Tak a teď jsem zhruba v polovině, takže druhou polovinu věnuji svému samozřejmě zkrácenému vystoupení k obsahu korespondenční volby jako takové. Z mého pohledu, vážení poslanci, poslankyně, vážení občané, je korespondenční volba naděje pětikoalice, která je prostě vykoupená narušením důvěry ve výsledky voleb. Víme všichni moc dobře, že ta současná pětikoaliční vláda prostě patří ne mezi nejhorší vlády v novodobé historii České republiky, podle mě to je nejhorší vláda. Tuto skutečnost dokládají fakta, ať už je to nelichotivá statistika premiéra Fialy, který byl ještě nedávno úplně nejvíc neoblíbeným lídrem na světě, teď je předposlední. Je to také skutečnost, že současné pětikoaliční vládě věří necelá pětina všech obyvatel. Tak to je. Každý pátý občan - pouze každý pátý občan - této země věří této vládě s jejími tragickými výsledky. A myslím, že ty neúspěchy, co se vám nepovedlo a nedaří, tady jmenovat nemusím a nebudu, možná bych byl zase nařčen z nějaké obstrukce. Víme a známe je všichni. Ale to jsou prostě fakta. To je reálné.

A tak si to vyhodnocuji politicky, že vy jako vládní koalice asi máte dvě možnosti. Buď se můžete modlit ke všem svatým a doufat, že paměť voličů je krátká, že zapomene na všechny přešlapy, které jste udělali a které se vám nepovedly, jak jste nám zdražili energie, jak se vám rozjela inflace a tak dál, a tak dál, anebo že zkusíte natvrdo a na sílu něco, co vás zachrání, co vám možná dá ještě šanci, některým z vás, se v podobné sestavě ve sněmovních volbách 2025 opět vrátit sem do Sněmovny a třeba se pokusit i o to vrátit se, nebo zůstat, udržet se ve Strakově akademii. Prostě nikdo mě nepřesvědčí, že vaše záměry jsou jiné. Přidám argument, proč mě o tom nemůžete přesvědčit. Kdyby byly jiné, kdyby byly tak bohulibé, chtěli jste ten systém zlepšit, chtěli jste vyjít občanům v zahraničí, tak uděláte to, o čem jsem mluvil před deseti minutami na začátku svého vystoupení. V klidu si sednete s opozicí, odpracujete to společně s námi, najdete široké, široce přijatelné řešení a budete měnit pravidla hry hodně dopředu, tedy třeba na sněmovní volby, které můžeme předpokládat od roku 2029.

Teď trochu rýpavá poznámka. Po včerejšku je mi jasné, že změna pravidel během hry po včerejším vystoupení nebo výsledku v Brně už je pro vás normou a žádný morální problém s tím nemáte, že vám to funguje. Tak to je. My to musíme respektovat.

Všechny základní principy demokratičnosti, demokratických, svobodných, přímých voleb známe, byly opakovány tisíckrát a není mým účelem tady zbytečně zdržovat a dlouze vám je číst, protože je znáte. Ale to, co se mi nelíbí, to, co podtrhnu a u čeho zůstanu v posledních třech čtyřech minutách, je jeden z mého pohledu, a to znovu opakuji, i z pohledu člověka, který je zkušený jako předseda volební komise této Sněmovny, desetiletý předseda této volební komise této Sněmovny, tak desetkrát podtržené slovo, slovíčko, pojem je u mě tajnost. Tu tajnost považuju za naprosto klíčový aspekt z pohledu všech voleb, a o to více z pohledu volby korespondenční. Tajnost volebního práva je přece z povahy věci uplatňována u takzvaného aktivního volebního práva, tedy při samotném aktu hlasování nejen nás poslanců, jak dávám za ilustrační příklad, ale všech občanů. Je to nezbytná, základní, zásadní podmínka svobodného výkonu volebního práva, protože pouze tajnou volbou lze zajistit skutečně svobodné, tajné rozhodnutí voliče. A ten nemůže být přece nijak, žádným způsobem narušen.

Ohromné otazníky, které nad tou tajností, možnou tajností, nebo porušením, možným porušením tajnosti voleb, ty tady během tohoto týdne řekli mí kolegové, řada z nich - otázky toho, jak se budou lidé registrovat, jak budou prokazovat to, že mají právo takto hlasovat.

Teď opět odbočím. S hrůzou zjišťujeme to vaše vaření této polévky, nebo pečení toho dortu, už jsem tady jednou ten příměr ironicky o pejskovi a kočičce, jak dělali dort, používal. A ono mi to začíná v tomto týdnu při té rozpravě připadat podobné, když najednou zjistíte, že sami ještě vlastně nemáte jasno, jak to bude s prokázáním toho práva tajně volit. A od jedné z kolegyň nebo ze členek vládní koalice se někde na Twitteru dozvíme, že bude stačit nějaké čestné prohlášení, pak to jiní členové koalice revokují, že to asi by nestačilo, že se na to ještě podíváte, že to opravíte, nahradíte. Tohle fakt myslíte vážně? U základního zákona, který se dotýká základního práva každého občana a vůbec principu pilířů naší demokracie? Že to zjišťujete sami během té debaty? Že sami občany, nás a sebe překvapujete na sítích, že to budete nějak upravovat, ladit a dodělávat? Sám jsem zvědav na dnešní patnáctou hodinu, které všechny výbory připustíte, kde by se taková věc měla projednat, to za prvé. A sám jsem zvědav na to, jak dlouhou lhůtu dáte na projednání výborů. Jestli popřete sami sebe, anebo to budete aspoň trochu myslet vážně, budete se chtít té věci ve výborech věnovat.

Poukážu ještě na jeden rozpor, který mě zaujal, když jsem poslouchal ty debaty a ty argumenty. Bylo to, a teď se omlouvám, možná v úterý večer, některý z těch dnů, kdy tady přítomný předseda klubu STAN, pan poslanec Cogan, hřímal - jsem rád, že tady je přítomen - hřímal o tom... Vy jste, pane poslanče, použil takový rychlý argument, že si přece všichni voliči nebo občané mají být rovni, že ta aktivita, kterou nyní děláte, právě zajišťuje tu rovnost, že pomáhá jednotlivým občanům, aby mohli volit, a tak dále, a tak dále. Byla to jedna z faktických poznámek někde zkraje tohoto týdne a mě zaujala. Budu rád, když mně na to odpovíte, na ten rozpor.

Zaujala mě jedna věc, že tak jak vnímám tento váš návrh, že Ministerstvo zahraničí vyhláškou rozhodne, v kterých zemích se ta korespondenční volba ty které volby může a nemůže použít. Do toho všichni víme, že například při komunálních volbách do obecních zastupitelstev princip volebních lístků neexistuje. To znamená občan... Takže já si to čtu tak: Občan, který není zrovna ve svém městě tady v České republice při komunálních volbách, nemůže tu volbu uskutečnit. Jiný občan v některé zemi, o které zrovna rozhodlo Ministerstvo zahraničí při sněmovní volbě, to udělat může. To je evidentní rozpor. Tam není ta rovnost. A tady budu rád - neútočím, ptám se - budu rád, když pan poslanec Cogan mi odpoví, jak to tedy myslel s tou rovností hlasu, nebo jak si on sám vysvětluje tady ten evidentní, zásadní rozpor, ten protimluv. Anebo jestli to do budoucna budete chtít ještě nějak vylepšovat, měnit, jestli, když si to vyzkoušíte, budete pokračovat? Tady tu odpověď jsem neslyšel a ocením, když ji tady uslyším.

A jdu k závěru. Znovu opakuji, trpělivě opakuji, že naše demokracie, kterou si tak trpělivě pěstujeme, je přece o tom, aby si naši občané spravedlivě, tajně, volně rozhodli, zvolili ty, o kterých rozhodují. A zvolí-li je někdo z ciziny na dálku a jenom určitá skupina občanů, v některých zemích ano, v některých ne, tak prostě princip toho, že všichni naši občané mohou stejným způsobem volit, není vylepšen, je narušen. Ďábel podle mého názoru je ukryt v detailu. A tak jak to dneska máte nadesignované, tak vy to, co říkáte, že chcete zlepšit, usnadnit, zrovnoprávnit, vy naopak jdete přesně opačným směrem. Ti občané, kteří tady v České republice, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku nežijí, tak najednou určitá skupina z nich, a opakuji, určitá část z nich, ne všichni, budou mít prostě jiná práva a jiné možnosti než ti, kteří zde žijí. Ten příklad například obecních zastupitelstev už jsem zmínil.

A závěrem jsem si tady z internetu vytáhl jednu citaci, která tak nějak mluví za vše a mluví o konzistenci a ideové ukotvenosti některých ze členů této vládní koalice. A je to věta, s kterou souhlasím, proto vám ji na závěr svého vystoupení přečtu. Ta věta říká: "Systém voleb by u nás měl zůstat založený výhradně - výhradně - na osobní, prezenční, tajné volbě. Korespondenční hlasování vnáší do voleb chaos a nedůvěru. Vidíme to v přímém přenosu ve Spojených státech. Své si zažilo i Rakousko v prezidentské volbě." S vykřičníkem: "Neměňme, co u nás funguje ve srovnání s jinými lépe!" Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček v listopadu 2020.

Děkuji za pozornost. ***