A co se týká reakce na kolegu Vondráčka, vaším prostřednictvím, dovolím si jen připomenout, že korespondenční volba, respektive možnost volit korespondenčně, je právo člověka, respektive možnost toho člověka. On si pořád může vybrat to, že na ten úřad dojede. Takže prosím zase nesměšovat. Děkuju.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Lochmana.

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji, pane místopředsedo. Teď navážu na tu faktickou část. Jedni tu vyzývají k diskusi. Pak mě tu kolega osočil z toho, že nemám obstruovat. Tak já se právě snažím diskutovat. Tak teď to zkusím velmi fakticky. Když jsme se tady bavili o zahraničí, tak jsem si tu nechal vyjet podklady. V Německu korespondenční volba od roku 1957, Itálie 2001, Norsko 2002, Lichtenštejnsko 2004, Nizozemsko 2004, Slovensko 2004, Švédsko 2005, Slovinsko 2006, Estonsko 2007, Lotyšsko 2009. Mohl bych pokračovat. Takto byly zaváděny korespondenční volby v jednotlivých evropských státech, nemluvím o těch dalších státech mimo Evropu, kde už zavedeny jsou, a v těch dalších, které jsem nezmínil. Dneska v Německu podle dat, která jsem si dohledal, v posledních volbách možnost korespondenční volby využilo 30 % německých voličů.

A teď k těm fázím. Když tu od začátku se někteří snaží znevěrohodnit korespondenční volbu, zcela iracionálně, nesmyslně říkat, že je to netransparentní, že to někdo tam za vás hodí. A už jsme se tady třeba bavili i o tom, že během covidu bylo umožněné hlasovat z auta a několika lidí. A taky se můžeme bavit o tom, jak se připravuje hlasování doma, když se radí celé rodiny. Tak nic netransparentního na tom není. Kdybyste to neznevěrohodňovali, tak se možná dostaneme i do momentu, že bychom tu volbu zavedli ihned i pro Českou republiku. Ale když vidím, jaká bitva tady o to je, tak přece je logické s ní začít, tak jako je to podobně, tak jako je to v některých státech, tedy na dálku, pro ty voliče ze zahraničí, a když se to osvědčí i u nás, tak můžeme pokračovat dál.

Nicméně chtěl jsem jenom říci, tyto všechny evropské země již mají korespondenční volbu zavedenou. Ano, jak pan kolega Vondráček říkal, je to v různých formách. My jsme nějakou navrhli. Jestli se vám něco na tom nelíbí, pojďme o tom mluvit. Bude tu druhé čtení a pozměňovacími návrhy můžete ten zákon vylepšit, navrhnout to podle toho svého.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím pana poslance Vondráčka, poté pana ministra Válka.

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem se v té předchozí faktické poznámce mírně rozvášnil a zapomněl jsem, že jsem chtěl odpovědět na dvě věci. Chtěl jsem reagovat na kolegu Lochmana, že použil slovo skanzen. My se tady bavíme o snížení standardu. My se tady bavíme o narušení ústavního principu tajnosti, svobody a přímosti volby. Bavíme se o ústavě. To není skanzen. To je prostě konstanta. To je věc, která nepodléhá nějakému dynamickému vývoji, ale má být stálá. Máme konzervativní přístup k ústavě. A jestliže se bavíme o korespondenční volbě, abychom se posunuli v té debatě, tak musejí všichni připustit, že korespondenční volba je snížení standardu, že jdeme do horšího, ne do lepšího. Chcete usnadnit volbu dopisem lidem ze zahraničí, zvýšit jejich komfort. Ale tím samozřejmě oslabujete ústavní principy. Na tom se shodli všichni ústavní právníci, které jsem měl na těch seminářích. Debata je o tom, jaká míra je přípustná. Protože se tady střetává princip všeobecnosti voleb versus tajnosti, přímosti a osobní volby. Přiměřenost. Ale to, že jsme velmi opatrní a že tvrdíme, že nechceme slevovat z těch vysokých standardů, to je v pořádku. To není skanzen. To je trvání na nějakých principech. A když se na tomhle domluvíme, tak můžeme pokračovat a můžeme se bavit o jednotlivých parametrech.

Pak ještě říkal kolega něco, a to jsem zapomněl. Já myslím, že se ještě střetneme během večera. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuju. Poprosím pana ministra Válka.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuju, pane předsedající. Tak ta nálada je trochu uvolněná, je to dobře a jsem rád, že ta diskuse se posune.

Nicméně já teď musím vaším prostřednictvím na pana poslance Maška. A já tedy se omlouvám, ale když už tady zaznívají různá slova, já tedy, když ty, Vlastimile, já ti, Jiří, víš, že máme velmi korektní vztahy, pak si můžeme někdy mezi čtyřma očima říct, proč se musí posunout platnost toho zákona. Víš dobře, že to není moje vina. Asi taky víš, čí je to vina. A ani ty, ani já to nebudeme otvírat, protože ten ministr za to nemohl a byl do toho vtlačen, a nikým z politiků, ale aparátem. Oba dva to víme.

A co se digitalizace týče, ten posun je podle mě zásadní, a tím pádem já toho využiju, když jsme takhle tady v kolektivu. Bude finální konference 30. ledna, bude v IKEMu, kde se seznámíte s elektronickou žádankou, s elektronickou propouštěcí zprávou. My jsme to nakonec všecko propojili s European Health Data Space s tím, že nechci povolit European Health Data Space nic, co by nás stálo peníze. Kolegové z některých opozičních stran mají v tomto směru pravdu. Já jsem dal jasně svoje negativní stanovisko k některým věcem, které nejsou výhodné. Ale chci, abychom měli do konce roku 2025 to, co máme se snímky, tak jak si v DICOM 311 posíláme snímky pomocí ReDiMedu a Epaxu, tak s použitím stejných sítí si budeme posílat žádanky na všechna vyšetření, propouštěcí zprávy a nálezy.

A to, co už se stalo, tak se stala věc, která je naprosto zásadní a klíčová, že jsme dostali vaší zásluhou, protože jste to podpořili všichni, co tady sedíte, možná jste si toho ani nevšimli, dostali jsme do legislativy standardizaci. To znamená DASTA a podobné formáty už nejsou po třiceti letech v České republice možné, ale v podstatě všichni pojedou na HL7, což výrazně zjednodušuje systém. Tak jenom na vysvětlení. Děkuju.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosil bych všechny jenom, aby se dodržovala pravidla, abychom se oslovovali prostřednictvím. Rozumím, že se znáte i osobně, ale ať je to správně podle jednacího řádu.

Poprosil bych v tuto chvíli pana poslance Zunu, poté paní poslankyni Adámkovou a poté paní poslankyni Lesenskou. Máte slovo. Jsme stále ve faktických.

Poslanec Michal Zuna: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem poděkovat paní předsedkyni Schillerové za tu výzvu, abychom se věnovali debatě o korespondenční volbě. A já si k tomu dovolím připojit ještě jednu výzvu, abychom o korespondenční volbě mohli debatovat i v rámci připravených projevů, abychom ideálně opustili ten model faktických poznámek a mohli se poslanci tak, jak jsou řádně přihlášení, dostat v rozpravě ke slovu. I já mám připravené vystoupení, ve kterém bych rád odpověděl na otázky, proč považuji korespondenční volbu za jednoduchou a bezpečnou.

Nicméně v krátkosti alespoň v této faktické poznámce, která bude vlastně i odpovědí paní poslankyni Mádlové na jednu z těch otázek, kterou kladla. Ten princip nebo ten detail je jako velmi snadný. Ve chvíli, kdy volič požádá o to, být zařazen na seznam voličů, kteří budou volit korespondenční volbou, tak on požádá a dostane dvě obálky, velkou a malou obálku, s tím, že volební lístek vloží do té malé, do té menší obálky. V tu chvíli je bezpředmětné, kolikrát si ten lístek vytiskne, protože bude mít jednu tu obálku. Tu malou obálku vloží do té velké, kterou odešle tedy na zastupitelský úřad s tím, že na zastupitelském úřadu volební komise zkontroluje tu anonymizaci, to znamená, že identifikační číslo, které je uvedeno v obálce, odpovídá identifikačnímu číslu toho voliče. Pokud tomu tak bude a budou naplněny tyto podmínky, tak tu malou obálku vloží do té volební urny, kde se v uvozovkách smíchají ty obálky i s hlasy voličů, kteří přišli na zastupitelský úřad hlasovat osobně, tudíž po vyndání těchto volebních lístků... (Předsedající: Čas.) Já se přihlásím a dokončím to.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuju. Poprosím paní poslankyni Adámkovou, poté paní poslankyně Lesenská, paní poslankyně Peštová, pan poslanec Sadovský.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se musím vrátit k té otázce, kterou mi položili ti kolegové, a to je, jakým způsobem se zamezí možnosti zneužití. Technikálie, co teď říkal pan kolega, jako dobře, to samozřejmě oceňuji, ale to jste už hodně daleko. Tady jde lidem o to, že mají strach, že může dojít k zneužití. Já jsem stále neslyšela jasně, jak to nepůjde. Znovu uvádím ten příklad: Lidé pracující v jedné západní zemi, kde mají trvalé bydliště v Čechách, tam odvolili, jedou do Čech. Tito nechtěli, prosím pěkně, nic dělat špatně, takže tam nedošlo k žádnému zneužití. Ale to nemůžeme vyloučit. Já bych tady chtěla slyšet to zabezpečení, jakým způsobem to nebude možné zneužít, jaká tam bude ta kontrola. Já jsem to stále neslyšela. Děkuji. ***