(20.40 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
A tady je potřeba podtrhnout principy těch voleb. Mám čtyři základní. Princip svobodných voleb. Princip svobodných voleb. Co dělám za plentou je jenom na mně v zásadě, takhle to je. Nevím, jakou má zkušenost Jan Jakob, ale já když jsem šel jednou hlasovat se svojí dcerou, tak ani tu malou dceru mi nepustili za tu plentu. No tak možná byli příliš jako přísní. Ale opravdu lpěli na tom bez výjimky, že za tou plentou může být jenom ten člověk sám. Princip svobodných voleb. Jsem za plentou a přes to, co komu říkám, koho jsem volil, tak tam volím toho, koho chci. Vy jste mi tady říkali příklady, že to někdo někomu připraví doma a stejně to není na sto procent. No tak na sto procent není nic. Jestli chcete něco na sto procent, tak to tady zabalme a vůbec tady nepřijímejme zákony, nic není na sto procent. Ale limitně se to blíží k nule, princip toho ovlivňování. Protože i ten člověk, který tam přijde, tak si může vzít ty lístky znovu.
Připomenutí kampaně - to tady mám přemluv bábu, to už tady zaznělo asi stokrát. Nebo případy, kdy děti vyhrožují svým rodičům, že jim neukážou vnuky. To nebyla teorie, to normálně takhle frčelo prostě na sociálních sítích. Jestli budeš volit toho či onoho, tak neuvidíš naše vnuky, tvoje vnoučata, když budeš volit ty zlé strany. A my jsme se tady doposud bavili o tom, co se děje po těch volbách, jak se to hlídá, jak se to sčítá. Ale mě, dámy a pánové, zajímá, co se děje před těmi volbami. Na to tady nikdo neupozornil. Před těmi volbami. Ty tlaky, mainstream. Správná volba, špatná volba. Důkaz? Chcete důkaz? Důkaz je to, že už dneska se lidé bojí přiznávat, koho volí, i v momentě, kdy odcházejí z té volební místnosti. To je ten slavný výsledek exit pollu, který byl na Slovensku, který říkal ty výsledky úplně jinak, než jak to dopadlo. Prostě se vytvoří v té společnosti taková atmosféra. A na Slovensku je to stejné jako tady. Úplně stejné to bude ve Spojených státech, tam to uvidíte za pár měsíců. To není jenom naše originalita. Prostě vytvoříte takovou atmosféru, že přiznat, že někoho volím, se prostě nenosí. Volit tohohle in, tohleto volit je out. Ti lidé to nepřiznají, ani když už odejdou z té volební místnosti.
My se bavíme o tomto kontextu, o této atmosféře. A mně přijde, jako byste tady v tom nežili, myslíte, že to jako není, neexistuje to. Není tady tenhleten společenský tlak, že někdo se bojí, někdo se chlubí, koho volí, někdo to fotí, jak to roztrhal celému domu, ty volební lístky, a dává to na Twitter ještě předtím. A někdo vlastně ani neřekne, koho volí, nebo to zamumlá. Anebo vlastně někoho jiného. Ale princip svobodných voleb - i za tou plentou se rozhodl svobodně.
Řada výzkumů v Americe se právě zaměřila na to, jestli hlasování poštou je bezpečné. A v něm skutečně dochází k minimu podvodů. To já tady přečtu tak, jak jsem si nazkoumal a jak jsem si přečetl ty výzkumy. Nicméně je to proto, že ti výzkumníci zjišťovali, co se stane potom, co volič vhodí hlasovací lístek do speciální hlasovací obálky - která je skutečně v USA zabezpečena různými prvky - nikoliv co se děje předtím. A tady jsem si našel dvě studie, které provedli výzkumníci v Oregonu, kde bylo schváleno všeobecné poštovní hlasování v roce 1998. A ukázalo, že třetina voličů fyzicky vhodila svůj hlas doma do obálky za přítomnosti jiných lidí a byli pod určitým tlakem, mohli být pod určitým tlakem. Bavíme se o roce 1998. To ta doba byla, já bych řekl, svobodnější než to, co se děje dneska. Já nebudu opakovat tady ta čtyři nosná témata, u kterých je to černobílé. Kdo má názor ten, je špatný, kdo má názor ten, je dobrý. Vy jste teď jako na té správné straně samozřejmě. Riziko, že dominantní člen domácnosti vyvine tlak na ostatní členy domácnosti, je jedno z největších, pokud se týká voleb vzdálenou formou.
Princip tajných a anonymních voleb. Druhý princip. Lístek je v urně. Není rozpoznatelný, kdo ho tam dal, jak. To je také základní princip. A vy v momentě, kdy budete různě upravovat podmínky té korespondenční volby, budete muset od těch standardů ustoupit někde. Buď to bude super hyper tajné, ale pak jako tam bude hrozit, že to nebude úplně svobodné, protože pak budete muset toho člověka tedy hodně jakoby kontrolovat, že je někde sám, že to je on, a pak se to vůbec nevyplatí. Já se pak dostanu k té technice, že to vůbec není jednoduché, ta vaše jednoduchá korespondenční volba. Čím větší zabezpečení proti zneužití falšování, tím méně svobody. To je přece úplně, úplně jasné.
Princip důstojnosti. Třetí princip. Volby mají být důstojné, nikoliv snadné. Důstojné. Ve volbách se rozhoduje o tom, kam bude směřovat celá země, jaké jsou naše priority, jestli třeba zavedeme to euro, jestli budou hromadné žaloby, jestli bude zákon o referendu, jak vysoké budou daně a tak dále. Jaký je náš vztah k regulacím EU, ke Green Dealu a tak podobně. A já tady často vidím srovnání, že když už se všechno přece používá přes moderní technologie a já ovládám svůj účet internetový, bankovnictví na dálku přes počítač, přes mobil, proč bych nemohl dělat i tohle? Ale přece tohle se nedá spojovat. Nemůžete porovnávat volby, kde rozhodujete o důležitých věcech, to je ta důstojnost, s objednáním pizzy nebo s nákupem přes e-shop nebo přes ovládání internetového bankovnictví, což můžete třeba dělat denně. Ale tady ty volby, ty hlavní, jsou jednou za čtyři roky, v průměru jsou volby jednou za dva roky. Já jsem to nazval kult snadnosti a rychlosti, doba usnadňování. Někdy to smysl dává, třeba při styku s úřady, byrokracie, ale někdy to smysl nedává a to je právě u těch voleb. Čímž já neříkám zároveň, že ty volby mají být uměle komplikované.
Jenom připomenu, že na našem území je 15 000 volebních místností. Takže tady nikdo nečeká fronty jako ve Spojených státech. A já pak vysvětlím, proč o tom mluvím, nebo to vlastně můžu říct rovnou. Protože v momentě, a vy to víte moc dobře, v momentě, kdy vy tady zavedete korespondenční volbu a vlastně zvýhodníte jednu část voličů, kteří nejsou v České republice, protože budou mít větší vějíř možností, můžou volit osobně nebo korespondenčně, tak to může implikovat to, že tam není rovnost před zákonem a že se to pak rozšíří na Českou republiku, a najednou padá ten hlavní argument, který třeba řekl Marek Benda opakovaně v televizi, že v České republice si to určitě nepřejete. Ale v momentě, kdy dojde k té nerovnosti, tak ať si to přejete, nebo nepřejete, tak se to najednou může rozšířit všude. A já tady říkám, že u nás to není vůbec zapotřebí, u nás fronty nevznikají. Je v průměru 560 voličů na jednu volební místnost. Také víte, že už, já nevím, kolem páté šesté hodiny už víme výsledky. To přece funguje perfektně. ***
