Když vám tady ukážu pas a řeknu vám, ukažte mi, kde tady platnost, kde najdete platnost zakomponovanou ve strojově čitelné zóně, tak vám garantuju, že tady z 200 poslanců třeba 50 lidí vůbec nebude vědět, o čem mluvím, protože to jsou prostě určitá specifika těch dokladů. Takže to jsou jenom takové ty věci. Takže já jsem se vám tady mluvil za ten věk, kdy jste se narodil, za to nemůžete, ale nepoužívejte něco, co jste nezažil.

To je stejné, jak včera tady kolega říkal, že mu byl nabízen nějaký úplatek, a když jsme se ho potom ptali, jestli podal trestní oznámení, tak už na to nedokázal odpovědět a už se jenom potom vymlouval, že byl starosta zrovna ještě v té době - nebo už nebyl v té době starosta a podobné věci. Občas tady zazní výroky, které prostě sem nepatří. Nevím, k čemu jste to vztahoval, já se můžu jenom domnívat, k čemu se to snažíte vztahovat. A když už se dostanete do úzkých a nevíte kudy kam, tak používáte věci (Předsedající: Čas.), které sem vůbec nepatří.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A nyní je přihlášen s přednostním právem pan ministr Lipavský. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, snaha vést věcnou diskusi a dialog samozřejmě se asi nevyhnutelně stáčí do nějaké i jako roviny osobních útoků, ale to ať posoudí voliči, jak se má dělat politika. Mně přišlo důležité, že ty argumenty zde zaznívat mají, snažím se věcně hájit návrh zákona, který mi dává smysl. A já jsem tady mluvil o estébáckém šmírování, tak je zajímavé, koho to zaujalo, kdo má potřebu se k tomu vyjadřovat. Já si myslím, že takové to Babišovo estébácké šmírování podle hesla "co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš" (Poslanci v levé části sálu vykřikují a tlučou do lavic.), tak jsme jako tato země na vlastní kůži zažili, když se rozjel detailní systém mapování finančních transakcí EET za covidu, každý měl aplikaci, že jo, která o něm měla celou řadu osobních údajů, ještě se tím musel prokazovat.

A já jsem pouze řekl, že český stát má určitou evidenci toho, jaké vydá cestovní doklady. Ale například Ministerstvo zahraničních věcí poté, co nabere v zahraničí žádost o cestovní doklad, a poté, co ho vydá, tak ty informace mažeme, protože je k ničemu nepotřebujeme. A informace o tom, že jsme v Berlíně vydali někomu cestovní pas nebo občanský průkaz, vůbec nehovoří o tom, jestli ten člověk v Německu žije nebo jestli se přestěhoval, jestli tam byl student, jestli tam dva roky pracoval. To opravdu není úkolem tohoto státu, aby detailně u těch lidí jaksi nějakým způsobem měl kategorizováno proč, kde a jak pobývají.

Samozřejmě, za jinými účely my víme a dlouhodobě to samozřejmě sledujeme, protože pečujeme o krajanské komunity, tak máme přehled o tom, v jakém rozsahu ty komunity jsou. Já nevím, dávám příklad - v Rumunsku, v Srbsku, v Chorvatsku jsou tak silné české komunity, že tam Ministerstvo školství posílá pravidelně učitele. Existuje takový poměrně skromný grantový program, kdy rozvíjí život, i kulturní život, těchto komunit, tak přehled existuje. A to číslo, myslím si, že zde zaznělo opakovaně, zhruba 600 000 občanů České republiky. To nejsou žádní občané druhé kategorie, oni mají také své ústavní právo, a tímto se tedy snažíme jim vyjít vstříc.

Co se týče toho, že když jsem ministr zahraničních věcí nebo že když máme Ministerstvo zahraničních věcí, že bychom měli vyjednávat - já bych chtěl upozornit, že ta Vídeňská úmluva o diplomatických a konzulárních stycích je dokument, který tedy je tím nosným dokumentem pro zřízení konzulárního jednatelství, a státy běžně - ale to je zavedená praxe a myslím si, že jaksi naše práce i politická zde ve Sněmovně by měla odrážet realitu okolního světa, aby to nebylo jenom nějaké rétorické cvičení ohledně těch konzulárních jednatelství, tak prostě tyto státy běžně mimo prostory standardních zastupitelských úřadů tyto souhlasy neudělují. To znamená, pokud bychom se vydali touto - já tomu říkám bulharská cesta, tak to prostě nevyřeší ten problém, který adresujeme tímto zákonem. Myslím si, že si trochu lžeme do kapsy, když ten argument neustále zvedáme, a zároveň tedy řešení a fungování voleb funkční v celé řadě evropských zemí, se kterými se chceme a můžeme srovnávat, je zde na stole a dává to smysl.

Takže já jsem pojednal estébácké šmírování, pojednal jsem konzulární jednatelství, doklady jsem vysvětlil, tedy proč nemůžeme ani - vlastně si myslím, že bychom neměli mít tu skutečně přesnou statistiku, které vy se v té debatě domáháte, a myslím si, že je opravdu otázka i nějakého morálního práva lidem, kteří utekli z této země před brutální totalitou, aby i jejich potomci, když díky tomu oni se narodili v jiné zemi a přišli o české občanství a mají zájem, tak aby si o něj požádali. A prosím, jsou to opravdu jednotlivci, vůči kterým máme tento morální dluh. Děkuji za slovo.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kettner, poté Berenika Peštová. Než vám dám slovo, přečtu rychle omluvy. Omlouvá se Brož Lubomír od 11 do 12 z pracovních důvodů a Dvořák Jaroslav do 14 hodin z pracovních důvodů.

A nyní vám dávám slovo. Prosím.

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych zareagoval na pana ministra. Na jeho slova, že je zajímavé, koho to zaujalo. Tak pane ministře, to slovo StB zaujalo i mě. Nejsem členem ANO, to znamená, s panem Babišem nemám nic společného. Když byla revoluce, bylo mi šestnáct. Myslím si, že o tom, jak se žilo za komunismu, vím tisíckrát víc než vy. Ono to tak nějak zapadá do toho, jak Piráti - prostě obrovské sebevědomí, zkušenosti nulové. Já když se potkávám s vašimi kolegy na besedách, tak to je opravdu přehlídka. Například když jsem úplně nedomyšlenost Green Dealu vysvětloval jako učitel fyziky na základě fyzikálních zákonů, tak nějaký člen Pirátů za Prahu, který se holedbal, že je členem jakési nadnárodní korporace nebo něco, tak jeho jediná reakce na vysvětlování, mnou vysvětlování fyzikálních zákonů mi řekl, že plácám debility. Ano, jako učiteli fyziky. Takže fyzikální zákony jsou podle Pirátů debility. To znamená, mně se to taky nelíbí tady, že nějaké estébácké šmírování. To znamená, když policista po vás bude chtít doklady, tak je to estébácký šmírák, čili já ho můžu poslat do háje? To znamená, právní systém můžeme úplně spláchnout někam? Takže já bych se v těchto výrazech trošičku, trošičku krotil, pane ministře.

A co se týká... Vy jste mi neodpověděl na můj dotaz. Tady zase říkáte, že zase máme morální povinnost k potomkům těch, co utekli před totalitou do Velké Británie. Opakuji dotaz: Vy máte povědomost o nějakém právním problému nebo osobním selhání, které by zabránilo, pokud tihleti potomci měli zájem získat naše občanství, že jim někdo nebo něco zabránilo ho získat? Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová s faktickou, poté pan poslanec Lang. Máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, to estébácké šmírování jste zde vytáhl vy. Každá akce - máte tady fyzika - každá akce vyvolá reakci. Takže když vy začnete s estébáckým šmírováním a ještě potom, co my něco řekneme, nebo respektive já jsem vám řekla, abyste si uvědomil, že tu dobu jsme někteří zažili a víme, jaká ta doba byla, a na rozdíl od vás, když už potom říkáme něco o té demokracii, tak srovnáváme s tím, co jsme si prožili, jo? Třeba já toho 17. listopadu 1989 na tom Václaváku, proto jsem tam šla, svoboda slova, chtěla jsem mluvit, chtěla jsem svobodně volit, proto jsem tam demonstrovala. Takže proto jsem za tu demokracii tam stála. Vy máte plná ústa demokracie, a pak nás tady demokraticky umlčujete, jo? Berete nám, já nevím, faktické, teď... určitě vidím, že se mi ozve pan poslanec Benda, prostřednictvím paní předsedající, ale prostě to je ta demokracie. Vy všichni máte plná ústa demokracie, ale abyste demokraticky žili, to už ne. Jedině váš názor je ten správný názor. My se tady snažíme celou dobu s někým diskutovat, jsme rádi, že jste tady, že nám tady odpovídáte, mně jste třeba neodpověděl. (Ministr Lipavský - poznámka z vládní lavice.) Ten čudlíček, pane ministře, klidně. To je... (Ministr mimo mikrofon: Nemám.) Tak, vidíte to? Nemáte čudlíček, a ještě na mě pokřikujete. (Smích v sále. Ministr opět mimo mikrofon: Vy mě osobně urážíte.) Ale... (Předsedající: Prosím pěkně, opusťme... Poslankyně Peštová se otáčí k předsedající.) Nemusím, já tedy můžu přímo.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pardon. Pardon, jenom prosím, nepokřikujte na kolegyni.

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem nepokřikovala, paní...

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já taky vás nenapomínám. ***