(17.20 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Jenom podotýkám, že projednávání tohoto bodu jsme přerušili 31. května tohoto roku na 103. schůzi v obecné rozpravě, a rovněž připomínám, že bylo vzneseno veto proti projednávání podle § 90 odst. 2.
Prosím tedy, aby místo u stolku - jak už vidím - zaujali kolegové, pan místopředseda vlády Vít Rakušan a zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Letocha.
Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. V tuto chvíli zde byly faktické poznámky, tak je budu brát postupně tak, jak jsou zaznamenány. Jako první s faktickou byl přihlášen pan poslanec Letocha - on se vzdává. Táži se tedy pana poslance Zuny, jestli má zájem vystoupit s faktickou, která zde zbyla z minule? Nikoliv, takže si mažu, a pan poslanec Mašek s faktickou - rovněž vzdává se této faktické. V tom případě můžeme přejít do obecné rozpravy a přihlášen je pan poslanec Radek Koten.
Poslanec Radek Koten: Děkuji, pane předsedající. Tak ještě jednou dobrý den, vážený pane ministře, dámy a pánové. Při minulém projednávání jsme zastavili zkrácené projednávání této novely zákona, protože vlastně ten zákon zatím nereaguje na výsledky vyšetřování trestného činu, který se stal na Filozofické fakultě. Zatím tedy nemáme žádné výsledky toho vyšetřování, nevíme, co toho pachatele k tomu vedlo, ale změnu zákona jsme připravili.
Minulá novela zákona o zbraních, která se projednávala na sklonku loňského roku, a nevím, jestli se to odsouhlasilo v lednu, tak pod tíhou těch událostí jsme rezignovali na pozměňovací návrhy, které byly tehdy načteny, a Ministerstvo vnitra vlastně do stávajícího zákona o zbraních přidává několik sporných bodů.
Já bych se zmínil o tom prvním, kdy do povinností držitele zbrojní licence, § 39, doplnit povinnost hlášení podezřelého, respektive nadlimitního obchodu. No, když jsme byli na pracovní skupině na Ministerstvu vnitra a byl tam i ctěný kolega Růžička, tak jsme se tam o tom s úředníky Ministerstva vnitra bavili a v podstatě už v dnešní době žádný prodejce si nedovolí prodat ať už zbraň, nebo střelivo bez nákupního povolení a právě to nákupní povolení dostává každý legální držitel zbrojního oprávnění, to dostává od policie, takže mi připadá, že jde o nějaké pokračování probíhajících věcí, kdy policisté z útvarů SKPV kontaktují bez právní opory držitele zbrojních průkazů a vytěžují je k jejich zákonnému nákupu zbraně nebo střeliva. Je to tedy projekt takzvané červené dlaždice.
Musíme si uvědomit, že většina legálních držitelů zbraní jsou slušní lidé, jsou to mnohdy členové mysliveckých jednot, a pokud se kupuje třeba brokové střelivo anebo další náboje pro mysliveckou činnost, kupuje se to pro mysliveckou jednotu a kupuje se to třeba na jednoho z těch členů, tak samozřejmě 1 000 kusů není nic neobvyklého. Zrovna tak to není nic neobvyklého pro legálního sportovního střelce. Takže je tam v podstatě - není to dále specifikované, co by mělo být tím podezřelým nákupem. Je samozřejmé, že žádný prodejce neprodá nikomu zbraň nebo střelivo v podnapilém stavu anebo pokud je tam skutečně podezření, že chce zbraň koupit nelegálně, tak prodejce v takovém případě vždycky volá policii.
Tento návrh je tedy v této podobě, jak je předložen, neakceptovatelný. Jde o pokus o vytvoření jakési paralely s AML legislativou pro finanční instituce. Ta se ovšem vyvíjí více jak třicet let a dodnes řádně nefunguje tento systém, viz tedy kampelička Petra Fialy, kde zmizely ukrajinské peníze. Představa, že by bylo možné problematiku vyřešit tak, jak Ministerstvo vnitra navrhuje, je mimo rámec této verze tohoto zákona.
Asi nelze odmítnout diskusi na toto téma, identifikaci neobvyklého obchodu v oblasti zbraní, střeliva a služeb k nim náležejícím, typicky tedy výcvik, ale jako první je nutné vytvořit ve spolupráci s odbornou veřejností potřebnou metodiku. Pomineme-li excesivní jednání, například nákup střeliva bez příslušného povolení anebo zjevně podnapilý stav nakupujícího, to bude samozřejmě jinak velmi obtížné, rozhodně obtížnější než u AML, a to s ohledem na variabilitu posuzovaných transakcí, rozmanitost zákazníků a rozsah trhu. Teprve po vypracování takové metodiky, na které se shodne odborná veřejnost, bude možné tuto metodiku přenést do podzákonného předpisu, k jehož vydání může novela zákona č. 119/2002 Sb. zmocnit. Bude-li rozhodnuto o potřebnosti návrhu aktivovat příslušnou odbornou komisi s úkolem zpracování metodiky identifikace neobvyklého nebo nadlimitního obchodu, bude to jedině dobře.
Pak tady máme další věc, to je ustanovení § 56 odst. 2, je to zadržení zbraně. Má být doplněno další písmeno, dle kterého by měla policie být oprávněna zadržet zbraň na základě informace od orgánů veřejné moci. No, návrh, myslím si, že je nedopracovaný a v tomto ohledu zcela chybný jak po právní, tak po věcné stránce, protože zadržení zbraně je chápáno jako mimořádné krátkodobé opatření, kterým je eliminováno potenciální riziko. Ve všech případech uvedených v § 56 zákon počítá s řešením situace, typicky podezření na změnu zdravotního stavu, lékařská prohlídka buď podezření potvrdí, nebo vyvrátí se všemi důsledky, které se k tomu vážou. V navrhovaném případě tedy žádné řešení zákon nenabízí, prostě orgány veřejné moci, kterých je tedy mimochodem více jak 10 000 v České republice, a je to nejen úřad v Řeporyjích, ale třeba školní jídelny nebo komisaři v autoškole. Navrhovatel zřejmě neví, co je vlastně orgán veřejné moci, a zkonstatuje, že nebezpečí spatřuje, a pokud mu tedy policie uvěří, případ nemá další řešení. Jde tedy v tomto případě o právní nedodělaný paskvil. Pokud chce mít jakákoliv tajná služba právo prostřednictvím policie odzbrojit jakéhokoliv člověka majícího legální zbraň, má se tedy pod svůj požadavek pokud možno podepsat. Dále ovšem je třeba, aby takový návrh obsahoval ustanovení o dalším postupu a lhůtách, pokud budou zbraně zadrženy, ze kterého musí být naprosto zřejmé, zda Česká republika je ještě stále státem, kde je právo na zbraň nárokové, samozřejmě po splnění zákonem stanovených podmínek, anebo zda je již státem, kde o tomto právu rozhoduje libovůle osoby nebo úřadu, v tomto případě eventuálně i zpravodajské služby.
Je třeba podotknout, že legislativa pro oblast civilních zbraních v České republice je v odborných hodnoceních představována jako jedna z nejlepších na světě. Zanesení extrémně a zcela zjevně chybných ustanovení do této právní normy by mohlo vést z tohoto pohledu k mezinárodní dehonestaci práce, která se dosud odvedla ve zbrojní legislativě.
Oceňuji nabídku účasti do pracovní skupiny na Ministerstvu vnitra, a doporučuji přizvat tedy i odborníky z oboru zbraní, střeliva, střeleckých spolků, mysliveckých jednot a podobně, aby se tento problém dal opravdu nějakým způsobem efektivně vyřešit. A dále doufám, že pak budeme moct reagovat - až budou známy výsledky vyšetřování toho neštěstí z prosince loňského roku na Filozofické fakultě, tak doufám, že nám to dá alespoň nějaký směr a nějakou cestu, kudy by se tedy mělo opatření v tom režimu, kam by se mělo ubírat. Děkuji za pozornost. ***
