(15.10 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Matka a otec jsou dvojice komplementárních, vzájemně se doplňujících prvků rodiny, od nichž získá dítě mužský a ženský vzor chování do budoucna. Tato tvrzení zakládáme na tradici, výzkumech, ale i na přírodě - a pro děti přece všichni chceme jenom to nejlepší. V označení manželství pro homosexuální svazky vidím několik zásadních problémů, kvůli kterým nelze tento termín akceptovat.
Za prvé, je to zavádějící název, man-žel-ství, který neodpovídá mnohatisíci- nebo tisícileté tradici.
Za druhé, stát by měl podporovat jednoznačně definovanou instituci manželství, čímž bude dávat najevo, že chce zabezpečit podmínky pro zplození dítěte a zachování národa. Toho prostě homosexuální páry technicky schopné nejsou. Anebo byly by schopné vychovávat děti - v případě surogátního mateřství.
Za třetí, v debatách o stejnopohlavních sňatcích se neustále mluví o právech a štěstí dvou dospělých lidí, ale stát musí prioritně chránit práva a štěstí dítěte, a ne dvou dospělých jedinců, jakkoli sexuálně orientovaných.
Za čtvrté, setkal jsem se v několika diskusích s oponentními názory, že na toto téma existuje spousta studií, které dokazují, že děti vychovávané v homoparentních rodinách nejsou na ničem krácené a že se jim daří stejně dobře jako vychovaných v heteroparentních rodinách. Ve Spojených státech - a týká se to hlavně Spojených států - bylo zpracováno mnoho různých studií, dá se říct na stovky. Já jsem jich minimálně padesát, šedesát sám přečetl a zjistil jsem, že prakticky většina, 98 % těchto studií, prokazuje tady tuto premisu, že děti z homoparentních rodin nejsou nijak kráceny. Až jsem narazil na dvě studie, a sice doktorky (Trace?) Hansenové, která publikovala, že děti vychovávané gayi a lesbickými páry se asi sedmkrát častěji identifikovaly jako neheterosexuální, s tím, že zjištěné procento může být podhodnoceno vzhledem k nízkému věku některých dětí.
V roce 2012 provedl Mark Regnerus průzkum s rozsáhlým vzorkem populace ve Spojených státech a já jako vědec dovedu ohodnotit, že tento vzorek nebo tento soubor, který činil přes 3 000 dospělých osob ve věku od 18 do 30 let - nebo do 39 let, pardon - je skutečně statisticky velmi významný soubor, z kterého se dají opravdu už dělat jakési závěry. U těchto lidí se zkoumaly četné kvalitativní ukazatele jejich dosavadního života v závislosti na způsobu jejich výchovy. Byli rozděleni na několik kategorií. Jsou to lidé, kteří byli vychováváni nedotčenou biologickou rodinou, potom respondentova matka měla lesbický vztah, respondentův otec měl gay vztah, adopce - respondent byl adoptován cizími osobami před dovršením dvou let věku, rozvedená nebo ve společné péči, to byli rodiče neboli nebyli v manželství, protože byli rozvedení, potom je to nevlastní rodina, kdy respondent žil s jedním z biologických rodičů, svobodná matka nebo otec, respondent žil v době dospívání jenom s matkou nebo s otcem. A potom jsou to ostatní, zbytek. Regnerus uzavírá celou tady tuto svoji studii tím, že dosavadní odborná tvrzení o tom, že mezi potomky vyrůstajícími v homoparentních rodinách a potomky z biologických rodin s otcem a matkou nejsou podstatné rozdíly, není udržitelná - to je ten závěr.
Jestli vás zajímá, já vám tady můžu přečíst konkrétní - třeba několik bodů z té studie, třeba nezaměstnanost. Nezaměstnanost u biologických, normálních rodin byla 8 %, lesbických vztahů 28 %, gay vztahy 20 %, jeden rodič 43 %. Teď další parametr - identifikuje se jako výlučný heterosexuál. V normální biologické rodině to bylo 90 %, v lesbických vztazích 61, v gay vztazích 71 %. Jeden rodič - 83 %, žije stejnopohlavně, to znamená gay nebo lesbicky. V normálních biologických rodinách jsou to 4 %, v lesbických vztazích 7 %, v gay vztazích 12 %. V rodinách vychovávané dítě/děti jedním rodičem jsou to 3 %, u ostatních 2 %. Teď nevěrný při manželství nebo spolužití - normální biologická rodina 13 %, lesbický vztah 40 %, gay vztah 25 %, jeden rodič 19. A teď zajímavý údaj - uvažoval nedávno o sebevraždě: normální biologická rodina 5 %, lesbický vztah 12 %, gay vztah 24 %, jeden rodič 5 %, tak jako u normální biologické rodiny. Výsledky podle něj ukazují, podle Regnera, že homosexualita rodičů může mít vliv na realitu rodinných zkušeností. Dochází k závěru, že s ohledem k výsledkům děti vykazují větší tendenci v dospělosti uspět, když stráví svoje dětství s otcem, matkou v manželství - a zvláště, když rodiče zůstávají v manželství až do současnosti.
Samozřejmě byla opět tato studie napadena všemi možnými institucemi pro špatnou metodologii, která není schopna osvětlit zhola nic o stabilních stejnopohlavních párech. Z výše uvedeného lze konstatovat, že problematika výchovy dětí v homoparentních rodinách je v současné době významné politikum. Takzvané šermování se studiemi, jak jsem zažil v diskusi v televizi s vědeckými studiemi, nemá nejspíš žádný smysl. Posuzováno ale selským rozumem bez předsudků, stát by měl z podstaty svých základních funkcí provádět politiku, která povede k trvání existence své populace, a k tomu je potřeba porodnosti minimálně 2,11 dítěte na jednu ženu - nebo ani jinak ne porodnosti jako fertility - a u nás je to v současné době asi 1,72, to znamená, náš národ vymírá. Jenom tak se zmíním, u muslimů je porodnost uváděná z různých zdrojů 3,2 až 5,1. Jedno z významných opatření pro zachování národa by mělo být zvýhodňování manželství heterosexuálních párů, u kterých lze očekávat zplození a výchovu dětí s cílem zvýšení porodnosti. Stát by neměl preferovat uspokojování tužeb homosexuálních párů pro falešné prosazování humanity naoktrojované Evropskou unií. Obecně platí, že homosexuálové navíc mají ve své minulosti mnohem větší procento zneužití a týrání než ostatní populace. S týráním a zneužíváním v dětství jde samozřejmě i větší pravděpodobnost opakování v těchto vzorců v jejich životě s případnými svěřenými dětmi. Je bohužel i větší pravděpodobnost dobrovolných sexuálních úchylek. Je tedy těžké s uspokojivou pravděpodobností zaručit, že daný homosexuál nebude mít navíc ještě deviantní preference, což je vysoká komorbidita.
Homosexuální páry jsou mnohem méně stabilní než vztahy heterosexuální. (Odmlčí se.) Poločas rozpadu homosexuálních vztahů je údajně mezi dvěma až třemi lety. Partnerské nevěry a promiskuita jsou u nich větší problém než v heterosexuálních párech. Dítě tedy zažije rozvod u homosexuálního páru s větší pravděpodobností než u heterosexuálních rodičů. Na druhou stranu je tady veliký rozdíl, psychologicky hlavně, mezi mužskou a ženskou homosexualitou. Proto jinak je třeba posuzovat lesbické páry, které bývají stabilnější a je u nich menší procento dobrovolných sexuálních úchylek. ***
