Ten zákon se nepřipravuje chvatně, my jsme první verzi návrhu předložili v září loňského roku. To bych řekl, že už je poměrně dlouhá doba. Osm měsíců jsme absolvovali velmi náročné připomínkové řízení. Návrh doznal poměrně významných změn, které tady budu samozřejmě představovat, ať už je to zachování výjimky na platbu DPH, založení takzvaného valorizačního principu nebo principu indexace, snižuje se i ta částka a zavádí se memorandum o parametrech výkonu veřejné služby v pětiletém funkčním období. Určitě nesouhlasím s tím, když říkáte, že to bylo chvatně konané, a už to vůbec nemá nějakou souvislost s parlamentními volbami v tom duchu, jak jste říkal. Jenom jsem přesvědčen, že ten návrh prostě je potřebný a je důležitý pro celou společnost.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě s interpelací pan poslanec Wenzl Lubomír, který interpeluje pana ministra Válka. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, otázka, která ve veřejném sektoru nerezonuje, nemluví se o ní na rozdíl od situace v oblasti praktických lékařů pro děti a dorost a všeobecných praktických lékařů, je situace v oblasti ambulantních specialistů. Je otázka, co čeká pacienty v následujících letech. Lékaři - ambulantní specialisté také stárnou a dnes je již 43 % těchto lékařů důchodového věku. Dnes již chybí například dětští psychiatři, internisté, chirurgové, urologové a mladí lékaři do jejich řad nenastupují. Dále ubývá počet atestovaných lékařů, kteří by měli zájem o specializaci například v diabetologii, revmatologii, pneumologii nebo nefrologii. Nefunguje tak proces přirozené obměny lékařů v těchto oborech. Odhad Sdružení ambulantních specialistů je, že v roce 2030, to je za necelých šest let, bude chybět minimálně 25 % těchto specialistů, a pokud by k tomu opravdu došlo, dopad na pacienty by byl fatální, neboť tak dojde k dalšímu prodloužení lhůty specializovaného vyšetření. Nejen podle mého názoru se vámi vedené ministerstvo zaměřuje pouze na problémy v primární péči a tato oblast je mimo váš zájem.

V této souvislosti bych se chtěl zeptat a dovědět se odpovědi na následující otázky: Za prvé, zda vnímáte problematickou situaci v této oblasti? Za druhé, zda probíhá komunikace z vaší strany a ministerstva se Sdružením ambulantních specialistů? Za třetí, jaké kroky učiní vámi vedené ministerstvo a vy osobně k tomu, aby se předešlo kritické situaci, ke které může dojít v horizontu již několika let? Děkuji vám, pane ministře, za odpovědi.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a nyní prostor pro pana ministra. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Ono v prostoru existuje několik paradigmat, která ale nejsou... pravda, bývalo tady paradigma, které se podařilo vyvrátit pomocí tvrdých dat ÚZISu, že čeští lékaři odchází do zahraničí. Neodchází, 93 % absolventů lékařských fakult zůstává v České republice a pracují zde. Pak bylo paradigma, že vychováváme Slováky, kteří pak tady nezůstávají. Není to pravda. Narůstá meziročně počet slovenských studentů, kteří studují na lékařských fakultách, a zůstávají tady. Pak je další paradigma, chybí nám lékaři v nemocnicích, chybí nám lékaři primární péče, chybí nám lékaři - ambulantní specialisté, chybí nám lékaři, chybí nám zdravotníci. To samozřejmě je pravda, a proto před lety přišla asociace Senátu a děkanů s iniciativou, aby se navýšil počet studentů lékařských fakult, a to se stalo. Výsledek je, že v letošním roce bude přes 300 absolventů lékařských fakult více, kteří budou hledat svá místa na akreditovaných pracovištích, kterých máme vlastně nejhustší síť v Evropě, v podstatě každá nemocnice má akreditace aspoň některého oboru, a tím pádem si ty obory mohou vybírat. To, co v České republice nefunguje na rozdíl od Rakouska, Německa a dalších zemí, je regulace státem, a on to asi ani nikdo nechce z lékařů, a asi snad ani z vás. Pokud ano, pak by bylo dobré to navrhnout, a sice to, že v těchto zemích je něco, co my jsme měli za bolševika, a to jsou umístěnky. V těchto zemích si nemůžete vybrat, kam nastoupíte, ale ani si moc nemůžete vybrat, jaký obor si vyberete. Pokud chcete dělat určitý obor, pojišťovna vám řekne: Já vám to nasmlouvám, pokud nastoupíte tam a tam. To v České republice není. My máme v tomto směru absolutní volnost.

Co tedy můžeme udělat v tom systému? Tak první musíme zajistit každému občanovi něco, co se mým předchůdcům nedařilo, a moc pro to nedělali. Každému občanovi České republice musíme zajistit jeho průvodce zdravotní péčí, což je praktický lékař pro dospělé nebo praktický lékař pro děti a dorost. Pokud se nemohu registrovat u praktického lékaře, pokud nemá žena svého gynekologa, což je další průvodce primární péčí, tak není, kdo by toho pacienta posílal ke specialistovi, není, kdo by ho indikoval, pokud se nejedná o akutní onemocní, do nemocničního systému. Je potřeba si říct, že v řadě zemí, typicky ty skandinávské, které jsou nám dávány za příklad, a uznávám, je to velmi dobrý příklad, vy nemůžete jít k specialistovi a do nemocnice bez doporučení praktického lékaře. Je to vyloučeno s výjimkou akutních stavů. To znamená, proto primárně posilujeme tento systém a posilujeme primární péči.

Samozřejmě že pravidelně jednám s ambulantními specialisty, s panem doktorem Zoranem Jojkem, z toho prostého důvodu, že ambulantní specialisté jsou zastoupeni v radě poskytovatelů, kde sedí Zoran Jojko, a pravidelně předkládají svoje návrhy, což je poradní orgán ministra zdravotnictví. Já jsem ho nijak nezměnil, je úplně stejný, ve stejném složení se stejným předsedou, jako ho nastavil pan ministr Vojtěch, protože to nastavil velmi dobře. Stejně tak jsme měli jednání s panem doktorem Zoranem Jojkem a s panem premiérem, ministerským předsedou, kde jsme debatovali o budoucnosti. Problém ambulantních specialistů je v tom, že ta skupina je extrémně neheterogenní. Ambulantní specialisté jsou také gynekologové, to se asi shodneme, a ti tuto potíž nemají, protože jsou homogenní a mají jednotný postoj a přístup k tomu, co vlastně chtějí posílit. Proto v případě heterogenní skupiny ambulantních specialistů - a vy jste to, pane poslanče, velmi dobře vyjmenoval a definoval ty obory - je potřeba zohlednit to, ve kterém z těch oborů je ten nedostatek, které obory je potřeba posílit a které ne, ale současně je potřeba zajistit i plošnou dostupnost.

Kdysi ÚZIS publikoval, že v Praze a v Brně je největší počet ambulantních specialistů na počet obyvatel ze všech měst v Evropě. Nevím, jestli to stále platí, podle mě se situace postupně mění, ale toto byla data, která publikoval. Koneckonců, vy jste v té době dělal ředitele nemocnice v Kyjově, takže si to velmi dobře pamatujete, protože to bylo prezentováno tehdy na hejtmanství.

My tedy v případě úhrad ambulantním specialistům apelujeme na pojišťovny - já to znovu zdůrazňuji při jednání s pojišťovnami, aby daleko víc zohlednily individuální rozdíly mezi obory, aby daleko víc zohlednily dostupnost péče konkrétních ambulantních specialistů, oborů v jednotlivých regionech, aby daleko víc využívaly mechanismus, který my oba dva známe, a to znamená to individuální dohodovací řízení s konkrétním poskytovatelem péče, protože to je ta cesta, jak posílit ambulantní specialisty (Předsedající: Čas.) v oborech, kde stárnou a kde je jich nedostatek.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Je zájem o doplňující otázku? (Poslanec Wenzl: Ano.) Tak prosím, pane poslanče.

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo. Ani ne tak otázku, ale řeknu konkrétní příklad, pane ministře. Dneska shodou okolností se na mě obrátil telefonicky jeden člověk z regionu, ze kterého oba pocházíme, s tím, že má vážně nemocnou manželku. Proběhla vyšetření, magnetická rezonance a tak dále, všecko je, má žádanku a shání revmatologa. Jedná se už o starší lidi. Pracoviště, která jsou dostupná do 60 kilometrů, termín objednání: dva, tři měsíce. Samozřejmě vždycky od toho ambulantního, od revmatologa zaznělo: Jste akutní? No, ten člověk to neposoudí. Ale rozumím tomu, že jsou kolikrát přetěžováni nebo zatěžováni ambulantní specialisté tím, že člověk, pacient se k němu snaží dostat bez žádanky. Rozumím tomu a je to správně, že opravdu k němu musí pacient jít s tou žádankou, protože ten praktik rozhodne: Ano, potřebuju pro tebe, občane, udělat to a to vyšetření.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Odpověď pana ministra. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: To je důvod, proč se snažím, aby mně interpelace nikdy neunikly, protože je to opravdu diskuse, kterou bych si v Poslanecké sněmovně představoval, protože oba dva se v systému vyznáme, vy jako dlouholetý ředitel, ano, máte naprosto pravdu. A já bych doplnil: ten, kdo vystavil tady tomuto konkrétnímu pacientovi žádanku, tak by na ní měl jasně zdůraznit, zda se jedná o statimové vyšetření, tedy akutní, nebo nejedná, protože ano, pacient to posoudit nemůže. Musí to posoudit jeho ošetřující lékař, tedy ten, co ho na to vyšetření objednal. A protože ten systém ne úplně funguje, je to jedna z věcí, kterou chceme změnit v zákoně č. 48, kde očekávám bouřlivou debatu, ale tady se snad shodneme. ***