(19.40 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Na počin pana Dyka Národní osvobození v diskusi pokračovalo a sneslo řadu dokumentárních faktů, o jejichž ověření, popřípadě vysvětlení žádalo. Máme totiž vypsání toho, co se 28. října v Praze dělo, od Dr. Rašína a Soukupa, kteří s poslanci Švehlou a Stříbrným byli vůdci převratu.
Dr. Soukup a Dr. Rašín ve své zprávě otištěné v prvé Ročence Národního shromáždění vykládají, že naši vůdcové 28. října se zástupci vojenské moci učinili dohodu, kterou tito zástupci uznali součinnost Národního výboru, a dne 29. října čtyři jmenování vůdci převratu měli dlouhou konferenci s místodržitelem Coudenhovem, v níž se stalo ujednání tohoto obsahu. Národní výbor československý se uznává za výkonný orgán suverenity národa a přejímá spoluřízení veřejné správy. Jednání mezi vládou a Národním výborem je v proudu a o jeho výsledku bude podána zpráva. Dosavadní státní správa zůstává po stránce osobní a administrativní nedotčena, proto musí fungovat dále. Konec citátu z toho obsahu.
Je patrno, že rakouští vojáci a místodržitel uznali Národnímu výboru právo součinnosti a spoluřízení veřejné správy. Je však také patrno, že tato neurčitá definice toho, co bylo vyjednáno, vyžaduje vysvětlení. Součinnost a spoluřízení znamená právě, že 28. a dokonce 29. října Národní výbor nebyl jedinou rozhodující autoritou. Naproti tomu se od rakouských úřadů Národní výbor uznává za výkonný orgán suverenity národa. Ale tu zase vzniká otázka, jaká je to suverenita.
Kritický čtenář zprávy Dr. Rašína a Dr. Soukupa si jistě všimne, že se Národní výbor od rakouských úřadů neuznává za orgán státu, nýbrž národa, a to je ovšem velký rozdíl. Mimoto právník se bude tázat, co je míněno národem. Národ ve smyslu politickém, nebo ve smyslu etnografickém? Zkrátka zpráva v ročence vyžaduje právnického osvětlení, neboť podle situace tehdejší by se mohlo předpokládat, že dohoda Národního výboru s rakouskými úřady se stala na základě císařova manifestu slibujícího rakouským národům národní státy. Tento výklad podává místodržitel Coudenhove v knize pana Nowaka Chaos.
Místodržitel Coudenhove tvrdí, že řečení čtyři reprezentanti čeští skutečně dovolávali se Karlova manifestu, že stáli na základě monarchistickém, alespoň prý se tak vyjadřovali, a že žádali od Vídně své uznání. Toto tvrzení místodržitelovo vyšlo tiskem před půldruhým rokem, ale nebylo od účastníků převratu vyvráceno. Národní osvobození proto, a právem, žádalo, aby se tak stalo, neboť netřeba vykládat, že odpůrci našeho státu by tvrzení místodržitelova proti nám mohli využitkovat. Ostatně se to už stalo a nepochybně se to bude dít i nadále, jestliže věci nebudou objasněny a náležitě vyvráceny.
Národní osvobození vyložilo věc tak pádně, že naše veřejné mínění muselo se jí zabývat. Jenže to se stalo divným způsobem. Zejména České slovo zahájilo diskusi velmi prudce a pan ministr Stříbrný napsal dokonce článek pod názvem Pokus o falšování historie. Ministr Stříbrný je znám jako politik temperamentní a nikdo od něho nebude očekávat suchopárnou expozici historickou. Než i tak článek ministra Stříbrného je důležitý tím, že Coudenhova viní z nepravdy. Členové národního výboru, píše pan ministr, se nedovolávali Karlova manifestu, neprohlásili se pro monarchismus a nežádali o uznání ve Vídni. To je mluva jasná. Jsme zvědavi, zdali místodržitel Coudenhove, respektive pan Nowak, odpoví. Národní osvobození může být spokojeno, že z účastníků převratu tuto výpověď vynutilo, neboť také Dr. Soukup promluvil a prohlašuje tvrzení Coudenhova za výmysl.
Dr. Soukup píše klidně a věcně. Ministr Stříbrný ve svém rozčilení prozradil nám novinku. Coudenhove totiž přijal před 28. říjnem společnou deputaci socialistických stran, a tu prý jeden z mluvčích akceptoval sice národně socialistický požadavek osvobození, ale z nepochopitelné oportunity řekl - ovšemže v rámci Rakouska. Nato prý ministr Stříbrný překvapenému místodržiteli řekl, že to není projev všech socialistických stran. My, strana národně sociální, o ten rámec nestojíme, řekl. Podle tohoto výkladu byl to člen strany sociálně demokratické, který takto se prohřešil proti společnému socialistickému programu. Pan ministr Stříbrný takto podává nový materiál, z něhož vidíme, že i ve vedoucích kruzích převratových nebylo všechno v pořádku.
Opět to tady říkám z toho důvodu, abych vám objasnil ty těžkosti, a kolik to stálo naše předky opravdu práce, úsilí a jednání dát to Československo dohromady, dát tomu nějakou ústavnost, dát tomu nějaké zákony. A to že to, co vy tady předvádíte, prostě je špatně, není to namístě.
To ostatně už je známo z vypravování Dr. Rašína, že Národní výbor musel býti hrazen mafií, když pro samé debaty o zastoupení stran, o klíče a tak dále pánové se nedostali k akci. A Dr. Rašín, zdá se, na rozdíl od ministra Stříbrného neměl respektu k socialistické radě, neboť zle jí vytýká, že nestála slovu a těší se z toho, že v Praze 14. října republiky neprohlásila.
Ještě bych z ministra Stříbrného uvedl zajímavý detail, že Dr. Šmeral už před 14. říjnem odpřisáhl se Rakouska a šel s ostatními do boje za Československou republiku. Zpráva je pikantní tím, že právě orgán ministra Stříbrného zahájil nedávno tažení proti Dr. Šmeralovi pro rakušáctví. Článek ministra Stříbrného byl citován téměř všemi listy. Velkou radost ovšem z něho měl orgán ministra Šrámka a Dr. Kramáře. Co se zprávy místodržitele týká, pokládají ji Národní listy za správnou. Dobře mu tak, neměl našim vůdcům věřit.
České slovo v prvém článku proti Národnímu osvobození také napsalo, že vůdcové převratu s držiteli veřejné moci vyjednávali opatrně a moudře a že to vyjednávání mělo průzračný účel, vyhnout se krveprolití. Výklad je jistě nasnadě. V revoluci takových zbraní se užívá. Diskuse o 28. říjnu není ukončena, teprve začíná. Praha a celý národ 28. října své svazky s Rakouskem přetrhal. To ministr Stříbrný nemusel dokazovat, neboť běží o to, co 28. října učinili vůdcové převratu. Je stále nutno, aby oficiální jednání 28. a 29. října a ostatně i dnů následujících bylo autenticky vylíčeno. Publicistickými vidlemi a podobnými nástroji vlastenčící inkvizice vážné otázky soudobé historie se řešit nedají.
Pan ministr Stříbrný velmi nemile nese, že musí polemizovat s anonymem. Ach, ty milý, drahý, Kocourkove, jejž naši básníci a řečníci oslavují jako naši vlast, domov a matičku Prahu, kolik anonymních článků a notiček napsal pan ministr Stříbrný? Anonym Národního osvobození může být spokojen, že naší publicistikou tak důkladně zamíchal. Snad si tu zásluhu bude reklamovat pan Dyk, ačkoliv sotva bude potěšen odpovědí Národních listů.
Anonym uvedl hodně detailů o Dr. Kramářovi, ale na to orgán pan Dykův nereagoval, jen na zprávu o monarchismu Dr. Kramáře. Národní listy udělaly rozdíl mezi monarchismem rakouským a patrně ruským. Nám ovšem je absolutistický monarchismus jako monarchismus. Také revoluční čert vzal oba, ale jak vidíme k žalosti Národních listů a Dr. Kramáře. Jenže ten čert se čerta stará o ruský monarchismus Dr. Kramáře.
Takže to byla pasáž, úryvek, z kapitoly Demokracie, diskuse.
Já vám děkuji za dnešní pozornost a samozřejmě budu pečlivě sledovat další diskusi. Na WC se mi nechce, sil mám dost, ale nevím, těch stran mám tolik, ten můj výklad je dlouhý, takže stejně jako jsem řekl včera, že potřebuji trošku širší prostor od devíti ráno, tak to budu podrobně sledovat. Protože teď když budu začínat nové pasáže, tak zase budu přerušený. Proto jsem se ptal, do kolika to je. A byla by to škoda, protože moje vyprávění určitě zaujalo řadu z vás, tak je potřeba, aby to bylo všechno v kuse.
Ale doufám, že dojde k nějakému politickému posunu ohledně korespondenční volby a že dojde k nějakému kompromisnímu jednání, protože my těch argumentů pochopitelně máme připravenu ještě řadu. Děkuju za pozornost. (Hlasitý potlesk, výkřiky z řad opozičních poslanců.) ***