(11.50 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Pak bych se chtěl ještě vyjádřit krátce k útokům na Centrum pro studium demokracie a kultury a to, co tady opakuje neustále pan předseda Andrej Babiš. Já jsem před vstupem do politiky pracoval v akademické sféře jako vědec, jako učitel, jako manažer, a to byl jediný zdroj mých příjmů. Nikdy jsem neměl žádné příjmy z podnikání. V devadesátých letech, kdy řada mých oponentů, ale i řada mých kolegů zkoušela různým způsobem štěstí v byznysu, jsem se věnoval něčemu jinému. Já jsem založil, spoluzaložil obecně prospěšnou, z definice neziskovou společnost Centrum pro studium demokracie a kultury a Centrum pro studium demokracie a kultury se od počátku věnovalo takovým věcem, jako je zkoumání kvality demokracie, demokratické kultury, vývoje demokratické integrace a řadě dalších věcí. CDK vydalo stovky publikací, je dnes renomovaným nakladatelstvím a rozpracovalo také řadu výzkumných a vzdělávacích projektů, často ve spolupráci s velkými univerzitami s renomovanými pracovišti. Byla za ním vidět spousta vykonané práce. Samozřejmě že ty projekty se financovaly z prostředků získaných ve veřejných soutěžích, byly řádně vyúčtovány, jejich výsledky byly transparentně zveřejněny v příslušných registrech a zprávách. Třicet let existence CDK znamená také třicet let procházení různými důkladnými kontrolami a audity. Každý projekt, který jsme měli z veřejných zdrojů, a to nebyly jediné, zdaleka jediné finanční prostředky, každá koruna měla předem určený účel, ministerstva ji přísně kontrolovala. Pokud tady někdo tvrdí, že ty projekty byly podvody, tak vůbec neví, o čem mluví.
Zaznívají opakovaně lži o projektu v Barmě. Rád to opakuje podle dezinformačních a proruských webů i pan předseda Babiš. K tomu jenom řeknu, to byl naprosto transparentní projekt na podporu demokracie v Barmě. Dezinformátoři psali o milionových částkách. CDK zůstalo ročně zhruba 200 000 korun na celou administraci, jinak zbytek šel přímo do Barmy, do barmského školicího střediska. Já sám jsem se na tom nepodílel, z těch peněz jsem nedostal ani korunu a nikdy by mě nenapadlo - nikdy by mě nenapadlo, že by to mělo být jinak. Zase vše je doloženo v účtování, průběžných zprávách na Ministerstvu zahraničních věcí. Ten projekt byl celkem čtyřikrát zevrubně auditován a po všech stránkách byl naplněn jako bezchybný.
Já tady uvádím jenom pár příkladů nebo reaguji na ta nejnehoráznější tvrzení. Ano, toto jsou aktivity, kterým jsem se věnoval, které mě obohacovaly, ale pouze duševně. Nikdy jsem z nich neměl materiálně nic. Chápu, že je to těžké pochopit, pro některé je to naprosto nemožné pochopit, ale patřím k lidem, kteří neváhají něco vybudovat, věnovat tomu svůj čas nikoliv proto, abych se dostal k nějakým penězům, ale prostě proto, že mi to přináší radost a že mi to dává smysl. Pokud za tím vidíte snahu odklánět, zneužívat a tunelovat peníze, tak to říká mnohem víc o vás než o mě.
A ještě se vyjádřím k jedné věci, a to je, jak mě tady obviňuje - ale to já beru s úsměvem a s nadhledem a nedotýká se mě to osobně - ale jak tady paní ministryně, bývalá ministryně financí, to schválně zdůrazňuji, financí zdůrazňovala moji negramotnost a říkala, jak jsem si v té Komerční bance, kdybych tam ty peníze nechal, mohl přijít na ty obrovské peníze: tak, paní bývalá ministryně financí - financí!, když mluvíte o negramotnosti, tak ji sama neprokazujte. Podívejte se do veřejných zdrojů, jaké tehdy byly úroky v bankách. Jaké byly úroky v bankách? V Komerční bance v roce 2015 jsem mohl získat 0,1 % a jedině nějakou kumulací dalších aktivit v té bance bych se mohl za určitých podmínek dostat na 0,6 %. To byly tehdy úroky. A že jsem si vybral peníze z Podnikatelské družstevní záložny po pěti letech a nic jsem na tom nezískal? To je hrozně divné, že jsem v roce 2020 nic nezískal? Jaké byly úroky v těch standardních bankách v roce 2020? Podívejme se opět na oficiální informace o Komerční bance: 0,01 % při penězích nad 200 000 a maximálně 0,8 %, tak jsem mohl získat maximálně, kdybych s tím nakládal úplně dokonale, do 1 %. Takže o nějakých 20 % zisku a to, co jste tady říkala, to jsou úplné, absolutní nesmysly! Já samozřejmě vám děkuju, že se staráte o to, kam jsem dal peníze, že jsem z nich získal málo a jak jsem to mohl takhle blbě uložit. No, to bych spíš čekal od své manželky, ta mně to ale neříká. (Smích koaličních poslanců.) Staráte se o moje peníze vy, tak to vám děkuju. Možná k vám přijdu pro radu, kam ty peníze dát, ale když vás poslouchám, že máte představu, že jsem v roce 2015 mohl mít 20 % v Komerční bance, tak se vás raději na nic nebudu, co se týká financí.
Tak, ještě pár slov k té celé kauze. Musíme si uvědomit jednu věc. Na tom, že pošlete peníze do legálně fungující banky nebo bankovní záložny, není nic divného. Co je na tom prosím vás divného? Nic! A ověřují si lidé, kdo všechno je akcionářem, klientem jejich peněžního ústavu? Naprostá většina lidí si to neověřuje a část takových informací není ani veřejná. Ty informace nejsou veřejné a to je dobře, že většina těch informací není veřejná. Máme bankovní tajemství a máme další pravidla hry. Já proto jako absurdní, úplně absurdní odmítám konstrukci, že jsem pouhým posláním peněz do záložny udělal něco, z čeho bych se teď měl zpovídat nebo bych se měl za to stydět. Tak to tedy opravdu ne. Nemám se za co stydět, nemám co vysvětlovat v této věci a nemám se za co stydět. Podle mého soudu je na tomto dobře vidět, jak je celá ta v uvozovkách kauza umělá, jak se někdo jenom usilovně snaží spojit spolu dohromady věci, které nesouvisejí, a vytvořit skládačku z věcí, které vlastně nesedí dohromady.
Dámy a pánové, každý člověk samozřejmě dělá chyby. Kdo je bez viny, hoďte kamenem. Já chyby dělám, a když člověk udělá chybu, tak se k chybě má přiznat a má se ji snažit napravit, a to jsem udělal. V této souvislosti chci zdůraznit tři věci.
Za prvé, poslat do jakékoliv banky, záložny svoje řádně vydělané peníze není zločin, není to nic nemorálního, není to ani nečestné.
Za druhé, jediná chyba, kterou jsem udělal, bylo opomenutí ve formuláři. Byla to chyba neúmyslná, byl to můj omyl, který jsem přiznal, napravil a tím to končí.
Za třetí, rád bych také připomněl, že jsem stejně jako ostatní činitelé, politicky exponované osoby velmi pozorně sledován. Podle zákona podléháme zvláštnímu režimu, pokud jde o evidenci a nahlašování všech transakcí, což banky i ve vlastním zájmu dodržují, a každý z vás si myslím, že to zná. Bankovní a jiné instituce podle tohoto zákona aplikují u politicky exponovaných osob zesílená opatření proti praní špinavých peněz, intenzivně se zjišťuje například původ majetku použitého v daném obchodním vztahu a dále veškerého majetku politicky exponované osoby, i když zrovna nesouvisí s daným obchodním případem. Dohled nad plněním povinností bank a jiných finančních institucí vykonává nezávislá Česká národní banka a Finanční analytický úřad. U nejvýznamnějších veřejných funkcionářů se navíc podle rizikově orientovaného přístupu uplatňuje ještě přísnější režim kontroly než u běžných politicky exponovaných osob. Nepochybuji tedy o tom, že kompletní historie mých transakcí, stejně jako ta vaše, byla v posledních letech nejednou ověřována příslušnými úřady a nikdy se neobjevil sebemenší náznak toho, že bych se dopustil něčeho neobvyklého, natož snad nelegálního. ***
