(16.50 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Bude tento odstavec zákona popisující způsob korespondenční volby všem občanům nezpochybnitelně jasný, přehledný a pochopitelný? Nepovede naopak ke spoustě chyb, záměn obálek, neplatnosti velkého množství hlasů nebo k jejich sporné platnosti, kterou budou posuzovat pouze na základě libovůle a bez další kontroly pracovníci zastupitelských úřadů?
Doručenou doručovací obálku označí zastupitelský úřad časem přijetí a do předání zvláštní okrskové volební komisi ji uschová na bezpečném místě, které za tímto účelem vyhradí vedoucí zastupitelského úřadu. Z toho je tedy také jasně patrné, že hlasování bude probíhat už před oficiálně vyhlášenými dvěma dny voleb v České republice. Půjde tedy o takzvanou volbu v předstihu, což opět není nic žádoucího a ústavně konformního, tentokrát z pohledu voliče.
Zvláštní okrskové volební komisi potom předá zastupitelský úřad doručovací obálky, které byly doručeny nejpozději do ukončení hlasování ve zvláštním volebním okrsku. Zase, kdo to zkontroluje? Kdo zajistí, že tam nebudou nějaké obálky zařazovány dodatečně?
Zvláštní okrsková volební komise odloží doručovací obálku a její obsah, jestliže: a) v doručovací obálce není identifikační lístek vydaný příslušným zastupitelským úřadem nebo úřední obálka; b) identifikační lístek není podepsán voličem; c) v doručovací obálce je více úředních obálek nebo více identifikačních lístků; nebo d) voliči byl vydán voličský průkaz a voličský průkaz není v doručovací obálce. Opět se ptám: Kdo zkontroluje, zda byly vyřazeny všechny obálky a jejich obsahy, tedy hlavně volební lístky, které jsou s tímto volebním zákonem nekompatibilní? Kdo zkontroluje, jestli náhodou nebyly úmyslně vyřazeny volební lístky, které jsou správné? Anebo kdo precizně a správně zkontroluje to, že, jak jsem teď řekl, nebyly vyřazeny i obálky s hlasovacími lístky, které vyřazeny být neměly? Vždyť si velmi dobře pamatujeme, jaké dohady okolo neplatných hlasů jsou i v dosavadních klasických volbách v České republice, jaké jsou někdy nejasnosti okolo toho, co ještě je a co už není platný či neplatný hlas.
Pamatuji si, kdy byla kauza ve volbách někde v Ústeckém kraji, kde skupinka Romů měla za nějaké peníze volit do Poslanecké sněmovny tak, jak jim řekli, což je samozřejmě porušení zákona, je to špatně. Ale tohle, co se stalo v Ústeckém kraji, je nevinné říkadlo Pavly Moudré proti tomu, co se může dít v jiných zemích a na zastupitelských úřadech. Naštěstí máme nástroje, které mohou tyto nejasnosti minimalizovat, hlavně v podobě nezávislé pluralitní volební komise, která toto transparentně, případně i hlasováním posuzuje. U korespondenčního hlasování žádné takové možnosti ani nástroje mít nebudeme.
Jak vůbec korespondenční volba naplní v zákoně jasně vyslovený požadavek, který zní, že volič hlasuje osobně a jakékoliv zastoupení není přípustné? Opět nijak, naopak jej porušuje. Voliči hlasující korespondenčně si budou hlasovací lístky tisknout sami ze zveřejněného elektronického náhledu. Mohly by tak vzniknout i pochybnosti o platnosti, respektive originálnosti takových hlasovacích lístků. Lépe řečeno o tom, zda nebyly vytištěny, zkopírovány či napodobeny jiným způsobem, jinou cestou.
Podstatou a úplným základem volebního práva ve svobodné a demokratické společnosti je přece jeho tajnost. Požadavek skutečně tajného a svobodného volebního práva byl i jedním ze symbolů přechodu k demokracii v naší zemi na počátku 90. let 20. století. Všimněme si, že Ústava České republiky stanoví povinnost tajného hlasování na první místo. Víte, na čem stojí demokracie? Za prvé na důvěře občanů ve svobodné volby. Jsem přesvědčen, že to je hlavní atribut, na kterém stojí každá demokracie. A když jsme u toho tajného hlasování, toto ustanovení mimo jiné znamená, že volič odevzdává hlas takovým způsobem, že přitom nemůže být pozorováno, jaký volební lístek použije nebo jaké úpravy v něm provádí. Stejně tak nemůže být někdy zjištěno, komu svůj hlas odevzdal. Jde totiž o to vyloučit jakýkoliv osobní, politický, sociální, hospodářský, náboženský či jiný nátlak na voliče, a to jak přímý, předcházející volbě, tak i následný. Navíc dle současné právní úpravy má volič celý proces hlasování osobně pod kontrolou, a to hlavně proto, že sám osobně vkládá svůj hlasovací lístek do příslušné volební urny. To, koho a jak konkrétní volič volil, proto nemůže zjistit ani člen volební komise.
Za takzvaného socialismu ovšem deklarovaný princip tajnosti volebního práva vyjadřoval pouze teoretické oprávnění občana hlasovat tajně. Nešlo tedy o povinnost tajné volby, ale pouze o hypotetickou možnost, ale obtížně realizovatelnou, respektive realizovatelnou pouze za cenu nemalých postihů a následných sankcí ze strany komunistické státní a stranické moci. Formálně bylo totiž psáno, že rozhodnutí o využití oprávnění tajného hlasování anebo na druhé straně otevřená a veřejná manifestační volba jsou výlučně věcí každého voliče a jeho svobodného rozhodnutí. Realita byla ale hodně jiná. Běda tomu, kdo by oprávnění tajné volby využil a kdo by šel takzvaně za plentu.
Proč tehdy lidé volili tak, jak volili? Budu citovat z výborného článku právníka, doktora Milana Chmelíka, který vyšel na serveru Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Protože mysleli především na své pracovní uplatnění, na možnosti cestování, na vzdělání svých dětí a tak dále. Těch, kteří se odvážili hlasovat tajně a upravit hlasovací lístek, například škrtnout nějaké jméno kandidáta anebo se voleb neúčastnit, bylo naprosté minimum. Proč? Stačila k tomu pouze zdánlivá drobnost, aby na každého bylo vidět, aby každý byl pod kontrolou a aby každý věděl, co ho čeká, pokud se bude chovat jinak, nežli je požadováno vládnoucí mocí.
Korespondenční volba je něčím velice podobným, brutálním omezením tajnosti voleb a prostředkem nátlaku na občany, popřením principu svobodné volby. Dle předkladatelů má být v případě korespondenčního hlasování jeho tajnost zajištěna jakousi předvyplněnou doručovací obálkou, vlastnoručně podepsaným identifikačním lístkem a hlasovací obálkou. V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, jako kdyby dnes volič předával zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před volební místností s pokynem, ať jeho hlas do té volební urny tedy hodí. Je to přesně tak. Toto má být zaručení tajností volby? Copak asi dále udělá onen pomyslný člen volební komise? Hodil by ten volební lístek do volební urny například tehdy, pokud by věděl, že občan, který mu jej vložil do ruky, je voličem či členem jiné politické strany než on sám? Například kdybych já jim dal tu obálku, hodil by to do té urny? Ale hlavně, co udělá skutečný člen zvláštní volební komise v případě korespondenční volby na zastupitelském úřadě, která není skutečně klasickou nezávislou volební komisí složenou ze zástupců různých politických stran, ale útvarem složeným ze zaměstnanců rezortu Ministerstva zahraničních věcí podléhajících ministrovi a aktuální vládě? Vhodí ten lístek do urny, nebo nevhodí? Podívá se do obálky předčasně, poznamená si, jak kdo volil? Všechno tohle je možné a reálné. Nebude existovat žádná spolehlivá kontrola - a my k tomu nesmíme vytvořit sebemenší prostor. ***
