(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pochopil jsem, že váš návrh, pane poslanče, je, aby zpravodajem nebo zpravodajkou tohoto bodu byla paní poslankyně Válková. Poprosím paní poslankyni, abyste si sedla na místo zpravodaje. Současně se ptám, zda někdo vyjadřuje námitku proti tomu postupu a navrhuje jiného zpravodaje? Nevidím. Tak prosím, paní poslankyně, pojďte se posadit na místo zpravodaje tohoto bodu.
Zahajuji všeobecnou rozpravu. Já zde vidím první přihlášku, a to je pan poslanec Hubert Lang. V tom případě, pane ministře, nejprve vy a potom pan poslanec Hubert Lang. Máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju, vážený pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, to nebylo tak, že jsem nechtěl hovořit na začátek, já jsem pouze čekal, zda někdo od vás vystoupí ještě v roli navrhovatele, aby to nevypadalo, že jsem se zdráhal toho, tady vystoupit - rozhodně ne, já jsem na to byl připraven.
Já bych rozdělil ten svůj proslov na několik částí. Nejdřív mi dovolte se vyjádřit přímo k těm událostem, které se staly 21. 12., a v souvislosti s tím potom i ke komunikaci Policie České republiky, k dalším krokům Ministerstva vnitra i preventivním krokům, které mohou vést k lepší ochraně měkkých cílů a třeba i ke zlepšení naší legislativy. Ještě jednou mi na začátek dovolte vyslovit to, co jsem vyslovil ve veřejném prostoru mnohokrát, a to soustrast všem, kterých se tato událost jakýmkoliv způsobem dotkla. Ale hned na začátek zopakuji to, co jsem prostě zopakoval, a myslím si, že ministr vnitra takové poděkování a ta slova vyslovit má, a nebylo by správné, kdyby je nevyslovil. Chtěl bych poděkovat všem složkám Integrovaného záchranného systému za okamžitou reakci, za rychlý zásah v samotné budově.
Osobně jsem byl na místě krátce po vražedném útoku a vlastně do noci i ten celý další den jsem sledoval práci složek integrovaného záchranného systému. Byl jsem ve štábním vozidle, kde jsem sledoval, jakým způsobem se koordinují jednotlivé složky. Byl jsem tam i ve chvíli, kdy policisté museli přijímat velmi nepříjemná rozhodnutí, a byl jsem tam i samozřejmě ve chvíli, kdy se první informace mohly a měly poskytnout české veřejnosti, a snažili jsme se je poskytovat v takové míře a podobě, která byla té situaci příhodná. Zároveň jsme se od první chvíle snažili, aby se do veřejného prostoru nedostávaly informace neověřené nebo doslova lživé, fámy, které v té chvíli mohly zraňovat. Jedna z nich velmi bolestivá byla třeba ta, že při zásahu zemřeli i policisté. Představte si, že policisté mají rodiny, a všechny rodiny pražských policistů v té chvíli byly opravdu ve velké nervozitě a panice.
Tiskové brífingy jsme měli pravidelně, rozhodně nesloužily k žádné exhibici, ale sloužily za prvé k uklidnění veřejnosti, k poskytnutí rychlých informací k tomu, abychom uklidnili veřejnost, že už žádné bezprostřední nebezpečí v Praze nehrozí ve chvíli, když bylo průkazně dáno, že se jednalo o jednoho střelce, o jednoho izolovaného střelce, který v té chvíli už je po smrti. Zároveň jsme veřejnost vyzývali, aby respektovala všechna doporučení Policie České republiky a nekomplikovala práci, protože byť byl střelec po smrti, zásah policie samozřejmě pokračoval celou noc - nejenom policie, záchranářů, integrovaného záchranného systému, ale i krizových interventů. Krizových interventů se povedlo ještě to odpoledne dostat na samotné místo zásahu 47, což je obrovitánské číslo, a to číslo je vlastně rekordní v kterékoliv události, byť chápu, že tragickým dopadem žádná událost v našich novodobých dějinách nemá srovnání.
Chtěl bych poděkovat pražským nemocnicím, pražským záchranářům, záchranářům hlavního města Prahy, chtěl bych poděkovat za okamžitou aplikaci traumaplánu, který se ukázal jako funkční, a vážně zranění, povětšinou mladí pacienti, se dostali na ty nejlepší operační sály v naší zemi a dostali se do rukou těm nejlepším lékařům. Určitě si zaslouží poděkování a obdiv i policisté, kteří se jako první dostavili na místo, dostáli každopádně svému služebnímu slibu a neváhali do té budovy ve chvíli, když byl střelec ještě naživu, nebyl eliminován, okamžitě vstoupit a pokusit se lidem pomoci.
Já jsem se hned na začátku celé události dohodl s panem policejním prezidentem o tom, že komunikace policie musí být maximálně otevřená, srozumitelná a jednoznačná a že tady existuje veřejný společenský zájem, aby lidé dostávali penzum potřebných informací, které v dané chvíli mají nejvyšší prioritu. Policie v této oblasti dělala od prvních minut maximum, pokoušela se informovat na sociálních sítích, v médiích komunikovat, dělat tiskové brífingy, kde objasňovala jednotlivé aspekty zásahu. Samozřejmě se pokoušela ukazovat i náročnost celého zásahu, dokumentovala to i například na videích, která ovšem byla prezentována co možná nejméně traumatizujícím způsobem. Okamžitě jsem se samozřejmě dohodl s policejním prezidentem i na tom, aby Úřad vnitřní kontroly, tedy vnitřní kontrolní orgán Policie České republiky, se začal celým zásahem ve všech jeho aspektech zabývat, to znamená samotným zásahem, událostem, které předcházely danému zásahu a samozřejmě i událostmi, které bezprostředně následovaly už po eliminaci střelce, protože i tam policisté měli celou řadu vůbec ne příjemných úkolů.
Je potřeba si uvědomit, a za to také poděkovat, že policisté byli prvními, kdo poskytoval první pomoc na místě. Ukázalo se, že dlouhodobé školení policistů v těchto kompetencích zachraňovalo životy a policisté, samozřejmě v souznění s typovým plánem pro situaci střelce, pro situaci AMOK, nemohli vpustit záchranáře do budovy fakulty dříve, než byla jistota, že tam není druhý, jiný aktivní střelec, anebo než byla jistota, že i pro jejich zásah je budova bezpečná a že se takového zásahu mohou i záchranáři zhostit.
Vyhodnocení Úřadu pro vnitřní kontrolu opět policie představila. Identifikovala dvě slabá místa, která policie také veřejně sdělila: prvním komunikaci s vedením Filozofické fakulty, druhým nedostatečné analytické nástroje, které měla policie v danou chvíli k dispozici. Rozumím tomu, vůbec to nepopírám a i rozumím tomu, co tady řekl pan kolega Richter a říkají to ostatní, že zůstávají otázky. Já i rozumím tomu, že vidíme bílá místa, a je tady veřejný zájem na tom, abychom odpovědi na některé otázky ještě dostali. Já pouze říkám, že jako ministr vnitra musím interpretovat oficiální závěr Úřadu vnitřní kontroly a poté musím čekat na závěry Generální inspekce bezpečnostních sborů, která přijde s oficiálním závěrem a důkladným prověřením celého zásahu na základě velké řady podnětů, které logicky přicházejí od veřejnosti, které údajně přicházejí i z politické veřejnosti, které přicházejí od médií, a podle mého laického dotazu, jak takové prověřování bývá časově náročné, už odborná odpověď zněla, ať nepočítáme s menším časem, než jsou dva až tři měsíce, a já tomu věřím a rozumím, protože obvykle GIBS postupuje tak, že ty věci opravdu šetří do největšího detailu, chce zodpovědět všechny otázky a za svým rozhodnutím si logicky musí stát.
GIBS bude rozhodovat, zda v nějaké věci bude zahájeno trestní řízení, nebo nebude. Chtěl bych podotknout, že zatím GIBS k žádnému takovému závěru nedošel, který by vedl k zahájení nějakého trestního řízení. Až budeme mít, až já budu mít, až vy budete mít oficiální závěry Generální inspekce bezpečnostních sborů, musíme se k vyhodnocení zásahu určitě vrátit a určitě se k němu vrátíme, vrátíme se k němu na bezpečnostním výboru. Pokud bude legitimní zájem v Poslanecké sněmovně na plénu, tak samozřejmě návrat k tomu tématu může být i tady. ***
