vládnoucí koalice, který přišel a zde na mikrofon mi řekl: ano, my nesouhlasíme s tím a s tím, protože to a to. Nic! Jo? Já tady vlastně ve své podstatě stále vyzývám, čekám, kdo mi odpoví, kdo mi řekne, co je v tom pozměňovacím návrhu špatně. Vidím, paní kolegyně, ta se směje vzadu. Možná i teď najde sílu a odpoví mi. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou pan poslanec Nacher, připraví se paní poslankyně Malá.

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já chci na kolegu Marka Bendu, vaším prostřednictvím. Za prvé. On moc dobře ví, já jsem říkal ten princip. Zástupce předkladatele jsou poslanci, je to poslanecký návrh, nemají přednostní právo. Samozřejmě že když je předkladatelem ministr, tak ho má, stejně tak jako když je to jako ministr. Přece o tom se nebavíme. My se tady bavíme o tom principu. My se bavíme o tom principu. A Marek Benda to moc dobře ví.

Zároveň si ale trochu naběhl. Tak když to podepsalo pět ministrů, tak proč to není vládní návrh? No proč? Já to odpovím, protože vy to neodpovíte. Protože vy jste nechtěli mít připomínky z připomínkových míst, protože ty by nám v mnoha věcech daly za pravdu. Prostě by nám daly za pravdu. Vy moc dobře víte, jak to funguje, že některé zákony a vaše návrhy mají desítky, možná stovky připomínkových míst, kterými vy se musíte vypořádat, a to vy jste nechtěli.

Druhá poznámka. Že beru Markovi Bendovi právo něco navrhovat. No neberu. Navrhujte tady do bezvědomí každý den. Problém je v tom, že vy to uděláte zrovna v tom nejcitlivějším zákoně, o kterém jste sami věděli, že to takhle je, a to je ten problém. Jinak to dělejte. Ale tady právě zrovna ta vládní novela by měla svůj půvab právě v tom, že bychom tam měli názor připomínkových míst. Notabene častý argument pro to, proč nám něco neschvalujete, je, že to je poslanecký návrh šitý horkou jehlou a že je potřeba se na to podívat koncepčně vládní novelou. Tak se už rozhodněte, co z toho platí.

Poslední poznámka. Neříká se slepci nebo zrakově postižení, říká se osoby se zrakovým postižením. Protože v prvním případě jsou to osoby. Ale to je jedno, to jako... Ne, spíš podstata, to mě trochu naštvalo, že to je jako účelová nějaká změna. Ne. Když už chcete pomáhat, tak to tam prostě do toho zabudujte. Jestli někdo udělá účelové změny, tak jsou to ty vaše návrhy. (Předsedající: Čas, pane poslanče.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Malá a připraví se pan poslanec Benda.

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já musím také reagovat na pana kolegu Bendu, protože já jsem si otevřela stránky Poslanecké sněmovny, otevřela jsem úvod, záložku Poslanecká sněmovna, volby do Poslanecké sněmovny, a tady se píše: Všeobecné, rovné a přímé volební právo tajným hlasováním. Ústavní zásady volebního práva: všeobecnost, popisuje, co to je všeobecnost, rovnost, přímost a tajné hlasování. Tajné hlasování. Tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem.

Tak pane kolego Bendo, prostřednictvím pana předsedajícího, prosím vás, já chápu, že je nová doba, ale tak aspoň tedy změňte ty stránky, když už ty principy máme jiné teď. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Benda. Prosím.

Poslanec Marek Benda: Já jsem moc rád, že paní kolegyně Malá to tady odcitovala. A vaším prostřednictvím bych jí rád vzkázal, to je přesně to, co říkám celou dobu. Nesmí být možné spojit voliče s jeho hlasem. Stát nesmí mít tuto možnost. Jestli si já vezmu svůj volební lístek, ofotím ho, a tak jak to dělaly desítky lidí v těchto volbách, mi ho pošlou v okamžiku, kdy ho házejí do té volební urny, aby mi dali najevo, že použili ten preferenční kroužek, o který jsem je žádal, to je jejich naprosté právo, to je naprostá svoboda toho voliče. Tím on se rozhodne to sdílet. To je ta tajnost, že stát nesmí. Proto musím za tu plentu.

A pak na paní kolegyni Peštovou, vaším prostřednictvím, která se tady pořád tak rozčiluje, že jí nechceme odpovědět. Je to poměrně jednoduché. V okamžiku, kdy by se přistoupilo na návrh, tak jak je navržen, tak zavádíme v zahraničí dvě kategorie občanů. Dvě kategorie občanů. Jedna, která může volit korespondenčně a musí k tomu splnit nějakou další podmínku, a druhá, která může přijít na ten zastupitelský úřad a tuto podmínku splnit nemusí. Takže to by zcela zjevně bylo protiústavní, kromě toho, že by to bylo pravděpodobně protiústavní i z hlediska domácích voleb, protože tam nic takového také prokazovat nemusí, a dokonce nemusí mít ani trvalý pobyt na území České republiky a stejně se voleb účastnit může. Takže to je podle mě nepoužitelné. A mně by se to možná principiálně líbilo, že by člověk měl mít nějaký vztah k zemi, ale nelze to použít do zahraničí. ***