Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(22.20 hodin)
(pokračuje Jiří Mašek)
Věk odchodu do důchodu - ten jsem si také vyhledával. Mezi 26 sledovanými státy bylo 19 států, kde se odchází do důchodu 65 a méně s tím, že ve většině z nich to bylo skutečně 65, a v 7 státech to bylo 66 a více. Kdybychom šli ale potom i do zdravotních dat, která hovoří o přežití ve zdraví, tak většina států, které mají delší odchod do důchodu, čili těch 66 plus, tak je zase na tom po té zdravotní stránce ta jejich populace lépe.
Potom kromě postupného zvyšování odchodu věku do důchodu, které samo o sobě už začíná být problematické, že se k tomu vyjadřují i odborníci. Vy jste tam navrhovali maximální růst o dva měsíce za jeden kalendářní rok tak, aby to v těch grafech vycházelo a aby to mělo nějaký smysl a aby to skutečně znamenalo úsporu. Ale už se z demografické společnosti ozvali, že to asi bude těžko udržitelné, a už sami doporučili maximálně jeden měsíc za rok. Teď je otázka, jestli opravdu stojí se za to prát, zvlášť při těch nepříznivých údajích třeba o dožití ve zdraví, které v České republice, a zase nechci teď jít na jednotlivé měsíce, ale je u mužů třeba těch 61,5 roku a u žen asi 63 let, ale v obou případech to znamená, že už i při současném odchodu v 65 letech už ti lidé statisticky žijí s onemocněním několik let před důchodem. Prostě ta statistika v tomhletom je neúprosná. Ale žít zřejmě delší dobu budou.
Já jsem tady argumentoval sice asi deset let starou studií, která porovnávala Švédsko a Českou republiku a brala si data už od šedesátých let, kdy na tom Švédové byli paradoxně o trošičku hůř než my i s průměrným dožitím ve zdraví a obecně s těmi parametry. A teď se to za tu dobu zhruba do roku, tehdy to vyhodnocovali, tuším v roce 2010, tehdy to přednášela tehdejší náměstkyně ministra zdravotnictví paní doktorka Šteflová, která nás myslím zastupovala i ve WHO, a tehdy udělali ti Švédové ohromný krok kupředu, a to jednak se zvýšil průměrný věk o devět let a jednak se tam ale zvýšil průměrný věk o těch devět let ve zdraví. V České republice to, tuším, bylo asi sedm let, ale nebylo to ve zdraví. A to je ten náš největší problém. A na to asi poukazoval i pan ministr zdravotnictví, po kterém se tady řada mých kolegů ptala a který by měl odpovídat na víc otázek tady, nejenom na otázku dožití ve zdraví, vlastního názoru Ministerstva zdravotnictví, které k tomu mělo zásadní připomínky a v podstatě s návrhem MPSV nesouhlasilo nebo mělo k tomu významné výhrady. Asi by se k tomu tady měl vyjadřovat.
On by se totiž měl vyjádřit i k té další věci, na kterou jsem se tady ptal pana ministra ve faktických, a to je otázka dřívějšího odchodu do důchodu u náročných profesí. Pan ministr mi tady poměrně pohotově odpověděl, když jsem se ptal, že prostě je 13 rizikových faktorů u náročných profesí, že hygiena pracoviště, která spadají do čtvrté, respektive třetí kategorie, skutečně sleduje. My jako lékaři ty pacienty při pracovně preventivních prohlídkách vyšetřujeme, věnujeme jim pozornost, podepisujeme se pod to, jestli v tom prostředí a v tom riziku mohou pracovat dál. Takže to jsou jasně popsané skupiny pacientů. A jejich seznamy existují. A já jsem se jenom zeptal, kdo z těch 13 rizik - podle mě trošku ad hoc - vybral čtyři rizika, u kterých budeme experimentovat a začneme s tím. A proč jsme vybrali ta čtyři rizika? Proč to eventuálně neděláme plošně? Protože riziko je riziko. Byť vím, že pan ministr mi tady argumentoval, že se k tomu vyjadřovali odborníci z univerzit a podobně. Ale pro mě seznam rizik je prostě seznam rizik, zařazení do kategorie je zařazení do kategorie, má to nějaká pravidla. A tohleto mi trošičku zavání takovým sociálním inženýrstvím v téhleté oblasti.
Beru, že kategorie čtyři - 13 000 lidí - to asi dokážeme ošetřit. A tam ten předčasný důchod se dá i zvládnout. Podotýkám, že tím, že tam chceme dokladovat odpracování 2 200 směn, abychom získali aspoň ten základní patnáctiměsíční benefit, jít bez ztráty kytičky dřív do důchodu, tak na to si ještě dosáhneme, protože paralelně platí zákonná povinnost zaměstnavatelů evidovat směny deset let zpět. To je podle mě důležitý parametr. A na víc si ti lidé nesáhnou. Dodnes byla situace, nebo ne dodnes, donedávna byla situace taková, že lidé skutečně mohli jít, byť třeba za cenu penalizace, ale mohli jít dříve až o pět let, a byť měli nějakou penalizaci, tak prostě to bylo možné. Dnes už oni to nedokážou víc než o těch 15 měsíců. Prostě tam jsme jim ty dveře zavřeli.
A musíme si přiznat, pane ministře, krom toho, že to někteří lidé - já nebudu říkat prachsprostě, udělal by to asi každý, když byly ty podmínky enormně dobré - a vy jste ta dvířka nezaklapli mimo jiné proto, že bylo před prezidentskými volbami, a vy jste ještě poměrně nešťastně ty lidi vyzval: kdo můžete, běžte si pro ten předčasný důchod, je to výhodné. To musel být neskutečný zářez do důchodového účtu. A pokud ho máte vyčíslený, ta číslovka by mě samozřejmě velmi zajímala. A už se budu opakovat, řada těch lidí s vděčností vzpomíná na vaši výzvu, aby si o předčasný důchod požádali, s menší vděčností na to asi vzpomínají úředníci, kteří to tehdy administrovali, protože ty návaly tam byly ohromné. Nicméně abych to nezlehčoval, ono zlehčovat se to dá těžko, ale abych byl u fakt, tak z možnosti jít o několik let dříve se dostáváme do možnosti fakticky jít dříve o 15 měsíců. A to je prostě výrazné zhoršení. A to se tady určitě nepovedlo.
Ministra zdravotnictví bych tady docela rád měl proto, abychom se právě ptali na ty věci, jestli existují nějaké opravdu dopadové studie. Já pana ředitele Duška samozřejmě znám, on poskytuje vynikající čísla, co se týkají zdravotnictví, a jsme v kontaktu, my ta čísla využíváme. Ale mně tam malinko chybí vyjádření hygieniků. Ta hygiena nespadá pod vás, pane ministře, ta spadá pod Ministerstvo zdravotnictví. Já bych chtěl znát názory hygieniků, hygieniků práce. Prostě já z toho fakt mám atestaci, byť už je to vousatá záležitost. Ale hygiena práce a nemoci z povolání byla chvilku i moje profese několik let. Myslím si, že se v tom tolik nezměnilo. A to, co tam teď měníme tím sociálním inženýrstvím, že vybíráme z 13 rizik jenom čtyři... Já bych to ani nedělal. Asi bych od tohohletoho ustoupil, protože to je nespravedlivé.
Já si myslím, že se musejí ostatní pracovníci ozvat, protože vy ze 450 000 pracovníků v kategorii tři, kteří jsou v těch 13 rizicích namíchaně, vlastně to zužujeme někde, jestli mám dobré podklady, na 118 000 pracovníků, kteří by teoreticky mohli mít nárok, pokud něco splní. Na to bych rád slyšel ještě ty informace od nepřítomného zde pana ministra Válka.
Potom jsou tady další parametry, které jsou určitě k diskusi, třeba zvýšení minimální procentní výměry starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na 10 % průměrné mzdy a tomu odpovídající adekvátní navýšení minimální procentní výměry u ostatních druhů důchodu. V konečném důsledku by měl garantovaný důchod nově dosahovat 20 % průměrné mzdy plus 770 korun. Čili jestli mám dobré podklady, tak minimální důchod, který aktuálně představuje 5 167 korun, by nově měl být 8 794 korun. To asi bude krok dobrým směrem. ***
