Navrhované zvýšení výdajů kapitoly Národní sportovní agentury v položce Rozvoj a podpora sportu o 1,9 miliardy korun je dnes určitým nezbytným minimem zajištění chodu sportovních organizací, které se svým objemem přibližuje výdajům na podporu sportu ze státního rozpočtu v letech 2019 až 2021, tedy období před opakovaným, bezdůvodným a mnohostranně škodlivým snižováním výdajů na podporu sportu, počínaje rokem 2022.

Pozměňovací návrh má nulový dopad do celkových příjmů i výdajů státního rozpočtu 2024 a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Pozměňovací návrh je též slučitelný s právem Evropské unie, navíc plně kompatibilní s Pracovním plánem Evropské unie v oblasti sportu na období 2021 až 2024, v němž definuje cíle a úkoly Evropské unie i jednotlivých členských států v oblasti sportu, a to spisovou značkou 2020/C419/01.

Třetí pozměňovací návrh, ke kterému se hlásím, je pozměňovací návrh poslance Jana Richtera a poslance Andreje Babiše k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2024, vedený v systému pod sněmovním dokumentem 3663. V kapitole 362 Národní sportovní agentura se zvyšují výdaje souhrnného ukazatele Výdaje celkem a průřezového ukazatele Výdaje vedené v informačním systému programového financování celkem, části Investiční podpora celkem o částku 2 miliardy. V kapitole 398 Všeobecná správa se snižují výdaje souhrnného ukazatele Výdaje celkem a specifického ukazatele Výdaje, vládní rozpočtová rezerva, o částku 2 miliardy.

Odůvodnění: v oblasti investičních dotací je stěžejní podpora regionálních sportovišť na základě pasportizace a koncepce investic do těchto zařízení, kdy by mělo dojít k propojení potřeb regionů a sportovních organizací a současného stavu sportovních objektů, hřišť, areálů a podobně. Ukazuje se jako efektivní podporovat standardizovanou infrastrukturu dle mezinárodních sportovních organizací, jelikož pak je sportovní zařízení využitelné jak pro volnočasové aktivity, tréninkovou činnost, ale také pro soutěže, jak regionální, tak vyššího standardu.

Neradostná situace českého sportu vynikne ve srovnání s dalšími státy, které jsem již zmiňoval, ale zde doplním pouze ještě, že stejný krok jako státy Švýcarsko, Rakousko, Polsko chystají také v Maďarsku, které se ale opravdu, když se na to díváme, na ta jejich čísla a podporu sportu jako takového, vymyká všem ostatním státům Evropské unie srovnatelných s naší zemí. Maďarská podpora je stabilně přes 30 miliard korun. Celou miliardu pak věnuje reprezentantům z olympijských sportů, a to se bavíme pouze o financích neinvestičních. Do hokeje jde v Maďarsku v přepočtu na jednoho hráče v porovnání s Českem dvojnásobek a za posledních deset let tam postavili dvaCET hokejových hal. Můžeme očekávat, že nás v hokeji bude brzy porážet také Maďarsko.

V Budapešti na pár kilometrech od sebe září fotbalový stadion Ference Puskáse, věhlasná plavecká Duna Aréna či zbrusu nové Národní atletické centrum, kde se v srpnu konal světový šampionát. Můžeme se i my, geograficky srovnatelná země, pochlubit s nějakou zásadní investicí? Nechybí nám tady třeba léta slibovaný národní fotbalový stadion, kdy tento svaz sdružuje více jak 350 000 členů? Nechybí nám tady hokejové haly anebo pouhá jejich oprava? O nových nemohu ani hovořit. Nechybí nám tady jiná sportoviště, školní hřiště? A není jich spousta za léta zanedbaná, a dokonce pro sportování můžou být i nebezpečná? Myslím si, že ano.

V současné chvíli potřebuje sportovní infrastruktura v České republice v rámci všech jejích žádostí nebo připravovaných projektů či vizí 44 miliard, které potřebujeme na to, abychom dokázali zasanovat komplet celou sportovní infrastrukturu v České republice. Samotných žádostí pro rok 2024 je na Národní sportovní agentuře za 8 miliard a v rozpočtu je 1 necelá miliarda. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je do rozpravy přihlášena a vystoupí paní poslankyně Jana Berkovcová, připraví se pan poslanec Sládeček. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Berkovcová: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, ráda bych představila a zdůvodnila pozměňovací návrhy ke kapitole Ministerstva školství, které jsme připravili spolu s kolegou poslancem Karlem Raisem. Cílem našich pozměňovacích návrhů je zabezpečit finančně nezajištěné oblasti v rozpočtu reZortu školství, a to oblast nepedagogické práce, ostatní neinvestiční výdaje v regionálním školství, vysoké školy a podpora činností dětí a mládeže. Celkově lze konstatovat, že návrh rozpočtu pro reZort školství je velmi podhodnocený a že tam chybí minimálně - minimálně! - 6 miliard, které chce pan ministr ušetřit v rámci reZortu. Ale tam už není kde brát, kde šetřit. Celkově je rozpočet podhodnocený a vy tam ještě hledáte úspory.

Bohužel se pan ministr rozhodl šetřit na té nejzranitelnější skupině pracovníků ve školství, a to je nepedagogický, podpůrný personál ve školách, který má už tak žalostně nízké platy, často pod hranicí minimální mzdy, a je obtížné lidi na tyto pozice vůbec získat. Místo toho, aby se jim mzdy navýšily, ministr škrtne jejich pozice s argumentem, že je 8 000 pozic stejně neobsazených. Jenže ze mzdových prostředků na neobsazené pozice ředitelé navyšovali platy stávajícím pracovníkům, kteří vykonávají svou náročnou práci navíc - právě za ty neobsazené pozice. Za tak nízké mzdy nechce ve školách nikdo pracovat, a přesto jsou pro chod školy tito lidé nepostradatelní.

Dalším úsporným opatřením se vláda rozhodla šetřit už přímo na dětech. Svým nařízením o snížení limitů PHmax doslova ohrožuje kvalitu vzdělávání našich dětí, A to už je opravdu nepřípustné. Školy budou nucené snižovat počty odučených hodin tím, že budou více naplňovat třídy, že budou méně dělit třídy na určité předměty, což přinese problémy u dělení skupin na cizí jazyky, na informatiku, na volitelné předměty, do laboratoří, na praktické vyučování a povede to k propuštění zhruba 1 500 nadbytečných učitelů. A že vezme za své inovativní pojetí výuky a doplatí na to inkluze, která se stane nefunkční, nemusím snad už ani připomínat.

Toto je už poslední kapka, která zvedla ze židle i ty ředitele škol, kteří vám byli dosud nakloněni. Možná vám i odpustili, že učitelé nebudou mít slibovaných 130 % průměrné mzdy. Díky výpočtu z roku 2022 budou mít pouhých 111 až 113 % průměru České republiky, a to ještě stěží, protože z prostředků na platy učitelů budou ředitelé kompenzovat a doplácet platy nepedagogů a ostatních pedagogů, aby jim ze škol neodešli.

A budu vám neustále, znovu připomínat, že ostatní pedagogické pracovníky jste hodili přes palubu už dávno, když jste jim odmítli garantovat růst platů jako učitelům. A připomínám, že se nejedná pouze o asistenty pedagogů, ale především o vychovatele ve školních družinách, speciální pedagogy, školní psychology, vychovatele v domovech mládeže a rovněž vychovatele v dětských domovech a výchovných ústavech, na které se zapomíná úplně, a přitom vykonávají velmi náročnou práci 7 dní v týdnu, 24 hodin denně.

Náš první pozměňovací návrh pod číslem 3603 má za cíl zajistit finanční prostředky ve výši 6 822 000 000 korun určené na platy nepedagogických pracovníků ve školství, aby nemuselo dojít v roce 2024 k propuštění 17 000 zaměstnanců škol a školských zařízení anebo ke zrušení těchto míst. Nepedagogičtí pracovníci ve školách a školských zařízeních jsou především kuchařky ve školních jídelnách, uklízečky, školníci, administrativní personál, a bez těchto zaměstnanců nelze chod škol zajistit. Část těchto míst, jak už jsem říkala, je v současnosti neobsazených, ale hlavním důvodem je skutečnost, že jsou zde tak nízké platy, že je pro ředitele škol velmi obtížné i vzhledem k náročnosti práce najít alespoň nějaké zaměstnance. Tarifní část platu těchto pracovníků je totiž nižší než takzvaná zaručená mzda, a v některých případech dokonce nižší než minimální mzda, a krajské normativy pro školní kuchyně vycházejí primárně z počtu uvařených jídel. Pokud má například školní kuchyně finance na čtyři plné úvazky, ale má obsazené pouze tři z nich, tito tři pracovníci musí odvést práci za čtyři lidi a v současnosti může ředitel školy rozdělit peníze ušetřené za jednoho chybějícího zaměstnance mezi zbývající tři. Pokud by bylo jeho místo zrušeno, zbývající tři zaměstnanci by práci navíc nedostali zaplacenou, v důsledku čehož by se výrazně zvětšilo riziko, že zbývající zaměstnanci podají výpovědi a půjdou pracovat jinam za vyšší mzdu při méně náročných pracovních podmínkách. I proto je nutné zajistit ve státním rozpočtu finanční prostředky rovněž na aktuálně neobsazená místa nepedagogických pracovníků ve školství. ***