(9.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Byla námitka, že přece již dnes, když je přenosná urna, tajnost je nějakým způsobem narušena. No, máte pravdu, že už většinou, jak jsme tady my včera říkali, a předevčírem, hlasující babička už tedy většinou má nachystaný ten lístek, nebo ho dá do obálky a vhodí před ostatními do urny, ale přece jenom je tam v nějakém složení ta volební komise, je tam možnost třeba i politických subjektů se zúčastnit. A v minulosti víme, že docházelo k určitým hraničním případům, kdy například v některých domovech pro seniory byla roznášena urna i bez vyžádání, že se tam získávaly hlasy, jestliže tam někdo měl vazbu na ten domov seniorů, ale jsou to opravdu zlomky. Někdy se to možná i šetřilo, ale neznamená to zásadní dopad na důvěryhodnost voleb jako takových. Často se uvádí jako příklad - a nejvíc, a uvádí ho i koaliční poslanci - právě korespondenční volba ve Spojených státech a to, že se opakovala volba prezidenta v Rakousku. Já myslím, že o tom bude mluvit ještě podrobně někdo z mých dalších kolegů, tak já jim nechci brát téma, o kterém budou mluvit. Jenom chci připomenout, že po celou dobu, co existují korespondenční volby, k nějakým skandálům a aférám průběžně, malým či velkým, dochází. Zase předpokládám, že někdo z mých kolegů třeba zmíní ten v Birminghamu v roce 2004, někdo zmíní Španělsko v loňském roce, a tak bych mohl pokračovat. Zkrátka ten systém není dokonalý, to si prostě musíte říct, to si musíte přiznat.
A já bych jenom trošičku zdůraznil to, že se pohybujeme ve světě sociálních sítí, kdy všichni jsou propojeni přes internet, a tady ty nové komunikační možnosti výrazně násobně zvyšují možnost toho, že se někdo pokusí s těmi volbami a s těmi hlasy nějak manipulovat. Jak jsem se dočetl v jedné studii - také nevím, jestli někdo z kolegů třeba ji nepoužije a tady vám ji nepřečte - zvlášť náchylné jsou k tomu uzavřené komunity. V Birminghamu to byla zřejmě muslimská komunita. V podstatě sociální sítě jsou komunity, jsou to bubliny, můžete se velice jednoduše zkontaktovat a můžete velice jednoduše nějakým způsobem aktivně ty hlasy začít sbírat. Stejně tak korespondenční volba vždycky, vždycky bude náchylná na fenomén family voting a vždycky bude náchylná nejenom tedy v rodinách, ale třeba i na pracovištích, na úřadech, a ne každý je takový hrdina, aby řekl svému nadřízenému: Já si tam prostě, já si odvolím, jak chci, a já ti neukážu, jak volím, já ti nedám do ruky tu obálku.
To znamená, ty jevy existují v zahraničí a s určitou mírou tolerance k tomuto jevu ty korespondenční volby fungují. Otázka je, kde je míra? Kde je toho všeho míra a jak vlastně zní Ústava České republiky, která je v tom poměrně jasná, rigidní a jasně stanoví pravidla tajnosti, svobody a přímosti. Z debat, které se konaly i na půdě této Poslanecké sněmovny, vyplynulo jediné: abychom byli opravdu takoví ústavní puristé, abychom vyhověli ústavě, bylo by nejvhodnějším řešením upravit příslušné ustanovení, příslušný článek ústavy, který by zněl, říkám to velmi volně, nějak - způsobem, že u korespondenční volby se tyto principy použijí přiměřeně, abychom se vyhnuli případné kolizi s ústavou. Koalice ovšem nedisponuje ústavní většinou v Poslanecké sněmovně, a tak se touto cestou nevydala a tak tady po právu sklízí kritiku od odborníků, od ústavních právníků i od nás, že ten návrh, který předkládá, má v tomto směru své velké rezervy.
Já bych možná méně vystupoval, kdyby ten návrh byl podán v rámci nějakého konsenzu, aspoň nějaké, v rámci aspoň nějaké elementární shody mezi koalicí a opozicí tak, jak to bylo, když jsme měnili ústavu kvůli pevným senátním obvodům a kvůli pevnému termínu voleb, jak jsme změnili nebo přijali nový zákon o správě voleb a upravili některé zákony s tím související. Tehdy jsme se dohodli. Byl to široký konsenzus, hlasovala výrazná část poslanců, tedy bohatě jsme naplnili ústavní většinu. A u takovéhoto hlasování je velmi vysoký předpoklad, že ten zákon přetrvá, že na něm bude širší shoda a že nevyvolá pnutí ve společnosti. Způsob, který zvolila koalice, jde úplně opačným směrem. Já jsem opravdu přesvědčený, že u volebních zákonů by se tak dít nemělo, protože aniž by došlo k nějakému zásadnímu zásahu do voleb tou formou, tím nátlakem, o kterém jsem mluvil, tak v lidech ta emoce, pocit, že něco není v pořádku, zůstane a důvěryhodnost voleb poklesává. Já jsem to tady včera zdůrazňoval: tohle není obyčejný zákon, nejde jenom o tu volbu dopisem. My tady s trochou přehánění, kterou si to zaslouží, řešíme demokratický systém v České republice. A tak by k tomu měl přistupovat každý, kdo na konci bude o zákonu v nějaké podobě hlasovat.
Možná na závěr přečtu ještě nějaký článek, který právě mluví o tom, že by mělo dojít k úpravě ústavy tak, aby bylo vše naprosto právně čisté, abychom se vyhnuli potom případnému přezkumu u Ústavního soudu.
Co mě mrzí, je, že k tomuto konkrétnímu návrhu širší diskuse odborníků a veřejnosti neproběhla. Můžete namítat, že to vychází z předchozích návrhů, ale třeba já jsem tady pořádal seminář 21. března 2022 a my jsme se bavili ještě o tom senátním návrhu, a on není úplně stejný. Teď tu máme návrh, který vychází z toho, z té části, kterou jste vyňali z nového zákona o správě voleb, protože opozice nesouhlasila. Je to tedy text, který připravilo Ministerstvo vnitra. Připravili ho úředníci, úředníci, kteří jsou stoprocentně neutrální a kteří napíšou vše podle politického zadání a nelze jim nic vytknout s tím, že samozřejmě přemýšlí nějakým způsobem. A je logické, že přemýšlí způsobem úředním, a chtějí si postupy pokud možno zjednodušit a zpřehlednit pro sebe. My jako zákonodárci jsme tu od toho, abychom se nad tím zamysleli v širší souvislosti politické a společenské, a tahle debata mi zkrátka chybí. Pár článků v denním tisku, pár vystoupení v médiích, a že já už jsem jich absolvoval za poslední měsíc, a dokonce většinou se stejnými soupeři, jako je třeba Marek Benda - to je fajn, že se tam potkáme, ale my se tam vůbec nedostaneme k podstatě věci, to je všecko mediální zkratka. Já jsem schopen tam říct pár základních hesel, jako je tajnost, svoboda, osobní volba, a už mě ten redaktor přeruší, nejsem schopen tam nějakým způsobem stěžejně argumentovat. A tak nám nezbývá v rámci Poslanecké sněmovny, abychom tady nějakým způsobem nahradili, možná i simulovali debatu, která měla proběhnout v širší odborné veřejnosti a v podstatě ve veřejnosti samotné. ***
