(19.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Masaryk byl silnou a vlivnou osobností a stejně tak se profiloval jako prezident. Snažil se aktivně ovlivňovat politiku tím, že téměř denně psal ministrům, jak by se měli v dané věci rozhodnout, přestože mu k takovému jednání scházely pravomoci. Na ministerstva se často snažil dosadit své kandidáty. Důkazem toho byl Beneš, který byl v letech 1918-1935 nepřetržitě ministrem zahraničních věcí bez ohledu na to, kdo byl aktuálně u vlády. Masaryk ho do úřadu vždy protlačil. Beneš byl vůči Masarykovi vždy loajální. Dával mu ke schválení a k podpisu často i ty listiny a dokumenty, u kterých to nebylo potřeba, a tím jako by Masarykovu participaci na zahraničních záležitostech legalizoval. Když proto Masaryk v roce 1935 abdikoval z prezidentského úřadu, vyslovil se pro to, aby se jeho nástupcem stal právě Beneš. Ale už dávno předtím říkal, že bez Beneše bychom republiku neměli a že Beneš je zárukou zachování idejí, z nichž stát vznikl.
Masaryk prostřednictvím Beneše a jiných politiků výrazně uplatňoval svůj vliv ve vládě. Podle ústavy prezidentské pravomoci odpovídaly středně silnému postavení hlavy státu. V Masarykově případě se jeho postavení a vliv blížil prezidentskému systému Spojených států. Tak to vnímala i československá veřejnost, která v něm spatřovala autoritu a záruku demokratického státu.
Masaryk během 17 let, co byl prezidentem Československé republiky, zažil střídání celkem 15 vlád. Prvorepublikový politický systém byl charakteristický větším množstvím a roztříštěností politických stran, které bojovaly o hlasy občanů. Po parlamentních volbách proto často vznikaly koalice složené z pěti, šesti až osmi politických stran. K Masarykovým nejvěrnějším spojencům kromě Beneše patřil Antonín Švehla, který byl předsedou Agrární strany a předsedou vlády v letech 1922-1929. V tomto období Švehlova vláda sestavila koalice, které úzce spolupracovaly s prezidentem. Říkalo se jim proto hradní křídlo, či zkráceně mocenské centrum Hrad.
Po odchodu Švehly z politiky se vládnoucí koalice i nadále koncentrovaly kolem Masaryka a spolu s ním rozhodovaly o každodenní politice. Vytvoření hradního křídla vedlo k polarizaci politiky a vzniku dvou skupin. Na jedné straně hradní křídlo podporované Masarykem a na druhé straně protihradní křídlo, které stálo v opozici k prezidentu Masarykovi. Do protihradního křídla patřila Komunistická strana, Sudetoněmecká strana, Slovenská lidová strana a jiné menšinové strany. Takže vidíte, že Sudetoněmecká strana, což jsou tady partneři KDU-ČSL, lidovců, tak už v té době byli celou dobu proti Masarykovi. Většina z nich byly strany extremistické, které vystupovaly proti existenci Československa a proti Masarykovi, který byl jeho symbolem. Takže Sudetoněmecká strana, ono se to s nimi táhne hodně dlouho. Jenom připomenu tady KDU-ČSL. Takže vy na jednu stranu říkáte Masaryk a na druhou stranu oni byli proti Masarykovi. Tak už to nebudu komentovat. Už jsem to tady říkal několikrát.
Kromě toho, že se Masaryk výrazně zapojoval do politického dění, často využíval ostatní pravomoci, které mu jako prezidentu podle ústavy náležely. Masaryk jako humanista a filozof byl odpůrcem trestu smrti. Z toho důvodu hojně využíval své prezidentské právo udělovat milost. Během 17 let jeho prezidentské vlády bylo v Československu vykonáno pouze 11 rozsudků smrti, které Masaryk i přes svůj mravní nesouhlas podepsal. Jednalo se o těžké a brutální činy, u kterých na něho tlačila i vláda, aby vynesený trest smrti neamnestoval. Zbylých více jak 400 rozsudků smrti Masaryk změnil tím, že odsouzeným udělil milost dlouholetého vězení. Místo rozsudku smrti dlouholeté vězení. Budínský poukazuje, že v počtu udělených amnestií byl tak Masaryk ve srovnání se svými nástupci raritou. Uvádí, že již žádný další prezident neudělil tolik milostí.
Masaryk byl prezidentem zvolen celkem čtyřikrát. Poprvé v roce 1918, podruhé v roce 1920, potřetí v roce 1927 a počtvrté v roce 1934. V třetí prezidentské volbě roku 1927 získal Masaryk 274 hlasů ze 432 možných. Jeho protikandidátem byl komunista Václav Šturc, který dostal podporu 54 hlasů. Ostatní politici se vzdali hlasování tím, že odevzdali prázdné volební lístky. V době své poslední kandidatury v roce 1934 již nebyl Masaryk plně zdráv a uvažoval o svém politickém důchodu. To mu však bylo rozmluveno politiky hradního křídla, kteří Masaryka přesvědčili k poslední kandidatuře. Obávali se, aby se tehdejší rozmach diktatury nerozšířil i do Československa. Potřebovali proto Masaryka v čele státu jako symbol demokracie a svobody. Ve volbách roku 1934 získal Masaryk 327 hlasů. Jeho protikandidátem byl Klement Gottwald, kterého volili komunističtí politici a který získal 38 hlasů.
Masarykovi jeho zhoršující se zdravotní stav neumožnil v úřadu prezidenta setrvat po celé volební období. 21. listopadu 1935 přijal předseda vlády Milan Hodža Masarykovu abdikaci. V památném abdikačním textu Masaryk kromě důvodu svého odstoupení pronáší k národu přání: Byl jsem čtyřikrát zvolen prezidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych vás poprosil a celý československý národ i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. V závěru své řeči se Masaryk vyjádřil pro Beneše jako svého nástupce, kterého doporučil do čela Československa.
Masarykova rada, aby se novým prezidentem stal Beneš, byla politiky vyslyšena. Roku 1935 byl Beneš zvolen novým prezidentem. Masaryk po své abdikaci se definitivně stáhl z veřejného života. Přestal být činný jako politik i jako vědec a pedagog. I přesto se nadále stýkal se svým přítelem a nástupcem Benešem, jehož prostřednictvím zůstával být informován o politickém dění. Na veřejnosti se naposledy objevil u příležitosti výročí bitvy u Zborova 4. července 1937, což bylo současně jeho rozloučení se s československým národem. Masaryk zemřel v kruhu nejbližší rodiny a přátel 14. září 1937 v Lánském zámku, kde je i pochován spolu se svou ženou.
Vážené dámy a pánové, já jsem v té střední části svého vystoupení v podstatě měl dva cíle. Prvním bylo objasnit vám z vládní pětikoalice Masarykovo pojetí demokracie, takže můj projev plně má souvislost pochopitelně s vaším návrhem na změnu volebního zákona - korespondenční volbu. A jsem rád, že to - a děkuju za to, že to i předsedající až na jednoho všichni pochopili. A spolu s tím jsem vám chtěl vysvětlit pojmy, o které právě zakladatel státu Masaryk se opíral při založení státu: politika, mravnost, humanita, realismus a vzdělání, které chápal jako stavební pilíře demokracie. Tohoto cíle, doufám, že bylo v jednotlivých kapitolách, které jsem vám zde řekl, dosaženo, ale uvidíme až při dalších reakcích zástupců vládní pětikoalice, zdali jste si z toho vzali nějaké poučení, nebo nikoliv. ***
