(12.30 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Říkám to navzdory tomu, že si plně uvědomuji, že řada zemí Evropské unie, zejména jižní země, nemá stran běženců vůbec jednoduchou situaci. Ostatně ani my jsme neměli jednoduchou situaci stran například ukrajinských běženců, a přesto jsme jich - a zde zdůrazňuji, s podporou hnutí ANO, a jakkoliv s touto vládou nemusíme v mnohém souhlasit, a nesouhlasíme s ní prakticky v ničem v oblasti hospodářské politiky, sociální politiky, zdravotní politiky, dnes imigrační politiky, tak všichni velmi dobře víte, že jsme podpořili to, aby sem mohli ukrajinští běženci přijít, že jsme se snažili společně vytvářet určité zázemí pro ně a že jsme v tomto byli velmi solidární.
Česká republika jednoznačně patří mezi nejsolidárnější země v Evropě, v přepočtu vůbec na počet obyvatel jsme vůči Ukrajině byli číslem jedna. Současně ale musíme říct to b), že míru solidárnosti - teď se bavím obecně o Evropě - si musí určovat jednotlivé země samy, a to s ohledem na ekonomické, s ohledem na sociologické, ale i technologické faktory, jinak to není možné. Jakýkoliv diktát, jakkoliv šikovně skrytý za nějaké společné vyšší řešení, spolehlivě vždycky končí katastrofou. To si prosím uvědomme. Zapomeňme na to, že jsme Evropou regionu - neskutečně falešné. Jsme Evropou suverénních zemí a podle toho se musíme chovat. A my bychom se měli poučit, poučit z chyb zemí okolo nás, a ne slepě naskakovat na řešení problémů, které do značné míry svou nerozvážností si způsobily země okolo nás.
A tady bych si dovolil dát ještě jednu vsuvku. Před chvílí jsem říkal, že jsem částečně z emigrantské rodiny, nemálo času jsem jako kluk ještě za doby socialismu strávil v Mnichově v době nejtvrdší normalizace a troufám si tvrdit, že vím, o čem je řeč. Že jsem pochopil, jak žijí emigranti ať už z České republiky, z Polska, znal jsem jejich komunity, ale viděl jsem i například, jakým způsobem tam žili migranti například z Turecka. Mimo jiné musím říct, že třeba ti Turci v Německu odpracovali obrovský kus práce, v padesátých letech budovali západní Německo a dneska už víme, že tam žije několikátá generace. Jenom bych chtěl podotknout, že v době, kdy jsem tam jezdil jako kluk, do Mnichova, což bylo v 80. letech, tak v té době tam byla 3 % muslimů. A dnes je jich 7 % a do roku 2050 podle demografického vývoje se očekává, že v Německu bude 20 % muslimů. To má obrovský vliv jak na trh práce, tak třeba na inovační výkonnost, na služby, ale i na bezpečnost, na kulturu, na školství a vůbec na celý sociální systém. Kdo do Německa jezdíte nebo tam třeba máte příbuzné, musíte toto vidět. Projděte se dnes po centru Mnichova. A dokážu to jenom intuitivně porovnat s tím, jak to vypadalo před těmi - kolik, když mi bylo 10... 44 let, 45, no, to je strašné - před 45 lety a jak to vypadá dnes.
No ale velmi podobné je to ve Francii, podobné je to v Británii, podobné je to ve Švédsku. Pár čísel, fakta. V roce 2017 bylo 26 milionů muslimů v Evropské unii a podle studie Pew Research Centre v roce 2050 může být v té krajní variantě v Evropské unii, v Evropě, 75 milionů muslimů. V některých zemí, jako například v tom Německu, už to bude činit čtvrtinu populace, možná 20 až 25 %, ono je to v nějakém rozmezí. Ještě jednou - před těmi 40 lety, když jsem byl malý kluk, tak to byla 3 % v tom Německu. Na to není Evropská unie připravena, nemá šanci toto zvládnout - ani ekonomicky, ani sociologicky.
A teď si ještě dovolím pár čísel, která vyšla dneska, Frankfurter Allgemeine to před chvílí zveřejnil, a to je počet žádostí o azyl v Evropské unii za poslední rok, 2023. A než řeknu rok 2023, tak uvedu čísla, jak se to vyvíjelo od roku 2020, těch posledních pár let. Počet žádostí o azyl v Evropské unii - podotýkám, nejsou v tom započítáni ukrajinští běženci - vůbec, čili jedná se zejména o uprchlíky ze Sýrie, z Afghánistánu a v posledních měsících z Palestiny. Takže v roce 2020 půl milionu, v roce 2021 už 600 000, v roce 2022 1 milion a v roce 2023, 1,1 milionu. Od roku 2020 do roku 2023 více jak dvojnásobek.
Zajímavá je ještě jedna informace, že třetina z těch uprchlíků si žádá o azyl v Německu. Wir schaffen das, už to tady dneska zaznělo. Nejsem si jistý, jestli to Německo zvládne, ale v každém případě ještě opakuji, že tam nejsou započítáni uprchlíci z Ukrajiny, těch je v současné době v Evropě 4,4 milionu. Opakuji, na toto není Evropská unie připravena, nemá šanci to zvládnout. Nemá šanci to zvládnout.
Pochopitelně, jak už jsem říkal, v některých zemích už se tomu nedá zabránit, v České republice je ještě šance tomu zabránit. Proto jsme byli v době naší vlády nekompromisní. Jasně jsme odmítali jakoukoliv formu kvót. Není možné, aby kdokoliv v České republice nevěděl, jakým způsobem se bojovalo, pan premiér Babiš tehdy ještě ve spolupráci s ostatními představiteli Vé čtyřky, jakým způsobem tvrdě a nekompromisně se vymezovali v rámci Evropské unie. Nebáli jsme se toto téma otevřít, nebáli jsme se být tvrdí a zpochybňovali jsme německé wir schaffen das - zcela zjevně to neschaffli. Ukazovali jsme hrozby, ukazovali jsme pašeráky, ukazovali jsme, co může nastat, navrhovali jsme celou dobu různá řešení, jakkoliv si uvědomujeme, že to není jednoduché, ale přicházeli jsme s návrhy, jak zabránit exodu migrantů do Evropské unie, že je nezbytné řešit to u nich, nikoliv na půdě Evropské unie. Museli jste přece slyšet mnohokrát, když premiér Babiš zvedal téma rozšíření Schengenu, a v poslední době, když hovoříme například o novém azylovém zákonu.
V zásadě musím říct, že jsme i ocenili to, že většina stran pětikoalice ve svých programech jednoznačně měla, že nezavede migrační kvóty, jinými slovy, že bude pokračovat v tom, co jsme vybojovali na půdě Evropské unie. A o to větší šok nastal v minulém roce, kdy byla dosažena takzvaná politická shoda mezi Radou, europoslanci a Evropskou komisí, kterou česká vláda uvítala - ještě jednou opakuji: uvítala, stvrdila. A my tvrdíme, že obelhala občany. Podívejte se do programu jednotlivých stran. Co tvrdil pan ministr Lipavský ještě na konci minulého roku? Migrační pakt je nutný. Paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, dvanáctý měsíc roku 2023, před pár týdny: Migrační pakt vnímám jako velmi správný krok, protože cílí na to, co je v této oblasti třeba dělat, ať už je to ochrana vnějších hranic, nebo efektivnější vyhošťování těch, kteří na azyl nemají nárok.
Opakuji, my jsme se kategoricky vymezili v minulém roce, musel to každý slyšet. Jasně jsme řekli, že se jedná de facto o kvóty. Jakkoliv se to různě snaží všichni skrýt, jsou to převlečené kvóty. Všichni víme, že je to buď, anebo - migranti, nebo půl milionu na jednoho migranta, případně materiální pomoc. Ochranná lhůta České republiky bez jasného rámce - myslím tím tu ochrannou lhůtu ve smyslu Ukrajiny. Ano, říká se do konce války - velký otazník.
To úplně nejhorší, co jsem vnímal: pomozte, jinak budete nesolidární. Vůbec nechápu, jak někdo tohle může říct. Povinná solidarita je sama o sobě nesmysl. A opakuji, Česká republika je i díky přístupu hnutí ANO, protože jsme v tomto podpořili vládu, jednou z nejsolidárnějších zemí v celé Evropské unii. Takže z tohoto úhlu pohledu to beru za drzost, toto tvrdit, že jsme nesolidární. Podpořili jsme ukrajinské uprchlíky, ale proti tomuhle jsme se jasně vymezili. Mimo jiné i proto, že jsme si přečetli a nastudovali čl. 7c odst. 3, kdy Komise může určit vyšší počet relokací, čili více než těch 30 000, nebo vyšší částku přímých finančních příspěvků, než je stanoveno v odst. 2, a může určit jiné formy solidarity, než jak je stanoveno v čl. 44a odst. 2 písm. c), a to v závislosti na potřebách vyplývajících - dobře poslouchejme - ze specifických problémů v oblasti migrace v dotčeném členském státu. ***
