Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Já si dovolím tady přesně popsat ten mechanismus, jak vlastně je nastaven. My nemůžeme stanovit důchodový věk, až když budeme vědět, kdy se jednotlivé generace v průměru skutečně dožijí. To je v okamžiku, kdy to uzavřeme - tu časovou řadu. A to se v případě třeba našich životů dozví naše děti, naše vnoučata. Ti to budou moci uzavřít opravdu přesně statisticky, protože budou mít počátek a konec a budou si schopni říct přesně, jaká byla přesná statistická hodnota dožití toho populačního ročníku. Takže si myslím, že logicky tohle prostě není možné, pokud my chceme něco stanovovat dopředu a predikovat. To znamená, je tam nějaká míra určité nejistoty, ale pracujeme s nějakým velmi přesným odhadem demografů a Český statistický úřad z něho následně potom stanovuje tu dobu, kdy my jsme k tomu přidali ten vzorec.

Takže já to nyní popíšu dál. To znamená, my chceme, aby ten důchodový věk byl stanovený s předstihem, nechceme ho stanovovat až třeba v šedesáti pěti letech, což bychom měli ještě přesnější hodnotu, ale rozhodli jsme se to stanovit s tím předstihem těch patnácti let v populačním ročníku, který dosáhne padesáti let věku, aby ti lidé viděli, kdy to přesně pro ně - ten rozhodný okamžik nastane.

Vyhodnocujeme prodlužování naděje dožití mezi jednotlivými generacemi, a to vždy ve věku padesáti let. A pokud se ta naděje dožití těch sousedních generací ve věku padesáti let prodlouží, tak předpokládá, že se prodlužuje naděje dožití mezi těmito generacemi zákonitě i v tom vyšším (věku) odchodu do důchodu. To znamená, jestliže mezi těmi jednotlivými generacemi těch populačních ročníků se naděje dožití prodlouží o jeden měsíc, tak stejně my posunujeme tu hranici věku odchodu do důchodu. Pokud by ta naděje dožití se nám zvýšila rychleji a více, tak hranice věku odchodu do důchodu se nemůže mezi jednotlivými populačními ročníky narození posunout o více jak dva měsíce. Dnes se nám může posunout až o šest měsíců, což se nám taky v některých případech, především u žen, děje.

Prosím pěkně, nemůžeme zaměňovat tu naději dožití při narození, nemůžeme ji zaměňovat s naději dožití v padesáti letech a v šedesáti pěti letech, protože tam se logicky do toho populačního ročníku promítá i to, kdo z toho populačního ročníku zemře do té hranice věku odchodu padesáti let, šedesáti pěti let. To znamená, to je nutné si také uvědomovat, že se bavíme potom skutečně o té části toho populačního ročníku, která se dožívá věku šedesáti pěti let, začne pobírat ten důchod. Takže to je potřeba ještě si uvědomit tuto souvislost. Podle naděje dožití ve věku šedesáti pěti let důchodový věk stanovit nemůžeme z jednoho prostého důvodu, nemůžeme lidem tedy říci, jaký bude důchodový věk několik měsíců předtím, než do toho důchodu skutečně nám budou odcházet.

Teď si dovolím to ještě okomentovat vlastně z toho úhlu pohledu, který vlastně nám přesně ještě doplňuje Český statistický úřad. To znamená, podle údajů databáze ČSÚ měli padesátiletí muži v roce 2015 před sebou průměrně 27,7 roku a ženy 32,6 roku. O čtyři roky později, v roce 2019 byla naděje dožití padesátníků 28,4 roku a padesátnic 33,3 roku. Doba dožití se padesátiletým za pět let tak protáhla asi o osm měsíců. Zhruba o tolik by se jim tedy mezi lety 2015 až 2019 podle navrhovaného nového výpočtu odsunula i doba nástupu do důchodu, tedy asi o měsíc až dva ročně. Věková hranice se zvedá už teď u mužů každý rok o dva měsíce a u žen obvykle o čtyři - současný stav, který tady máme.

To znamená, je potřeba si uvědomit to, že nepracujeme s celým tím populačním ročníkem, protože mezi tím narozením a dosažením věku padesáti let část toho populačního ročníku také umírá. Bavíme se o tom, že to počítáme pro ty jednotlivé ročníky a srovnáváme vždycky ten ročník další a tu předpokládanou demografickou prognózu, kolik bude ta předpokládaná doba dožití. Nic přesnějšího nemáme doteď. S tím principem v zásadě pracujeme i dnes, s tím, že my tady oproti tomu dnešnímu stavu upravujeme jednu věc. My neříkáme, že to jednou za pět let má posoudit vláda a má to stanovit, ale vlastně říkáme, že ten princip a mechanismus, který máme už i dnes, ukotvujeme do předvídatelného mechanismu v zákoně tak, aby do toho budoucí vlády nemusely zasahovat a aby to bylo objektivní, férové, předvídatelné pro všechny budoucí populační ročníky. To je ta změna, která nám v tomto systému nastává.

A pokud se podíváme ještě na ty otázky, které tady zaznívaly z pohledu pobírání důchodů, tak já bych to tady chtěl uvést na pravou míru a teď vám řeknu statistická data z výročních zpráv a výstupů Českého statistického úřadu. Tak můžu říct jenom namátkou. Tak pro ty, u kterých vlastně můžeme už uzavřít tu statistiku, to znamená pobírání jejich důchodů skončilo v roce 2022, tak v případě mužů pobírali důchod 19,33 roku, v případě žen v průměru 28,58 a za tu celou populaci to bylo 24,55 roku. Když se podíváme například na - třeba u těch, u kterých končila doba pobírání důchodu v roce 2005, tak u mužů to bylo 17,98, u žen 24,55 a v průměru to bylo 21,57.

V tom návrhu, který my stanovujeme, a v tom mechanismu říkáme, že ta doba minimální, průměrná pobírání důchodů bude 21 a půl. Ona může být i malinko vyšší, ale je to minimální doba.

Tak tolik asi k těm datům. Je to obsahem i zpráv Českého statického úřadu, kde vidíte přesnou dobu pobírání mužů i žen, vidíme to tam - myslím, že 20 let zpětně -průměrné doby pobírání celé té populace jak mužů a žen, společně. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Příspěvek vyvolal řadu přihlášek. K faktickým jako první pan poslanec Juchelka, poté paní poslankyně Peštová. Prosím.

Poslanec Aleš Juchelka: Tak já děkuji moc za slovo a děkuji panu ministrovi za to, že takhle obšírně se snaží vysvětlit to, co tady padá ve veřejném prostoru prostě jako fakt, a to, že ve 21,5 let budeme žít, a to říkal teď i pan ministr, že budeme 21,5 roku minimálně pobírat důchod. To znamená, tak já moc prosím, abychom to nějak vyjádřili tedy na nějakém konkrétním příkladu.

Já jsem ročník 76, je mi 48 let, za dva roky se tedy dozvím, kdy půjdu do důchodu. A když já půjdu do důchodu, a v tuto chvíli je to v tabulkách v šestašedesáti letech, tak bych měl 21,5 roku průměrně v tom svém ročníku pobírat důchod, a to minimálně 21,5 roku. To znamená, že to je 87,5 let, kdy průměrně bychom měli samozřejmě dožít. Takhle já to jakoby tomu rozumím. Takže mě teď v tuto chvíli zajímá, protože to není pravda, není to pravda, ani můj ročník nebude mít průměrný, průměrnou mortalitu 87,5 roku, protože se někteří nedožijí devadesáti a více v tuto chvíli, a někteří samozřejmě nebudou mít ani podle mě ten průměr v tuto chvíli, což znamená těch 82, respektive 79 let u mužů.

Tak pojďme si vysvětlit na jednoduchém příkladu třeba vašeho ročníku, pane ministře, jakým způsobem se to bude počítat. Protože těch 21,5 roku, vy tady všichni říkáte 21,5 roku budeme žít v důchodu a budeme ho pobírat. Vy jste řekl před minutou, minimálně 21,5 roku budeme pobírat důchod. Není to pravda. Vy tady prostě neustále manipulujete s informacemi a říkáte těm lidem něco, co prostě ani nedokážete sami vysvětlit. (Čas.) (Potlesk z řad poslanců ANO.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Jiří Mašek.

Poslankyně Berenika Peštová: Já samozřejmě chci zareagovat na pana ministra. Pane ministře, když se koukneme, já už jsem tady včera zmiňovala to, jaké to bylo před tou revolucí. Tak před tou revolucí to bylo nastavené tak, že ženy, které měly tři děti a více, tak šly do důchodu v padesáti čtyřech. Ty, co měly dvě děti, šly v padesáti pěti, ty, co měly jedno dítě, šly v padesáti šesti, a ty, co neměly žádné, šly v padesáti sedmi.

Ale pozor, já jsem ten ročník, kdy už jsem byla v jesličkách od pěti měsíců, protože mateřská byla pouze šest měsíců. Uvědomme si, že dneska ty matky jsou s těmi dětmi tři roky a když mají dvě děti, tak jsou šest let doma a ta motivace k té práci je úplně jiná, než byla předtím. Moje maminka šla do důchodu v těch 56 letech. A můžu vám říct, že se dožila 68 let. Když šla do důchodu, prošla totální endoprotézou jedné kyčle, druhé kyčle. Já si nedovedu představit, že by pracovala do šedesáti šesti, ale bylo to právě z toho důvodu, že už pět, po pěti měsících, co já jsem se narodila, už jsem byla v jesličkách a ona už chodila do práce, takže ona si to odpracovala. ***