(12.40 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Ty poslední dvě připomínky vzneslo Ministerstvo financí k upravené verzi návrhu zákona. Týkaly se toho - a to je věc úplně zásadní - že v případě státní veřejné kulturní instituce musí vyslovit vláda souhlas s jejím zřízením, a také zvětšené ochrany majetku oproti původnímu návrhu. Vypořádali jsme také mnoho desítek připomínek od ostatních subjektů, ať už je to Unie zaměstnavatelských svazů, odborová organizace, připomínky krajů, ale, kolegyně a kolegové, tam je vlastně nějaká hranice, kdy my jsme buď přijali, akceptovali, nebo vysvětlili připomínky, které nějakým způsobem upravovaly ten návrh samotný. Řada připomínek ale směřovala proti podstatě toho návrhu zákona a tam vypořádání připomínek pak už možné není, protože já a moje ministerstvo a v souladu s programovým prohlášením, i vláda, stojíme za tím, že má být ta veřejná kulturní instituce zřízena nebo institut VKI má být zaveden do právního řádu a v tom kontextu nemůžeme přijmout připomínky, které stojí v rozporu s tímto naším plánem.
Došlo k velmi významnému posunu v koncepci toho samotného návrhu na základě projednávání - opakovaného - v Legislativní radě vlády a v jejích komisích. Za to nepřítomnému panu ministru Šalomounovi a členkám a členům LRV velmi děkuji. Jak tady zmiňovala paní poslankyně, rozpory mezi soukromoprávním a veřejnoprávním charakterem této instituce, to se změnilo fakticky významným přepracováním příslušné části zákona, takže nelze mít obavy nebo není třeba mít obavy z toho, že by taková věc v tomto návrhu zákona byla ve smyslu toho, že by jakýmkoliv způsobem komplikovala její fungování. To se tedy týká toho procesu.
Další připomínky, které tady vznesla paní kolegyně Pokorná Jermanová, se týkaly financování. Nebylo a podle mě nemůže být zakotveno v jakémkoliv zákoně, že by zaručoval lepší financování kulturních institucí. Návrh zákona vytváří podle mě zásadní předpoklady k tomu, aby se to zlepšilo, protože dnes - a to se bavíme o institucích, které vznikly tradičně, zřizovatelskou funkcí měst nebo krajů, budu-li na úrovni VÚSC, vyšších územních samosprávných celků - to dnešní kofinancování je fakticky možné jenom tím, že například u městem založeného divadla kraj poskytne účelovou dotaci bez dalších možností toho, jak ovlivnit fungování té instituce. Dotace se vyúčtuje a tím je pro poskytovatele věc uzavřena. VKI umožňuje sdílení finančních nákladů, ale také sdílení zodpovědnosti a sdílení vhledu do toho, co ta instituce má plnit a jaké zadání ze strany svých zřizovatelů na úrovni krajské a městské má mít. Dnes platí, že velké kulturní instituce v regionech mají minimálně vyrovnaný, ale často dokonce větší počet návštěvníků, třeba z okolního regionu, než je to město samé. Já se tady dívám teď na kolegu Stanislava Blahu, starostu Uherského Hradiště, které zřizuje vynikající Slovácké divadlo, kde počet návštěvníků mimo Uherské Hradiště je významně vyšší než samotných obyvatel Uherského Hradiště, a VKI vychází vstříc tomu, pokud by byla nalezena shoda mezi městem a krajem, na tom, že bude taková instituce spoluzřízena na lepším spolufinancování, lepším sdílení zodpovědnosti i zadání veřejné služby. To je ten aspekt financování. To není a podle mě žádný zákon nemůže být zárukou lepšího financování. Potom jedinou zárukou může být to, že by převzaly zřizovatelské funkce ministerstva - nebo konkrétně moje ministerstvo - vůči regionálním institucím, ale to je podle mě obrovský krok zpátky, to není možné podle mě v současném systému činit. Jinak vše je legislativa, která vytvoří podmínky pro to, aby kofinancování bylo - i koneckonců z toho důvodu je založen program podpory profesionálních divadel a symfonických orchestrů.
Paní poslankyně zde zmínila jednu důležitou připomínku, která zazněla napříč několika připomínkovými místy, zda není takto navržená právní forma, právnická osoba, zbytná. Z pohledu právníka takový dojem může vzniknout. Lze založit zapsaný ústav založený městem a krajem, ale nikdy k tomu nedošlo a podle mě bez VKI by k tomu ani nikdy v budoucnosti nedojde, prostě proto, že zde není právnická osoba, která je přímo aplikována na to spoluzřizování veřejnými subjekty. Je tam v tom zákoně - města, kraj, oba dohromady nebo stát. Takže z hlediska účelu toho zákona je veřejná kulturní instituce důležitá a potřebná, protože chceme-li naplnit cíl lepšího fungování kulturních institucí - a bavíme se o jádru regionálních kulturních institucí - je k tomu zapotřebí samostatná právnická osoba, (to) si myslíme a takto to sdílí vláda.
A jenom k připomínce paní poslankyně, že jenom takzvaně velká divadla - připomenu to, že na moje ministerstvo doputovala souhlasná vyjádření k tomuto návrhu třeba od Libereckého kraje, kde jsou instituce, které fungují buď v rámci města, nebo v rámci kraje - myšleno tedy z hlediska zřízení - a kde uvažují o využití institutu veřejné kulturní instituce, přičemž nelze říci, že by jejich instituce byly svou velikostí srovnatelné třeba s Národním divadlem. To jenom na to téma, že je to lex Národní divadlo. Já jsem přesvědčen o tom, že mohou VKI pomoci i menším kulturním institucím, a uvedl jsem ten jeden příklad samosprávy, která se k němu přihlásila.
U majetku dikce zákona je jasná: rozlišuje majetek vložený a svěřený. Pokud zřizovatel si nepřeje, aby VKI mohla stoprocentně nakládat - když to řeknu takto zjednodušeně - s majetkem, který má k dispozici, abych se teď vyhnul tomu termínu, může rozhodnout o tom, že ten majetek nebude vložený, ale že ten majetek bude svěřený. U vloženého majetku, ten po rozhodnutí vložení v uvozovkách patří plně veřejné kulturní instituci. U majetku svěřeného je to nakládání omezené. Tuto obavu myslím není třeba mít.
Co se týká odpolitizování veřejné kulturní instituce, jenom připomenu - já jsem úvodní slovo pojal nechci říct stručně, ale ne úplně v detailu. U veřejné kulturní instituce jmenuje a odvolává ředitele rada, správní rada, která je ze třetiny složena z odborníků mimo zřizovatele, to znamená, zřizovatelé nebo zřizovatel, zřizovatelé si uchovávají klíčový vliv ve veřejné kulturní instituci k výkonu svých zřizovatelských práv, ale členové správní rady, z jedné třetiny tvořené experty mohou vytvářet velmi potřebnou diskusi a oponenturu, pokud by zřizovatelé nebo zřizovatel chtěl uplatňovat nějaký jednostranný vliv.
Návrh na to, aby byly zákonem dané u veřejných kulturních institucí konkurzy na ředitele, otevřená výběrová řízení, jsme tam nenavrhli. Není to u příspěvkových organizací, které jsou univerzální právnickou osobou. Třeba k tomu někdy do budoucna dojde, ale takto by vznikly rozdíly, které nejsou žádoucí. Naopak - to je velmi důležité - veřejná kulturní instituce ztěžuje případný tlak na nějaké okamžité odvolání ředitele té instituce. Jenom, dámy a pánové, podotknu, že stávající právní forma mně umožňuje bez jakéhokoliv zdůvodnění na hodinu odvolat ředitele všech institucí zřizovaných Ministerstvem kultury. U samospráv to nemůže udělat ani starosta, ani hejtman, ale udělá to rada bez nějaké větší oponentury, takže tento princip rozhodně posiluje pozici ředitele.
Co se týká ostatních věcí, já si myslím, že, a tím jakýmkoliv způsobem nechci diskusi omezovat - myšleno tedy věcně, ne procesně, určitě můžeme na výboru vést já i moji experti - detailní debatu o jednotlivých aspektech, které tady zazněly. Já jsem považoval za důležité se argumentačně vypořádat s hlavními připomínkami, ať už se to týká jednotlivých parametrů majetku, změna zákona o zaměstnanosti a tak dále, na to jsme určitě připraveni, ale považoval jsem (za) potřebné reagovat na těch několik klíčových principiálních připomínek, které paní kolegyně vznesla. Děkuju. ***
