(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Já jsem vás nechal domluvit, abychom to nepřerušovali zbytečně, a poprosím pana poslance, který má ještě zájem vystoupit s doplňující otázkou.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. No, pane ministře, právě proto, že se ten poplatek neměnil od roku 2008 a Česká televize je dlouhodobě nejsledovanějším vysílatelem, kde ten objem produkce se časem navyšuje, právě proto se mi to vámi nově nastavené valorizační schéma zdá zbytečně štědré, protože k němu opravdu bude docházet co dva až tři roky. Jo, rozumíme si, ta inflace - nebo respektive takhle. Vy ten koncesionářský poplatek nyní navýšíte o 15 korun a je tam předpoklad, že každé dva až tři roky to bude o dalších 9, 10, 11. Nejde o to, že to jsou částky, které se zdají být malé, jako 8, 9 korun, 10 korun, ale jde o to, že objem těch prostředků, které Česká televize dostane, je třeba půl miliardy korun každé dva až tři roky. To znamená, že tím trvale narušujete nejenom konkurenční prostředí duálního systému, ve kterém samozřejmě fungují jak veřejnoprávní média, tak média komerční. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan ministr ještě bude reagovat?
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Pane poslanče, toto už je podstatně korektnější otázka argumentace než ta, kterou jste zvolil v úvodu své interpelace. Jednou z důležitých součástí našeho návrhu je takzvané omezení sponzoringu, sponzorovaných sdělení, to znamená druhu obchodního podnikání nebo podnikání České televize na trhu, řekněme zjednodušeně řečeno s reklamou, v zákoně se používá termín obchodní sdělení, protože tento návrh v žádném případě nemá směřovat k tomu, aby se narušoval duální systém. Zaznívaly často názory, že vlastně nejjednodušším způsobem, jak vyřešit podfinancování veřejnoprávních médií, je zvýšit jejich podíl na reklamním trhu, kdy zákon velmi přesně definuje parametry nebo omezuje parametry reklamy ve vysílání veřejnoprávních médií, a to je cesta, kterou my jsme jít nechtěli, protože soukromá média jsou financována jenom a pouze z reklamy a bylo by velmi nespravedlivé, kdyby stát, který garantuje mimo jiné nějakou rovnováhu na mediálním trhu, se pokoušel veřejnoprávní média zvýhodnit v neprospěch soukromých médií právě na poli reklamního trhu. Z toho důvodu my nejenže neměníme objem reklamy ve veřejnoobchodním sdělení, reklamy ve veřejnoprávních médiích, ale navrhujeme i omezení toho dalšího typu obchodních sdělení, takzvaného sponzoringu. Ale abychom se vyvarovali nějakých budoucích zásahů do fungování veřejnoprávních médií nebo z našeho hlediska, co se týká toho financování, tak je tam nastaven ten valorizační mechanismus. Ano, určitě se můžeme přít už v této úrovni, jestli je ten valorizační mechanismus více či méně štědrý. My ho považujeme za velmi uměřený, velmi uměřený v kontextu toho, co musela zažít Česká televize a Český rozhlas v minulých téměř dvaceti letech, ale samozřejmě jsme připraveni celou tuto věc hájit v debatě na parlamentní půdě.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a můžeme přistoupit tedy k další interpelaci. Interpelujícím bude pan poslanec Kettner, který bude interpelovat pana ministra Beka. Prosím.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Pane ministře, médii, veřejným prostorem zarezonoval případ, týká se to neziskové organizace Jeden svět, která poskytuje školám materiály, konkrétně filmy, a nastala situace, kdy na základě komunikace s dětmi rodiče úplně nesouzněli s obsahem toho filmu a chtěli si udělat vlastní obrázek a požádali školu o předložení. Školský zákon hovoří jasně, že rodiče mají plné právo být seznámeni se vším, co se týká výuky jejich dětí, obsahem výuky, školních vzdělávacích plánů, které jsou třeba na webových stránkách školy a tak dál. Ta nezisková organizace to zdůvodňovala i autorskými právy. A tady si myslím, že je docela velký konflikt mezi školským zákonem a autorskými právy v tomto případě. Myslím si, že rodiče, aby si mohli udělat vlastní úsudek, by měli mít plné právo se podívat na obsah, pokud to bylo použito jako výukový materiál a pokud tato nezisková organizace toto odmítá, tak si myslím, že by nemělo s nimi být nadále pokračováno ve spolupráci. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan ministr bude reagovat.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuju za tu otázku, která z mého pohledu je trochu strukturou odpovědi blízká tomu, o čem jsme hovořili už dnes v poledne jednou. Já musím říct, že zcela potvrzuji to, že rodiče mají podle zákona právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání a samozřejmě platí i tady, že je to ředitel školy, kdo rozhoduje ve všech těch záležitostech, které se týkají vzdělávacího obsahu. Přiznám se, že nejsem právníkem, který by byl specializovaný na autorské právo, a nedokážu dohlédnout, kde je ta hranice mezi využíváním autorského díla pro potřeby výuky a seznamováním rodičů s průběhem vzdělávání. Skutečně v tuhle chvíli si myslím, že to je na nějakou případně právní analýzu. Nicméně platí i tady to, že pokud vznikají jakékoliv pochybnosti ohledně vzdělávacího procesu, tak lze podat podnět České školní inspekci k prošetření té události. To si myslím, že je cesta, kterou lze doporučit rodičům ve všech situacích, kdy mají nějaké pochybnosti ohledně regulérnosti postupu školy. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Je zájem ještě o doplňující dotaz?
Poslanec Zdeněk Kettner: A mám ještě jednu doplňující otázku. Pokud rodiče nebudou uspokojeni tou Českou školní inspekcí, tak na základě, že to je tedy spíše právní problém, takže už potom případně jít soudní cestou?
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Já si teď netroufám říci, kde je ta hranice, kdy je to tak vážné. Ale samozřejmě každý má legitimní možnost se obracet na soud ve věcech, které budou v souladu se zákonem, takže tohle právo určitě nelze rodičům upřít. Já jenom se domnívám, že tady je prostě na místě jako první krok školní inspekce jako orgán, který bdí nad kvalitou vzdělávání.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další interpelující je paní poslankyně Adámková, která bude interpelovat pana ministra Beka.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení páni ministři, já mám jednu takovou otázku, která rezonuje samozřejmě českou společností napříč, ať už jde o základní, střední nebo vysoké školství, a to je kvalita vzdělávání v naší republice a udržení té kvality vzdělávání. Já učím dlouho na vysoké škole, takže mám zkušenosti s tím, v jaké kondici řekněme přicházejí ti uchazeči ze středních škol. Ale obraceli na mě i rodiče žáků, kteří chtějí na střední školy ze základních škol, myslím státních, o soukromých nehovořím, a mají dotazy, které samozřejmě vy asi dostáváte taky, ale já bych byla ráda, kdyby ty odpovědi tady zazněly.
Za prvé, že mají obavy o tom, že kvalita vzdělávání na našich základních školách bude nižší, protože máme plné třídy, více žáků než je obvyklé. A proto se chci zeptat, za prvé, jaké máte vy informace, co je na tom pravdy, jak se k tomu staví ministerstvo samozřejmě. A potom protože tedy tvrdí, že statistiky ohledně počtu žáků na jednoho učitele se za prvé vztahují k přepočteným úvazkům, tomu bychom rozuměli pochopitelně, a tvrdí, že co se týče počtu hodin, které musí učit český učitel, tedy aby se uživil, to znamená, nějaké ty normativy, že jsou výrazně vyšší, než je obvyklé, protože v Evropě údajně je před námi pouze Německo a Švýcarsko, což tedy zrovna jsou země, se kterými bychom se možná i mohli srovnávat, ale nevím ten pohled potom tedy odborníků, kteří zaštiťují to vzdělávání. Proto bych ráda tu odpověď. A tvrdí, že český učitel průměrně odpracuje 1 688 hodin ročně, tím se myslí kontaktních tedy hodin asi. A naproti tomu Polsko, Francie, Estonsko a tak dále mají výrazně méně. Samozřejmě se tedy ptají, jakým způsobem zabezpečíte ten entuziasmus a tak dále a vůbec snahu těchto lidí zůstávat v našem systému, protože samozřejmě ty platy jsou - žádná tedy velká sláva to není. (Předsedající: Prosím, už čas.) Ano, děkuji. Proto jestli byste mohl říct názor ministerstva.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. ***
