(23.00 hodin)
(pokračuje Martina Ochodnická)
Ta novela tu neleží poprvé a Ministerstvo zahraničních věcí eviduje mnoho stížností, a dokonce i soudních sporů týkajících se tohoto zákona a toho, že třetí generace nemá možnost se tentokrát ke státnímu občanství dostat.
Zazněla tady také poznámka od pana kolegy Zlínského, a to je velmi důležité, prosím pěkně, v tom návrhu, pokud jste ho četli, prostřednictvím paní místopředsedkyně, je napsáno, že čtvrtá generace, tedy ta, která se narodila mezi rokem 2013 a 2024, dnes už bude ta poslední, která bude moci žádat zpětně o státní občanství. Tam je ten strop. Tam je stop. A je to v tom návrhu a v důvodové zprávě. Tak to jsem jenom chtěla zmínit. A už nemám čas, přihlásím se ještě jednou. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Rakušan. Prosím, ujměte se slova.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Hezký pozdní večer, kolegyně a kolegové. Za prvé několik takových těch poznámek. Znovu opakuji, připraven na odpovědi jsem, ale pokud je tady smršť faktických připomínek, poznámek, tak to opravdu nelze potom koncentrovat do těch dvou minut, pak bychom to natahovali. A já to beru s ohledem na ty řečníky, kteří jsou přihlášeni do řádné rozpravy. Proto jsem znovu řekl, a budu to tak dělat znovu a znovu, že vždycky shromáždím nějaké penzum vašich podnětů, připomínek, budu na ně odpovídat. Dnes se mě někteří kolegové ptali, zda jsem tak učinil. Učinil. Takže vidíme, že prostě v tom dlouhém martyriu všichni nejsme schopni sledovat každou část a fázi naší rozpravy, občas se míjíme. To je ale bohužel dáno tím, jak dlouho ta rozprava probíhá. Koneckonců to není volba vládní koalice, aby tahle rozprava probíhala dlouho. My o tom zákonu máme celkem jasno. Máme jasné přesvědčení, že je správný. A my jsme připraveni, kdykoliv vy to umožníte, o tom zákonu také hlasovat. A myslím si, že ta rozprava se v tomhle ohledu vede efektivně a že je lepší, aby ministr vystoupil najednou, než aby po dvou minutách reagoval.
Ještě jednou poprosím kolegy, prostřednictvím paní předsedající, pana kolegu Maška, aby tady neříkal, že se nereaguje. Nevím, jestli jste byl přítomen, prostřednictvím paní předsedající, mé poměrně dlouhé dnešní reakci, kde jsem se podrobně zabýval celým proslovem předsedy ústavně-právního výboru, jeho jednotlivých výroků, dalších poslanců. A teď jsem k tomu také připraven. Zítra jsem k tomu opět připraven. Čekal jsem, pravda, že to bude trošku perspektivnější hodina k diskusi, než je 23.02. Váhal jsem chvíli, jestli nepočkat do zítra. Ovšem zájem o diskusi tady je a já mu samozřejmě vycházím vstříc.
Možná ještě jedna poznámka k tomu, že tady diskutuje pan kolega Haas, že tady vystupuje. To je i výhoda poslaneckého návrhu. Ten poslanecký návrh má řadu předkladatelů, my jsme tady hromadně předkladatelé, střídáme se i tady u toho stolečku, a proto jako více předkladatelů, kteří připodepsali ten zákon, jsme připraveni do rozpravy vstupovat, hájit ten zákon. A to je právě jedna z výhod i poslaneckého návrhu, který tady je.
Chtěl jsem tím končit, ale když u toho jsem - není pravda, že ten zákon jako takový není v legislativním plánu vlády České republiky. V legislativním plánu je zákon o správě voleb. A zákon o správě voleb byl plánován současnou vládou, aby byl předložen spolu s korespondenční volbou. Opět se vracím k naší politické diskusi. My jsme navrhovali, aby zákon o správě voleb byl a obsahoval i korespondenční volbu. V rámci toho, ano, a tady dávám za pravdu panu předsedovi ústavně-právního výboru, skutečně, aby část toho zákona o správě voleb, ty tři tisky prošly hladce, vylepšily náš volební systém, tak vládní koalice po politické dohodě jednoznačně přislíbila, že zákon o správě voleb korespondenční volbu obsahovat nebude. Ale že legislativním záměrem, původním legislativním záměrem vlády bylo předložit zákon o správě voleb včetně korespondenční volby, to je prostě fakt. Ale na základě politické volby se tak nestalo. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka. V systému Senátu, horní komory, už je dlouho návrh, který byl vypracován senátory, říká se mu někdy Hilšerův návrh, ale byla to skupina senátorů. A my jsme znovu přislíbili, opět v rámci politické debaty, že nebudeme tvořit nějaké senátní vratky, přílepky a podobně. To znamená, ve Sněmovně schválíme správu voleb, v Senátu k tomu něco přidáme, vrátí se zpátky. A tuhle dohodu jsme dodrželi. Tak jsme šli cestou poslaneckého návrhu, který vyjadřuje vůli pěti předsedů politických stran, pěti předsedů poslaneckých klubů, dalších poslanců.
A zpochybňovat, že poslanecký návrh je zcela legitimní součástí anebo možností legislativního procesu, to znamená tvorby zákonů, je opravdu zvláštní. Prostě je to legitimní postup, první, druhé, třetí čtení, žádné zkrácené lhůty, postupuje do výborů, vede se klasická diskuse. A pokud se bavíme o tom, jestli byla vypracována RIA, nebo nebyla, tak k téměř totožnému zákonu v roce 2019 RIA jako taková vypracována byla. Já tady jenom uvádím fakta, že v legislativním plánu tohle uvedeno bylo.
Co se týká konkrétních věcí, které tady byly zmíněny - pan kolega Nacher podle mě kombinuje dohromady dvě věci. Já nejsem právník, nechť mě právníci kontrolují, ale to je metoda stanovení věku pro výkon volebního práva a okamžik hlasování. To jsou ty dva pojmy, které se tady v téhle chvíli kombinují. Samozřejmě že korespondenční volba ze své základní logiky je volbou v předstihu. Tedy ten okamžik volby nastává v okamžik, kdy odesílám daný hlas na zastupitelský úřad. To je okamžik volby. A samozřejmě stanovení věku pro výkon volebního práva se logicky musí vázat ke dni voleb, to znamená ke dni, kdy volby jako takové fakticky probíhají, což je obecný princip, který tady platí. Takže kombinujeme tady dvě věci dohromady. Tedy ještě jednou: moment volby se u korespondenční volby logicky přece musí týkat toho momentu, kdy je odesílán hlas na zastupitelský úřad, kdy je vložen do obálky a odeslán. To je moment volby v rámci korespondenčního hlasování. A můžeme se přít o to, jestli korespondenční volbu chceme, nebo nechceme. Ale u korespondenční volby ten princip jinak udělat nejde, pokud je to korespondenční volba, než že volím v ten okamžik, kdy odesílám hlas.
A debata o pasech je přece irelevantní. Například v Evropské unii cestujeme bez cestovního dokladu, cestujeme bez pasu, cestujeme s občanským průkazem. A pokud i mně v cizině teoreticky vyprší pas, tak to nemá žádný vliv na to, jestli jsem, nebo nejsem nadále občanem České republiky. I když nemám platný cestovní doklad, tak v té chvíli nepozbývám státního občanství. Státní občanství není přece žádným způsobem vázáno na platnost mého cestovního dokladu.
A dlouhodobě - a bylo to v příspěvcích dvou kolegů, promiňte, u všech asi už teď nejsem schopen rekapitulovat, který to byl, ale domnívám se, že to byli kolegové Mašek a Koten - mícháte dohromady dvě věci, které opět spolu nesouvisí, a to je prokazování bydliště a prokazování občanství. Návrh, o kterém se tady diskutuje, že bydliště lze prokázat čestným prohlášením. Ale samozřejmě není možné v žádném případě občanství prokazovat čestným prohlášením. To je nesmysl, to nikdo nic takového nenavrhoval, o tom se tady žádná diskuse nevede. Znovu: čestným prohlášením se případně, pokud na to přistoupíme, bude prokazovat bydliště, nikoliv občanství. To jsme nikdy tady ani neříkali.
Další věc, kterou bych tady chtěl zmínit, pokud se bavíme o hlasování na nějakých speciálně zřízených místnostech, na konzulárních úřadech, tak ani kdybychom - a to je na pana kolegu Vondráčka, prostřednictvím paní předsedající - i kdybychom na tento princip přistoupili, i kdybychom měli různá pracoviště, místnosti, jak bychom to nazvali, tak by se neměnil ten základní princip. A tím základním principem je, že to stále půjde cestou ambasád i v té chvíli. Takže tady my se bavíme o dvou metodách. Bavíme se o korespondenční volbě, kterou vy kritizujete, a navrhujete alternativu skrze nějaká pracoviště, konzulární úřady, skrze zvláštní volební místa. Ale ani v tom případě by se neměnil ten způsob, že tím ústředním místem je stále právě ambasáda. ***
