(11.20 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Na závěr - korespondenční hlasování oslabuje tradiční pojetí a hodnoty volebního práva - práva, bez kterého není demokracie. Samo o sobě by demokracii neohrozilo, ale ono není samo o sobě. Je to další z kroků, například ona zmíněná cenzura, převádění pravomoci zvolených orgánů ve státě na nevolené, ať už nevolené soudy, nebo orgány Evropské unie v Bruselu. Je to koneckonců i atmosféra určitého honu na čarodějnice, kde se stal obětí třeba v té době, kdy to byl aktuální, když probíhal ten seminář, Jarek Nohavica. Jsou to prostě kroky, které ve svém součtu oslabují pojetí svobody a demokracie tak, jak bylo u nás zavedeno po listopadu v roce 1989, tedy v těch ostrakizovaných dnes devadesátých letech, kterých si však jako demokrat a zastánce svobody vážím. Tisíckrát nic umořilo vola. Změny, které samy o sobě neumoří demokracii, mohou ve svém součtu znedůvěryhodnit volby, tedy legitimitu držitele moci. Negativa korespondenčního hlasování hodnotím tak, že jednoznačně převažují nad přínosy."
Teď se pustím do oblasti ústavní, více do právní oblasti, do ústavněprávní oblasti, protože dalším vystupujícím byl pan docent Jan Kudrna. Mnohé už bylo v zásadě řečeno, takže některé záležitosti se možná budou opakovat, ale pan Kudrna se pokusil podívat na tu záležitost z jiného úhlu a říkal, že se bude držet hlediska čistě formálně právního, a chtěl zdůraznit dva aspekty: "Jeden aspekt, to je často zmiňovaná záležitost, usnadnění výkonu volebního práva. To znamená, že v tuto chvíli je možné hlasovat, pokud se budeme bavit pouze o volbě ze zahraničí, tak je možné hlasovat ze zahraničí, ale znamená to vlastně minimálně dvě cesty na zastupitelský úřad. Když budeme tedy brát v úvahu voliče, který žije pouze v zahraničí a zrovna nebude v patřičném předstihu v České republice, neměl by tady trvalý pobyt, tak že by si zřídil voličský průkaz, pak by mu stačila jedna cesta na zastupitelský úřad. Usnadnění výkonu volebního práva - řekněme, že to může být otázka pojímaná spíše pozitivně, i když, a to už zmínil pan docent Koudelka a další předtím, je otázkou, jak daleko se má v tom usnadňování vlastně postupovat, jestli tedy určité i úsilí ze strany voliče tu činnost potom nečiní serióznější nebo nepřistupuje k ní seriózněji, neváží si jí více, jestli tedy přílišné usnadňování" - teď nemluvím o konkrétním návrhu, pan Kudrna mluvil o tom senátním, ale on komentoval teď aktuálně i ten nový poslanecký, a úplně stejně - "ale kdyby ta kumulace potom pokračovala, jestli nakonec nepovede v podstatě ke zdevalvování samotného hlasování, respektive voleb, a ponížení na řekněme nějakou běžnou anketu na internetu. Ale takže pozitivní - to usnadnění výkonu volebního práva může být pozitivní.
Na druhé straně tady může být otázka, a ta mě zajímá daleko víc, protože už to není otázka zčásti právní, zčásti politická, ale je to otázka čistě právní, a to je posouzení souladu návrhu s ústavními principy. Na prvním místě bych zmínil princip svobodnosti voleb, který zmiňuje Listina základních práv a svobod v čl. 21 odst. 1. Říká se tu o tom, že každý občan má právo na to, aby mohl svobodnou volbou rozhodnout, účastnit se volby svých zástupců. Takže ty volby kterékoliv, od obecních přes krajská zastupitelstva, volby do parlamentu, prezidenta, mají být asi z pohledu voliče na prvním místě svobodné. S tím pak koresponduje také čl. 5 ústavy, který mluví o svobodné soutěži politických stran, to znamená princip svobodnosti. Jak a v čem vlastně spočívá? On spočívá v tom, že volič má být zbaven jakéhokoliv možného nátlaku na jeho vlastní rozhodnutí, i potom třeba na konkrétní hlasování. Když mluvím o nátlaku, tak tím myslím nátlak třeba v podobě korupce. Takových zkušeností bohužel z České republiky také máme dost. Naštěstí to není převažující jev, ale není to ani jev zcela ojedinělý. Netroufám si už říci, jestli proběhly některé z posledních významnějších voleb, kde by se na některých místech o tomto nechvalném fenoménu alespoň nemluvilo, takže může to být otázka kupování hlasů, protože samozřejmě finanční motivace ovlivňuje vůli voličů, kteří se nechají zkorumpovat. Ten nátlak může mít ale také podobu řekněme určité hrozby či výhrůžky a ta výhrůžka, jak už bylo zmíněno, to může být řekněme ze strany členů rodiny. A nemusí to být ani výhrůžka, ale prostě jakýsi setrvalý stav, že tady prostě volíme takhle a koneckonců ty do toho nemáš moc co mluvit. Vzpomeň si, jak jsi třeba v nějaké straně... a jak to s ní dopadlo, ať už to bylo před rokem 1989, nebo po roce 1989, takže vol tak, jak ti radíme. A pamatuj si, jak to dopadlo v posledních volbách. To už záleží samozřejmě na každém, jestli tomuhle většímu nebo menšímu nátlaku, jestli se s ním vyrovná sám, ale horší může být třeba situace nátlaku ze strany zaměstnavatele, a to může být potom záležitost, která zejména může být výrazná třeba časem v obecních volbách." (Poslankyně Jermanová řečníkovi položila na pultík vzkaz.) A teď jsem četl něco jiného. Takže vrátíme se zpátky - "že tvůj zaměstnavatel dostává zakázky od tohoto zastupitelstva, a sice tento projekt je třeba, může být diskutabilní, ale rozmysli si, jestli chceš podepisovat petici proti tomu a tomu záměru, třeba starosty. Tam můžou být i takové příklady a toto nebezpečí se samozřejmě v nejbližší době bude spíše zvyšovat než snižovat, a to s ohledem na to, že sociální situace se bude vyostřovat s tím, jak se komplikuje řekl bych globální makroekonomická situace a bezpečnostní situace v Evropě. Každý asi bude rád, že nebude v nějakém konfliktu se zaměstnavatelem, pokud třeba jeho zaměstnavatel bude bez nějakých základních skrupulí a bude vyvíjet nátlak.
Potom je tady otázka toho, co třeba Nejvyšší správní soud, ale vůbec, teorie je nazývá oslabenými voliči. Tím myslím například seniory, už byli zmíněni, už byly zmíněny některé kampaně. To nakonec můžeme vidět i v různých - jak to nazvat - asi anketách nebo i v televizním zpravodajství, že občas třeba senioři řeknou: No, já budu volit tak, aby to bylo dobré pro moje vnoučata, a podobně. Může to být ale záležitost voličů, kteří jsou daleko oslabenější, a to jsou třeba pacienti v domovech důchodců nebo pacienti, osoby v domovech dlouhodobě nemocných, v těch eldéenkách. Na to už máme dokonce i rozsudky Nejvyššího správního soudu, který - že to bylo tuším Praha 10 - tam hovořil o tom, že v některých domovech důchodců bylo možné, že docházelo k určitému nátlaku nebo podpoře rozhodnutí klientů domova a důchodců pro určitou volbu, ale že toto v daném případě nepřekročilo hranice toho, že by to podstatným způsobem mohlo ovlivnit výsledek voleb. ***
