(13.30 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Tím prvním je odhadovaná výše průměrného důchodu, která dnes - už jsem to číslo tady říkal, na které můžeme být určitě hrdí - činí 20 700 korun. Jenom pro kontext, abychom si to uvědomili v nějaké časové řadě, tak je to o 5 000 víc, než to bylo před třemi lety, a o 8 000 víc, než byl průměrný důchod před šesti lety, tedy 20 700 korun. V roce 2035 podle této důchodové reformy, pokud úspěšně proběhne, se průměrná výše důchodu zvýší standardně o 10 000 korun, tedy z dnešních 20 700 korun na odhadovaných 30 700 korun. To je jasný důkaz toho, že navyšování a valorizace budou pokračovat, nedojde k žádné stagnaci důchodů a nikdo nepřijde o to, na co má nárok.
Teď to druhé číslo. I přes pokračující navyšování důchodů tak, jak jsem o něm teď mluvil, se nám podaří dramaticky snížit schodek důchodového rozpočtu. Pokud by žádná důchodová reforma neproběhla, tak by se schodek v roce 2050 dostal na úroveň 5 % HDP, to znamená 350 miliard korun, jak už jsem to tady zmínil. S reformou to bude pětkrát méně. S touto reformou dokážeme, že v roce 2050 bude tento deficit 1 % HDP, tedy 70 miliard korun.
Dámy a pánové, tato dvě čísla, tedy pokračování růstu a garantovaného navyšování důchodů o 10 000 za 10 let a zároveň snížení deficitu z 5 % na 1 % HDP, v kostce ukazují, že český sociální systém můžeme a dokážeme zachránit, že to řešení má a že jsme s ním přišli.
Tím se dostávám k jedné důležité poznámce: kdo z nás o takovou záchranu sociálního systému stojí, kdo je pro ni schopen něco udělat a komu je to naopak jedno nebo se řídí heslem čím hůř pro republiku, tím lépe pro mě? Já jsem na začátku mluvil o tom, že nepotřebujeme žádné složité analýzy, abychom viděli, že sociální odvody vybrané od klesajícího počtu lidí, nedokážou zaplatit důchody pro vzrůstající počet seniorů. To jsou jasná čísla a stojím si i za tím, že jsou každému jasná. Jsem přesvědčen, že u nás nejsou lidé, kteří by tento zjevný problém neviděli. Jsou tu jenom lidé mezi námi, kteří ho nechtějí vidět, a když je vyzveme k tomu, aby předložili vlastní verzi reformy, tak mlčí.
Prosím, ujasněme si znovu jednu základní věc. Nechci nikoho nutit, aby bez výhrad přijal řešení, se kterým přichází naše vláda, v žádném případě. Dobře víte, že jsem vždycky prosazoval, aby se politické síly u těchto zásadních věcí snažily najít kompromis, a věřím, že to tady platí bezezbytku. Platí to u témat, jako je sociální politika, platí to u témat, jako je zahraničněpolitická orientace, strategické národní priority. Prostě by to mělo platit u všeho, co má překonat, přetrvat přes několik volebních období, aby to přineslo dobré výsledky. Takovéto věci prostě nemůžeme měnit každé čtyři roky. Ale kompromis může vzniknout jenom tehdy, když o něj mají různé strany zájem. Pokud se nedokážeme shodnout ani na tom, že je tento problém potřeba řešit, tak jak potom máme dospět k tomu samotnému řešení?
Dámy a pánové, naším úkolem a naší společnou zodpovědností je představit reformy, které dají budoucím generacím českých zaměstnanců jistotu důstojné penze, a ideálně se společně, společně shodnout na základu pro další fáze reforem, které by měly penzijní systém ještě více zefektivnit a personalizovat. To, co naopak dělat nesmíme, nikdo z nás, je jakýmkoliv způsobem občanům České republiky naznačovat, že se tím nemusí trápit, že řešení pár let počká, že jsme to zatím zvládli. To si myslím, že by bylo sdělení, které by bylo mimořádně krátkozraké a mimořádně nebezpečné. Tyto problémy, o kterých jsem tu mluvil a které jsou naprosto evidentní, nezmizí samy od sebe. Nevyřeší se tím, že je budeme ignorovat. Ty problémy tu budou dál a stejně se budou muset vyřešit, ale každý odklad, vidíme to už teď, každý rok, kdy je neřešíme, to jenom celé prodražují a komplikují.
Dámy a pánové, těch posledních několik měsíců nebylo z tohoto hlediska opravdu šťastných. Věřím, že jsme dělali všechno pro to, abychom našli kompromis, na kterém by se shodla většina relevantních politických stran v České republice. O jednání se opakovaně pokoušel pan vicepremiér Marian Jurečka, inicioval je i prezident republiky. Myslím, že byla šance najít alespoň na něčem shodu. Možná se mýlím, možná jsme to byli my, kdo někde udělal chybu, protože ta skutečnost je taková, že shodu všech relevantních politických stran se nám zatím najít nepodařilo.
Proto se na vás obracím, na vás všechny, i jménem budoucích generací, i jménem těch, kteří dnes přispívají na důchody pro svoje rodiče a prarodiče a právem očekávají, že se k nim společnost za 20 či 30 let neobrátí zády. Obracím se na vás jménem všech těchto lidí, abychom tyto problémy překonali a abychom se věcně a konstruktivně soustředili na to, co je podstatné pro naši společnost. Upřímně řečeno, za 25 let si málokdo vzpomene, kdo byl v roce 2024 předseda české vlády nebo kdo byl předseda opozice, ale každý za těch 25 let bude citlivě vnímat, jestli má nebo nemá důchod, jestli má na to stát dost peněz a jestli je česká společnost nadále schopna udržet mezigenerační solidaritu. To bude to, co bude lidi za 25 let zajímat. Prosím, abychom to měli na paměti. Prosím, mysleme trochu méně na sebe a trochu více na ně.
Reforma penzí už bohužel nemůže čekat. Musíme udělat první kroky. Ta opatření, která dnes představujeme, určitě nejsou dokonalá a dají se vylepšit, nebráníme se tomu, ale dohromady představují funkční řešení, s nímž můžeme společně dál pracovat. Řešení, které významně pomůže udržitelnosti státního rozpočtu, dá lidem nesrovnatelně větší jistoty, než mají dnes, a přitom zachová postupné zvyšování důchodů. Řešení, které občanům a občankám České republiky garantuje důstojnou, předvídatelnou penzi po čtvrtinu jejich života. Řešení, které podporuje odpovědné a pracovité, odměňuje rodiny či pracující seniory, počítá s dopady náročných profesí na lidské zdraví či vlivem rodinného života na profesní kariéru, A také řešení, které je možné v budoucnu velmi snadno rozvinout, doplnit o další nástroje, pokud k tomu bude politická vůle.
Proto vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, žádám, abyste zvážili podporu dnes představované důchodové reformy, která České republice přinese větší stabilitu a klidnější udržitelnou budoucnost. Děkuji vám. (Potlesk koaličních poslanců.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Michael Rataj. Pak budeme pokračovat rozpravou a avizovanými přihlášenými. Prosím, máte slovo.
Poslanec Michael Rataj: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, byl jsem pověřen, abych vás stručně seznámil se sněmovním tiskem číslo 696. Jedná se o vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. ***
