Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Dobrý den, kolegyně, kolegové, pane ministře. Máme před sebou třetí čtení lex Ukrajina VI. Od doby vypuknutí toho válečného konfliktu, za ty dva rok přijímáme šestou úpravu toho speciálního předpisu pro ukrajinské běžence, kteří přichází v rámci pomoci, kdy Česká republika tu pomoc nabídla a připravila. Hnutí ANO 2011 u předchozích pěti lexů, jak postupně šly, čtyři jsme podpořili, u jednoho jsme se zdržovali a bylo to čistě technické, když se tehdy řešila otázka zranitelných a nezranitelných osob. (V sále je hluk.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane poslanče. Kolegové, kolegyně, už poněkolikáté dnes vás žádám o ztišení. (Poslanec Lang: Děkuju.) Nikdo z vás nemá rád, když vystupuje, a v sále je velký hluk. Tak prosím respektujte a buďte ohleduplní i k ostatním kolegům. Děkuji.

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, paní předsedající. Ono je to opravdu těžké potom navazovat, když máte nějaké přerušení, abyste nemusel začínat případně od začátku nebo jste nepřerušil ten tok svých myšlenek.

Jak tady řekl pan ministr, ve své podstatě lex Ukrajina VI, což je předpis, který zpřísňuje - to bych chtěl říci, neustále dochází postupně k zpřísňování podmínek příchozích běženců z Ukrajiny - byl projednán v prvním čtení, v druhém čtení byly připraveny pozměňovací návrhy, měli jsme tam spolupráci oboru azylové a migrační politiky, protože i když jsme koalice či opozice, v těchto věcech se domnívám, že je určitá míra spolupráce potřeba, protože to (je) obrovské množství lidí, které k nám přichází, a musíme to nějakým způsobem řešit, takže za tu vstřícnost děkuji. Máme tam připraveny dva, jsou připraveny dva pozměňovací návrhy, o kterých se bude ještě hovořit, a doufám, že tyto pozměňovací návrhy projdou. Bezpečnostní výbor se k tomu také vyjádřil za účasti pana ministra a myslím si, že to bylo konstruktivní, takže tam s tím nemáme žádný problém jako hnutí ANO.

Jak jsem říkal, těch předchozích pět lex Ukrajina, z toho jsme čtyři podpořili plně, u jednoho jsme se zdržovali, kdy se jednalo o ty takzvané zranitelné a nezranitelné osoby, kdy to nebylo ještě vyjasněno. Já bych chtěl ovšem v této věci zmínit, že tím, že schválíme lex Ukrajina VI, se posouváme vlastně do března roku 2025. Posouváme se do posledního roku našeho volebního období a ještě za stávající Sněmovny budeme muset potom hledat nějaké další řešení, zda to bude lex Ukrajina VII, nebo už se bude připravovat nějaké národní řešení. To je otázka, kterou tady vznáším, a my jsme se o ní už i bavili, protože ta evropská směrnice je na základě, které lexy Ukrajina byly vygenerovány nejenom v České republice, ale i v dalších členských státech Evropské unie, je tříleté moratorium. Prostě po těch třech letech už můžeme začít s těmi osobami pracovat na národní úrovni. To znamená, u nás na národní úrovni máme cizinecký zákon, máme případně azylový zákon. Jsou to dvě normy, které nějakým způsobem řeší obecně cizince, kteří přichází na území České republiky, ať už na krátkodobé, dlouhodobé, trvalé pobyty, někdo z nich přechází třeba do občanství.

Já bych chtěl tady jenom zmínit, abych nebyl příliš dlouhý, že opravdu dneska už se musíme začít zamýšlet více nad integrací a adaptací osob, které se rozhodnou pravděpodobně, že zůstanou na území České republiky, protože se domnívám - byť bych si přál, aby ten válečný konflikt se ukončil - že s největší pravděpodobností do 23. 3. 2025 pravděpodobně ten konflikt nebude ukončen, to znamená, ty osoby tady budou dále s námi. Dneska je tady řádově 350, 370 tisíc osob. Když se ptáme, zda tady zůstanou nebo nezůstanou, tak oni logicky ještě neví vlastně, jestli se vrátí domů, nevrátí se domů. Je to i pro ty osoby samotné těžké, což chápu, ale my musíme prostě už začít pomalu hledat nějaké řešení, co s těmi lidmi. Je to čtvrt milionu lidí, prostě víc jak čtvrt milionu lidí.

Netvrdím, že Česká republika v rámci legální migrace nepotřebuje pracovníky do průmyslu. Je tam spousta žen, je tam spousta dětí. Ty děti když se integrují, adaptují, tak prostě budou to naši, možná i spoluobčané po nějaké době, až překročí dlouhodobý trvalý pobyt. Otázka je, zda ti lidé nebudou chybět Ukrajině, ale to je trošku jiná otázka. To znamená, vznáším jenom - a budeme se ptát v případě přípravy nějaké lex Ukrajina VII, - já to říkám i z toho důvodu, že to bude právně čtvrtý rok našeho volebního období, a byl bych nerad, aby se to stalo předmětem nějakých politických půtek, jo? My se můžeme střetávat na různých věcech, ale v této věci si myslím, že napříč politickým spektrem bychom měli být konzistentní a měli bychom hledat nějaké řešení, které bude pro Českou republiku přínosné, jak pro hnutí ANO, tak třeba pro hnutí STAN, odkud pochází pan ministr vnitra.

Takže v březnu 2025 vyprší ta lex Ukrajina šestka, a teď co? My budeme muset připravovat tu sedmičku potenciální trošku dříve, protože tam nemůžeme čekat až úplně na závěr ukončení toho předpisu, takže určitě se budeme muset zamyslet nad nějakou integrací a adaptací. A tady my jako hnutí ANO říkáme, že chceme, aby někdo z vlády to koordinoval, tu koordinaci. Jestli to bude pod křídly ministra vnitra, nebo to převezme jiný rezort, protože policie nebo Ministerstvo vnitra udělá ty první úkony, ale potom je tam spousta věcí, které patří spíše pod křídla Ministerstva práce a sociálních věcí, takže se domnívám, že by možná Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo převzít tu gesci, ale my prostě chceme jako opozice, abychom viděli, kdo to je, kdo z vlády je tím partnerem, se kterým můžeme třeba více komunikovat potom ty další věci, které jsou s tím provázány, jestli to tedy bude pan ministr vnitra, nebo to bude třeba pan ministr práce a sociálních věcí.

Další věci, které jsou s tím spojené samozřejmě, protože v příchozích jsou matky i děti, jsou problémy s místy. Máme tolik míst ve školách? Máme tolik míst ve školkách? Potom ti lidé, třeba ty děti budou přecházet do středního školství. Musíme prostě všechny tyto věci se pokusit nějakým způsobem řešit. Budeme tedy muset hledat nějaké národní řešení. Jestli to národní řešení bude i tak, jak jsme zatím komunikovali s oborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, a ti lidé tady budou přecházet do pravděpodobně asi dlouhodobých pobytů, nebudou muset odcházet domů, ale budou muset už plnit určité podmínky jako každý jiný cizinec. To znamená, já se domnívám, že po těch dvou letech - bude to vlastně dva roky, ten konflikt už tam běží, bude to pomalu... ještě se to určitě překlopí do dalšího roku - tak ti lidé už by měli mít jasno v tom, jestli se chtějí vrátit, nechtějí se vrátit, jestli tady s námi chtějí žít a podobně.

A my bychom měli začít připravovat tedy ty podmínky v rámci nějakého národního řešení. To bude velká výzva, jednak pro Ministerstvo vnitra, pro odbor azylové a migrační politiky, a vůbec pro celou naši společnost. Pokud ten konflikt bude dále trvat - a může se stát, že ten konflikt, blíží se další zima, prostě ty strany jsou tam proti sobě zaklíněné jako za první světové války, nějaká zákopová válka - to je to, co já bych se chtěl zeptat, pořád vznáším tu otázku: Jaká je příjmová horní hranice únosnosti České republiky z hlediska příjmu dalších osob? Já úplně nevím, kolik každý měsíc přichází, a říká se, že to může být až 10 000 osob, které vlastně každý měsíc přichází znovu do České republiky a začíná u nich všechno od znovu, to znamená humanitární dávka, zranitelné osoby, nezranitelné osoby, prvních šest měsíců, 150 dní zdravotní pojištění a podobně. Měli bychom se pomalu začít zamýšlet nad tím, jestli v současné těžké ekonomické situaci pro naši zemi, kdy se tady snížila valorizace penzí, jsou tady různé úsporné balíčky, nežije se lehce našim osobám, našim vlastním lidem, jestli nejsme příliš vstřícní nebo jestli by nestálo za to pomalu říci nějak dost. Je nás 10,5 milionu, přijali jsme v té největší vlně více jak 500 tisíc lidí, dneska jich tady máme 350 tisíc, pokládám takovou otázku: Zvládneme další příliv těch lidí? Těch lidí může přijít 10 000, může jich také přijít taky 50 000, může jich přijít milion. V tom lexu není vůbec žádná horní hranice. U dalšího lexu nebo u nějakého národního řešení se musíme začít zamýšlet, jestli jsme schopni vůbec další lidi přijímat, aby to bylo za nějakých důstojných podmínek ve smyslu našeho zdravotního systému, sociálního systému, školského systému, ubytovacích kapacit, protože nemáme byty ani pro naše lidi. A když sem přijde takové množství lidí, také samozřejmě musí důstojně bydlet, nemůžou bydlet v nějakých provizorních podmínkách. Já to říkám z toho důvodu, že se dneska začínají objevovat takové tendence, že jaksi ti Ukrajinci mají přednost. Spousta lidí nám volá, píše a říká: Nezapomínáme náhodou, nezapomínáte, páni poslanci, že jste poslanci Parlamentu České republiky, že byste měli hájit zájmy primárně českých občanů, a ne upřednostňovat tyto cizince? A potom je cizinec a cizinec. Paradoxně mi píší i cizinci, kteří nejsou Ukrajinci, a říkají: Nám se zdá, že my jsme měli poměrně složité, těžké vstupní podmínky, abychom s vámi tady mohli žít, jsme tady v nějaké formě pobytu, a najednou se nám zdá, že ti Ukrajinci mají jakousi přednost. Tak to je jenom taková otázka, abychom se nedostali do toho, abychom nevyvolávali zbytečně nějaké vášně vůči této skupině příchozích cizinců, abychom nenahrávali nějakým extremistickým náladám, případně nějakým xenofobním náladám. To nikdo z nás určitě nechce, ani zleva, ani zprava. Zastávám ten názor, že bychom to měli dostat do nějakého gardu vyrovnaného, aby každý cizinec, který k nám přichází - my potřebujeme legální migraci, protože jestli jste viděli včera reportáž v televizi, tak Česká republika na tom není dobře z hlediska počtu nově narozených dětí a podobně - to znamená, legální migrace pro nás určitě je záchranou i do budoucnosti z hlediska našich systémů sociálních a dalších, aby tady měl kdo dělat na seniory, kteří budou přibývat, a pro mě pořád je lepší legální migrace z východu než nějaký přerozdělovací mechanismus migrace třeba z Afriky, kteří jsou nám kulturně trošku dál. ***