(15.40 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Takže s trochou nadsázky lze říci, kdo nebude hledat společné evropské řešení migrace, tak může zapomenout na to, že tady do budoucna bude ten volný pohyb osob, služeb, zboží. Ten říká, že si musíme zvyknout na to, že zase - s nadsázkou prosím - cestou do Tater budeme ukazovat cestovní pas. A já si myslím, že tohle přece nikdo nechceme. My hledáme řešení, která právě migrační situace a migrační tlaky budou pomáhat řešit. Chceme uchovat tuhle výsadu pro české občany, chceme uchovat tuhle výsadu pro české firmy a rozhodně považujeme společné evropské řešení za správný směr.
Ale to, že ten migrační pakt jako takový v té finální podobě po projednání Evropským parlamentem skutečně nebyl podle těch představ, které si i vláda České republiky definovala, to je pravda. Byl posunem správným směrem, je základem pro další diskuse. Ale já vám v další části vystoupení velmi konkrétně řeknu, jaké věci byly od toho června do jednání našich velvyslanců, kde se Česká republika na základě rozhodnutí vlády České republiky zdržela, tak k jakým rozdílům tady došlo.
Zároveň často slyšíme od opozice, že jsme v nějakém zásadním sporu. My deklarujeme, a to opakovaně, a podle toho i postupujeme, že v otázce projednávání paktu o azylu a migraci stejně jako dalších řešeních a návrzích řešení migrace mimo hranice Evropské unie, že máme shodu. A jaké byly požadavky vlády? Rychle a stručně, rychlá hraniční a návratová procedura. Co to znamená? Na hranicích rychle projít lidi tím základním bezpečnostním screeningem a v případě, že nesplní podmínky ke vstupu, rychle je vrátit do země původu. Důsledná ochrana vnější hranice. Kde se neshodneme, to tady říkáme všichni. Jasný signál lidem, kteří nemají na mezinárodní ochranu nárok, že v Evropě zůstat nemohou. Opět to jsem tady slyšel i ve vašich opozičních vyjádřeních. Já se ptám, kde je ten faktický rozdíl? Proč se Česko při hlasování o paktu v Coreperu zdrželo? Jak probíhala jednání? A jak funguje příprava legislativy v Evropské unii? To jsou otázky, které si tady musíme říci.
Od hnutí ANO na tiskové konferenci jsme slyšeli: česká vláda se zesměšnila, nejprve v předsednictví něco dojednala zcela nevýhodně, potom se lekla, šla jiným směrem, začala ustupovat. Nejedná se o žádnou náhodnou změnu postoje. A já doufám, že poslanci i opozičních stran, kteří chodí na bezpečnostní výbor, a musím uznat, že účast mají téměř stoprocentní, byli už v průběhu podzimu ode mě informováni při otevřené otázce na bezpečnostním výboru, která se týkala projednávání migračního paktu, o tom, že Evropský parlament zasahuje do té červnové verze způsoby, s kterými česká vláda není spokojena. Tohle jsem avizoval - a je to možná i v zápise, to bych se musel podívat, ale každopádně mě to kolegové potvrdí - v listopadu na jednání bezpečnostního výboru. A to, že se tam Evropský parlament pokusil vrátit během toho vyjednávání, Evropský parlament v rámci těch trialogů, což je s Komisí a s předsednictvím, že se tam Evropský parlament pokusil vrátit i povinné relokace, to je také pravda, i takové hlasy tam zaznívaly. Zaplať pánbůh, ty se v té verzi, kde jsme se zdrželi, neobjevily, ale řada ne úplně šťastných kroků bohužel uplatnění po projednání s parlamentem našla. A každý, kdo trochu poctivě bude diskutovat o evropské problematice, na tohle už vláda České republiky má minimální vliv. Můžeme oslovovat naše europoslance, kteří jsou v patřičných výborech, to určitě ano, ale trialog vyjednávání je vyjednávání mezi Komisí, parlamentem a daným předsednictvím. A v té době logicky Česká republika nepředsedala.
Stejně tak jsme dlouhodobě říkali, že náš finální postoj k paktu bude následovat po důkladném vyhodnocení legislativních textů. A to nedělají nějací amatéři, to nedělají lidé, kteří si přijdou na vládu, nedělá to ani pan premiér Fiala sám, ani já. To dělají lidé, kteří migrační podklady připravovali bývalé vládě, bývalému panu premiérovi Babišovi. Dokonce s ním někteří ti lidé na migrační konference cestovali. Ano, ti samí lidé na Ministerstvu vnitra, kteří zaplať pánbůh nezávisle na tom, jaká vláda tam zrovna je, pracují na migraci, pracují na legislativních textech, byli zodpovědní i za to, co připravovalo české předsednictví kontinuálně bez nějakých názorových kotrmelců, tak tito lidé na základě důkladné analýzy legislativních textů, které prošly změnou po jednání s Evropským parlamentem, došli k názoru, že Česká republika může říci ano, je to posun pozitivním směrem, ale daleko za tím, co jsme si představovali. Takže komentované zdržení se, kde Česká republika vysvětluje velmi dopodrobna, co považujeme za pozitivní a s čím naopak v tom paktu se nemůžeme ztotožnit, bylo absolutně legitimní pozicí, žádným alibismem České republiky. A znovu říkám, na základě velmi odborných rozhodnutí lidí, kteří té migraci opravdu a do hloubky rozumí a kteří se s každým detailem těch legislativních textů seznámili. Ten pakt na jedné straně respektuje naši hlavní výhradu. A ještě jednou to opakuji, neobsahuje povinnost přijímat migranty. Na druhé straně není dostatečně ambiciózní v ochraně hranic.
Další věta z brífinku ANO: ministr Rakušan schválil v červnu migrační pakt. Nezjednodušujme prosím. Dovolte, abych připomněl, jak probíhala a probíhá příprava a jednání o migračním paktu. Evropská komise na podzim roku 2020 představila návrhy reformy v podobě migračního paktu. Byla to reakce na nefunkční pravidla už od roku 2015. Iniciativu Komise připravit migrační pakt podpořily všechny státy už za bývalé vlády. Iniciativu podpořila i Česká republika s výhradou, že nemůže souhlasit s povinným přerozdělováním. A tuhle výhradu si uchovala i vláda Petra Fialy. Tuhle výhradu si uchoval pan premiér, kterého jste tady mnohokrát zmiňovali, na všech svých vyjednáváních. A znovu říkám, toto nebylo žádným způsobem překročeno. A nepodsouvejme prosím tohle strašení do české veřejnosti. Není to tak. Není to tak! Povinné přijímání migrantů ten migrační pakt neobsahuje.
Do návrhu migračního paktu byly zahrnuty i některé dřívější legislativní návrhy, které byly předloženy předchozí Evropskou komisí už v roce 2016, a vyjednávání celé té reformy se zaseklo až do roku 2022, ale ne do českého předsednictví, ale do francouzského předsednictví. Francouzské předsednictví odblokovalo to vyjednávání jako takové, my jsme potom nastoupili jako předsednická země a začali jsme v tom procesu přípravy finálního textu nějakým způsobem postupovat dál. Ale je nepravdivé a nepřesné říkat, že české předsednictví řešilo solidaritu. Legislativně tento text týkající se solidarity prokazatelně nebyl připravován českým předsednictvím.
Stejně tak poznámka k návrhu solidárního mechanismu nebo systému z roku 2018, který byl dnes zmíněn paní předsedkyní Schillerovou. Ten se výrazně liší od toho návrhu, který je představován teď. Není je možné dokonce v mnoha ohledech ani srovnávat. Dnešní návrh neobsahuje povinné relokace a neobsahuje ani finanční sankce, protože zapojení se do systému pomoci i z právního hlediska, což paní předsedkyně jako právnička jistě uzná, nemá sankční povahu. A to je největší rozdíl od toho, jak to bylo koncipováno a formulováno i právně-technicky v roce 2018 a jak je to formulováno nyní. Všechna následující předsednictví, včetně toho českého, tento kompromis rozpracovala do konkrétních legislativních předpisů obsažených v paktu, ale jednalo se stále jen o dohodu mezi členskými státy v Radě s tím, že nás čeká vyjednávání s Evropským parlamentem. A ten měl na řadu klíčových otázek opravdu velmi odlišný názor. ***
