(15.10 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)

To, co v této situaci roku 2024 potřebujeme, jsem přesvědčen, jsou odhodlání a vytrvalost a taky jednota, abychom dál mohli mít tu naději, že to dobře dopadne a že výsledkem bude bezpečnost České republiky a taky spravedlivý a trvalý mír na Ukrajině.

Tato schůze má dneska za mě pět cílů. Za prvé, abychom si uvědomili, že rozpínavost Putinova režimu stále zůstává bezpečnostní hrozbou číslo jedna. Připomeňme si naši geografii. Naše geografie je neúprosná. Ta bezpečnostní hrozba na východ od nás je každému zcela zřetelná. A vidíme, že Ukrajina má v té bezpečnostní geopolitické situaci rozhodující geografické postavení a že hranice Ukrajiny jsou pouze o něco více jak 200 kilometrů od hranic České republiky. A pokud by se stalo, že by Putin rozšířil svoji říši, svoje impérium, třeba v podobě režimu, který je dneska v Bělorusku, i do Ukrajiny, tak by to znamenalo, že v bezprostřední blízkosti našich hranic, několik set kilometrů od nás, bude regulérní velké území pod vlivem tohoto režimu, který se neštítil sáhnout i k válečným zločinům ve své expanzivní politice.

Druhý cíl dnešní schůze je potvrdit si to prozápadní směřování. Já jsem přesvědčen, že nakonec po tom, co skončí toto divadýlko, si sedneme a budeme mluvit o těch bezpečnostních zájmech vážně a že se nakonec shodneme i s velkou částí naší opozice, že prozápadní směřování je něco, včetně sjednoceného postupu ve věci Ukrajiny, na čem chceme vytrvat, a že se nechceme dostávat do poloh nějakého vypočítavého lavírování.

Třetí věc, na které chci, aby se dneska Poslanecká sněmovna shodla, a kterou chci, abychom prodiskutovali, je, abychom se vyvarovali těch scénářů, že ukončíme podporu Ukrajiny. Naopak si myslím, že bychom měli jako Poslanecká sněmovna po těch dvou letech opět říci, že jsme připraveni vytrvat, že jsme připraveni pokračovat v tom, co už fungovalo, a ve výsledku i třeba přezbrojit ty dodávky, které Putin dostává od různých spolupracujících totalitních režimů jako KLDR a podobně. Myslím si, že tady vyjadřuji i názor velké části našich obyvatel, že zbrojení není nic, co by bylo samo o sobě hezké, ale v dané situaci je to nejmenší zlo a že to je lepší než přepustit Putinovi tuto obrovskou část území, kterou by zneužil pouze k další expanzi, tak jako to udělal na Krymu.

Čtvrtý cíl dnešní schůze je zastat se našich vojáků, kteří také čelí různým útokům, politizovaným útokům, za to, že se snaží naši zemi připravit proti ruské hrozbě a proti všem bezpečnostním rizikům, kterým může čelit. Velká část naší veřejnosti se shoduje v tom, že nejlepší prevencí proti ruské hrozbě je být připraven. Máme povinnost, pokud chceme ochránit naše občany, abychom udělali maximum pro přípravu na různé bezpečnostní scénáře. A jsem rád, že naše armáda je v této věci aktivní, a neměla by čelit zpochybňování jenom kvůli tomu, že dělá, snaží se dělat svoji práci.

A za páté, a to je neméně důležité, je potřeba, abychom nenahrávali zahraniční propagandě, abychom nepodkopávali bezpečnostní zájmy České republiky, protože ve výsledku, pokud budeme šířit pohádky, kterými nás zásobuje ruská propaganda, tak to bude mít bezpečnostní dopad i na Českou republiku. Všechno, co řekneme v této oblasti, bude použito proti nám a bude to použito za velkého jásání různých putinovských propagandistů.

Jsem přesvědčen, že těchto pět bodů, které nejsou postaveny politicky, má podporu u valné většiny českých občanů. A jsem přesvědčen, že dnešní schůze může ukázat, že jako vláda i opozice dokážeme spolupracovat, dokážeme mluvit jednotně a dokážeme se shodnout na věcech, které jsou důležité pro bezpečnost bez ohledu na stranický dres.

Nyní tedy trochu podrobněji k té bezpečnostní situaci, k určitému úvodu, o kterém už jsem mluvil. Náš bezpečnostní zájem je velmi jasně artikulován bezpečnostní strategií, kterou schválila vláda České republiky. Podle bezpečnostní strategie je ta ruská hrozba, ta rozpínavost, která tady historicky byla, bezpečnostní hrozbou číslo jedna. A Česká republika naopak chce čelit této bezpečnostní hrozbě jednak kolektivní obranou a jednak vlastní přípravou na různé bezpečnostní scénáře, které mohou nastat. Věřím, že toto je věc, na které se shodujeme minimálně s valnou částí opozice.

Ta ruská rozpínavost bohužel není věc, která by se tady objevila v poslední době. Naopak Rusko - a je potřeba chápat určitou ruskou duši, jak byla dlouhou dobu stavěna na dobyvačné politice. Já jsem samozřejmě laik, nejsem historik, řeknu, že jsem to nezažil, čerpám z literatury, ale v době Ivana Hrozného v 16. století to bylo pregnantně vyjádřeno. Ivan Hrozný dal svému odpůrci Kurpskému poučení - cituji - že nejdůležitějším úkolem carovým je vychovávat svoje poddané nábožensky, aby lidé uznávali jediného, pravého trojjediného Boha a zejména Bohem jim daného cara. Takže to je ta výchova od 16. století, citováno podle knihy Tomáše Garrigua Masaryka Rusko a Evropa.

Ten absolutismus se zformoval podrobněji kolem roku 1721, kdy Petr Veliký přijal titul byzantského imperátora. Od této doby, od roku 1721, můžeme klidně mluvit o impériu a o zřetelně zformované doktríně ruského imperialismu. Samozřejmě to potom pokračovalo v dalších podobách carismu. Když se podíváme na knihu Hovory s TGM, tak tam píše o scénářích, jakými přistupovali ruští vládci právě v oblasti střední Evropy, kdy se zkrátka o ní zamýšleli jako o další oblasti, která může fungovat tak, že svěří střední Evropu jako nějaké další knížectví, tak jako to udělali v oblasti carského Ruska, a tímto způsobem zacházeli s územím, které bylo domovem našich předků.

Pochopitelně to pak pokračovalo i za Stalina, kdy Stalin měl po paktu Ribbentrop-Molotov svoji bezpečnostní doktrínu postavenou tak, že je potřeba východní Evropu dostat do sféry vlivu Sovětského svazu, jak o tom píše mnoho autorů, naposledy třeba ve své podrobné knize bývalý ministr zahraničí Kissinger.

Samozřejmě to, co je pro Čechy mimořádně citlivé, je rok 1968, kdy tu rozpínavost Ruska jsme viděli na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. A to je přesně ten okamžik, který si myslím, že je největším mementem, když přemýšlíme o tom, jaké bezpečnostní hrozby jsou tady pro Českou republiku. Ta ruská rozpínavost, to, co původně byl carismus, ruský imperialismus, nebo taky zjednodušeně řečeno ruský medvěd, který nás chce slupnout jako malinu, a když to nebude region střední Evropy, tak to bude třeba Pobaltí, naši spojenci. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP