Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(9.40 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
A já říkám, že se musím dožít prostě 87,5 let. Já v tuto chvíli to statisticky vůbec nevidím, že se takhle lidé dožívají. Když někdo umře v 81, to znamená, že ten druhý musí umřít v 92. To je prostě absolutní nesmysl, rozumíte mi? Vy tady to promujete a říkáte všem těm lidem tady na galerii, těm mladým: My děláme důchodovou reformu pro vás. A vy budete v důchodu pobírat 21,5 roku starobní důchod. Takhle vy to promujete. (Předsedající: Čas, prosím.) Přitom je o mnohem (Předsedající: Čas, čas, prosím!) složitější a nedokážete to... (Předsedající: Čas, prosím, pane poslanče! Všichni ostatní to dodrželi. Prosím.) (Poslanec Juchelka reaguje mimo vypnutý mikrofon.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se moc omlouvám, měřím opravdu všem stejně a žádám o dodržování času. Děkuji, pane poslanče. Já jsem vám dala několik vteřin. Pan poslanec Vladimír Zlínský, potom pan poslanec Milan Brázdil. Připravit se může pan poslanec Rudolf Salvetr, paní poslankyně Berenika Peštová bude pak následovat. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já budu reagovat na pana ministra Jurečku. Já jsem se ho snažil pozorně poslouchat a z toho jeho výkladu jsem pochopil, že se snažíme ustanovit nějaký obecný princip, který má trvat do budoucna. A v tom principu nesmírně naroste úloha a význam Českého statistického úřadu, který vlastně bude sbírat patřičná data a vypočítávat parametry. To znamená naděje na dožití daného ročníku v padesáti letech. A pak to otvírá úplně jiný pohled na to, jaký ten Český statistický úřad vlastně bude hrát významnou roli a pak se ptejme.
Jakým způsobem změní dohled nad Českým statistickým úřadem, aby tam byla posílena veřejná kontrola? Jestli ten sběr těch dat je skutečně správný a relevantní a jestli ty výpočty jsou provedeny tak, jak mají být. Protože na Český statistický úřad samozřejmě bude vykonáván tlak a je třeba zabezpečit to, aby veškerý ten sběr dat i ty výpočty byly zcela v pořádku. Pokud tedy pomineme to, že pořád je to jakási projekce do budoucnosti a myslím si, že tak důležitá věc jako důchodový systém, když bude postaven jenom na jakési projekci, tak je to postaveno trochu na písku. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Milan Brázdil, připraví se pan poslanec Rudolf Salvetr. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Pane ministře, já vám nevěřím. Vy jste křesťan, křesťanský demokrat, křesťan. Vy na životě nelpíte. Vy věříte v posmrtný život. Já jsem taky jako Moravák chodil do náboženství. Ale poté, co jsem vystudoval medicínu, jsem záhy pochopil, že těch 5 000 mrtvých ohledaných lidí, každý z nich chtěl ještě žít zítra. Chtěl si ten život užívat co nejdéle. A to nejcennější na světě, co máme, je čas. Čas, který je nám vyměřen. A teď záleží, jak ten čas strávíte. A k tomu, abyste na konci, když už nemůžete, ten čas měl nějak slušně vyplnit, potřebujete peníze. A říká se tomu důchod. A teď vám prozradím... A víte, že všichni... A já jsem prduch, já jsem prdu... Já jsem člověk pracující důchodce. A víte, co dělá největší radost prduchovi, nebo vůbec důchodci? Nejenom to, že na tomto světě je, že si ho užívá, ale že pomůže svým děckám.
Že ty prachy, to se jmenuje důchod, každý ho máme jinak, podle zásluhovosti, že si ho užijeme nejenom my, ale že uděláme radost svým děckám. A víte, co se stane tímto, co vy děláte? Vy vlastně neochudíte samotné důchodce, vy tím okradete ty děcka, ty mladé. Protože v naší republice je normální, tedy aspoň na Moravě, že staříci pomáhají jejím mladým. Oni na to totiž nemají, takže jim zajišťují spoustu věcí. A jim dělá radost, když jim dají nějakou korunu. Vy tímto okrádáte ty mladé. Mě tím neokradete, já už jsem si život docela užil. A vy teď tleskáte. Jsem rád, že jste mi zatleskal, protože i vy to tak jako křesťan musíte cítit, že máte tady děcka, chcete se o ně postarat. Neberte děckám prachy!
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Rudolf Salvetr, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.
Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pan předřečník, vaším prostřednictvím, mě teď zaskočil, ale nenechám se vyvést z toho, na co jsem chtěl reagovat, a to byla slova, vaším prostřednictvím, paní Bereniky Peštové. Ona tady řekla jednu podstatnou věc. Dobu mateřské dovolené - a tady šermujeme 21,5, 20 let dožití v důchodu. A padlo tam slovo systém. Vezmu to také na rychlém příkladu své matky. Ročník 1939, jedenáctiletka, v šestnácti a tři čtvrtě letech nastoupila do práce. Pracovala do šedesáti let, čili máme to 43 let produktivních. Vezměme si situaci dneska. Že se statisticky, a ne statisticky, ale fakticky změnila doba, kdy jsou lidé na vysokých školách, statut studenta je někdy do 26 let s určitými výhodami, tak kdybychom si k tomu připočítali těch 43 let, je to práce do sedmdesáti let. Celý problém je v tom, jak dlouho lidé tráví produktivní věk na svých pracovištích, ve svých profesích, a tím přispívají do toho důchodového systému.
Ale přece nemůžeme v tuto chvíli říct, anebo můžeme, ale s jakou se to setká odezvou. Dobře, udělejme mateřskou šest měsíců. Osobně bych to považoval za obrovskou chybu. Protože jestli něco mohou rodiče svým dětem dát, tak je to ta péče v tom nejranějším věku. A tady se obrátím směrem ke kolegovi Brázdilovi, vaším prostřednictvím, to je naprosto zavádějící argument, který jste řekl na konci. Přece rodiče svým dětem dávají obrovskou péči možná po dvacet, pětadvacet let života. A já si nejsem jist, (Předsedající: Čas, pane poslanče, čas.) jestli to potom mají být ještě ti prarodiče. (Předsedající: Čas, prosím.) Možná by to měl...
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Omlouvám se, opravdu musím měřit všem stejně. Je to náročné vejít se do těch dvou minut, ale je to tak pravidlo v našem jednacím řádu. Poprosím, vaše dvě minuty, paní poslankyně.
Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já tedy ještě rychle zareaguji na svého předřečníka. Já si nepřipadám, že bych nedostala lásku od svých rodičů. Já jsem nesmírně milovala, byli to fantastičtí lidé, myslím si, že jsem měla úžasný rodiče. A to, že jsem šla v pěti měsících do jesliček, myslím si, že se to na mně nijak nepodepsalo. A nepodepsalo se to na nikom z nás z té generace. Vidím, že tady mladší generace se směje, protože zřejmě asi měli tu výhodu, že rodiče s nimi byli déle doma, ale prostě tak to tenkrát bylo. Prostě nikdo si nemohl z těch rodičů dovolit být na mateřské déle. Prostě mateřská byla šest měsíců, byly novomanželské půjčky a prostě museli do té práce!
Dneska je na mateřské... ano, my jsme jedna z mála zemí, jedna z mála zemí, která je takhle benevolentní vůči těm matkám. Tak to prostě je. Proto jsem řekla, jestli není čas se zamyslet nad celým systémem. Protože tam máte ten potenciál, který v uvozovkách je doma s těmi dětmi a snaží se je vychovávat. A já si myslím, že ta naše generace je vychovaná dobře. A ano, byli jsme v tom systému, byli jsme v těch jesličkách, pak v těch školkách, ale prostě ano, tak to bylo.
A říkám, teď jsem chtěla reagovat ale na pana ministra. Vy ve své podstatě říkáte: Zákon vám zaručuje, že se dožijete, až půjdete do důchodu, tak budete pobírat důchod 21,5 let. Já se ptám, co když nebudu? Zaručuje mi i ten zákon, co se s těmi penězi stane, když budu v tom důchodu třeba jenom jeden rok? Dostanou ty peníze třeba moje děti? Nebo kdo je dostane? Nedostane je nikdo. Prostě ten systém je nastavený tak, že v 66 letech půjdu do důchodu a jestli se dožiju rok, nebo tři měsíce, nebo pět let, nebo 21,5 let, co říkáte, to je vis maior. To je vis maior. (Předsedající: Čas. Čas, prosím!) Ale říkám, ten systém...
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas, paní poslankyně. Děkuju. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, připraví se pan poslanec Tomáš Helebrant. Prosím. ***