(11.10 hodin)
(pokračuje Klára Kocmanová)
Dosud ta bezbrannost nebyla ani aplikována tak, jak by měla nebo jak bychom očekávali. Například i v případě medializovaného zneužití mentálně postižené dívky, která byla podle znalců na mentální úrovni asi šestiletého dítěte, soud seznal, že kdyby se ta oběť chtěla bránit, tak by se bránila, ale ona se prostě bránit nemohla.
A já bych ještě ráda upozornila na jednu věc, která myslím dosud nezazněla, nebo zazněla jenom zčásti. My za sebou máme dva roky debat o tom, zda definici znásilnění v trestním zákoníku opravit potřebujeme. Během té doby jsme byli několikrát upozorňováni například na to, že situace bezbrannosti dnes už řeší judikatura. Ale jakmile se člověk na ty rozsudky podívá, vidí, že i ta judikatura je aplikována velmi různě a rozhodně všechny situace bezbrannosti nepokrývá. A co víc a co je možná důležitější, policie, která je s oběťmi v kontaktu bezprostředně po okamžiku nahlášení, tu judikaturu nezná, a my to po ní ani nemůžeme chtít. Novou verzi zákona ale policisté a policistky znát budou, protože podle ní potom budou konat, takže náprava definice znásilnění má v důsledku také vliv na to, jak budou policisté od začátku k vyšetřování přistupovat, jaké budou klást otázky, a na rozdíl od judikatury se s novým zněním zákona budou muset seznámit.
I proto je strašně důležité, že k tomu posunu dneska dochází, že jako političky a politici říkáme, jaké chování je nepřípustné, a stavíme se na stranu obětí, a hlavně že jsme také všichni připraveni pracovat na dalších zlepšeních, ať už se to týká nelegislativních opatření, která jsou hodně zmiňovaná. Já jsem za to ráda. Například je to třeba i podpora práce s původci násilí, protože jak tu často padá, k sexuálnímu násilí často dochází v rodinách, takže my, pokud chceme, aby se to neopakovalo, aby se to generačně nepřenášelo, s těmi původci násilí musíme systematicky pracovat.
Zároveň i výše trestu, které je často zmiňovaná, tak současná změna, ke které my dneska přistupujeme, nemusí ve všech případech znamenat, že budou vyšší tresty. Ono se to hodně týká celkových zásad trestání, na které bychom se v tomhle ohledu možná měli podívat, a já vím, že Ministerstvo spravedlnosti na tom dlouhodobě pracuje.
Takže na závěr si znovu dovolím poděkovat. Vážím si toho, jak obrovský krok v historii vývoje definice znásilnění dneska děláme, a je pro mě obrovskou radostí, že se na tom shodujeme napříč politickým spektrem. Ráda bych poděkovala zejména panu ministrovi, že tomu byl otevřený, ráda bych poděkovala všem členům a členkám podvýboru pro domácí a sexuální násilí a ráda bych poděkovala celé Sněmovně za dosavadní bezvýhradnou podporu tomuhle návrhu. Také bych ráda poděkovala paní zmocněnkyni pro lidská práva, jejíž role v tomhle byla nezanedbatelná, a současně i všem organizacím pomáhajícím obětem a ostatně vlastně i médiím, která se podílejí na té veřejné debatě o sexuálním násilí, a tím pádem k té změně také přispívají. Děkuju za to a děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím další řádně přihlášenou, paní poslankyni Marii Jílkovou.
Poslankyně Marie Jílková: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, krásné skoro poledne. Tohle bude taky děkovačka, protože poděkování opravdu dneska by nemělo být málo. Ten proces trval velmi dlouho, bylo to skoro dva a půl roku, téma předsedkyně podvýboru Táňa Malá přinesla s novým volebním obdobím. A už i ta délka toho, jak dlouho jsme se tomu tématu věnovali, je důkazem toho, že to bylo velmi dobře prodiskutováno. Já bych za tenhle ten proces, který byl opravdu velmi důkladný, chtěla poděkovat, protože od počátečních obav, kdy víme, že zásahem do trestního zákoníku ovlivňujeme životy lidí, a to často velmi nenávratně, tak z těch počátečních obav, že budeme trestat, že budou falešná nařčení a podobně, jsme se dostali do fáze, kdy jsme našli takovou podobu úpravy definice znásilnění, která si myslím, že odpovídá současné citlivosti společnosti a tomu, v jaké situaci se současná společnost nachází.
Jak už paní poslankyně Malá říkala, společnost dozrává a my nějakým způsobem reagujeme na to, co už i v tuhle chvilku mladí lidé reflektují, a to, že už se k sobě prostě chovají jinak a s určitou mírou respektu k sobě přistupují. Stává se to standardem a jsem ráda, že to tímhle tím vetkneme i do zákona.
Asi není úplně náhoda, že přede mnou mluvily všechny ženy. Ono je to téma, které se převážně dotýká žen, a je to řekla bych skoro specificky ženská zkušenost. Pan kolega Zuna bude následovat a pan ministr samozřejmě také není žena. (Ohlasy od stolku zpravodajů, ministr Blažek: Dneska je možný všechno! Třeba ze mě bude stará Blažková! Reaguje i poslankyně Malá. Oživení v sále. Předsedající: Píšu si. Smích v sále.) Jsem moc ráda, že nás muži poslouchali, protože tahleta ženská zkušenost je to, co my jsme do těch jednání přinášely. Nebyly to někdy úplně jednoduché debaty, ale vy jste vlastně velmi poslouchali, a moje poslední poděkování v tomto vlastně patří vám všem mužům, že nám věříte, že my to prostě často vnímáme úplně jinak.
Musím říct - navázat na Kláru Kocmanovou, která mluvila o nutné následné podpoře původců násilí, to je určitě něco, na co často zapomínáme a co u nás ještě není úplně běžné. A já bych se chtěla přimluvit i za posílení psychoterapeutické podpory pro přeživší, protože to je něco, a ta traumata, která se v sobě nesou, je něco, s čím se potom musí vyrovnávat celý život. Takže já bych chtěla poděkovat všem ženám, které nemlčely, které nás sem vyslaly, protože si myslím, že už jenom tím dnešním schválením zákona přítomnost nás má tady smysl. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a váš příspěvek vyvolal faktickou poznámku, paní poslankyně Balaštíková. (Nehlásí se k faktické poznámce.) Tak já vás mažu a poprosím dalšího řádně přihlášeného, to je pan poslanec Michal Zuna.
Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych také doplnil ještě pár slov k tomu, co už bylo řečeno k tomuto návrhu novely trestního zákoníku. My projednáváme tisk, který výrazně zlepší přístup ke spravedlnosti obětí násilných trestních činů, máme za sebou v podstatě dva roky příprav napříč politickým spektrem a já jsem moc rád, že ty dva roky investované do této změny jsou potom vidět i v průběhu projednávání, že ten tisk, vlastně poslední dvě čtení, jsme zvládli během dvou dnů a máme zde opravdu propracovaný a skvělý návrh, který přístup obětí ke spravedlnosti výrazně zlepší.
Navázal bych ještě také i na ta poděkování a zazněly tady konkrétní neziskové organizace, ale nezazněla tady organizace ROSA, která se obětem domácího násilí, potažmo i sexualizovaného násilí, zabývá již třicet let a jejich začátky v devadesátých letech byly opravdu těžké, kdy toto téma nebylo společensky bráno vůbec vážně. Ona ta situace ve společnosti není o moc lepší, ale přece jen tím, že o tom tématu více hovoříme, ať už tady na plénu Sněmovny, nebo i v médiích, tak přece jen po těch třiceti letech alespoň něco se změnilo a výrazně zlepšilo.
Poděkovat bych chtěl samozřejmě kromě panu ministrovi spravedlnosti i Ministerstvu zdravotnictví, které v mezirezortním připomínkovém řízení upravilo ještě definici, o které tady už také byla řeč, která se týká právě případů zamrznutí, kdy byla upravena ta definice na silný ochromující stres, která opravdu postihne všechny tyto případy a je nedílnou součástí tohoto tisku, tak, aby byl opravdu propracovaný a postihl veškeré případy, o kterých se bavíme. Mám radost z toho, že tato novela bude dnes schválena, nicméně ji stále považuji za kapku v moři ve smyslu, co musíme ještě udělat, abychom pomohli obětem těchto násilných trestných činů. Máme rozpracovány i další novely nebo další tisky, ať už se jedná o definici domácího násilí, nebo dětský certifikát. ***
