(20.20 hodin)
(pokračuje Monika Oborná)
Volba dopisem, kterou mohou uskutečnit pouze voliči v zahraničí, určitě není rovnou pro všechny voliče. Volba dopisem není tajnou a není ani volbou osobní. Tajnost voleb totiž nespočívá v tom, že se nikdo nedozví, koho volič volil, ale také v tom, že je sám během provedení volby a hlasovací lístek za něj do urny nemůže hodit nikdo jiný. Jak je toto zajištěno během korespondenční volby? Nijak. Korespondenční volba jednoduše tajná, osobní, a tím ani svobodná prostě není. Nikdo nezaručí, že voliči někdo s výběrem nepomohl, respektive ho neprovedl za něj. A dokonce se ani nemusí jednat o nějaké násilí nebo klamání. Jako příklad úplně postačí, když vnuk přijde za prarodiči a zeptá se jich, jestli už volili, a pak jim s tím pomůže, poradí, všechno zařídí, obálku odešle. Pomáhat starším je jistě správné a hezké. V případě voleb to ale porušuje principy, na kterých volby stojí.
Jistě můžete namítnout, že volit pod nátlakem lze i v systému prezenční volby. To je jistě pravda, jenže ve volební místnosti může takový člověk dostat novou sadu hlasovacích lístků a za plentou je vždycky sám. Zákon dokonce říká, že pokud se tam neodebere, tak mu hlasování nebude umožněno. Volič je tedy k osobní volbě přímo nucen, což u korespondenčního hlasování samozřejmě není možné. Pokud korespondenční volbu schválíte, pro voliče v zahraničí nebudou platit ústavní principy, že volby jsou osobní, tajné a svobodné.
O korespondenční volbě její příznivci často uvádějí, že se prakticky nikdy neprokázaly žádné podvody, a tudíž je to bezpečný a férový způsob voleb. Ve skutečnosti si však pletou pojmy s dojmy. U voleb ve volebních místnostech platí poměrně striktní pravidla pro provedení volby, uchovávání volebních lístků nebo chování ve volební místnosti, což umožňuje poměrně dobře odhalit jakákoliv pochybení či manipulace. U korespondenční nic takového není možné. Znamená to, že zde k podvodům a manipulacím nedochází? To je asi tak, jako kdybyste zrušili silniční radary i s policií a tvrdili, že jste tím odstranili dopravní přestupky, protože o nich nemáte žádné informace. To je samozřejmě nesmysl. Porušování pravidel se děje dál, možná více než dřív, jen o něm nic nevíme. A tak je to i s korespondenční volbou.
ODS nyní tvrdí, že souhlasí s korespondenční volbou pro občany žijící v zahraničí, ale nadále ji odmítá pro volbu v České republice. Ponechme nyní stranou, že jsou to stále jedny volby, kde budou mít stejní občané různá práva. Podstatné je, že korespondenční volba pro občany žijící v zahraničí je přece pouze první krok. Jak už to v podobných případech bývá, nejprve zavedeme korespondenční volbu v zahraničí, pak její příznivci řeknou, že se báječně osvědčila, a budou ji prosazovat i doma. A světe div se, použijí přitom úplně stejné argumenty, jaké říkají pro její zavedení v zahraničí. Když ji ODS dnes podpoří v zahraničí, těžko pak budete argumentovat, že jednou je to v pořádku a podruhé už nikoliv. Ten hlavní argument je totiž pořád stejný. Hlavně všechno všem usnadnit. Ani tím to ale nekončí. Následovat bude volba online. Proč by se lidé měli obtěžovat vůbec někam chodit, když můžou klidně z tepla domova kliknout na počítač nebo na telefon? Že se pak volby stanou něčím jako hlasováním ve StarDance, co uděláte jen tak v reklamní pauze u televize, těmto lidem vůbec nevadí.
Ve skutečnosti ale ve volbách rozhodujeme o něčem mnohem závažnějším, než kdo bude příští týden oslavován jako nejlepší taneční pár. Je to rozhodnutí, které nás bude provázet příští čtyři roky. Je to rozhodnutí, které určí, kam bude tato země směřovat, za co budeme utrácet miliardy, jaké budou důchody, kdo je bude brát a mnoho dalšího. Pokud oslabíme důstojnost tohoto aktu, popřeme tím i celý jeho význam. Ne nadarmo se říká, že volby jsou svátkem demokracie. Ve svátek se oblečete do svátečního, dáte si třeba sváteční oběd... (Předsedající: Čas.) Já to dokončím příště.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Mohla jsem vám začít klidně měřit dalších deset minut. Určitě můžu.
Poslankyně Monika Oborná: Tak já to tedy dokončím. Už mám opravdu závěr. Můžu? (Ano. Prosím.) Dobře, děkuji.
Takže uctěním svátku demokracie je, že je nutné vynaložit nějaké úsilí, aby se jich volič mohl účastnit. V praxi jistě platí, že ono úsilí, které spočívá v návštěvě volebního místa, není a ani nemůže být ve všech případech stejné. Někdo má volební místnost za rohem, někdo musí jet tramvají, někdo musí jet autem a občané žijící v zahraničí musí někdy překonávat vzdálenosti ještě mnohem větší. To je jistě nepříjemné. Pokud to však někoho zaráží, měl by si, dámy a pánové, uvědomit, že život v zahraničí je dnes svobodná volba se všemi výhodami i nevýhodami, které to konkrétní osobě přináší. Já tím jakkoliv nechci zpochybňovat a nikdy jsem nezpochybňovala právo našich krajanů volit. Je to bezpochyby dobře, pokud mají o dění doma zájem. Bohužel však zároveň platí, že ne všechno je možné kompenzovat, aniž by tím byly poškozeny jiné důležité zájmy a principy, na kterých volby stojí.
A tím se dostávám k nejzásadnějšímu argumentu proti korespondenční volbě, který Petr Fiala dobře ví a který zná. Pro demokracii je podstatné, že umožňuje střídání vlád na základě výsledků voleb. K tomu je ovšem třeba důvěra lidí ve volební výsledky. Bez ní dochází ke zpochybňování volebních výsledků, k občanským nepokojům, k destabilizaci celého politického systému. Korespondenční volba přes veškerá ujišťování různých pseudoodborníků důvěru velké části voličů jednoduše nemá. Můžete říkat, že je to neoprávněné, že to je nesmyslné, ale o to přece tady vůbec nejde. Velká část voličů korespondenční volbě nevěří. A je úplně zbytečné, aby vláda vynakládala další miliony za něco, čemu říká strategická komunikace. Lidé jí stejně neuvěří. Za takových okolností je zavádění korespondenční volby hraní si s ohněm.
Jedním z argumentů předkladatelů tohoto návrhu je, že korespondenční volbu mají tam či onde. Ano, to je jistě pravda, ale také jsme viděli, co korespondenční volba udělala s uznáním výsledků voleb ve Spojených státech. Kvůli nesrovnalostem při korespondenčním hlasování bylo v Rakousku v roce 2016 dokonce zrušeno druhé kolo prezidentských voleb. Soud tehdy neměl důkazy o manipulaci s hlasy, nemohl ji však ani vyloučit. A to je přesně to, co je pro korespondenční volbu charakteristické a co nám i celé řadě voličů na korespondenční volbě vadí. Je to manipulace s volbami. Proto zavedení korespondenční volby odmítáme, a to jak pro voliče v zahraničí, tak pro voliče v České republice. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Malá a následuje paní poslankyně Berkovcová. Paní poslankyně, jedno, nebo dvě vystoupení? Dvakrát, dobře. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, budu se snažit své vystoupení zkracovat. I tak nevím, jestli se vejdu, ale budu se snažit.
Dovolte, abych i já se vyjádřila k tomuto legislativnímu návrhu. Jelikož problémy jsou skryty ve zdánlivě nenápadných nebo na první pohled nikoli viditelných detailech, je potřeba si podle mého názoru připomenout některé ze základních ústavních principů, na nichž je právní úprava voleb a volebního práva vybudována.
Základním východiskem úpravy volebního práva na ústavní úrovni je čl. 21 Listiny, který říká: Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Volební právo je všeobecné a rovné, a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. ***
