Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(12.10 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
S ohledem na setrvale nízký věk dožití ve zdraví je tedy pro nás v SPD nepřijatelné jakékoliv zvyšování věku odchodu do starobní penze, a ani to nedává žádný ekonomický a společenský smysl. Lidé, kteří pracovat ze zdravotních důvodů už nemohou, stejně pracovat nebudou. Budou odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky a podobně, což všechno opět zatíží naše veřejné rozpočty a náš sociální systém a přínos vládou navrhovaného opatření tak bude nulový nebo záporný.
Vláda je ve svém konání navíc zcela nekonzistentní, na jedné straně až pokrytecky volá po snížení deficitu důchodového účtu a předkládá nám návrh na zvýšení věku odchodu do důchodu, na druhé straně současně navrhuje jiná opatření, která rapidně sníží příjmy tohoto účtu a zvýší sociální výdaje. Hovořím tedy zejména o vládní novele zákoníku práce, o zrušení zaručených mezd v privátním sektoru či o plánovaném zavedení výpovědi ze strany zaměstnavatele bez udání důvodů. To všechno jsou brutální asociální návrhy, které povedou k dalšímu snížení mezd, a tím i ke snížení výběru důchodového pojištění a dalších daňových příjmů. V tomto kontextu nelze brát vládní deklarace o rozpočtové zodpovědnosti vážně, a to ani v souvislosti s důchodovou reformou, která není klasickou reformou, ale souborem parametrických úprav zákona o důchodovém pojištění. To jen pro pořádek a terminologickou správnost, protože důchodový systém a důchodový účet nejsou samostatné kategorie z jiné galaxie, ale pevné součásti systému veřejných rozpočtů, veřejných příjmů a výdajů, a nemá na ně vliv pouze nastavení věku odchodu do důchodu, ale mnohem více úplně jiné faktory a parametry, o kterých zde ještě budu podrobněji hovořit.
Na tomto místě i nyní zmíním ty čtyři zásadní, je to míra inflace, míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti, podoba zaměstnanosti a úroveň a výše mezd. Za dobu panování Fialovy vlády již více než dva roky nepřetržitě klesají reálné mzdy, a to velice razantně. Většině poctivě pracujících lidí za tuto dobu klesla jejich kupní síla o více než 30 %. Mzdy většiny zaměstnanců jsou až extrémně nízké a lidé se obávají budoucnosti, protože nevědí, co bude následovat příští měsíc nebo příští rok, a proto odkládají spotřebu, bojí se změnit zaměstnání a podobně. Místo zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let věku by měla vláda prioritně řešit právě otázku nízkých mezd českých zaměstnanců a udělat vše, co má ve své kompetenci pro to, aby se tato situace změnila. Zatím se chová bohužel naprosto opačně. To samé platí v oblasti rodinné politiky a já se k tomu také ještě dostanu.
Samostatnou kapitolou je rovněž otázka úpravy podmínek dřívějšího odchodu do nekrácených důchodů pro příslušníky náročných profesí, která měla být vyřešena dávno předtím, než vláda Petra Fialy v loňském roce protlačila legislativním procesem zásadní, ale až diskriminační zpřísnění podmínek pro odchod do předčasných důchodů a snížení tohoto typu důchodů. Řešení, které zvolila vláda v případě náročných profesí, nevzbuzuje příliš důvěry a je velice netransparentní jak v tom ohledu, na základě jakých podkladů a parametrů vláda v tomto rozhodování postupovala, a rovněž i v tom směru, jak bude evidence těchto profesí a celá s tím spojená administrativa probíhat v praxi. Je zde více otázek než odpovědí, více pochybení než důvodů k potlesku.
Vůbec není jasné, proč vláda rozhodla o tom, že v případě dřívějšího odchodu do plného důchodu příslušníků náročných profesí budou zohledňovány pouze čtyři rizikové pracovní faktory z celkových třinácti. Je to absolutně neprůhledné, nelogické a nespravedlivé. Toto musí rozhodnout skuteční odborníci, hygienici a experti na pracovní lékařství a nemoci z povolání, přičemž výchozí definicí musí být to, že jde o profese, u nichž je výkon práce spojen s riziky, která nelze odstranit ochrannými pracovními prostředky.
Ale vraťme se k otázce stanovení věku odchodu do důchodu. Návrh na zvyšování hranice věku pro odchodu do důchodu, který vláda předložila, se stal v rámci připomínkového řízení dokonce i terčem kritiky Ministerstva zdravotnictví, tady budu citovat: "Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech." Konec citace. Takto doslovně kritizovalo Ministerstvo zdravotnictví tento vládní návrh. Proč má tedy Česká republika jako nejprůmyslovější země v Evropě s jednou z nejhorších zdravotních kondicí obyvatelstva patřit mezi šest zemí Evropské unie s nejvyšší hranicí věku odchodu do důchodu? Podle vládního záměru dokonce shora neomezenou?
Zajímavé je i to, co v této souvislosti uvádí Úřad pro zahraniční styky a informace, což je civilní rozvědka, kde by měl služební poměr jejich zaměstnanců ze zákona končit v 65 letech. Také budu citovat. "V budoucnu by tak mohla nastat situace, kdy příslušníkovi rozvědky skončí služební poměr, aniž by měl nárok na výsluhový příspěvek, avšak nevznikne mu ještě nárok na starobní důchod." Konec citace. To je opravdu zásadní rozpor a zásadní problém uměle vyrobený Fialovou vládou.
Český statistický úřad zase v připomínkovém řízení kritizoval způsob, jakým chce vláda věk pro odchod do důchodu vypočítávat. Cituji: "Návrh fixuje metodiku výpočtu na postupu z roku 2015. V dlouhodobém časovém horizontu nutně dochází k dílčím úpravám metodiky. Tento postup by nutně vedl k situaci, kdy by byly používány dvě rozdílné naděje dožití, aktuálně publikovaná jako referenční hodnota v demografické statistice, a druhá se starší metodikou pro účely navrhovaného zákona." To je konec citace. A tolik stanovisko statistiků. A je to i další důležitý argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu.
Každý Čech totiž stráví za svůj život v práci v průměru 36 let. To je výrazně nad evropským průměrem, jak dokládají i data statistického úřadu Eurostat. Nelze tedy při zvyšování této věkové hranice mechanicky a bez dalšího rozboru argumentovat situací v zahraničí. Patříme tak k nejvíce pracujícím státům v Evropě, což je dáno jak délkou standardní týdenní pracovní doby, tak i objemem přesčasové práce, kterou musí lidé s průměrnými i nižšími příjmy odvést, aby vůbec uživili své rodiny; i výrazně nižším počtem svátků a dní pracovního volna, než je tomu v západní a jižní Evropě. Toto musíme mít totiž rovněž na paměti, když se bavíme o věku odchodu do důchodu. Průměrný český zaměstnanec totiž během svého produktivního věku odpracuje o pět až deset let více než jeho západoevropský kolega. Češi mají o desetinu delší pracovní život, než je evropský průměr, a to je přece o hodně. I proto má a musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší než v zahraničí.
Máme i mnohem vyšší podíl průmyslu než zbytek Evropy a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce. Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví na druhé přidané hodnotě v Evropské unii. I to je jasný argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu. Češi se nyní dožívají v průměru 79,3 roku, zatímco obyvatelé Evropské unie průměrně 81,3 roku, Češi tedy pracují déle než lidé v západních státech Evropské unie i přesto, že mají kratší život. Navíc, přestože odpracujeme tak dlouhou dobu ve srovnání se zbytkem Evropy, kupní síla českých mezd je asi o polovinu nižší, než je v Německu. To je stav, se kterým se nesmíme smířit, a jeho řešením v žádném případě není zvyšování věku odchodu do důchodu. ***
