(15.40 hodin)
(pokračuje Jan Hrnčíř)
Proto jsem já osobně předložil pozměňovací návrh, ve kterém navrhuji snížení odvodů do rozpočtu Evropské unie o částku 30 miliard korun. Tuto částku, tedy 30 miliard korun, navrhuji přesunout do ukazatele Vládní rozpočtová rezerva. Co je mým důvodem? Zde budu citovat: "Většinu domácností a firem stále drtí vysoká inflace a skokově zvýšené ceny energií. Je proto potřeba finanční prostředky ponechat v České republice na kompenzace poplatků za obnovitelné zdroje energie a růstu cen regulované složky elektřiny pro domácnosti a firmy."
Dámy a pánové, prosím uvědomte si, že v této chvíli více než třetinu rozpočtového deficitu tvoří náklady na splátku státního dluhu, což je dlouhodobě neudržitelné. To musí uznat každý. Proto pojďme oživit českou ekonomiku, pomozme občanům této země, podpořme ekonomicky činné osoby, podnikatele i živnostníky. Přijměme takový rozpočet, který umožní investice, oživí ekonomiku a bude zaměřen především pročesky. Pozměňovací návrhy hnutí SPD takové kroky obsahují. Pojďme společně vykročit tím správným směrem. Už je nejvyšší čas. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Novák, připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, hlasování o státním rozpočtu je jeden z vrcholů práce Poslanecké sněmovny, a měl by proto mít prioritu ve všech ohledech projednávání - v práci jednotlivých poslaneckých klubů, v práci výborů, v přístupu vlády, a to zejména premiéra a ministra financí. Jsme ale na konci roku 2023 a žijeme asi novou realitu. Vládě bohužel nezáleží na tom, co si myslí občané, firmy a samosprávy, mezi nimiž jsou i její voliči. Vládní většině zde nezáleží na tom, co tato klíčová norma přinese v příštím roce nejen do hospodaření státu, ale zejména našim občanům, firmám a samosprávám. Vládě nezáleží na komunikaci s opozicí a získání široké shody napříč Sněmovnou, tedy za předpokladu, že opozice nebude slepě a souhlasně kývat na změny rozpočtu vládní většiny.
Prvním signálem vládní ignorance vůči opozici bylo rozhodnutí, že rozpočtový výbor po druhém čtení návrhu zákona tento zákon vlastně vůbec neprojedná a nedal tak opozici jiný prostor se k zákonu roku vyjádřit jinak než opět zde na plénu Poslanecké sněmovny. Diskuse neexistuje a v průběhu projednávání rozpočtu vlastně ani neexistovala, a tak se jako poslanci opět dozvídáme vše z médií. A co horšího? Reakci občanů slyšíme z náměstí nebo továrních areálů, a nejen tam. My poměrně ostře formulované výhrady občanů slyšíme také ve svých poslaneckých kancelářích, v regionech, mezi občany, na sociálních sítích, kde působíme, na setkání v rámci různých akcí. Všude tam to slyšíme. Na rozdíl od vládní bubliny vidíme a víme, že občané České republiky mají strach a obavy z toho, co jim tato vláda ještě bez náhrady sebere, jak bude vypadat jejich příští rok, jaká bude jejich budoucnost, jaké vlastně budou jejich jistoty.
Základním parametrem státního rozpočtu na příští rok je totiž to, že vláda si příjmy, které jsou vyšší o inflaci, nechá, a občan všechno zaplatí dvakrát - daněmi a zvýšenými odvody za energie, v cenách potravin, prostě v drahotě, kterou tato vláda naší republice naordinovala. A přátelé, výmluva na Babiše, to už vám skutečně nikdo nevěří. Jenže vy už v rukou nemáte nic, na co nebo na koho byste to ještě mohli svést.
Naprosto nejhorším parametrem státního rozpočtu na příští rok je útok na vzdělání žáků a studentů a na druhou stranu nedostatečná podpora primární prevence rizikového chování, a v neposlední řadě nedostatečná podpora vědy a výzkumu. Co ale této vládě jde skvěle, jsou takzvané pobídky. Jenom na dnešní den se jich na návrh Ministerstva průmyslu a obchodu chystala vláda rozdělit osm. Budeme totiž montovat, ne vyvíjet a vyrábět. Ano, jen montovat, a bohužel jen tam směřuje vaše podpora. Čím dál častěji právě od firem - i od těch, které montují: odvádějí sice dividendy svým zahraničním matkám, ale na druhou stranu alespoň zaměstnávají naše lidi a odvádí aspoň nějaké daně a odvody do sociálního systému - a právě od těch dnes slyším, že už jen čekají, kdy se jejich zahraniční vlastník rozhodne společnost přesunout. A věřte, že dnes to pro ně až takový problém není. A co hůř, i naše české společnosti dnes uvažují, zda v tomto vámi deformovaném a nejistém podnikatelském prostředí zůstanou, anebo své aktivity přesunou do jiné země. A nevím, zda tohle opravdu chcete, protože pak už nebudete mít skutečně komu brát.
Dámy a pánové, přes zřejmou marnost, kterou zatím dosavadní průběh projednávání rozpočtu ukazuje, jsem předložil dva pozměňovací návrhy, které se týkají školství, mladé generace a ochrany jejího zdraví a zdravého vývoje. To je totiž právě ta naše budoucnost. O tom, že jsou připraveny správně a včas, ukázala právě pondělní demonstrace před Ministerstvem školství. Všimli jste si, že se tam sešli studenti i jejich pedagogové?
Jeden z mých pozměňovacích návrhů se týká vysokého školství. Tato vláda má plná ústa o potřebě inovací a digitalizace, ale skutečná realita je opět úplně někde jinde. Hlavními problémy vysokého školství v České republice je výrazné podfinancování škol, nízký podíl populace s vysokoškolským vzděláním, vysoká míra neukončování studia, nízká ekonomická zainteresovanost škol na kvalitě vzdělání a také velké nerovnosti v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání. A ty nůžky se díky vám ještě více otvírají.
O jednotlivých zaměřeních studijních programů našich vysokých škol a jejich přínosů do budoucna raději mluvit nebudu, protože bychom tady byli asi do rána. Jisté je, že mnoho absolventů nemá právě díky oboru, který vystudovali, možnost uplatnění, protože bychom potom byli nejspíš zemí politologů, manažerů, ekonomů a tak dále. S technickými obory, po kterých je v podnikatelském sektoru obrovská poptávka, máme zásadní problém. Podnikatelé dělají vše pro to, aby podporovali vysoké školy, aby podporovali právě ty vysoké školy, které se zaměřují na technické obory, ale nemůžeme to přece nechat jenom na podnikatelském sektoru.
Dle mnohých světových žebříčků a studií Česká republika zaostává za jinými evropskými zeměmi v kvalitě vysokých škol. Jednotlivé české vysoké školy se v rámci srovnávacích žebříčků světových vysokých škol zpravidla objevují velmi daleko od předních pozic. Hlasy po potřebě intervence ve vysokém školství zaznívají i od samotných pedagogů. Vyzdvihována je například situace některých akademických pracovníků. Na některé akademické pracovníky totiž v akademickém prostředí běžně nezbývá z rozpočtů škol dostatečné množství prostředků pro spravedlivou kompenzaci za jejich kvalitní, přínosnou a vysoce kvalifikovanou práci. České vysoké školství by mělo směřovat k tomu, aby bylo atraktivní nejen pro české studenty, ale také i ty zahraniční. Víte vůbec o tom, že díky našemu komplikovanému systému přidělování víz dají studenti přednost jiné evropské zemi před Českou republikou? Protože tady by se nedočkali.
Kvalitní vysoké školy jsou pro stát investicí s vysokou přidanou hodnotou, a právě proto navrhuji zvýšení výdajů v rozpočtové kapitole Ministerstva školství. Jak víte, všechno souvisí se vším. Jak chceme rozvíjet vědu a výzkum, když nebudeme mít dostatek vzdělaných lidí, kteří po dokončení školy neutečou do zahraničí? Právě v čele této vlády stojí bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně, bývalý ministr školství, profesor. Pane premiére, to vám skutečně nevadí, že vaše vláda podporuje montovny a nedává potřebné prostředky na rozvoj školství a vzdělávání? ***
