(12.50 hodin)

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Jsem rád, že při tomto zákonu, který se jmenuje o soudech a soudcích, vedeme obecnou debatu o soudcích a soudech jako takových. My jsme se dotkli i jiných témat. Koneckonců, dnes bylo ještě několik bodů, zejména ten bod o redefinici znásilnění, který se také týká rozhodovací praxe soudů. Jsem za tu debatu rád z jednoho zásadního důvodu. V podstatě se třicet let nevedla normální debata o fungování soudů. Bylo to způsobeno kromě jiného naprosto nesprávným výkladem podle mě toho ústavního zakotvení soudců, ta takzvaná soudní nezávislost.

Začnu od začátku. Suverénem podle ústavy je lid, který vykonává prostřednictvím tří zcela rovnocenných mocí, a to zákonodárné, výkonné a soudní. Když se píše u té soudní moci, že je nezávislá, my jsme z toho brali třicet let, ale hlavně média a sociální sítě, jenom jednu polovinu, to znamená, hlavně na politicích. Ale ta nezávislost, že soudci u nás nejsou voleni, znamená, že nemají být závislí na lidu při svém rozhodování, to znamená na aktuálních náladách, které jsou v obyvatelstvu, tím pádem na mediální hysterii, náladě a podobně, ani na sociálních sítích. Na to jsme zapomněli.

V čem je teď jediný klad rozhodnutí známého Krajského soudu v Brně o tom jednom velmi, až bych řekl hrubém znásilňování? Je dobře, že se ta debata konečně otevřela a bavíme se o tom, že úplně stejné světlo, jaký je každý den na ty dvě moci ostatní, výkonnou a zákonodárnou, ze všech médií, sítí a podobně, je úplně stejný reflektor veřejného pohledu na soudní moc, a to se prostě nekonalo. Tady prostě stačilo říct, když nějaký politik vystoupil, kritizoval nějaké rozhodnutí, a přidám státní zastupitelství, začalo se burácet všude možně: proboha, politici se pletou do nezávislosti státního zastupitelství nebo soudní moci. To byl naprosto falešný pokřivený pohled na to, jak to má fungovat - myslím teď demokratický právní stát - a byla chyba všech politiků, kteří podléhali tomu, že raději byli ticho. Jsem rád, že ta debata dnes je tady velmi otevřená.

Vracejme se k zákonu o soudech a soudcích, k tomu, jak soudy fungují. Tu debatu, stejně jako vedeme o vládě nebo o nás poslancích a senátorech či o prezidentovi republiky, samozřejmé veďme v určitých korektních mantinelech, ale vždy ve stejných - ne že o vládě se mluví v takovýchto mantinelech a o soudech hrát si s takovouhle štěrbinkou, aby náhodou někdo nenapsal, že se pleteme, kam nemáme. My jsme zástupci lidu a jediná možnost, jak kontrolovat soudní moc, je prostřednictvím zástupců lidu, případně uvnitř té soustavy v rámci odvolacího řízení. Jiná možnost neexistuje. Proto máte právo interpelovat vy všichni. Nemají ho třeba senátoři, ale vy ho máte. Proto má ministr možnost shromáždit si nějaký spisový materiál a případně dávat různé kárné návrhy. Kdyby tohle nebylo, tak nám vzniká absolutně nekontrolovatelná určitá součást moci ve státě, mimochodem, s obrovskými důsledky. Já nerozhodnu, nikdo z vás, o tom, jestli někdo z vás půjde na deset let do vězení, ale soudci ano. Nikdo z nás nerozhodne o tom - můžeme se pokusit udělat to nějakým zákonem - že připravíme někoho o majetek, ale ono to většinou neprojde. Soud to za jistých okolností udělat může a je potřeba to neustále dnes a denně a pořád kontrolovat.

Jeden z důvodů, proč jsem velmi skeptický k takovým těm moderním teoretikům o demokracii, je ten, že podle mého názoru se nepodařilo - zaplaťpánbůh - překonat ty opravdové klasiky v tom politickém právním myšlení o demokracii. Takže tady ocituji na závěr - platí to o všech mocích, ale i soudech a soudcích, myslím, že to byl Hamilton v Listech federalistů, což je dodneška mimořádně platné filozofické dílo, podle mě nepřekonané všemi moderními, co se o to pokouší nějakým způsobem. Ten varoval, že veřejné instituce neobsazují andělé, ale lidé, a lidé páchají hříchy, proto je potřeba kontrolovat naprosto všechny lidi ve všech veřejných funkcích, protože jsou potenciálními hříšníky.

Na závěr, to je ten můj povzdech: takto geniální dílo vymysleli tito lidé nejenom proto, že byli chytří, racionální, byli to znalci života - to je strašně důležité - ale byli věřící. Bez těchto kombinací, to se ukázalo mnohokrát v dějinách, se velmi těžko vytvoří dobré právní dílo, které ještě překoná určitá období. Na to bohužel zapomínáme často, protože člověk si myslí, že je velmi chytrý - ale není, je omezený ve svých znalostech, dovednostech. Tihle pánové - kdo to nečetl, doporučuji a nemusíte dalších dvě stě let číst cokoliv dalšího o tom, co vede k nějakému zkvalitňování demokracie, protože všechno je tam. Děkuji. (Potlesk v celém sále.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. Táži se paní zpravodajky, jestli má ještě zájem vystoupit?

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Nebudu mluvit tak dlouze jako pan ministr, ale spíš udělám něco, co on udělal předtím. Chci mu poděkovat, protože jeho závěrečné slovo mě naplňuje tím, že očekávám konstruktivní diskusi, a doufám, že nejenom k tomuto zákonu, ale i k těm dalším. Takže předpokládám, že se nám podaří nějakým způsobem tento zákon dopracovat.

Ještě bych chtěla poděkovat za to, že zmínil naše právo na interpelace. Požádám ho, aby to sdělil i jiným, abychom ho stále mohli reálně používat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za vstřícnou atmosféru a v tuto chvíli se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Už jsem zagongoval.

 

Nejprve tedy rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jakožto výboru garančnímu. Má někdo jiný návrh? Nikoho nevidím.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 47, bylo přihlášeno 161, pro bylo 133, nikdo nebyl proti. Přijato.

 

Konstatuji tedy, že návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jakožto garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh žádnému dalšímu výboru. Má tedy někdo návrh přikázat ho dalšímu výboru či výborům? Nevidím nikoho.

V tom případě jsme vyčerpali úplně vše. Děkuji všem za spolupráci. (Námitka ministra Blažka, že zde byla ještě lhůta.)

Byla zde lhůta? Ano, mám to tady poznamenáno. Omlouvám se, protože tady zaskakuji narychlo. Jedná se prodloužení o 30 dnů, děkuji.

 

V tuto chvíli tedy budeme hlasovat o tom, jestli souhlasíme s návrhem prodloužit lhůtu o 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 48, bylo přihlášeno 160, pro bylo 134, proti nikdo. Přijato.

 

Děkuji všem za spolupráci. Jsme u bodu

 

15.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 341/2011 Sb.,
o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů,
a některé další zákony
/sněmovní tisk 597/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr vnitra pan Vít Rakušan. Máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dobrý den, kolegyně kolegové. Dovolte mi krátký úvod k navrhovanému tisku. V rámci prvního čtení si dovoluji představit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, o změně souvisejících zákonů a některé další zákony. Důvodem novelizace je potřeba komplexně řešit postupy a oprávnění GIBS, které se v aplikační praxi ukázaly jako zastaralé, případně jejich úplná absence komplikuje generální inspekci v plnění zákonných úkolů. Je dlužno dodat, že tento zákon nebyl výrazněji novelizován po dobu třinácti let, tedy od roku 2011. Cílem návrhu zákona je proto řešit identifikované nedostatky stávající právní úpravy, aktualizovat postupy GIBS s ohledem na potřebu reagovat na vývoj v bezpečnostní oblasti včetně sladění příslušných zákonných ustanovení s aktuálním zněním zákona o Policii České republiky. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP