(21.50 hodin)
(pokračuje Renata Oulehlová)
A to je to velké nebezpečí. Že lidé, kteří, vlastně i z té mé hypotetické rodiny, k nám do České republiky buď jezdí minimálně, a jsou to většinou ti nejbližší anebo ti už bratranci, sestřenice, ta další pokolení už sem vlastně nejezdí, neumí jazyk a nevědí, jak žijeme, tak by vlastně jenom proto, aby udělali jedné příbuzné v České republice radost, tak prostě tu obálku zalepí a pošlou. Takže to je to, co mě vadí, co se mi nelíbí.
A pak je další věc, kdy jsem měla tu čest a možnost hovořit s poměrně početnou skupinou Čechokanaďanů. Když jsem se jich ptala, co říkají, a začala jsem s tím já, na korespondenční volbu, tak se jim to moc líbilo. Říkali jo, to my bychom moc chtěli a bylo by to pro nás velké ulehčení. A já jsem se jich ptala - a proč? Tak mi říkali, že protože se tak cítí jako být Češi, což já tedy chápu. A já říkám - a vy k nám jezdíte, vy máte u nás třeba ještě dům nebo máte u nás příbuzné? A ve většině případů mi řekli, že ne, že celá rodina je tady už několik generací, ale prostě tu potřebu máme. A když jsem se zeptala, jak by to vnímali, kdyby vlastně tam, kde žijí, o tom rozhodoval někdo, kdo o té zemi vůbec nic nezná, ví jenom něco z médií, a všichni víme, že média ne vždy informují tak, jaká je skutečnost, tak se zarazili a začali jsme o tom víc povídat. Já jsem jim říkala, že jsem například z hnutí, které má 71 poslanců z 200 a jsme v opozici, ale že třeba v koalici je ve vysokých funkcích strana, která má poslance čtyři, a opravdu rozhodují. Pro ně jsou tyto věci také jako neuchopitelné, protože mají jiný systém než my, ale to já tady nechci rozporovat, to mi nepřísluší, na to nemám právo. Ale když jsem jim říkala, že se nám hodně propadly reálné příjmy, že díky inflaci máme znehodnocené, nebo znehodnotily se nám úspory, že to tady moc jednoduché není, že máme hodně drahé energie, že máme problémy ve zdravotnictví, že máme problémy v sociálních službách, o kterých oni ani nevěděli, tak vlastně říkali no, asi máte pravdu, asi to není tak jednostranné, jak jsme si mysleli, protože opravdu to známe jenom z nějakých mediálních výstupů.
Ale víte, proč vám o tom vyprávím? Já jsem si z toho odnesla obrovské zjištění, obrovské ponaučení, že my jsme spolu diskutovali, my jsme komunikovali, my jsme hodinu si o tom navzájem povídali a my jsme se i rozcházeli s tím, že to bylo příjemné, že jsme vyslechli jeden druhého a že jsme argumentovali každý tím, co je pro nás důležité, jak to cítíme, a ten druhý mohl na to v klidu odpovídat a nikdo na nikoho nekřičel, nikdo se na nikoho nezlobil, nikdo nikoho neomezoval v tom, kolikrát se můžu vyjádřit, kolikrát můžu reagovat. A to je to, co tady v těch prostorech chybí. Vy s námi nemluvíte... (Hlas z pléna.) No, ty jo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, nepokřikujte.
Poslankyně Renata Oulehlová: Omlouvám se, pane předsedající, máte pravdu, nechala jsem se kolegou poslancem z opozice, kterého si nesmírně vážím, tak jsem... Tedy pardon, z koalice, prostě z druhého tábora, jsem se nechala, omlouvám se. Ale je vidět, že opravdu spolu na chodbách, v kancelářích komunikovat umíme, ale neumíme spolu komunikovat tady v jednacím sále. A to je to, co může naší zemi velice ublížit a ubližuje. A já bych si moc přála, abychom jednou dokázali to, co dokázali naši prostě občané, co dokázali ti Čechokanaďani, a to je to, že diskutujeme. Takže za to se moc přimlouvám a děkuji, že jste si mě vyslechli.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Váš výstup vyvolal dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Jan Berki a připraví se pan poslanec Ladislav Okleštěk. Prosím.
Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane předsedající. Já myslím, že já se snažím velmi často odpovídat jako korektně, obvykle se snažím si i vydýchat to, abych tady do mikrofonu nekřičel, občas mi to tedy ujede v lavici, to přiznávám. Do mikrofonu nekřičím, na rozdíl od jiných. Ale chtěl jsem reagovat na to, co jste říkala, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.
Doposavad máme volební právo navázáno na občanství. Na tom korespondenční volba, respektive tento návrh, nic nemění. To znamená, diskuse, které tu vedeme, by musely tím pádem z vaší strany znamenat, že chcete připravit pozměňovací návrh, který volební právo bude vázat na něco jiného než na splnění podmínky občanství a věku. Na tom předložená novela nic nemění. To zůstává pořád stejné. Kdo má občanství a splnil věkovou hranici, může volit bez ohledu na to, kde je.
Další věcí je to ovlivňování. Vy jste tu teď vlastně uvedla podle mě hezký jako příklad toho, kterak jste ovlivňovala potenciální voliče. Já na tom nevidím nic špatného. Tohle si ale musí posoudit každý z těch lidí sám, jestli to, jak je ovlivňován, je nebo není jemu příjemné, jestli je to nebo není korektní. A přístup k volbě je zodpovědností toho voliče nebo té voličky. On nebo ona se rozhodují, jestli ho uplatní, jestli půjdou volit nebo nepůjdou volit, a v tomto případě i jaký způsob si pro něj zvolí. My mu nenakazujeme, že volit musí jít, a zároveň mu nenakazujeme, že to musí provést korespondenční volbou.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Ladislava Oklešťka. Prosím. (Poslanec Okleštěk hovoří mimo mikrofon.) A navážete na to rovnou příspěvkem. Ano, prosím.
Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo. Já se omlouvám všem, trošku to odlehčím - mně se ten Krteček strašně líbil. Já si myslím, že kdyby volili všichni Krtečka, tak se tady máme jako v pohádce. Konzultoval jsem to s kolegou Brabcem, dlouholetým ministrem životního prostředí, ten fandí spíš bobrovi. Ale já si myslím jako myslivec a ochránce přírody, z druhé strany ten bobr, už ho máme tolik, že je pro Českou republiku nebezpečný. Tak to byla moje faktická jenom ke kolegyni.
A nyní se dostávám ke svému vystoupení. Já vám přečtu stanovisko docenta Kudrny, ústavního právníka, protože mě velice zaujalo a vztahuje se právě k tomuto problému, respektive tématu korespondenční volby.
V pátek 7. prosince předložila skupina poslanců, mezi nimi jsou také čtyři členové vlády v čele s ministrem vnitra a premiérem, návrh zákona, kterým má být zavedena korespondenční možnost hlasování ze zahraničí pro volby do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a pro volby prezidenta republiky. Samotná myšlenka vyvolávala po dobu dvou let, po které o ní představitelé vládní koalice hovořili, značné kontroverze rozdělující společnost. Návrh zákona je nijak nesnižuje, spíše naopak. ***
