(9.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Ekonomický aspekt a vrcholný paradox celé podpory takzvaných zelených energií je i následující. Každý rok přispívá český státní rozpočet podnikatelům v oblasti takzvaných obnovitelných zdrojů energie dle údajů státního operátora trhu s energiemi zhruba 44 miliardami korun. Kromě toho Ministerstvo průmyslu a obchodu každoročně vypisuje další stamilionové dotační programy, například na výstavbu větrníků. Zatímco daňoví poplatníci platí stále více, investorům se zkracuje návratnost jejich investic, zvyšuje se jejich výnosnost a ziskovost. Nicméně v tomto kontextu málo zaznívá, že obnovitelné zdroje energie nejsou ani tak cestou k energetické soběstačnosti země či k naší ekologické budoucnosti. Tyto takzvané zelené energie jsou především skvělým investičním instrumentem a byznysem nedobrovolně financovaným daňovými poplatníky. Není to tržní, ale čistě ideologický, nástroj. Jde výhradně o plnění direktiv a závazků Evropské unie, které ničí naši energetiku, náš průmysl a naše veřejné finance.
Co je ještě obzvláště důležité a docela alarmující, nad úrovní vládního cenového stropu pro elektřinu a plyn má v současné době smluvně zafixované ceny energií 4,2 % domácnosti a podnikatelů. Na počátku příštího roku, až cenové stropy přestanou platit, by tak těmto odběratelům mohly skokově stoupnout platby za elektřinu a plyn. Týká se to zhruba 370 000 odběrných míst, z toho jde o 330 000 domácností. Uvedl to nedávno v tiskové zprávě Energeticky regulační úřad. Úřad současně vyzval spotřebitele, aby se co nejdříve snažili získat u dodavatelů nižší ceny, což je dokonalá hraběcí rada hraničící s výsměchem. Co poradí těmto lidem vláda, co pro ně udělá? I třeba v kontextu toho, že z nedávno zveřejněného průzkumu agentury IPSOS dokonce vyplynulo, že zhruba dvě pětiny lidí dosud nezaznamenaly informaci o zrušení cenových stropů na energie ke konci letošního roku.
Před pár dny Rada Evropské unie schválila směrnici, že by členské státy měly do roku 2030 produkovat 42,5 % celkové spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Jde o součást zlopověstného balíčku Fit for 55, opět za souhlasu zástupců české vlády. To už jsme opravdu úplně rezignovali na své národní zájmy a na naši budoucnost? To už se budeme navěky bát v Bruselu promluvit? Kde je předvolební holedbání Fialovy vlády, že se opatřením vyplývajícím z Green Dealu postaví? Nic. Nic takového se nestalo. Skutečnost je úplně opačná. Čili jde o další důkaz nedůvěryhodnosti současné vlády.
Již jednou jsem zde zmiňoval i základní a velmi varující analýzu a prognózu státní společnosti ČEPS o naší energetické budoucnosti. Dle této zprávy bude Česká republika od roku 2030 závislá na dovozu elektřiny, které může být i nedostatek. To vše v případě, že budou postupovat stávající trendy a že se budou naplňovat opatření vyplývající z Green Dealu a masivní podpory obnovitelných zdrojů energií a elektromobility a v případě naplnění závazků uhlíkové neutrality v roce 2050 v celé ekonomice České republiky. Tato pětikoaliční vláda dělá vše pro to, aby se tyto černé scénáře naplnily. Respektive nedělá vůbec nic proti tomu (pro to?), aby se realitou nestaly. Česká republika tedy bude od roku 2030, pokud ukončí výrobu energie z uhlí, závislá na drahém a rizikovém dovozu elektřiny ze zahraničí. Naší zemi v určitých případech dokonce hrozí nedostatek elektřiny, zejména proto, že kvůli rapidnímu, umělému a direktivnímu, růstu cen emisních povolenek a snižování jejich počtu se stane naše tradiční výkonná a špičková uhelná energetika postupně nerentabilní, přestože máme zásoby uhlí ještě na desítky let i bez prolamování limitů. Pouze a jedině díky soudruhům z Bruselu, kteří zobou z ruky aktivisticko-politické zeleno-rudé lobby a rozhodli se poroučet větru a dešti. A naše vláda před nimi stojí v předklonu. Zelení aktivisté dělají vše pro to, aby se všechny naše uhelné zdroje co nejrychleji odstavily, bez ohledu na to, jaké to bude mít dopady na naši energetiku, průmysl, ekonomiku a vlastně celou společnost. Postupují tak i poté, kdy nás jejich intenzivní úsilí zaměřené proti jaderné energetice přivedlo do situace, kdy nemáme za uhelné zdroje žádnou nízkoemisní a plně funkční náhradu. A vláda je poslouchá, jako kdyby jí sdělovali nějakou neměnnou, zjevnou pravdu.
Problémy s dodávkou elektřiny hlavně v zimním bezvětrném období však nebudou jediné, ke kterým nás přivede odstavení uhelných elektráren. Je třeba připomenout, že na uhlí je doposud závislá i celá řada tepláren a domácností. Pokud se uhelné elektrárny odstaví, může být pokles spotřeby uhlí takový, že se těžba v existujících dolech ekonomicky nevyplatí a ty se uzavřou. Vláda opět mlčí, na rozdíl od polské vlády, která si vyjednala v Bruselu výjimku a bude uhlí těžit a vyrábět z něj elektřinu ještě mnoho dalších let.
Náš stát se do budoucna absolutně neobejde bez výstavby dalších jaderných zdrojů. Co pro tuto výstavbu učinila současná vláda? Odpovědí je opět velká nula. Je to hazard a selhání. Takhle se odpovědná vláda chovat nemůže. Vždyť by to měla být naprostá národní priorita. Kde je nějaká vládní koncepce? Kde je vyjádření vlády k této závažné analýze? Energetická bezpečnost a soběstačnost přece musí být na prvním místě.
Vzhledem k nejistotám ve vývoji a zavádění budoucích technologií a zachování dnešních přebytků výroby elektrické energie v jednotlivých zemích existuje riziko, že dovoz elektrické energie brzo přesáhne 10 % spotřeby elektřiny v České republice, uvedl mimo jiné ČEPS v této své zprávě. Analýza ČEPS navíc předpovídá další zhoršení situace po roce 2030, která by mohla vyústit až k vážným problémům s přiměřeností soustavy. V případě naplnění takzvaného dekarbonizačního scénáře, který počítá s výrazným nárůstem spotřeby elektřiny v dopravě či průmyslu, by tak mohl být v naší zemi v poměrně krátké době i nedostatek elektřiny. V tomto případě bychom už za sedm let byli nuceni pokrývat pětinu své spotřeby elektřiny z dovozu. Protože by se zřejmě nedařilo dostatečné množství elektřiny vždy dovézt, už v roce 2030 by více než 100 hodin ročně bylo charakterizováno nedostatkem elektřiny v síti a za další tři roky by šlo o 1 000 hodin ročně bez elektřiny.
Vláda má všechny tyto alarmující informace k dispozici, a přesto se nejen v energetické politice chová, jako by se nic nedělo. To nelze omluvit ničím. Čtyři roky s touto pětikoaliční vládou u moci nás mohou do slova a do písmene vyjít neskutečně draho, a také vyjdou, a to nejen finančně. Rekordním růstem státního dluhu, který se za jejího působení zvýšil více než o třetinu a překoná 3 biliony korun, což nás ještě pevněji uváže do dluhového otroctví v závislosti na zahraničních věřitelích, ale zejména v podobě podkopání naší energetické soběstačnosti, která je základem a nezbytným předpokladem naší budoucí prosperity i samotné státní suverenity. To si naši občané a náš stát, který za pár dní oslaví státní svátek, výročí vzniku naší první samostatné republiky, absolutně nezaslouží.
Co říct závěrem? Napadá mě neslavně proslulý citát, vyjádření někdejšího maďarského premiéra Ference Gyurcsányho z roku 2006, jehož skandální obsah otevřel dveře k nástupu Viktora Orbána a jeho strany Fidesz do vlády, díky čemuž je dnes Maďarsko silným a suverénním státem, jakým jednou opět bude i Česká republika. Ten citát uvádím jako varování. Jde o slova premiéra Gyurcsányho z uzavřeného zasedání tehdy vládnoucí Maďarské socialistické strany. Nemůžu si pomoci, ale ta slova mi v mnohém připomínají naši dnešní českou realitu. Možná je to jenom náhoda, možná nikoliv.
To vyjádření zní takto, cituji: "Lhali jsme ráno, lhali jsme večer. Je zřejmé, že jsme se posledními dvěma roky prolhali. Bylo úplně jasné, že to, co říkáme, není pravda. Přitom jsme čtyři roky nedělali vůbec nic. Nedokážete mi říci jediné podstatné vládní opatření, na které bychom mohli být hrdi, ovšem s výjimkou toho, že jsme se nakonec dokázali vrátit k vládnutí." Doufejme, že ta poslední věta zůstane v českém případě nenaplněna. Děkuji za pozornost. ***
