Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(13.50 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Klíčové je, aby ekonomika nějak bohatství generovala, a to je primární starost, kterou má mít každá vláda. Systém redistribuce se následně může upravit. Například současný systém, který bude vypolštářovaný třetím pilířem, novým pilířem tak, jak - což je součástí návrhu hnutí ANO - dalšími daněmi. Můžeme se bavit o dalších věcech. Nikdo tady nemluví o politicky ne moc populární, ale pravdivé skutečnosti, že OSVČ platí do systému podstatně méně než zaměstnanci a dostávají z něj asymetricky více. Hrubé odhady, že tato nerovnováha dělá ročně kolem 70 miliard.
Já tedy chci jenom na závěr říct, že opravdu, co je potřeba, tak je koncentrovaný přístup kolem člověka, ne restrikce, ale komplexní pohled, protože největším bohatstvím naší země a naší ekonomiky jsou lidé a jsou to i ty děti. A vzhledem k technologickým změnám potřebujeme dobrý nárazník v podobě celoživotního vzdělávání, zapojení univerzit, ale ne restriktivním způsobem, ale spíše jako v Dánsku. Můžeme mít věk u odchodu do důchodu v devadesáti letech, když to prostě by se mělo nějakým způsobem utrhnout až ad absurdum, ale když bude nízká míra ekonomické aktivity a nebude se v ekonomice vytvářet bohatství, tak to nebude nic platné. Můžete si posouvat důchody, jak chcete, ale primární starostí je, že vám šlape hospodářství a že ta ekonomika vydělává a stát vybírá daně. Protože jak tady řekl nějaký pan poslanec z koalice v té debatě a měl pravdu, v podstatě jediným zásadním příjmem každého státu jsou vybírané daně. Musí se tlačit na růst mezd. Hlavní problém je odchod stovek miliard z našeho území formou dividend, ty se přece aspoň musíme pokusit nějakým způsobem zadržet. A právě tlakem na mzdy, zaměstnanecké akcie, třeba i posílení zaměstnaneckých odborů, to všechno jsou opatření, která patří do té mozaiky, která by se jmenovala důchodová reforma. Tohle není důchodová reforma. Je to zdravotní péče plus lázeňství, je to podpora porodnosti, jinak vyhyneme. A základem je dostupnost bydlení. Co tahle vláda udělala pro dostupnost bydlení mladých lidí? Já o ničem nevím. Je to všestranná péče o kvalitu pracovníků. Nelze bazírovat na jednotném odchodu do důchodu - mimochodem, protože jsou opravdu povolání, kde nemůžete pracovat do pětašedesáti. Tady musí být nějaká solidarita mezi těmi těžkými fyzickými povoláními a těmi řekněme spíše duševními. To je z mé strany všechno.
V té zbylé části, kterou jsem měl připravenou, bych se asi opakoval, a já bych opravdu rád vaši úpornou pozornost obrátil spíše k tomu, že jedinou důchodovou reformou, kterou máme, že budeme mít více dětí. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Řádně je přihlášen pan poslanec Jan Hrnčíř. A pro pořádek ještě říkám, že mezi 14. a 15. hodinou na základě dohody předsedů všech poslaneckých klubů bude vyhlášena přestávka. Vzhledem k tomu, že nevidím pana poslance Hrnčíře, tak ho zařadím na konec přihlášených. A poprosím paní poslankyni Zuzanu Ožanovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem sice včera měla celkem tři faktické poznámky, ale nyní si dovolím tedy k svému projevu. Svůj projev jsem strukturovala do několika drobných bloků. Je možné, že ho stihnu během těch pár minut.
Víte, když jsem se zabývala tímto návrhem zákona, tak jsem si vzpomněla na jeden vtip, který - kreslený, který jsem zaznamenala v době, kdy se dříve projednávala opět tato důchodová reforma. Dámy a pánové a on ten vtip je aktuální a bohužel přestává být vtipem. A víte, jak vypadal? Zdravotní sestřička krmila staříčka, který měl bryndáček na krku a říká mu - šup, ještě jednu lžičku a k soustruhu. Vážené dámy, vážení pánové, no, to bude realita. Vždyť ty staříčky donutíme k tomu soustruhu opět. Takže to je to, na co jsem si vzpomněla, když jsem se zabývala tímto zákonem.
Další mám, já to mám opravdu v blocích, 50 plus. Když jsem včera poslouchala rozpravu, zjistila jsem, že už někteří mí kolegové se zabývali touto problematikou. Víte, jak se zaměstnávají tyto osoby? Velmi těžce. Já jsem dostala od jedné kolegyně svolení, abych řekla její příběh. Chtěla být zaměstnaná, zabývala se - posílala své životopisy, kde uváděla datum narození, bylo jí víc než 50. Myslíte si, že ji někdo pozval na pracovní pohovor, když se ucházela o zaměstnání? Ne. Napadla ji jedna divoká myšlenka, ta divoká myšlenka byla - neuvedu datum narození. A víte co? Paní začali zvát na pohovory. Třikrát jí řekli, že byla nejlepší. A pak se zeptali - no a kdy jste se narodila? No, víte, my se ještě musíme rozmyslet. A hádejte co - zaměstnání nedostala.
My chceme zvyšovat věk odchodu do důchodu a nejsme schopni zajistit ani rovné podmínky pro lidi, kteří jsou plně výkonní v padesáti letech a nemůžou mít zaměstnání. Víte, co je zajímavé? V mé rodině se to stalo před x lety, kdy nynější důchodce, kterému je 87 let, taky mu bylo 50 let a také měl problém se získáním zaměstnání. Je pravda, že tento problém je v naší společnosti dlouhodobý.
Nyní další odstaveček co tu mám. Mám to nazvané - 70 let soudci, státní zaměstnanci. Nebudu dlouze zdržovat. Již v jedné své faktické poznámce včera, já si myslím, že ji pan ministr velmi dobře slyšel, jsem uváděla krásnou věc, a to je to, že některými zákony musí lidé - přicházejí o svá zaměstnání ze zákona dosažením určitého věku. Jsou to soudci a jsou to lidé pod státní službou, je to 70 let. My tady navrhujeme, že se - nebo my, vy navrhujete, že se bude posouvat odchod věku do důchodu. Tak já teď nevím. Tak ten soudce v sedmdesáti skončí, když bude mít 70 a dva měsíce, co - na dva měsíce půjde na pracák nebo co bude dělat? Dáváte opravdu k mnoha zákonům různé přílepky. Proč neřešíte toto současně?
Navíc dovolím si připomenout, já jsem ráda, že tedy jsou zástupci navrhovatele tisku z roku 2022, o státní službě, byli to předsedové všech koaličních klubů. Já děkuju, že tady jsou, a je tu i kolega, který se mnou seděl tady, kdy já jsem byla zpravodaj a jako zástupce navrhovatele. A víte, tehdy kolegyně Vildumetzová Mračková navrhovala zvýšení této (nesrozumitelné) 70 let více, aby ti lidé, kteří dělají tu státní službu, mohli být déle v práci. No tak to přes vás, kolegové z koalice, fakt neprošlo. Argumentovali jsme například i tím, že Úřad pro jadernou bezpečnost má odborníky, kdy tam opravdu - ta odbornost se nemění věkem. Ani tito lidé nemohou v tomto úřadu zůstat, jakmile dosáhnou věku sedmdesáti let. Tehdy se vám to zdálo nepřekročitelné, ale tady tu hranici překračujete. Proč jste už tehdy neudělali první krok? Nebuďte, prosím vás, farizejové, zkuste se zamyslet nad tím, že to spolu souvisí. Když už něco chcete, tak to dělejte prosím pořádně.
K dalšímu - tak to nevím, jestli stihnu. Já jsem tady poslouchala, všimla jsem si jedné věci. Kolegyně místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová, vaším prostřednictvím, neustále v poslední době někoho chválí, především Piráty za to, jak jsou schopní. No, chválila nedávno pana ministra Šalomouna za zákon týkající se dětského ombudsmana. Akorát si nevšimla, že ten zákon dřív dala kolegyně Válková spolu s několika našimi kolegy, tak chválila pana ministra fakt, že to před... Že to udělala paní profesorka Válková a dokázala tak rozvířit diskusi, aby byl vlastně, abyste byli donuceni se touto problematikou zabývat, to už ji nezajímalo. Pochválila pana ministra. ***
