(11.50 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
Takže to bylo opravdu, to si zasloužilo asi nějakou úpravu, ale nevím, jestli ta úprava, která tam je, tak jestli je ta vhodná. Vy ve své podstatě říkáte: Dvě písemná napomenutí do roka a pak se s tím daným člověkem rozloučíme. A jestli zrovna toto je ten správný způsob? Chápu tam, četla jsem si jak v důvodové zprávě, tak i různě ve vypořádáních, že tam k tomu to bude muset být napsáno tak, aby to bylo soudně přezkoumatelné, kdyby náhodou to došlo až k soudu a tak dále. Ale říkám, nevím, jestli tohleto je zrovna to vhodné, když vyhodíte úplně to kázeňské řízení. Ale to je asi věc diskuse potom třeba ve druhém čtení, že si můžeme o tom popovídat, nebo nemusíme, protože zase nevím, jestli to budete akceptovat.
Ale co mi tam vadí, to je ta osvědčující doba. Ta mě tam docela dráždí, protože když jsem se koukala na to vypořádání, jakým způsobem to potom dál komunikovalo Ministerstvo vnitra, co je vlastně tou osvědčující dobou nebo co je tím míněno, tak oni vlastně napsali ve vypořádací tabulce: "Osvědčující doba slouží nejen k ověření, zda státní zaměstnanec splňuje odborné předpoklady k výkonu služby na dotčeném služebním místě a požadovanou úroveň plnění služebních úkolů, ale v neposlední řadě též ke zjištění jeho osobního přístupu k plnění služebních úkolů, schopnosti začlenění do nového kolektivu a podobně. Parametrově se tedy jedná rovněž o hlediska, která nekorelují s délkou služebního poměru státního zaměstnance, respektive jeho zkušenostmi, ale o faktory, které mají vztah výhradně k jeho osobnímu růstu." Jo, k jeho osobnímu růstu - pardon, rysům, (to) jsem se spletla, osobním rysům, (to) see omlouvám, k osobním rysům. Ale to už je vlastně charakteristika daného člověka, že jo? Protože každý úředník, aspoň takhle nám to bylo vštěpováno i Ministerstvem vnitra, a nejenom Ministerstvem vnitra, když vlastně postupuje na tom ministerstvu, tak ten úředník nás stojí nemalé peníze - nemalé peníze - než dojde k tomu, dejme tomu, k nějaké metě. Říkám, bavili jsme se o tom, jestli je to člověk, který má v sobě vůdcovství, nemá v sobě vůdcovství, jestli je schopen manažersky řídit, nebo není, ale v každém případě každý úředník nás stojí nemalé peníze ročně, nemalé peníze za ta léta, co tam odpracuje. A teď ve své podstatě se dostáváme do situace, kdy vy tohoto úředníka hodíte do toho bazénu a má dobu neurčitou. Z toho bazénu ho můžete vyndat a dát na jakékoliv jiné ministerstvo, ale vlastně vy mu změníte z doby neurčité na dobu určitou. (Reakce v sále.) Ano, můžou být mezi nimi i úředníci, kteří třeba nemají ty správné osobní rysy, jsou třeba problematičtí, ale ve své podstatě vy ho dáte na místo, kde už z té doby neurčité, třeba po dvanácti, patnácti letech na ministerstvu, se dostává na tříměsíční zkušební lhůtu a v této tříměsíční zkušební lhůtě vy ho propustíte bez udání důvodu, bez toho, aniž by dostal nějaké odstupné, i třeba za ta léta, co na tom ministerstvu pracuje, i s tou třeba povahou, jestli snášenlivou, nebo nesnášenlivou, to je jedno, ale v každém případě ten člověk státu něco odvedl, ten stát stál nemalé peníze, a teď najednou vlastně my se s ním rozloučíme a sáhneme po nějakém absolventovi, za kterým není nic. (Hluk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, paní poslankyně, že vás přerušuji. Kolegyně, kolegové, prosím o ztišení. Děkuji. Pokračujte, prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Ano? Za kterým není nic! A vlastně zase nás bude stát nemalé peníze, než se vypracuje na úroveň toho daného státního úředníka, s kterým jsme se rozloučili tímto nehezkým způsobem, protože jsme ho vlastně vyhodili bez ničeho. Takže to je věc, která opravdu tam je, ta mě docela drásá. Ono, říkám, je jich tam ještě víc.
Potom to je, to už jsem tady i zmiňovala, ta vágní klasifikace, kdo je to nejvyšší rada, odborný rada, vrchní rada. To už říkám, zmiňovala jsem to tady, kdy vy ve své podstatě říkáte, definujete ho tak, že to je neuchopitelné. Jestliže řeknete, že to je ten, že splní zpravidla nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější služební úkoly, které vyžadují nejvyšší míru znalosti a odolnosti nebo dovednosti, a já vůbec nevím, co si mám pod tím představit. Jestli vy říkáte, to je ten schopný manažer? Ale je to neuchopitelné, je to prostě pro mě vágní ustanovení. Ale říkám, to vám i namítala Legislativní rada vlády, že je to neuchopitelné.
Pak jsou tam věci, kdy třeba mě zaráží, jestli si děláte nějaký prostor, až třeba nebudete ve vládě nebo nebudou političtí náměstci, tak jsou jasně dané v § 33 překážky, kdo nemůže být přijat do služebního poměru nebo výkonu služby, a jednoznačně tam bylo v písmenu e), že to nemůže být člen vlády nebo náměstek člena vlády, a v písmenu f) vedoucí Úřadu vlády. Tato dvě písmena vypadávají. To znamená, že tito lidé se mohou zúčastnit výběrových řízení a mohou, vlastně žádná překážka už tam nebude, a mohou být vzati do služebního poměru, což se mi... Říkám, pokud si tam děláte cestičky, já jsem je našla, vidím je tam, a je to tam tedy.
Další věc, co mě tam zarazila, to vzdělání, že požadujete, aby to vzdělání bylo minimálně s maturitou. A potom, když se kouknete do toho ne kariérního řádu, ale to, co bude platit ministerstvo jednotlivým úředníkům při dosahování vyššího vzdělání, tak je tam výše 100 000 u člověka, který získá maturitu. Tak mi to nějak nekoresponduje. To znamená, že tedy není nejnižší vzdělání maturita, ale učební obor? A vlastně tím, že si dodělá maturitu, ministerstvo může podle tohoto zákona mu zaplatit až do výše 100 000, aby tu maturitu měl, jo? Takže už otevíráme ta ministerstva úplně pro všechny?
Ale co bych se chtěla zeptat, jestli náhodou není změna tohoto zákona pasovaná na Ministerstvo vnitra, respektive na nedostatek policistů, protože já furt hledám, pro koho to vlastně děláte. Protože když jsem se koukla v rámci vypořádání do připomínky Ministerstva financí, tak Ministerstvo financí namítá zásadní připomínku a říká: "Namísto přípravy novely již tak složitého a neefektivního zákona o státní službě požadujeme úpravu jednoduchého návrhu zákona o státní službě vystaveného na soukromoprávní úpravě. Tento zákon by měl namísto podrobné úpravy všech procesů vycházet ze zákoníku práce a jen v odůvodněných případech vycházejících ze specifik státní služby upravit některé procesy odlišně od zákoníku práce." To vznesli v rámci mezirezortního připomínkového řízení jako zásadní připomínku a tam potom se dostáváme k tomu, že neakceptováno. Ale jako oni sami to namítají v rámci mezirezortu, proč se vlastně dělá takováhle složitá, neefektivní úprava? A já jsem stále hledala, kvůli komu se to dělá? Přece to se nedělá jenom kvůli pár nějakým místům, která potřebujete obsadit? Tohleto je fakt opravdu velký zásah do všech ministerstev. Pokud by to mělo přinést to, že chci dostat tam lidi, které tam nemohu dostat, to znamená, třeba by to byla ta policie, kde chybí lidi, nebo jestli to je třeba, já nevím, hasiči taky mají nedostatek pracovníků, nevím, prostě proč se dělá takováhle rozsáhlá úprava?
Takže já bych to teď utnula, protože si myslím, že jste si psal poznámky, a ráda bych pokračovala v debatě, jestli to je možné. Jinak pokud ne, tak já sem zase potom vletím. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně, pan ministr se hlásí do rozpravy s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju. Chtěl bych poděkovat i za věcný tón diskuse. Rozhodně si nemyslím, že bychom neměli o tomto zákonu diskutovat, protože on opravdu v mnoha ohledech velkým zásahem je.
Možná ještě na poznámku řečenou předtím, že vás utneme většinou ve druhém, třetím čtení. Dnes jsem sledoval třetí čtení a zrovna u mých zákonů byla debata docela živá, nikdo nic neukončoval nijak násilně a dovedli jsme ji až do konce. Takže možná jenom trochu bych se chtěl ohradit proti tomu, že je to snad nějakým pravidlem - diskuse u drtivé většiny zákonů probíhá úplně standardně.
Návrh byl schválen odborem kompatibility s právem Evropské unie na Úřadě vlády. Samozřejmě, jak už jsem odpovídal, diskutováno s daným DG, takže tady by žádný problém být skutečně neměl. ***
