Určitě jste všichni narazili na reakci nebo některá prohlášení pana ministra vnitra, jako že pakt obsahuje pro nás výjimku kvůli vysokému počtu běženců z Ukrajiny na našem území. Pakt žádnou výjimku pro Českou republiku neobsahuje. Obsahuje obecné ustanovení pro země, ve kterých je vysoký počet osob v režimu takzvané dočasné ochrany, tedy v podstatě všechny země, které přijaly větší počet Ukrajinců, například, nebo jiných uprchlíků. Je důležité říct, že jakmile režim dočasné ochrany pro Ukrajince skončí, například za rok nebo za dva, tak nás nic z povinnosti solidarity v rámci migračního paktu neomlouvá. A tady bych se opravdu ráda zeptala pana ministra, jak to vlastně má ošetřeno v české legislativě, kde Ministerstvo vnitra má svoji vlastní vyhlášku, kde je Ukrajina označena za bezpečnou zemi, to znamená, že to azylové řízení s touto zemí neprobíhá, a zároveň se dohodli na Evropské unii, že bude kandidátskou zemí Evropské unie. Takže se chci zeptat, označila tedy vláda a pan ministr vnitra Ukrajinu za nebezpečnou zemi? Je potřeba si i na tyto otázky odpovědět.

Co pro mě bylo zcela úsměvné, je, že vláda otočila o 180 stupňů a nechala toto vlastně informovat veřejnost a média panem ministrem Kupkou, což je opravdu velmi úsměvné. A pan ministr řekl, že nebylo možno podpořit konečnou podobu paktu, jelikož negarantuje efektivní ochranu hranic Evropské unie. Tak a tady si řekneme ta fakta. Efektivní ochranu hranic Evropské unie pakt nikdy negarantoval a ani nebude. Ani ta podoba návrhu, kterou pan ministr Rakušan pomohl vyjednat a schválit v Lucemburku, nic takového neobsahovala. Konečné znění paktu v oblasti povinné solidarity je zcela totožné s tím, co pan ministr Rakušan dojednal a schválil. Jedinou změnou je, že po jednání států s parlamentem se do návrhu dostalo zřízení nové pozice na evropské úrovni, takzvaný koordinátor solidarity. To je jediný rozdíl, všechno ostatní zůstává stejné jako v červnu 2023 a pan ministr Rakušan se opravdu pouze vymlouval.

Migrační pakt je nyní ve fázi dohody z trialogu. To znamená, vlastně se toho zúčastnili zpravodajové parlamentu, Komise a španělské předsednictví. Asi ta nejzásadnější dvě klíčová nařízení se týkají systému povinné solidarity. Takzvané řízení azylu a migrace, povinná solidarita. Prostě všechny členské státy budou muset přispět pomocí zemím EU, které jsou uznané jako pod migračním tlakem, to jest tam, kde jsou příchody žadatelů značného rozsahu a vyžadují okamžité solidární akce. Na výběr je relokace nebo finanční příspěvky. Rozhodně není na výběr technická pomoc. Znovu opakuji, tu si musí ten příslušný stát vyžádat. Takže prosím na rovinu, mluvme tedy pouze o relokaci nebo finančním příspěvku.

Každý rok bude vytvořen takzvaný fond solidarity, do kterého budou muset všechny země Evropské unie přispívat relokacemi, to jest přesuny žadatele nebo osoby požívající mezinárodní ochrany v území přijímajícího členského státu na území přispívajícího, anebo finanční příspěvky. Výpočet příspěvku každého členského státu je založen na velikosti populace - 50 %, a jeho HDP - 50 %. Přičemž každá země se může svobodně rozhodnout, zda přijme uprchlíka, nebo se vyplatí. Ale - tady je potřeba potom znova říci, že pokud to přerozdělení nebude naplňovat minimálně 60 %, tak nám to prostě Evropská komise nařídí. Členské státy, které budou prohlášeny za pod migračním tlakem, oznámí Radě a Komisi svůj záměr využít fond a budou moci požádat o částečný nebo úplný odpočet svých vlastních příspěvků solidarity. Nové nařízení, jak bylo dohodnuto, stanoví minimální hranici pro přemístění na 30 000 žadatelů ročně - 30 000 žadatelů ročně - a finanční příspěvek ve výši 20 000 eur na 600 milionů eur, což odpovídá třicet krát dvacet této částce.

V případě nedostatečných příslibů k přemístění může přijímací členský stát požádat ostatní členské země, aby převzaly odpovědnost za posouzení žádostí o mezinárodní ochranu těch osob, které mají být vráceny přijímacímu členskému státu, místo toho, aby přispěly k přemístění. Vůbec poprvé se zavádí mechanismus přerozdělení migrantů na každý rok. To bude vytvářet velký tlak. Jak už jsem říkala, je to opravdu velký pull faktor pro příchozí do Evropy. Toto množství je minimální a může být navýšeno. A pravděpodobně bude navýšeno, protože se tady bavíme třeba i o stovkách tisíc migrantů. Stejně tak jako finanční příspěvky a jejich výše. To bude vytvářet každý rok napětí mezi státy Evropské unie. A velké napětí! Co hůře, dohoda říká, že informace o fondu solidarity, včetně počtu relokací celkových i pro jednotlivé země, bude Komise utajovat a budou neveřejné. Takže si dovedete představit tu melu, co se potom v těch jednotlivých Radách EU bude dít.

Další je operace search and rescue na moři, nevládní lodě. Při posuzování migračního tlaku je zohledněna specifická situace zemí s opakujícími se pátracími a záchrannými operacemi na jejich hranicích a určité procento solidárních opatření by mělo být odděleno od fondu solidarity pro členské státy pod tlakem kvůli právě záchraně na moři. Kromě toho, co bude povinná solidarita, má být ještě specifická solidarita vyčleněna pro nevládní lodě, které vozí migranty do Evropy. Jestli už i vy doma krčíte rameny, tak se vám vůbec nedivím. Navíc se v jiné části paktu píše, že tito žadatelé mají mít přednost - přednost při zpracování azylových žádostí. To je v podstatě výzva: jezděte po moři, my vás zachráníme a postaráme se o vás rychleji než o ostatní. Jinak ve zkratce, pokud byste se někde dočetli, říká se tomu nový Dublin.

Dohodnutá pravidla zahrnují další kritéria pro určení, který členský stát je odpovědný za zpracování žádosti o mezinárodní ochranu, právě známá jako dublinská pravidla. Aby bylo možné určit zemi odpovědnou za azylanta a jeho žádost, budou upřednostněny případy sloučení rodiny a co nejrychleji budou identifikovány možné rodinné vazby. Další kritéria jsou diplomy získané v členském státě, existující smysluplné vztahy a jazykové znalosti. Pokud se neuplatní žádná jiná kritéria, bude za její posouzení stále odpovědný první členský stát, v němž je žádost o mezinárodní ochranu registrována. Parlament navíc prosadil povinnost, podle které bude k těmto kritériím poskytováno bezplatné - znova opakuji bezplatné - právní poradenství azylantům, včetně informací o právech a povinnostech ve všech procesních krocích.

Dnes platí, že za vyřízení žádosti o azyl odpovídá první země Evropské unie, do které žadatel přijde, většinou země na vnější hranici. Nově se ale budou hledat další kritéria. Takže například pokud člověk řekne, že vystudoval v Praze nebo má v Německu rodinu, dostane jeho žádost o azyl přiděleno Česko nebo právě Německo, bez vůle toho státu. Prostě automaticky, pokud to řekne, bude přidělen třeba do České republiky.

Druhá situace je situace krize, takzvané krizové nařízení. Nová pravidla se použijí ve výjimečných situacích hromadného příchodu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti po zemi, vzduchem nebo po moři, včetně osob vyloděných po pátracích a záchranných operacích. Aby byla situace považována za krizovou, musí být nefunkční azylový přijímací nebo návratový systém daného členského státu a může mít vážné důsledky i pro fungování společného azylového systému EU. Pravidla by se vztahovala i na situace, kdy třetí země nebo nepřátelský nestátní subjekt podporuje nebo usnadňuje pohyb státních příslušníků třetích zemí i osob bez státní příslušnosti na vnější hranice.

V případě krize bude muset dotčený členský stát podat odůvodněnou žádost Evropské komisi, která do dvou týdnů posoudí situaci a přijme rozhodnutí o tom, zda krizová situace existuje, nebo ne. Rovněž předloží Radě návrh opatření a odchylek v oblasti solidarity spolu s doporučením, které stanoví kategorie osob, které by měly mít nárok na ochranu. Nová pravidla předpokládají předvídatelný a trvalý systém povinné solidarity, ve kterém může (?)všechny členské státy přispívat k podpoře členského státu v krizi. Mezi možnými povinnými solidárními opatřeními k řešení konkrétní krize může členský stát navrhnout Komisi, aby zvolila relokaci žadatelů o azyl a cílené finanční příspěvky. ***