(16.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Tam to bylo zajímavé, protože díky staršímu bratrovi a mamince jsme se naučili číst ještě na mateřské škole, tady starší bratr, který tady dneska není. Proto já jsem byl jediný ve třídě, si pamatuji, na základce, který uměl číst, což mi ale způsobilo práci navíc, protože učitelka mi neustále dávala sešity, abych je rozdával spolužákům, protože jediný jsem přečetl to jméno. Takže jsem vždycky dostal úkol, každý den jsem měl vždycky úkoly, zatímco ostatní jen seděli a jenom vyčkávali nebo se bavili. Takže takovýhle mám zážitek. Takhle to prostě bylo. Ale to bylo fajn, jako mně to nevadilo. Vždycky jsem přečetl jméno a vždycky se přihlásil ten, kdo to byl. Takže když se řekne jméno Petr Chelčický, tak samozřejmě náhoda tomu chtěla, že vlastně s tím mám spojenou i takovou malou část svého života. Zrovna první třída základní školy, část první třídy základní školy.
Podobně to činil i Masaryk, s tím rozdílem, že Masaryk řadu Ježíšových výroků lehce poupravil a zmírnil jejich radikálnost, aby se jimi více přiblížil modernímu člověku. Masaryk nikdy neprezentoval humanitu jako svůj objev. Vždy o ní mluvil v kontextu její historie s přihlédnutím na dílo Husovo, Chelčického a mnohých českých obrozenců. Masaryk tvrdil, že mají-li české dějiny nějaký smysl, pak tento smysl zajisté pramení v humanitě, a proto by se humanita měla stát i naším národním programem. Masaryk tvrdí, že humanita by se však neměla omezovat pouze na náš národní program. Humanita by měla mít kosmopolitní charakter. Každý národ světa by měl usilovat o člověčenství. V době po první světové válce se myšlenka člověčenství projevila ve snaze o vytvoření mezinárodní organizace spojených národů, jež by sdružovala státy celého světa pod záštitou stejného cíle, a to udržení světového míru. Společnost národů však svého cíle nedosáhla a faktický význam ztratila v roce 1939, kdy začala druhá světová válka. Po ukončení války v roce 1945 byla založena další mezinárodní organizace, Organizace spojených národů, která se tak stala novým garantem světového míru a nositelem humanitních ideálů.
Humanita je náboženstvím lásky k bližnímu. Lidskost znamená vztah člověka k člověku. Člověk má v sobě vrozenou touhu po lásce a družnosti. Chce lásku dát a také lásku od okolí přijímat. To je podstata lidství. Humanita je Masarykovi především praktickou záležitostí, a proto jí přikládá i větší význam než náboženství. Avšak dodává, že lidskost bez náboženství nikdy není úplná. Mravnost by měla být postavena na náboženských základech. Masaryk především zdůrazňuje, že neexistuje humanita relativní. Relativní humanita není žádná humanita. Masaryk si plně uvědomuje, že může docházet k rozporům mezi naším jednáním a okolním světem. To, že se naše okolí chová nehumánně, v žádném případě neomlouvá naše vlastní nehumánní jednání. Není důležité to, co dělají druzí lidé. Podstatné je to, jak jednáme my. Z toho Masaryk dochází k závěru, že existuje pouze absolutní humanita. Buď se chovám humánně, anebo ne. Nic mezi tím neexistuje. Humanita je orientovaná na svět, okolní lidi a jejich potřeby, je altruistická a nesobecká. S humanitním cítěním je však důležité zachovat si i svůj úsudek, svoji individualitu a osobnost, protože každý se zpovídáme jedině svému svědomí. Nemělo by nás zajímat, co o našem chování soudí soused. Klíčové je, jak naše chování reflektujeme my sami.
Z uvedeného plyne, že Masaryk hlásá individualismus, avšak jeho pojetí individualismu je humanitní. Individualitou je Masarykovi člověk silného charakteru a vyzrálé osobnosti, který směřuje svou činností ke zdokonalení světa. Před čím Masaryk varuje, je krajní individualismus, který postuluje jedince jako středobod všeho dění. Krajní individualismus člověka prezentuje jako jedinou pravdu a míru všech věcí, kdy jedinec sám rozhoduje o tom, co je správné a co správné není. Tvrdí, že individualita v takovém pojetí vede jedině k egoistickému chování a k morálnímu anarchismu. Taková forma individualismu je pro něho nepřípustná. Nežijeme v tom světě sami o sobě a sami se sebou. Vždy jsme součástí interakcí s druhými lidmi. Jsme bytosti humanitní, a proto bychom se taky měli humanitně chovat.
Pojďme dál. V přehnaném individualismu a subjektivismu Masaryk spatřoval i důvod početního růstu sebevražd v Evropě v průběhu 19. století. Jan Patočka píše, že Masaryk vysvětloval sebevražednost moderního člověka ztrátou jeho víry Boha. Člověk tam zůstal opuštěn a sám. Ztratil objekt, kterého by se držel, od kterého by odvozoval smysl svého života. Nastalá nezakořeněnost se projevuje jeho lhostejností, izolovaností, nečinností, skepsí a někdy až nihilismem. Takový člověk na sebe bere veškerou vinu za své činy a sám sebe trestá tím, že se zničí. Masaryk je přesvědčen, že chce-li moderní člověk překonat nastalou krizi projevující se vysokou sebevražedností, je třeba být objektivní. Pokud Masaryk tvrdí, že je třeba být objektivní, myslí tím, že je třeba být humanitní, starat se o okolní dění a aktivně se do něj zapojovat.
Pro Masaryka je sebevražda čin nemravný, pramenící ze slabosti a morální nepevnosti. Sebevraždou člověk ukončuje dlouhý řetěz mravních chyb a vysvobozuje se z vlastního zoufalství. Masaryk je toho názoru, že většina potenciálních sebevrahů vede nemravný život. Jsou to lidé bez hodnot, bez ideálů a bez přesvědčení, že poctivou a vytrvalou prací lze tento svět zlepšit. Takoví lidé se utápí ve vlastní beznadějnosti a úzkosti, a proto raději dobrovolně život opustí namísto toho, aby snášeli jeho tíhu a bojovali o lepší budoucnost.
Kromě morálního úpadku má podle Masaryka na vzrůstající sebevražednost vliv i polovičatost člověka, která znemožňuje jedinci adekvátně hodnotit jeho život. Neúplný člověk cítí omrzelost životem, není schopen se veselit z běžných denních radostí, pociťuje už jen neštěstí. Polovičatost člověka je spojena s polovzdělaností. Lidé si ve škole osvojí široké množství znalostí a poznatků, avšak toto vědění nemá velký vliv na jejich život podle Masaryka. A Masaryk říkal, že mladí lidé se učí pro školu a neučí se pro sebe, pro vlastní rozvoj. Vědění, které člověk nabyde a není schopen ho nějakým způsobem prakticky využít, ho přivádí k fantazijnímu a pošetilému uvažování o světě, které mu krade chuť pracovat a končí celkovou znuděností. Masaryk sebevraždu chápe jako rozumovou a morální nerozvinutost člověka jako důsledek neúplnosti lidské bytosti.
Tady bych s prezidentem Masarykem polemizoval, protože ta situace v současné společnosti je přece i jiná. Protože když se podíváte, a tady se o to nikdo nikdy nezajímal, na důvody sebevražd, co mám informace, protože my v SPD se zajímáme o osudy lidí, kteří třeba skončili takovým osudem, tak řada těch příběhů je, že skončili v neřešitelných exekucích a skončili v dluhových pastech. A je to kvůli systému, který je nastaven českým státem. To znamená, prostě ti lidi mají třeba rodiny, všechno. Ale praktiky těch lichvářů a hlavně ta situace, kdy mimochodem i Fialova vláda uvádí lidi do chudoby a stoupá počet exekucí, jak víte, to jsou oficiální údaje. A ti lidi si potom musí půjčovat, už zoufale si půjčují, protože musí živit děcka, musí prostě mít na základní životní potřeby. A ti lidi si potom zoufale půjčují už, kde můžou, a dělají věci, které by normálně nedělali, tak potom to vlastně i velice slušní lidi, kteří sami v podstatě ani třeba nepochopili, ale mohlo k tomu dojít i z různých rodinných důvodů, tak je to vlastně stáhne do těchhletěch neřešitelných situací, které potom takhle řeší. ***
