(18.40 hodin)
(pokračuje Jana Mračková Vildumetzová)
Já jsem to tady řekla několikrát. Pan premiér tady dneska řekl, že všechny věci dělají sociálně citlivým přístupem a že je to zodpovědná rozpočtová politika. Řekla jsem to tady několikrát a zopakuji to poněkolikáté. Každý dokáže pochopit, že je nutné šetřit, ale vždycky musím začít u sebe. A vy jste u sebe nezačali a nevím, kdy začnete. Kdybyste chtěli říkat lidem, že chcete šetřit, tak byste řekli: Nebudeme mít tři ministry bez portfeje. Proč je máme? Ukážeme lidem, že budeme šetřit. Nebudeme mít politické náměstky na rezortech, nebudeme mít poradce, a takto bych mohla pokračovat. Těch věcí je nespočet a lidé to vidí.
Teď, když byl 17. listopad a pan Rakušan tam šel diskutovat s těmi lidmi a ten pán mu říká: Proč jste si vy, když jste vzali seniorům tu mimořádnou a řádnou valorizaci, proč vy jste si od 1. ledna, pane ministře, nesnížil plat? A on řekl, že si ho prakticky snížil. Takže ještě lhal, protože od 1. ledna se naše odměny zvýšily o 12 %. A proč to bylo? Protože návrh Andreje Babiše, který se tady schválil v roce 2021, shodil Senát, neměl se kam vrátit a Andrej Babiš ho v listopadu hned předložil znovu - pětileté zmrazení vyjma soudců a vyjma státních zástupců. A co se stalo? Rok a půl - nebo pořád to tady leží. My jsme na to neustále upozorňovali a snažili jsme se to zařazovat.
Takže víte, ono je velmi těžké, a musím říct, že někdy, když hovořím i s některými vašimi kolegy, oni mi řeknou do očí: Máte pravdu v tom, že vláda opravdu na sobě nešetří, nedělá ty úspory. Vy prakticky chcete, aby šetřili všichni ostatní, ale jenom aby se to netýkalo vás. A to je prostě holý fakt, to je pravda. Vy to neradi slyšíte, ale já jsem ještě - proč máme čtyři vicepremiéry? Nám nestačí jeden? Já si myslím, že určitě jeden vicepremiér stačí. A já bych mohla pokračovat s x dalšími věcmi, kde by úspory mohly být. Zahraniční cesty, které jsou pořád v takovém objemu. A když to těm lidem řeknete a ukážete, tak lidé se nad tím pozastaví. A já se jim vůbec nedivím, protože ta rovnice je velmi jednoduchá. Když chci něco po někom, v první řadě musím začít u sebe. A je to vidět i na těch rezortech a je to vidět i na rezortu Ministerstva vnitra, kdy ministr vnitra, místo aby hledal úspory na resortu vnitra jako takovém, na svých organizacích, které tam zřizuje, vezme finanční prostředky těm, kteří se starají o naši vnitřní bezpečnost, kteří zajišťují naši vnitřní bezpečnost, a to jsou hasiči a policisté.
Vážené kolegyně, kolegové, já bych byla velmi ráda, kdyby ministr financí vystoupil, vyjádřil se. Já bych ho chtěla vyzvat k pozměňovacím návrhům, které především předložili koaliční poslanci. Chtěla bych ho také požádat o to, aby podpořil pozměňovací návrhy nejen rezortu Ministerstva vnitra, ale i dalších. Myslím si, že bychom se do budoucnosti měli určitě zamyslet nad tím, aby státní rozpočet, který je nejdůležitějším dokumentem, byl daleko více diskutován a aby všichni se k němu mohli nějakým způsobem vyjádřit, což v tomto případě možné nebylo. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Bernard. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Josef Bernard: Děkuji za slovo. Velice krátce. Kolegyně, kolegové, před schvalováním státního rozpočtu opravdu nemohu improvizovat. Já se musím řídit jednacím řádem, tedy § 101 až 106. Řídím se i územ Sněmovny a postupovali jsme tak, jak se postupovalo v minulých letech, a postupovali jsme přesně podle zákona. Jestli má někdo nějaké jiné nápady, nechť je předloží, můžeme si schválit změnu jednacího řádu v tomto smyslu. Ubezpečuji vás, že kdybych tyto nápady uplatňoval a nutil k nějakému mimořádnému projednávání, tak bych zase z druhé strany byl kárán za to, co jsou to za výmysly. Co se týká zasedání per rollam minulého rozpočtového výboru, to bylo konáno v souladu se všemi místopředsedy všech politických stran, které jsou zde v Parlamentu. Toť za mě vše.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času, a teď poprosím pana kolegu Nového, zatím poslední přihlášený v obecné rozpravě. A pak se hlásí s faktickou poznámkou paní předsedkyně Schillerová. Prosím.
Poslanec Miloš Nový: Vážený pane předsedající, vážení ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, v souvislosti s projednáváním zákona o státním rozpočtu na rok 2024 mi dovolte, abych se ve stručnosti věnoval třem okruhům, které zde ve Sněmovně nebo v části laické veřejnosti vyvolaly nemalou část kritiky.
První okruh kritiky se týká otázky, nakolik je potřebné přijít v tuto nelehkou dobu spojenou se stagnací české ekonomiky, s poklesem reálných mezd, a tedy související životní úrovní s rozpočtem, který omezuje rozsah veřejných výdajů a který zcela logicky zhorší situaci řady domácností a firem navyklých na tučné a neefektivní rozhazování v dobách, kdy v této zemi byla u moci současná opozice. Pokládám za zbytečné, abych zde podrobně hovořil o osudech řady zemí, které nezvládly své veřejné finance, takže pouze krátce uvedu, že státní bankrot vždy následně vedl k drastickému hospodářskému propadu, drastickému propadu reálných mezd a reálných starobních důchodů, v souhrnu k fatálnímu propadu životní úrovně. O rostoucí inflaci a nezaměstnanosti nemá smysl hovořit. Za všechny ekonomiky, které prožily popisovanou skutečnost, mohu vyjmenovat Řecko, Argentinu a další.
Za důležité považuji, že osud našich veřejných financí je stále v našich rukou, nikoliv v rukou exekutorů z Mezinárodního měnového fondu, což by jistě nastalo v případě státního bankrotu, a ten by zcela jistě nastal v případě českých, předchozí vládou rozvrácených veřejných financí. Byla by to jenom otázka času. Rád bych v této souvislosti dodal, že vědecké výzkumy dokládají, že bankrot veřejných financí je velice těžké předpovědět, neboť neexistují žádné spolehlivé indikátory solventnosti jednotlivých národních ekonomik. Významní američtí ekonomové Carmen Reinhartová a Kenneth Rogoff na příkladu mnoha odborných studií dokládají, že národní ekonomiky mohou zbankrotovat i při nižších mírách zadlužení, než je například 60% státní dluh vztažený k hrubému domácímu produktu, stanovený maastrichtskými konvergenčními kritérii. Z uvedeného vyplývá, že žádná bezpečná hranice zadlužení tak, jak se nám opozice snaží namluvit, neexistuje. Důležité jsou trendy a tyto v případě české ekonomiky byly v nedávném období více než varovné.
Důkazem, že navrhovaný státní rozpočet představuje pozitivní obrat, je zlepšený rating agentury Moody’s, která v minulých dnech zveřejnila své kladné hodnocení. Praktickým dopadem vylepšeného ratingu budou o něco nižší náklady dluhové služby v budoucnosti. Placené úroky se totiž odvíjejí nejen od samotné velikosti dluhu, ale také od nastavené úrokové sazby.
Druhý okruh kritiky se týká tvrzení, že navržený rozpočet, obsahující v sobě ozdravný konsolidační balíček, je protirůstový. V tomto případě považuji za nutné zdůraznit, že stabilní ekonomický růst může být založen pouze na zdravých ekonomických základech, nikoliv na dluzích. Když si půjčíme miliardu korun, kterou následně použijeme na růst naší životní úrovně, neznamená to, že jsme o miliardu bohatší. Znamená to jediné - znamená to, že máme miliardový dluh. Ke zdravým ekonomickým základům tedy nedílně patří dlouhodobě vyrovnané veřejné finance. Je pochopitelné, že státní rozpočet omezující rozsah výdajů založených na dluzích krátkodobě vede k poklesu ekonomické dynamiky. Tomu se nelze při ozdravném procesu nikdy vyhnout. Nelze konsolidovat veřejné finance, aniž by to nikoho nebolelo. Ten, kdo tvrdí opak, se záměrně dopouští nepravd a lží. Výsledkem nepříjemné, avšak úspěšné konsolidace je vždy střednědobý a dlouhodobý solidní hospodářský růst. Proto lze navrhovaný státní rozpočet jasně označit za prorůstový. ***
