(15.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Tak dál. Masaryk nejednou řekl, že dosavadní evropské demokracie jsou pouze pokusy o demokracii pravou. Musíme si uvědomit, že mít demokracii je jedna věc, a mít demokraticky smýšlející občany věc druhá, píše Král už v roce 1947, strana 26. Masarykův odhad byl, že pokud ČSR zažije v následujících 50 letech poklidný politický vývoj, mohli bychom potom mluvit o již stabilní demokracii, píše Čapek strana 123. No, z historie víme, že se toho Československá republika nedočkala. Od roku 1939 byla okupovaná nacisty a od února 1948 v zemi nastoupil komunistický režim, který trval až do roku 1989.
Nyní žijeme v demokratické společnosti 27 let... Pardon, to mám trošku starší článek. Takže žijeme v demokratické společnosti už - 89, 99 - prostě žijeme přes 30 let v demokratické společnosti, což je podle Masaryka fáze už tato, už samozřejmě ty desítky let, co Masaryk už nežije, to je jasné, ale co týče toho časového horizontu, protože on předpokládal, že po 50 letech, že v následujících 50 letech, když bude poklidný vývoj, tak bychom mohli mluvit o stabilní demokracii. Tak teď máme 30 let, takže to je podle Masaryka v podstatě fáze, kdy se člověk učí, co to vůbec znamená demokraticky se chovat a myslet. Podle Masaryka je to ta fáze. Já si myslím, že ten vývoj už je a že to víme v podstatě. To tady neví jenom Fialova vládní pětikoalice, když tady navrhuje tenhle zákon o korespondenční volbě, který je protiústavní. Nebo takhle - vy to víte. Nejhorší je, že vy to víte, ale děláte to prostě schválně, to je ten celý problém. Protože já vás znám, mnoho z vás znám, a vy to všechno víte, to je na tom toto, vy to všechno víte, vy úplně chápete i ty výtky, co tady říkám. Devadesát procent z vás to všechno chápe. Jo? Protože zbytek jsou třeba aktivisté, kteří - to je třeba paní předsedkyně Pekarová, která prostě to nechce chápat, že má blok, jo, protože ona je prostě, takhle to jede, a Tchaj-wan a Ukrajina a já nevím, co všechno, jo, jo, ale český občan, ne, tam je to prostě, to už je tam už, už to nejde jako. To znamená, ale většina z vás ví, o čem tady mluvíme, a víte, že to je protiústavní, to, co navrhujete. Vy to všechno víte. Vy to máte, tady spousta, že jo, to prostě, vy to víte, ale protože máte prostě špatné preference a chcete tady být příští rok znovu, tak prostě jste přistoupili na to, přestože víte, že to je špatně, tak jste na to přistoupili, že se prostě ohne ústava a ohne se demokracie, pak se budete spoléhat na Ústavní soud, a ono to nějak dopadne a volby už se nezruší potom. A to je přesně přece, takhle vy to děláte. No ale já vám jenom říkám, že to je špatně prostě. Kdybyste ten návrh aspoň navrhli tak, aby nešlo, aby byla ta tajnost tam zaručena, aby byla zaručená ta rovnost, aby se lepším způsobem zabezpečilo to sčítání hlasů. Ale vy jste si tu práci nedali s tím návrhem zákona takovou. Protože všechno to, co říkají, vždyť vám to znovu opakuju, i ten profesor Gerloch i ten docent Koudelka, mnoho dalších, vždyť všichni, a určitě jsou mezi nimi i voliči, i vašich voličů je hodně mezi těmi odborníky, ale oni prostě už se na to taky nemůžou koukat a upozorňují na to. Četl jsem to tady v úvodu svého projevu, řadu vyjádření různých osobností, a mám jich ještě mnohem víc, těch vyjádření samozřejmě, ale to bych tady, už jsem se potřeboval posunout, chtěl jsem se posunout další fáze projevu.
To znamená, to je na tom to, že řada z vás ví, že to je špatně. Já nebudu říkat jména, protože to nikdy neřeknu, ale i řada, někteří vaši poslanci, když jsem s nimi mluvil, z pětikoalice, tak se jim to zavedení korespondenční volby nelíbí. Řada mi jich to z vás řekla do očí. Neříkám, že velká řada, protože na to, abych mohl komunikovat blíže, tolik z vás, tolik mezi vámi není. Ale ne, to není z nějakého špatného důvodu, prostě třeba nebyl čas se někde blíž seznámit nebo se nějak sblížit, což je škoda samozřejmě, protože na našem výboru, na petičním výboru, to funguje skvěle, tam máme dobré vztahy všichni, jsou tam z pětikoalice samí fajn poslanci, jsou tam, a je to super, musím říct, pracujeme, všechno probíhá konsenzuálně a je to, odsejpá to a je to prostě super. Tam máte většinu, že jo. Ale je to prostě super spolupráce, člověk se těší na ten výbor a je to úplně, je to prostě velice pracovní, pozitivní atmosféra je tam hrozně.
Ale teď se vracím k té korespondenční volbě. Vracím se k té korespondenční volbě, že nehledě na to, když jsem mluvil s několika poslanci vládní pětikoalice, tak mi mezi čtyřma očima řekli, že se jim taky, ta korespondenční volba, s ní mají problém. No, jsou ta vyjádření. Jenže ona to chce TOP 09. Ono to chce jít ještě ti (?). Nebo jsem řekl, že jsem takhle nemluvil s poslanci TOP 09. Samozřejmě jsem takhle zúžil okruh, ale víc už to zužovat nebudu. No samozřejmě paní Pekarová Adamová, ta to chce v první řadě, předsedkyně Sněmovny, TOP 09, že TOP 09 by se bez ODS, ani lidovci už by sem nedostali podle všeho, jak to tak vypadá, takže vy nutně potřebujete nějaké hlasy a potřebujete jít s ODS, protože pak už byste asi ve Sněmovně nebyli, nebo by to bylo velmi na hraně. Tak lidovci by nebyli určitě, že jo, jak to vidíme, a topka spíš ne, jak to vidíme podle průzkumů. To znamená, vlastně v podstatě vy hrajete o všechno a jste ochotní proto i třeba ohnout demokracii a ohnout zákony proto, aby tady prostě bylo pár pro (míst) nějaké poslance za vaši stranu. A já myslím, že to prostě není správně, no. Jako prostě skutečně paní Pekarová Adamová, předsedkyně Sněmovny, je přímo ohrožením té demokracie. Protože to, co se shodují koaliční poslanci, je, že to tlačí v první řadě TOP 09, ten zákon o korespondenční volbě. V prvé řadě TOP 09 to tlačí a samozřejmě STAN ještě, pan Rakušan. Na tom je všeobecná shoda, že jsou nejhlasitější, kteří trvají, STAN, pan Rakušan, kteří si zpackali preference samozřejmě těmi kauzami organizovaného zločinu Dozimetr a tak dále a těmi dalšími vyjádřeními, tak tyto dvě strany v podstatě to chtějí. Takže to tady musíme pojmenovat, kdo je v čele toho pelotonu, toho ohýbání demokracie. Samozřejmě týká se to celé vládní pětikoalice, je to váš návrh samozřejmě, celé koalice, ale zase je to ta paní Pekarová Adamová s tím Vítem Rakušanem a s Piráty samozřejmě.
Edvard Beneš, pojďme dál časově malinko jenom. Edvard Beneš ve vzpomínkách na Masaryka uvádí, že Masaryk ve vztahu k demokracii neříkal, že politici naplní vizi ideálního státu či že zabezpečí spokojenost všech obyvatel. K onomu ideálu se lze neustále více a více přibližovat, a to účinnou láskou k bližnímu a politickým naplňováním potřeb a zájmů všeho druhu. Beneš píše, že v tom Masaryk obsahově a metodicky viděl smysl demokracie. Beneš 1937, strana 13.
Tak pojďme k další pasáži s názvem, respektive já to nebudu ani nějak nazývat, ale pojďme dál prostě v tom, jaké jsou základy demokracie v České republice a co byla ta představa Masaryka, prvního prezidenta. Masaryk chápe politiku ve dvojím smyslu. Za prvé je politika uměním a za druhé je politika vědou. O politice jako o umění můžeme mluvit tehdy, pokud budeme politiku vykonávat. Jinými slovy se jedná o politickou praxi. A o politice jako vědě pak hovoříme v souvislosti s politickými teoriemi, které se zabývají studiem toho, jak je politické umění vykonáváno.
Před první světovou válkou byla Francie jedinou demokratickou zemí v Evropě. Tento fakt vysvětluje profrancouzskou orientaci nově vzniklé ČSR. Na evropském kontinentu nebyl jiný stát s delší demokratickou tradicí, od kterého bychom se mohli demokratickému životu naučit. Spojené státy vzhledem k zaoceánní vzdálenosti nám nenabízely přílišnou interakci. ***
