(21.50 hodin)
(pokračuje Marek Novák)
A znovu opakuji, hnutí ANO deklarovalo v předchozím období korespondenční volbu jako novou formu hlasování. Jediný rozdíl je, že jsme to chtěli dělat s rozmyslem, s pochopením a slušně, s vyhodnocením všech možných chyb, a ano, po důkladném posouzení do této změny třeba vůbec nejít. A na to jsme měli právo.
Dámy a pánové, je bezesporu, že korespondenční volba je zlomový způsob volby a dotýká se i ústavních práv každého dospělého občana České republiky. Zahraniční zkušenosti ukazují, že voliči ze zahraničí mohou být rozhodujícím prvkem voleb. Mohou. My jsme jedna ze zemí, které korespondenčně nehlasují, ale zároveň je potřeba si říci, s jakými problémy a pochybami probíhají korespondenční volby ve světě.
Ale zpátky domů. Dnešní vládní většina vedena snahou o udržení se ignoruje mnohá úskalí. Na jednu stranu je to potenciál dle vás až 600 000 krajanů, kteří by mohli odevzdat svůj hlas poštou, na druhou stranu Česká republika již má za sebou zkušenosti například z přímé volby prezidenta, která přinesla překvapivé novinky do systému volby, které mají zcela odlišné dopady a svým způsobem změnily charakter volby.
A nyní trocha teorie, jak to funguje ve světě. Zdrojem je práce pana Jana Rovenského. Korespondenční hlasování se řadí k jednomu ze způsobů, jak umožnit občanům žijícím či dočasně pobývajícím v zahraničí se účastnit voleb. Mezi další běžně užívané způsoby patří hlasování na zastupitelském úřadě - náš případ, hlasování v zastoupení a elektronické hlasování. Pokud jde o hlasování ze zahraničí, řada zemí upravuje jeho užití například jen pro určité typy voleb a to je samozřejmě v naprosté většině případů pro parlamentní volby a prezidentské volby, i když se objevují případy referend či voleb nižšího řádu jen pro některé občany žijící v zahraničí, například jen pro vojáky anebo diplomaty - některé země to mají jen pro ně, anebo také některé země pouze pro občany, kteří v cizině pobývají jen omezenou dobu, například méně než 15 let, třeba v případě Velké Británie. Neříkejme si tedy tady, že všichni mají nějakou full verzi korespondenční volby. Není to tak. V některých zemích je dokonce pro reprezentanty voličů žijících v zahraničí vyčleněn určitý počet křesel v parlamentu: Francie, Itálie, Portugalsko.
A vraťme se domů. Návrh korespondenční volby totiž - třeba senátní návrh tady již leží. Snaha Senátu zavést korespondenční hlasování je dlouhodobá, stejně jako některých politických stran, zvláště těch, které jsou zatím populární mezi voliči v zahraničí. Zatím. Nemáme průzkumy. V posledních volbách šlo o obě vládní koalice. A my se můžeme domnívat, co je vlastně motivem pětikoalice a co od zavedení korespondenční volby očekává. Samozřejmě tu otázku můžeme otočit, ale pro nás v opozici jsou v dnešní - a zdůrazňuji, přátelé, právě díky vám, vládnoucí koalici - nelehké době mnohem důležitější problémy, se kterými se naši občané potýkají každý den. Pro vás je v tomto okamžiku mnohem důležitější protlačit děravou normu, která absolutně nevylučuje možnost podvodů v tak důležitém prvku demokracie, jako jsou volby.
Pro ilustraci. Tři sta tisíc platných hlasů by korespondovalo počtu hlasů odevzdaných v loňských sněmovních volbách v Plzeňském či Královéhradeckém kraji. Jinými slovy, při tom současném nastavení by krajané v případě voleb do Poslanecké sněmovny mohli velmi citelně zamávat výsledky v kraji, kde se hlasy započítávají. V kraji, kde mají jeho občané své problémy a témata a také na základě toho vysílají své zástupce do parlamentu. Uvědomujete si, že v tomto případě naprosto ignorujete potřeby a hlavně občany daných krajů, těch dvou, které by se vybraly? Přijde vám to správné? Mně ne! Já bych rozuměl návrhu rozpočítání hlasů do všech krajů. Ale do dvou? Proč?
Navzdory různým proklamacím o obavách o demokracii či o její rozšiřování je nabíledni, že hlavní motivací aktérů pro nebo proti zavedení korespondenčního hlasování zůstává politický kalkul a ten bohužel bývá často na pozadí různých návrhů zákonů. Na to ostatně upozorňují i politologové. Petr Drulák napsal, že současná vládní garnitura oprávněně čeká, že z ní může mít profit, což ilustruje nejen na posledních sněmovních volbách, ale také na těch prezidentských v roce 2018.
Nynější poradce prezidenta Pavla Tomáš Lebeda k tomu říká: Každá úprava výsledek voleb ovlivní. Zahraniční voliči hlasují převážně pro pravici. A tady já doplním: zatím. Na druhé straně nevíme, kolik by jich možnost využilo. Odborníci jsou vůči možnosti zavedení korespondenční volby mnohem opatrnější než řada politiků. A dnes opět padne jméno Zdeňka Koudelky, který označil korespondenční volbu za zásah do celé filozofie volebního práva a demokracie. Koudelka argumentuje mimo jiné tím, že volič v Česku také nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí pak sám nebude podléhat. Tím netvrdím, že bych chtěl brát někomu volební právo.
Ve Spojených státech se korespondenční volba stala jedním z pilířů předvolební strategie odpůrců prezidenta Donalda Trumpa a oni se tím skutečně chlubili. V únorovém číslu časopisu Time se sami pochlubili úspěšným spiknutím na záchranu prezidentských voleb. Na rozdíl od minulosti totiž už aktivisté nemuseli přesvědčovat potenciální Bidenovy voliče, aby šli k volbám. Ono je stačilo vylobbovat, najít ty správné, zajít do ghett, pomoci vyplnit hlasovací lístek a odeslat. I na to upozorňuje Drulák. A že se něco podobného nemůže stát u našich krajanů? Jasně, ti nežijí v ghettech, ale ten systém podvodu, určitě to ta norma vylučuje? Jak mi to, vážení předkladatelé, zaručíte, že k takovýmto podvodům na základě vaší normy nedojde?
Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčen o užitečnosti korespondenční volby, naopak ji označuje za - cituji - hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno, respektive zredukováno.
A jsou tady další argumenty a další argumenty, ale mnoho z nich jste již tady slyšeli. Ale prostě, přátelé, svátek demokracie - jít osobně hodit hlas do volební urny bez ohledu na to, jestli je to v místě bydliště, nebo na zastupitelském úřadě. Nejsou to jenom občané žijící v zahraničí, kteří to mají daleko ke svým volebním okrskům. Zdaleka ne. I naši čeští občané s tímto bojují bez ohledu na to, kde žijí, kde pracují. Mezi jejich místem trvalého bydliště a jejich pracovním místem může být vzdálenost klidně 400 kilometrů. A je. Tak je to u nás, poslanců. ***
