(17.30 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Já sám říkám, že prostě my jako hnutí ANO jsme proti tomuto. Budeme, protože je na to zvyklý náš pracovní trh, nadále chtít, aby to nebylo tak jednoduché a aby zaměstnavatelé netahali za ten delší konec provazu a aby skutečně vždycky ty důvody tomu zaměstnavateli (zaměstnanci?) řekli, poněvadž i s tím souvisí ta výpověď e-mailem. Já si myslím, že z hlediska nějaké etiky a slušnosti v pracovněprávních vztazích se sluší, aby zaměstnanec, i když s ním nejsme tisíckrát spokojeni, věděl a znal ty důvody, za kterých je propouštěn, že s ním třeba různě nesouhlasí nebo nevidí jeho pracovní výkonnost tak velkou, ale ne tím, že to najde v e-mailu a poté už ten další den nemusí chodit, což si myslím, že je právě, bych řekl, velmi, velmi neetické vůči zaměstnancům.
Takže já navrhuji vrátit to zpátky v prvním čtení k přepracování. My se budeme zabývat teď zákoníkem práce i z jiných úhlů pohledu. Kolegyně Hanzlíková, Hendrych a Dražilová a kolega Kolovratník, který je naopak z hospodářského výboru, to má takto na starosti. A já moc děkuji za pozornost a doufám, že jste můj návrh zaznamenal. (Potlesk z lavic ANO.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. Ano, zaznamenal jsem si váš návrh na vrácení předloženého návrhu. Tento návrh už podala paní poslankyně Šafránková. Takže se připojujete k tomuto návrhu? Ano.
Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako další vystoupí paní poslankyně Jana Hanzlíková, připraví se pan poslanec Igor Hendrych, Lenka Dražilová a další. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem ráda, že se mohu také vyjádřit k tomuto tisku. Už se nebudu vyjadřovat k takovým věcem, jako je automatický valorizační mechanismus, protože o něm tady teď před chvílí mluvil můj kolega pan poslanec Juchelka, ale ráda bych se zaměřila na tu oblast, která upravuje institut zaručené mzdy, na zaručený plat, tak aby chránil zaměstnance ve veřejných službách a správě s nižšími předpokládanými výdělky, kteří vykonávají práce v méně náročných profesích, kde dojde ke snížení počtu skupin prací ze současných osmi na čtyři, a v soukromém sektoru se zaručená mzda ruší. To znamená, že zaručené mzdy podle odbornosti, odpovědnosti a náročnosti práce by měly platit tedy pouze pro veřejný sektor, a ne pro firmy, tedy pro soukromý sektor.
Jsem přesvědčená o tom, že změny v jakémkoliv systému, tedy i v systému politiky zaměstnanosti, se musí řešit tak, aby neznevýhodňovaly některou skupinu více, ale naopak aby byla práva osob, v tomto konkrétním případu zaměstnanců, vyvážená. Pokud tedy vyvážená nejsou, tak pak ty změny na jednu stranu kvitují zaměstnavatelé, ale na druhou stranu silně kritizují odborové organizace.
Například Českomoravská konfederace odborových svazů se dlouhodobě vyjadřuje v tom smyslu, že odmítají zrušení nejnižších úrovní zaručené mzdy, a to z následujících důvodů. Za prvé, nejnižší úrovně zaručené mzdy fakticky nahrazují alespoň v základních proporcích úlohu dlouhodobě a záměrně nefunkční minimální mzdy a brání propadu velkého množství zaměstnanců do postavení takzvaných pracujících v chudobě. Za druhé, sociální role nejnižší úrovně zaručené mzdy spočívá v nezbytné kompenzaci nízké minimální mzdy a obraně před jejich zneužíváním k minimalizaci daňových a pojistných plateb na sociální a zdravotní pojištění. Další jejich vyjádření zní: Nemůžeme souhlasit se zrušením zaručených mezd v soukromém sektoru. Na mnoho zaměstnanců v odvětvích, jako jsou například doprava či sociální služby, by zrušení zaručených mezd mělo velmi negativní dopad.
Ministr práce a sociálních věcí k tomuto návrhu podotkl, že podnikatelé a odboráři se na těchto návrzích neshodnou nikdy. Odbory už dříve případné rušení zaručených mezd ve firmách odmítali, požadovali minimální mzdu ve výši poloviny průměrné mzdy. Zaměstnavatelé naopak chtěli nižší poměr a volali po zrušení zaručených výdělků. Za mě by ministr práce a sociálních věcí měl především ctít základní pravidlo sociální politiky a to je ochrana zranitelnějších skupin, a to ve všech oblastech, včetně politiky zaměstnanosti. To za mě platí o to víc v době, kdy na základě různých analýz je jedním z největších problémů dneška v České republice sociální nejistota.
Velmi problematické je to, že se to týká čím dále většího počtu lidí včetně mladých lidí. A kroky, které vláda prosazuje v oblasti zaměstnanosti, tedy konkrétně v tomto návrhu rušení zaručených mezd v soukromé sféře a v dalších návrzích, tak jak o tom mluvili již moji kolegové, to má být, a možná to nebude v tom návrhu samotném, ale dostane se to tam formou pozměňovacích návrhů, tak tam má být možnost výpovědi bez udání důvodu a prodlužování zkušební doby. To jsou všechno kroky, které povedou k oslabování práv zaměstnanců, a tím pádem ke zvyšování sociální nejistoty lidí, která i tak je v České republice v posledních dvou letech vysoká. S tím jako hnutí ANO určitě nemůžeme souhlasit a já sama se přikláním k návrhu pana poslance Juchelky na vrácení tohoto návrhu k přepracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Jako další vystoupí pan poslanec Igor Hendrych, připraví se paní poslankyně Lenka Dražilová a pan poslanec Martin Kolovratník. Prosím.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážený pánové, vážená paní ministryně a pane ministře, já se chci věnovat dvěma specifickým dopadům, které tato novela pravděpodobně přinese. Nebudu opakovat to, co tady řekli mí ctění kolegové z hnutí ANO, ale chci se zaměřit na dvě takové specifické záležitosti.
Jedna z nich je ta, že v podstatě tím, že se zruší institut zaručené mzdy a v podstatě má být nějaký nový pojem, tady zavádíme zaručený plat ve čtyřech stupních a tak dál, tak de facto se může stát to, že zapomeneme na akademické pracovníky vysokých škol. Ti totiž nepobírají v současné době, a historicky tomu tak ani nebylo, nepobírají plat, ale mzdu, přestože jsou to de facto zaměstnanci veřejného sektoru. Ve světle podfinancování vysokých škol, které tady si myslím, že všichni víme, pokud jsem zaznamenal, tak vysoké školy jsou stále velmi nespokojeny s tím, s kolika, s jakým finančním obnosem musí v letošním roce hospodařit, byť jim pan ministr Bek, poslední informace z dubna, přislíbil, že v příštím roce se navýší rozpočet vysokých škol o 6 miliard korun, tak stále tady visí ve vzduchu problém v tom, že jakmile jim zrušíme tu zaručenou mzdu v sedmém stupni, jak to v současné době platí, protože v sedmém stupni podle současné právní úpravy jsou odměňováni oni v té minimální výši, aktuálně je to 29 400 korun, ta minimálně zaručená mzda v sedmém stupni, tak se teoreticky může stát, že pokud budou vysoké školy nadále podfinancovány, tak budou moci jít pod tuto nominální částku, protože jak jsem řekl na začátku, na vysokých školách se nebere plat, ale mzda, tak jako v soukromém sektoru.
Ve světle toho, co všichni víme, že akademičtí pracovníci, zejména ti začínající, na úrovni asistentů, ale často i odborných asistentů, a někdy dokonce i docentů, mají opravdu velmi nízké, nedůstojné mzdy a skutečně mnoho jich v současné době bere tu minimální zaručenou mzdu, tak si myslím, že opravdu může nastat problém. A nikde jsem si nevšiml ani v rámci připomínkového řízení, že by se někdo této problematice věnoval a že by se potenciálně akademických pracovníků zastal. Takže otázka do druhého čtení, jestli by to nezasluhovalo nějakou speciální právní úpravu.
A ještě k jedné věci jsem se chtěl vyjádřit. Já považuju za velmi správný krok, že se zavádí takzvaná dodatková dovolená pro zaměstnance, respektive úředníky a asistenty Probační a mediační služby České republiky. To je velmi dobře. Týká se to těch, kteří pracují s lidmi, kteří jsou odsouzeni nebo obviněni. A zaslouží si ji bezesporu, protože práce s nimi je velmi náročná, a myslím si, že to je jakoby věc, která možná mohla být už vyřešena mnohem dříve. ***
