Kauza Dozimetr a šifrované telefony. Prosím vás, skupina podnikatelů a politiků, uživatelů speciálních... Zase pro občany, to není telefon, jaký máte většinou v kapse vy nebo já, kdo nepoužíváme tyto aplikace, jsou to speciální drahé šifrované telefony. Uživatelů těchto speciálních drahých na koupi a provoz speciálních telefonů se šifrovanou komunikací... Tedy řekněme si některá jména. Pan Redl, dneska hlava organizované skupiny, nepravomocně, samozřejmě se to šetří, ale nesvéprávná osoba, podnikatel ze Zlínska. Pan Hlubuček, přezdívaný Slepičák, který rozkrádal fondy v Praze, kupoval si za to byty ve Španělsku, když se ho lidé ptali, jak to, že tam má ten čtvrtý apartmán, a on říkal, já se snažím, já jsem podnikatel, to si může vydělat každý. No, já se snažím celý život a mám jednu hypotéku, takže jsem prostě asi nebyl tak šikovný jako Slepičák. Pan Rastislav Michalik, který byl zakladatel hnutí STAN a bohužel i zemřel, takže tam prostě už se ničeho nedobereme. Pan kolega Gazdík, u toho se také zastavím. Polčák, Půta a ministr Vít Rakušan.

Na aplikaci, kde stále pan Rakušan pořád tady opakuje, když ho tady prostě neustále masírujeme přes ten šifrovaný telefon, říká: Co pořád jako máte? Já prostě jsem používal tu aplikaci, ale přece důležité je, s kým jsem volal a co jsem volal. - No, to je dobré, ale když to máte v té zašifrované komunikaci, tak my se nikdy nedozvíme, pane ministře Rakušane, s kým jste volal, kolikrát jste volal a co jste volal, pakliže neposkytnete přístup na ten server, abychom se to dozvěděli. Tak jestliže chcete být čistý, clean... clear, tak prostě tady vystupte, předložte ten šifrový klíč. Tam se dozvíme, s kým jste volal, jak jste volal, co jste si tam říkali, předložte to NCOZ, ať se to doplní do toho spisu, a budete čistý, budete očištěný, já se vám tady omluvím, pokloním se před vámi a řeknu: naše podezření bylo liché, omlouváme se vám. My se umíme omluvit, když to bude v pořádku. A já se domnívám, a ty indicie, které vám tady postupně počtu, jak to šlo chronologicky, že to v pořádku pravděpodobně není.

Na aplikaci, jak stále pan Rakušan dokola opakuje, není tedy problém v té aplikaci, ale problém je ten samotný telefon, pane Rakušane, jež komunikuje pouze a výhradně s telefonem proti sobě. Kolega Sadovský, prostřednictvím paní předsedající, měl krásné video, možná jste to sledovali, to jsou takové ty kostičky. Jedna kostička komunikuje s druhou kostičkou, potom se někdo k nim přidá, tak tam se přidá třetí kostička, ta komunikuje s kostičkou jedna a dva, potom je čtvrtá kostička, ta komunikuje s kostičkou 1, 2, 3, pak je pátá kostička, ta komunikuje s těmi čtyřmi kostičkami okolo. Když bych se tam chtěl přidat já a zavolat si s Vítkem Rakušanem a jeho šifrovaným telefonem, pakliže se zrovna nebude válet mezi hračkami jeho dětí, tak já se s tím nespojím, anebo mi to bude dělat "blblbl" a dovolám se nikam. Jo? (Pobavení v levé části sálu.) Ale když to zvedne pan Gazdík nebo pan Redl, tak se domluvíme.

Rozumíte, občané? Takhle to je. Není to zlehčováno. Každý máme nějakou aplikaci WhatsApp, uzavřené skupiny, podobně, ale to jsou čisté věci. Toto byly drahé telefony, drahé aplikace, já se k tomu ještě dostanu. Tak o to nám jde. Vy to nechápete, tady na pravé straně spektra? Vždyť máte všichni vysokou školu, doprčic! Vy to nechápete o co nám jde? Že není možné, aby někdo, kdo je první místopředseda vlády a kdo je ministr vnitra, který má pod sebou policii, který má pod sebou tajné služby, který má pod sebou rozvědku, o tom budu ještě také hovořit, prostě toto říkal to, co říká, a dělá z lidí blbce!

Takže za prvé panu Rakušanovi. Za prvé, jo? Telefon jsem neměl. Když to potom novináři vyšťourali, tak telefon jsem vlastně měl, telefonem jsem nikdy nevolal. Telefonem jsem asi volal. (Pobavení v levé části sálu.) Kolikrát? No asi dvakrát, nevím. Takže on si pořídí nebo je mu pořízen za 80 000 telefon, on s ním dvakrát volá, pak ho hodí mezi hračky dětí. Telefonem jsem si od nikoho nevyžadoval, takže za mnou ještě nikdo nepřišel tady, že by řekl pane poslanče, dobrý den, tady před bránou, já vám tady nabízím telefon, nechcete? Nechcete ho? Já nevím jako. A budu to platit? Ne, nemusíte to platil. A co aktualizace? Já nevím. Tak děkuju, děkuju. A kdo mi ho dal? Já nevím, zastavil se tady nějaký pán, dal mi telefon. Dobré, ne? (Pobavení v levé části sálu.)

Tak. Telefon si vyžádal, uvádí náhle Polčák. To je taky zajímavé. Jak to tedy je? Já jsem absolutně nechápal změnu myšlení pana europoslance Polčáka, kterou teď on prošel. On prošel takovou katarzí, takovou změnou a najednou si vzpomněl. Vzpomíná si, jak to bylo. Možná si teď náhle vzpomněl, že když se dozvěděl, že za STAN se připravují eurovolby - docela dobrý flek, že jo? Za půl míče měsíčně sedíte v europarlamentu, děláte green dealy tam a další blbosti... Že za STAN jsou nominováni do nového parlamentu, tedy nadcházejících voleb, jako lídři: Jan Farský přezdívaný Honzíkova cesta, a neúspěšná kandidátka na Hrad, kterou oslovil STAN, Drahuše Nerudová přezdívaná tetuše Drahuše. (Smích v levé části sálu.) Na Polčáka tedy jaksi nedošlo, že jo? Máme nějaký omezený počet poslanců, teď sice máte ty výborné výsledky, do toho druhého poločasu prohráváte 5:0. Takže kolik se dostane za ten STAN lidí? Drahuše tetuše se dostane, protože ta kdyby mohla dělat papeže, tak bude dělat i papeže, ona bere všechno, že jo. Honzík se také dostane, no a Polčák ať si utře... (Smích z levé části sálu.)

A teď začal ten vnitřní boj a Polčák si najednou vzpomněl a říká kurňa, oni mě tam nedali. Tetuše Drahuše mě přeskočila, tak já toho Vítka natřu. A začal říkat, vždyť já vlastně jsem ten telefon... ten Vítek ten telefon měl. A já jsem ho vlastně tomu Vítkovi nabídl. No jo, ale co teď s tím Vítek, že jo? Vítek napřed telefon neměl, pak ho měl a teď je v tom bordel, že jo. Teď je v tom galimatyáš.

Takže jako víte co, když ten politik začne říkat třeba - to je úplně z jiného ranku, jo: Pane poslanče, vy máte vysokou školu? V Plzni? Práva? Magisterské studium? Pane, budu říkat, že jo, předsedo poslaneckého klubu... No, mám, mám. A máte diplom? No nemám. Jsem se stěhoval, tak jsem ho asi ztratil. (Smích z levé části sálu.) Máte index? No já nevím, nemám. A jak jste to dostudoval během tří měsíců? To je nějak rychlokurz? Jako já jsem také z Plzně a chodil jsem jako blbec pět let do školy..." (Pobavení v levé části sálu.)

Když někdo za mnou přijde, ukážu mu dva červené diplomy, ukážu mu dva indexy, ukážu mu dvě diplomové práce. Když ten politik začne takto lavírovat, říkat: tu diplomku jsem asi ztratil... Tak na co jste to psal? Já nevím, jako něco... Tak je tam něco špatně, že jo. Čím více začne přicházet takových různých článků, dotazů, a samozřejmě ten Dozimetr už bzučí nějakou dobu, já potom přesně řeknu odkdy dokdy bzučí a přesně nám to do toho zapadá, no tak ten politik jednou řekne tomu novináři něco - pan Rakušan je exponovaná osoba, takže on pořád vystupuje někde v televizi a jednou řekne to, jednou řekne to a jednou řekne to, už zapomene, co vlastně řekl, a ono to z těch jeho vyjádření potom jasně ukáže, že si vlastně vymýšlí. Prostě nesedí to, nesedí to, nesedí to. A já vám hned ukážou, na čem to nesedí.

Co tady říká k věci pan Rakušan? Telefon jsme používali na podzim roku 2021, to znamená po volbách do Poslanecké sněmovny, pro komunikaci s tehdejšími mými místopředsedy hnutí panem Polčákem a Gazdíkem. Jaký byl důvod používání toho telefonu? se ptala redaktorka a my jsme se ptali i v rámci interpelací. Měli jsme podezření z odposlouchávání našich domluv o sestavování budoucí vlády. No tam bych u toho chtěl být jako malá muška někde na stropě! (Pobavení z levé části sálu.) Jak tam sedí nesvéprávný Redl (Předvádí pomateného. - Pobavení vlevo.) s Gazdíkem, Polčákem a říkají tedy, kdo co bude dělat. To bych tedy fakt chtěl vidět.

Ale pozor, abychom se dostali tam, kde jsme celou dobu, to mi chybělo úplně tady v tom projevu. Podezření z odposlechů našich domluv o sestavování vlády pravděpodobně bylo ze strany bezpečnostní divize Agrofertu. (Smích z levé části sálu.) Tak zase, opět je na scéně pan Babiš, všeobjímající předseda našeho hnutí, který se vznáší jako prostě úplně nějaký chimérický tvor nad Českou republikou, a on odposlouchával pana Rakušana, jak se prostě dohadovali, kdo bude ministr vnitra... Naše kanceláře nebyly bezpečné. A redaktorka říká: Máte pro to důkaz, pane Rakušane? - To nemám, žádný důkaz nemám.

A máte na to důkazy? Nemám, to nevadí! Žádný odposlech se nepotvrdil, občané, žádný odposlech jsem nepotvrdil, žádné odposlechové zařízení se nenašlo. Nikde. Ani u pana Rakušana, ani já nevím kde. Ona také NCOZ není úplně hloupá, a když ten odposlech tam dá, tak je to šikovně schované. Takže pohádky ovčí babičky pana Rakušana, můžete to říkat dětem před spaním, máte tři děti, ale prostě neříkejte nám to tady jako dospělým lidem. Ale už to bylo vyřčeno, už je to ve veřejném prostoru. Oni ti mlží. Říkají - tam byl ten Babiš a ten Babiš tedy jako...

Nezlobte se na mě, ale já už jsem byl tady ve Sněmovně, měli jsme tu sílu, kdyby náš pan předseda chtěl, tak s tím, jak to měl, jak to bylo, tak mohl klidně sestavit první vládu. Mohlo se to natahovat jako guma v trenkách. A my jsme prostě řekli ano, sice jsme jako skoro vyhráli, prostě o pár desetin procenta, a vy říkáte jak jste monstrózně vyhráli. Jako velký kulový z mého pohledu, ale prostě dali jste nám to. Budete to dělat lépe, radostněji než my. No tak to vidíme, že jo? Takže my jsme mohli klidně tu vládu zkusit sestavovat, jo? Že jsme vám to dali, ale vy se chováte, jak se chováte vůči nám. A jak jste to dopracovali, to je věc absolutně druhá. ***