(17.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Jedním z největších negativ korespondenčního a jakéhokoliv distančního hlasování je tedy jednoznačně znemožnění zajištění absolutní tajnosti volby. Nelze zde zajistit, aby nikdo nepovolaný neměl přístup k voličovu hlasu. Jinými slovy, nelze zajistit, aby nebylo možno spojit konkrétního voliče s jeho hlasem, a nelze zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou a aby na něj nebyl činěn nátlak, a ani to, aby za voliče nehlasoval někdo jiný. Dokážu si představit, že kdyby na různém zastupitelském úřadě někdo chtěl volit SPD nebo ANO, tak si to může raději rozmyslet, aby to někdo nezkontroloval a například ten člověk nepřišel o práci. To se klidně může stát. A nelze zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, aby na něj nebyl činěn nátlak, a ani to, aby za voliče nehlasoval někdo jiný.
Zastánci a propagátoři korespondenčního hlasování nám nesmyslně tvrdí, že férovost tohoto způsobu volby je garantována tím, že volič vloží svůj hlasovací lístek do zalepené obálky, kterou pak vloží do další, větší obálky, ke které připojí listinu se svými identifikačními údaji. To je sice moc hezké, ale jak víme, že tento konkrétní hlas je projevem svobodné vůle člověka, jehož údaje jsou k hlasu připojeny. Nevíme. Nemůžeme to vědět a nikdy to také vědět prostě nebudeme. A tím je férovost tohoto typu volby, následně i výsledek celých voleb zásadně zpochybněna. Rovněž tak nepůjde někdy zkontrolovat, kolik členů zvláštních volebních komisí na ambasádách podlehlo pokušení rozlepit úřední obálku s korespondenčním hlasem ještě před jejím vložením do volební urny, dle identifikačního lístku se dozvěděli, jak konkrétní lidé hlasovali.
Já vám řeknu ještě jeden příběh, který se skutečně stal, když mluvíme o obálkách. Stal se v Rakousku, kde jedním z důvodů, proč Ústavní soud v Rakousku posunul volby a řekl, že to volební kolo ruší, je to, že ty obálky prostě nelepily. Proč nelepily? Nelepily, protože měly na sobě špatné lepidlo, nebo nelepily třeba, aby se to dalo zkontrolovat? To se můžeme jenom domnívat a tu jistotu mít prostě nikdy nebudeme. Podstatné je to, že Ústavní soud řekl, že těmito obálkami se nedá hlasovat, protože prostě nelepily. A nikdo už se nedozvíme, jestli nelepily schválně, anebo nelepily jenom proto, že mají v Rakousku špatné lepidlo. Tak to je jenom taková historka.
Nehledě na to, že kvůli složitosti a nepřehlednosti popisu hlasovacího aktu návrhu zákona mnoho voličů vloží do doručovací obálky pouze svůj identifikační lístek a volební lístek bez úřední obálky, což umožní členům volební komise spojení voliče s jeho hlasem, který pak budou navíc muset hodit do koše, protože bude neplatný. Ale když to budou ti na tom velvyslanectví, tak řeknou, ty, Franto, ty jsi volil ANO nebo SPD. No to se nedá nic dělat, ale takového soudruha tady u nás na velvyslanectví nepotřebujeme.
To, že absence reálného nástroje, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak a nedocházelo k případům, aby za voliče nehlasoval někdo jiný, je největší slabinou korespondenčního hlasování, připouštějí i jeho zastánci například z řad příslušníků právní či politologické obce. Předložená novela navíc nejeví ani sebemenší snahu pokusit se do korespondenční volby vnést nějaké ze zahraničí známé prvky a pojistky, které by se alespoň osobní charakter hlasování snažily maximálním možným způsobem zajistit. Jde například o institut nezávislého svědka anebo o institut kontrolní otázky, k čemuž se ještě dostanu.
Problematičnost a protiústavnost předloženého návrhu dosahuje takového rozměru, že není možno jej základním způsobem legislativně napravit, protože jsou zakódovány v samotných základech myšlenky korespondenční volby jako takové, ´protože volební právo je vrcholným občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. Všichni občané mají mít ve volbách stejné a rovné podmínky a musí existovat všeobecně sdílená jistota, že volba probíhá u všech voličů pouze jedním stejným způsobem a že je garantováno, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, kteří mají beze všech pochybností volební právo. Korespondenční hlasování toto všechno mění a neguje. Nezajišťuje tajnost ani rovnost volby, negarantuje, že každý občan bude hlasovat jen jednou, ani to, že hlasují občané, kteří mají aktivní volební právo, ani to, že fakticky hlasují pouze občané České republiky. Negarantuje prostě nic.
Je rovněž nepřijatelné, aby šanci zvrátit volební výsledek vygenerovaný občany v České republice zvrátili občané trvale žijící v zahraničí. To se mimochodem stalo v poslední prezidentské volbě v Rakousku, o které jsem mluvil - to bylo tam, co nelepily ty obálky, kdy se už nedozvíme nikdo, proč nelepily - kdy v druhém kole těchto prezidentských voleb zvítězil těsnou většinou 30 000 hlasů kandidát strany zelených Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem ze strany svobodných, a to právě jen díky zahraničním korespondenčním hlasům. Bez započtení těchto zahraničních hlasů by vyhrál Hofer. A znovu zdůrazněme jedno: Češi žijící v zahraničí možnost účastnit se českých voleb už dávno mají na našich zastupitelských úřadech. To je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za několik let není nepřiměřenou cenou za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde ani trvale nežijí.
V Kodexu správné praxe ve volebních záležitostech, Code of Good Practice in Electoral Matters, přijatém Evropskou komisí pro demokracii, takzvaná Benátská komise působící při Radě Evropy, na jejíž stanoviska se zde někteří zastánci korespondenčního hlasování odvolávají, se mimo jiné uvádí i toto: Poštovní hlasování může být rozšířené v jednom státě a ve druhém zakázané, a to kvůli možným podvodům. Mělo by být povoleno pouze tehdy, jestliže poštovní služby jsou zabezpečené před úmyslným zásahem, ale spolehlivé ve smyslu, že řádně fungují. To my víme, že Česká pošta v České republice je před bankrotem - že, pane ministře Rakušane? - a před insolvencí. Tak nevím, jestli naplňujete literu svých kolegů z Evropské komise. Nemělo by být naopak podporováno, jestliže problémy s poštovními službami se připojují k ostatním obtížím vlastním tomuto typu hlasování včetně zvýšeného rizika family votingu, tedy rodinná volba, nebo přesněji volba pod nátlakem. No, tak já myslím, že Česká pošta má namále, že toto rozhodně zajištěno není a že bychom to vůbec neměli projednávat. Až dá pan ministr Rakušan, pod kterého Česká pošta spadá, Českou poštu dohromady, pokud ji celou neprodá nebo nezruší nebo nespadne do insolvence, tak potom se o tom můžeme bavit. Ale naše stanovisko zůstane stejné.
Další riziko korespondenčního hlasování pak představuje přeprava listovní zásilky s hlasovacím lístkem, jejíž doručování nebude v našem případě pod kontrolou státních orgánů České republiky ani voliče, ale je zcela závislé na zahraničních i soukromoprávních poštovních subjektech. Tím dochází k narušení bezprostřednosti hlasování, což lze považovat za problém spočívající v takzvaném outsourcingu realizace volebního práva. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti doručování listovní zásilky držitelem poštovní licence, v případě navrhované úpravy v České republice pak navíc zahraničního držitele poštovní licence. Takže zahraničním voličům se sice na jedné straně zavedením korespondenční volby jejich hlasování do jisté míry zjednoduší, ale na straně druhé ztratí jistotu, že jejich hlas bude skutečně doručen včas na příslušné volební místo a že bude započítán. A já si myslím, že jejich obava, když vidím Českou poštu v rukách pana ministra Rakušana a hnutí STAN, je oprávněná. ***
