(13.30 hodin)
(pokračuje Jana Pastuchová)
Já věřím, že se to nedotkne klientů, věřím v to, ale přijde mi takové trošku zvláštní měnit to v této, že zrovna na toto má Ministerstvo práce a sociálních věcí teď čas zřizovat nějaký nový institut od 1. ledna, pozměňovacím návrhem a bez připomínek. To se nemohlo v hlavách MPSV nebo těch, kdo tam sedí, zrodit jen tak z měsíce na měsíc. Já zase jsem hovořila s lidmi a říkali, že to je dávno, dávno v šuplíku připravené, jenom se hledal čas, kdy se to spustí. Protože vytvořit strukturu takového velkého institutu, to není opravdu na pozměňovací návrh. Takže někde to bylo připravené a teď se to zrovna hodilo, že se to sem mohlo vložit.
A proč to říkám? Myslím si, že Ministerstvo práce a sociálních věcí by fakt teď mělo řešit úplně jiné věci než zřizování nového institutu. Možná by se měl zaměřit na příspěvky na péči, mluví o tom dlouho. Když to náš poslanec navrhne, aby se zvýšily, tak to samozřejmě vláda zamítne, protože si připraví svůj zákon na příspěvky na péči. Myslím si, že to se mohlo udělat dříve než zřizovat nějaký institut. A obávám se trochu toho, aby to nebylo zase nějaké teplé místo pro nějakého politika, který teď nemá co dělat. Určitě budu sledovat výběrové řízení, kdo bude ředitelem tohoto úřadu nově vzniklého. Doufám, že to bude transparentní výběrové řízení, protože některá jména už znám, tak počkám, jestli to bude jedno jméno z toho, pak už bychom si to... to je jedna paní povídala, že. Ale uvidíme.
Ptali jsme se několikrát, jaký to bude mít dopad na finance. Protože když se budeme bavit o digitalizaci, která s tím bude určitě nutná, aby došlo k zlepšení těch řízení, aby posudky šly na jednu hromadu, když to řeknu úplně laicky, a odebíraly se těmi posudkáři podle data, se kterým tam přijde, aby dlouho nečekaly, tak to určitě bude stát myslím si dost peněz. Na to jsem odpověď nedostala. Nedostala jsem odpověď na to, jestli tam dojde k navýšení počtu zaměstnanců. Vím, že se tam budou rušit ředitelé okresních správ sociálního zabezpečení. Nevím, kolik to ušetří peněz.
A vytýkala jsem tady to, že tedy vzniká nový Institut pro posuzování zdravotního stavu, ale jednu část přece jen se nepodařilo, nebo spíše nechtělo pod tento institut převést, a to jsou posudkové komise na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Věřím, že se to snad jednou podaří, protože znovu to zopakuji, kdo to neví: když odborný lékař, který má atestaci, nebo teď i ten nelékař, posoudí pacienta na třístránkový tiskopis, kde musí rozepsat opravdu každou základní životní potřebu, o které rozhoduje, a věřte, že to není jednoduchá věc, protože mezi II. a III. stupněm, kdy druhý stupeň je 4 200 korun a třetí stupeň 12 800 korun, jedna základní životní potřeba sakra ovlivní toho posuzovaného, takže není jednoduché to vyhodnotit. A ten dotyčný, kdo to vypracuje, to tedy pošle, ten, kdo si žádá, si samozřejmě to může přečíst a podat proti tomu odvolání.
A pak to přijde na Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde je posudková komise, kde jsou tři lidé - vedoucí lékař posudkové komise, OK. Pak je tam lékař, který je pravděpodobně nebo je specialista, ale který je, nevím jakým způsobem, přizýván k těmto posudkům, a pak je tam úřednice. A tito tři lidé hlasují třemi hlasy o tom, jak ten posudek bude přehodnocen. Mně to přijde strašně urážející vůči těm, kdo na to studuje, kdo se tím zabývá každý den, a pak tři lidé - z toho jedna úřednice, která nemá absolutně zdravotnické vzdělání - o tom hlasuje, o zdravotním stavu. Takže to mi hrozně vadí, že se tato posudková komise nepřiřadila k tomuto institutu vznikajícímu. Věřím, že se tak třeba do budoucna stane, protože připomínky typu, že to má posuzovat někdo jiný než ten, kdo to vypracoval poprvé, tak to je úplně jednoduché, protože myslím si, že nesedí na lékařské posudkové službě jeden lékař a nemohl by to posoudit druhý lékař, například úplně z jiného území. Takže tohle mi na tom hrozně moc vadí, že toto se neudělalo. A říkám, věřím, že... Nevím, co Institut, co tam bude dál. Slyšela jsem, že sociální pracovníci, kteří jsou pod Úřadem práce a chodí na sociální šetření, by snad měli přejít také pod Českou správu sociálního zabezpečení, a tyto dávky nepojistné, které se tam posuzují, by měla také vyplácet Česká správa. Ale říkám, to jsou jenom věci, které nevím, takže nevím, co do budoucna bude.
Takže já vítám vznik Institutu. Nevítám to, že to nebylo připomínkováno, že to bylo v krátké době prostě načteno pozměňovacím návrhem, s tím, že jsme na mnoho věcí nedostali odpověď. Věřím, že ten Institut bude pracovat dobře, že se to posune, ale pořád mě jako zdravotníka napadá jedna věc. Institut posuzování zdravotního stavu, kde jsou tedy odborní lékaři a nelékaři, jestli by celý ten Institut vlastně neměl do budoucna být přeřazen pod Ministerstvo zdravotnictví. Ale to je jenom moje taková úvaha, protože si myslím, že to bude odborný institut se zdravotníky, a myslím si, že by to patřilo Ministerstvu zdravotnictví. Děkuju.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášena do obecné rozpravy paní poslankyně Oulehlová a připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych krátce vystoupila k předkládanému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Na jedné straně v předloženém návrhu lze pozitivně hodnotit řadu věcí, například z pohledu klientů sociální správy, to jest pojištěnců, zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, kterým se novelou rozšíří místní příslušnost nově zaváděných ústředních správ sociálního zabezpečení, neboť kromě současných okresních správ sociálního zabezpečení, které se stanou kontaktním pracovištěm ústředních správ sociálního zabezpečení, budou pro klienty místně příslušné i všechna další kontaktní pracoviště. Toto klientské řešení lze konkrétně kvitovat.
Na druhou stranu návrh skýtá naopak i řadu nezodpovězených otázek, zejména tedy důvodová zpráva. Například jde o odpovědi na otázky, v čem konkrétně byly ty problémy v současné struktuře okresních správ, jaké konkrétní synergie nová úprava přinese a podobně. Namísto analýzy konkrétních dopadů transformace se tedy ale mluvilo bohužel o přínosech organizace sociálních správ pouze v obecných pojmech a předmětem debaty zde na půdě Poslanecké sněmovny se stal v podstatě jediný hmatatelný důsledek navrhované právní úpravy, a sice že dojde ke zrušení několika služebních míst a příplatku za vedení, což do státního rozpočtu přinese přibližně 3,7 milionu korun ročně. ***
